Chastille a tři milující rytíři
„Jsem archanděl Chastille Lillqvist... I když jste možná nešťastní, když ovládáte svůj meč pod velením někoho, kdo nechal před svýma očima povraždit jeho podřízené, od této chvíle od vás budu mít velká očekávání, pánové.“
Tři andělští rytíři v nejlepších letech se postavili před Chastille, když s posvátným mečem v ruce zvedla galantní hlas. Zrovna onehdy Chastille při určitém incidentu ztratila své podřízené, takže tito tři muži byli vybráni, aby je nahradili. Tři andělští rytíři však jen zavrtěli hlavami, jako by byla úplně mimo.
„Máme ovládat své meče pod Pannou posvátného meče. Je to mimořádná čest, takže kdo se zdravým rozumem by vyjádřil nespokojenost?“
„...Není třeba mi vzdávat takovou úctu. Jejich smrt je koneckonců moje zodpovědnost.“
„Lady Chastille, jsme andělští rytíři. Je jistě pravda, že je bolestné ztratit své kamarády, ale každý z nás se již rozhodl nasadit svůj život. Ujišťuji vás, že pohled na dívku dostatečně mladou na to, aby byla mojí dcerou, která se tak zoufale tváří, mě tíží u srdce. Ach, prosím, posaďte se.“
Chastille se posadila, aniž by o tom přemýšlela, když jí předložili židli.
„On má pravdu. Nebudeme žádat, abyste na ně zapomněla, ale není třeba, abyste tak těžké břemeno nesla sama. Ah, uvařili jsme čaj. Dáte si nějaký?“
„M-Mmm... Předpokládám, že nějaké budu mít.“
„Také je to tady oblíbený dort ve městě. Užijte si to, jak chcete.“
„Děkuji... Ne, co? Dort? Je to opravdu ten správný čas?“
„Ach, mohla byste si zkřížit nohy, když držíte šálek? Ano, přesně tak.“
Chastille prostě šla s proudem a udělala, co řekli, díky čemuž se na ni tři andělští rytíři laškovně dívali a přitom se usmívali. A právě v tu chvíli se Chastille náhle probrala.
„V-Vy tři se se mnou bavíte?“
„Zahyňte tu myšlenku! Lady Chastille je pro nás jako dcera!“
„Vskutku. Protože jste jediná žena mezi archanděly, je také naší povinností projevit náklonnost, kterou bychom projevili dceři, když vám budeme sloužit, lady Chastille.“
„Takhle to funguje...?“
Naprostá ráznost, se kterou mluvili, nějak oklamala Chastille, aby uvěřila, že mluví pravdu.
„Ne, počkejte, to je docela divné, že?! Jsem váš nadřízený důstojník, že?!“
„Není třeba si dělat starosti. Na veřejném místě budeme přirozeně sloužit jako vaše tiché štíty, lady Chastille.“
„V tom není ten problém!“
Andělští rytíři cítili, jak jim ochably tváře, když byli svědky toho, jak je Chastille přivedena k slzám.
Necítili
žádnou formu úcty, kterou by člověk normálně choval ke svému nadřízenému, ale
zatímco ji škádlili, Chastille se znovu dokázala usmívat jako předtím.
Žádné komentáře:
Okomentovat