Kapitola 149: Cesta zpět domů (dvě)
Připravili
jsme si ubytování na místě, které Rasuti spálila.
Nepřátelé v
okolí byli vyhlazeni, takže nebude žádný problém.
Stali se
také naším jídlem.
„To je
skvělé, ale byli jsme příliš závislí na magii předka-san.“
Chci se na
předky-sanů spoléhat jen v nouzi, ne na takovou triviální práci.
Lež.
Chci si jen sobecky užít atmosféru kempování víc než cokoli jiného.
Návrat domů
uprostřed cesty to všechno zničí.
V jednom
anime je scénka, kde se cestou dostali k jistému domu uprostřed lesa, ale
nemyslím si, že by se to dalo považovat za dobrodružství.
Dobrodružství
je výzva!
……..
Maa, to
anime je pro děti, takže je to asi v pořádku.
Z nějakého
důvodu mám pocit, že chci vidět dětské tváře.
Když o tom
přemýšlím, zvažuji, jestli bych neměl nejdřív poslat Ursu zpátky do vesnice.
Ale pokud
Ursa odejde, odejde i Ann. Z toho důvodu jsem se rozhodl, že ji nechám zůstat,
protože se chci vrátit se všemi.
Ani jsem
nepomyslel na zesláblou Ursu, která se tu skoro plazí.
Jsem opravdu
sobecký.
V co se
proměnilo mé srdce?
Mohlo by to
být kvůli tomu, jak teď žiji?
Koneckonců
jsem měl v úmyslu žít život bez stresu.
„Dovolil bys
mi samotnému se vrátit?“
„Nevadí mi
to, ale proč?“
„Už nemáme
koření.“
Předek se
podíval na kuchařku Ann a ďábly Bulgu a Stifano.
Byl jsem
dotázán.
Já sám také
chci, aby jídlo bylo chutné.
Dovolil jsem
to.
Maa,
potřebuje tohle moje svolení…?
Vaření jsem
nechal na ostatních a připravil místo, kde si můžeme postavit stany. Nejdřív
jsem to zoral AFT ve tvaru motyky a pak jsem to ztvrdil kladivem.
Poté, co
jsem to připravil, elfka Ria, ještěr Daga a bestie Gulf postavili stany.
Už jsou na
to zvyklí, protože jsme je stavěli i během doby, kdy jsme stavěli rezort horkého
pramene.
Mnoho stanů
je postaveno okamžitě.
Postavil
jsem toaletu na místě trochu dál od stanů.
Přítomnost
toalet je patrná podle jejich vysokých zdí.
Jiným to
možná nevadí, ale mně ano.
Také jsem
vyrobil židle a stoly a prořezával prostor, dokud nebyl čas jíst.
Loo, Flora,
Tier, Ria, Gran Maria a Kierbit se střídají v průzkumu okolí s kuros.
Jejich cílem
jsou nemrtví, pro případ, že by je minuli.
Na tomto
místě se na ně určitě okamžitě zaměří monstra a démonické bestie a měli by za
pár dní vymizet, ale nikdy si nemůžeme být úplně jistí.
„Nepodařilo
se mi najít žádné nemrtvé.“
„Mě taky ne.“
Zdá se, že
nemrtvé nenajdou, ale ani na tomto místě nejsou žádné monstra ani démonické
bestie.
„O ně se
kuros už postarali.“
„Chci
přispět ještě trochu víc.“
„Přispěla
jsi víc než já.“
Kromě
průzkumu nám Loo také nosí vodu.
Bere vodu z
řeky tím, že magicky promění říční vodu ve velkou vodní kouli.
Vypadá jako
obrovský sliz.
Ursa ji s
potěšením sleduje.
To je
skvělé, ale není to moc velké?
Co uděláš,
když ti ty sudy, co tu máme, na to nestačí?
Ah,
rozprašuje to všude.
Nevadí mi,
že to dělá.
Hakuren se
stará o Ursu.
Zdá se, že
se začíná otevírat.
„Zablátíš
se, když tam půjdeš….“
„Beh“
Možná v
budoucnu…
Rasuti dělá
něco jiného.
Poté, co
vyhladila okolní monstra a démonické bestie, zamířila do dungeonu titánů.
Chystá se
pomoci Makuře a také musí titánům říct, aby nevstupovali do tunelu zemní krysy.
Plánoval
jsem požádat předka-san, aby ji teleportoval pomocí magie, ale neudělal jsem
to, protože chci díru zavřít bez spoléhání se na magii…
Rasuti je
agresivní, bude to v pořádku?
Je s ní pár
pavoučků, takže možná.
Když se
Rasuti proměnila do dračí podoby, vypadala majestátně.
Ursa se na
ni dívala opravdu nadšeně.
Hakuren se
také proměnila do dračí podoby, ale ani se na ni nepodívala.
…….
Rozveselil
jsem Hakurena.
Čas jíst.
Zdá se, že
předek-san přinesl jídlo z vesnice.
Na stole
jsou jablka, hrušky a pomeranče.
Je to dobré,
protože Ursa je spokojená, ale…..
Přemýšlím o
alkoholu.
„Tohle, není
to ten alkohol, co Donovan schovával?“
„Matka pavoučk…..Zabuton-kun
mi ho dala.“
Donovane,
neplač.
Urso,
nedělej to.
Spokoj se s
ovocnou šťávou.
Noc
pominula.
Je ráno.
Kuros postupně
hlídkovali, takže si všichni užívali klidného spánku.
Ale kořist
teď vypadá jako hora…..
Jak je mohli
zabít bez zvuku?
To jsem spal
tak tvrdě?
Poplácal
jsem Kura a Yuki a za nimi se vytvořila řada.
Ti, kteří
ještě spí, se neměli probouzet.
Před snídaní
si můžeme dělat, co chceme.
Po krátké
pozdní snídani začíná předka-san práce.
Zdá se, že zasype
tunel.
Ale předtím
se podívám na černou skálu na dně díry.
Abych byl upřímný, vím, že s tím nebudu moct nic dělat. Chci jen sám vidět tu podivnou skálu.
Je to černá
skála.
Ano, je
černá.
Když to
vytesám, můžu z toho vyrobit nádobí?
Předek-san
se mi směje, když skálu zkoumám.
„Nevadilo by,
kdybych to seškrábal?“
Zdá se to
být super tvrdé.
Chápu.
Vyndávám AFT
v jeho podobě dláta.
Hnn?
……………..?
……………………….?
Tohle…..není
tohle ta samá nit, která byla spojena s Ursou?
Několik z
nich se objevilo pod černou skálou.
….Vypadají
jako chapadla.
Odporné.
Proměnil
jsem AFT do podoby motyky a přeřízl nit.
Řez, řez,
řez, řez.
Dobře.
Nicméně, bez
ohledu na to, kolik jich uříznu, zespodu černé skály se objeví další.
Je zdroj pod
touto skálou?
……..
„Předku-san,
už jsi to prozkoumal?“
„Něco jsem
pochopil.“
„Co to je?“
„Pochopil
jsem, že ničemu nerozumím.“
„Hahaha.“
„Chceš se
teď vrátit?“
„Můžu s
touhle skálou nejdřív něco udělat?“
„Jen do
toho. Není to můj majetek. Myslím, že je to v pořádku.“
Správně.
Velký černý
kámen.
Zpod něj
trčí zvláštní nitě.
Nejlepší by
asi bylo tenhle kámen rozdrtit a pak zorat, co je pod ním…
Pokud tohle
nezvládnu zorat, bude to problém.
Jen z
pohledu na ty zlověstně vypadající nitě se mi dělá špatně.
Tak co
kdybych udělal tohle?
„Oooohhhh!“
Po půl dni
se z velkého černého kamene stala socha boha stvoření.
Vyřezaná
část byla použita jako oltář ohoblováním odkryté části.
I když jsem
si myslel, že černá barva se na ni nebude hodit… barva sochy boha stvoření se
pomalu měnila na šedou.
A nakonec se
stala bílou.
Vlákna pod
ní se už také neobjevují.
Taky mám
pocit, že toto místo bylo očištěno.
Je to kvůli
modlitbě předka-san?
To mi
připomíná, že na konci tunelu je další černá skála.
Z té by taky
mohly vycházet nitě.
Možná bych
ji měl taky vytesat, než předek-san tento tunel zasype.
Když mu
řeknu o zasypání tohoto místa, vypadá, jako by se měl rozbrečet.
I když
uděláš tenhle obličej, stejně to musíme zasypat.
„NE NE NE NE.“
Měl jsem
problém přesvědčit předka-san.
Žádné komentáře:
Okomentovat