32. den 4.
měsíce roku 1546. kontinentálního kalendáře byl trůn postoupen Soumovi Kazuyovi.
Stalo se to v hlavním městě Elfriedenského království, Parnamu.
Toto město bylo hlavním městem, a bylo zde místo kde sídlil král Elfriedenského království, hrad Parnam. Kolem hradu Parnam vyrostlo městečko a kruhové zdi, které ho obklopovaly, připomínaly městský stát ve středověké Evropě. Střechy ve čtvrti šlechticů a ve čtvrti rolníků byly stejnoměrně oranžové, a to vyhovovalo klasickému obrazu města.
Hrad Parnam byl uprostřed, spojen se severní, jižní, východní a západní branou velkými silnicemi, které byly vždy plné kočárů a velkých jízdních zvířat. Kromě hlavních silnic tu byl také nespočet menších dlážděných cest, které vycházely z hradu, a tyto malé cesty byly propojeny ještě malými cestami. Při pohledu ze vzduchu by připomínaly pavučinu nebo možná sněhovou vločku. Tyto cesty byly po obou stranách lemovány obchodníky a řemeslníky a byly neustále rušné.
Protože dnešek byl svátkem a také prvním dnem volna od nového krále, Soumy (ačkoliv se ještě neuskutečnil korunovační ceremoniál, byl technicky vzato jen úřadujícím králem) který dostal trůn, na tržišti bylo ještě rušněji než obvykle. Tato náhlá změna panovníků vyvolala v hradním městě na chvíli napětí, ale jakmile se doslechli, že trůn byl předán povolanému hrdinovi a že bývalý král Albert oznámil, že se ho zřekl z vlastní vůle a že Souma je zasnouben s princeznou Liscií, dcerou bývalého krále, zmatek přirozeně utichl.
Protože bývalý král vládl skrze „být milován“, zvěsti se ustálily na:
„No, jestli je král v pořádku, myslím, že je to v pořádku.“
„Jo, ten tlak na něj opravdu doléhal. Jsem rád, že má teď tu váhu z ramen.“
„Teď už to bude moct brát s klidem. Takhle je to nejlepší pro všechny.“
Výklady lidí o tom, co se stalo, byly do značné míry příznivé. Zdálo se, že královo lakonické chování je v souladu s národní povahou. Poté, co mu trůn podstrčili, Souma se obával, že by se proti náhlé změně mohlo postavit hnutí odporu, ale byl trochu zklamaný, když se to nikde nestalo. Bez ohledu na to byl v Parnamu další poklidný den, kdy se lidé mnoha ras věnovali svým záležitostem.
Jako by se prodíral tím poklidným odpolednem, cválal po dlažebních kostkách bílý kůň.
Kůň byl pobídnut krásnou mladou dívkou v červené vojenské uniformě, která vypadala, jako by mohla pocházet z Versailleské růže. Bylo jí šestnáct nebo sedmnáct let, měla světlou pleť a platinové blond vlasy, které jí ve větru vlály za zády. Její přiléhavá uniforma zvýrazňovala vyvážené linie jejího těla.
Krásná dívka jedoucí na bílém koni vytvořila malebnou scénou sama o sobě. Lidé, které cestou míjela, vydechli obdivem, který se změnil v jásot, když si uvědomili, že je princeznou jejich země.
„Gratuluji k vašemu zasnoubení, princezno!“
„Přejeme vám štěstí!“
Lidé jí posílali nejvřelejší pozdravy, aniž by tušili, co si o celé záležitosti myslí ona sama. Bylo samozřejmě nepravděpodobné, že by je teď slyšela.
„Otče, matka Prosím, buďte v bezpečí!“ Liscia Elfrieden si to šeptala s bolestným výrazem ve tváři.
◇ ◇ ◇
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak a máme tu Soumovu snoubenku. Příště dojde k jejich prvnímu setkání.
Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatďakujem.
OdpovědětVymazat