Jmenuji se Tomoe Inui.
Jsem desetiletá mystická vlčice. Když se objevilo panství Pána démonů, byla jsem vyhnána ze svého domova na severu a přišla jsem do Elfriedenského království jako uprchlík. Máma a bráška šli taky se mnou.
To jsem byla, ale před malou dobou mě adoptovali starý král a královna této země.
Udělali to, protože jsem uměla mluvit se zvířaty a příšerami, a to upoutalo pozornost nového krále, velkého bratra Soumy. Řekl mi, že je to velmi důležitá schopnost. Adoptovali mě, ale moje pravá máma a můj bráška Rou směli na hradě taky bydlet, takže jsem je mohla vždycky vidět.
To znamenalo, že teď mám dvě mámy. Máma i stará královna se o mě dobře staraly, takže jsem byla moc šťastná.
Dnes bych chtěla mluvit o
lidech v mém životě.
Nejprve začnu s velkou sestrou Liscií.
Je dcerou starého krále a královny a má dohodnutý sňatek s velkým bratrem Soumou. Adopcí jsem taky její mladší sestra. Je statečná, silná, hezká a chladná. Je to skvělá velká sestra.
„Soumo, opravdu chceš něco takového dovézt?”
„Ano. Rozhodně ho potřebuju a v téhle zemi ho nakonec neseženu.”
„Dobře, Rozumím. Ale... na co vůbec použiješ sopečný popel?”
„No, jen počkej a uvidíš.”
--- „Taková je Velká sestra Liscia, ale …
„Díky za pomoc, Liscio.”
„Co...? O nic nejde... Chci říct, děláš to pro vlast...”
… Stále nemůže vyjít ven a
být upřímná ohledně svých citů k velkému bratrovi Soumovi.
„Proč, slečno Tomoe. Přišla jste se naobědvat?“ Aisha na mě zavolala před jídelnou hradu Parnam.
Slečna Aisha Udgard je temný elf a vždy chrání velkého bratra Soumu. Je opravdu silná. Slyšela jsem, že i kdyby se na ni spolčila celá banda mužů, stejně by Aishu neporazili. Je také hezká, vysoká a „prsatá“. Obdivuji její postavu. Budu taky jednou taková?
„Taková je Aisha, ale...
„Hej, Aisho. Poncho vyvíjí novou omáčku na pokrmy z mouky. Zbyly tu nějaké vzorky. Chceš je sníst?“ Velký bratr Souma vystrčil hlavu z jídelny a zavolal na ni.
„Budu Vás následovat po zbytek života, Vaše Veličenstvo!“ Aisha běžela přímo k němu.
...Je to tak divné. Aisha
je temný elf, ale když je před ní velký bratr Souma a jeho jídlo, třese zadkem
sem a tam. Vypadá to, že má ocas.
Je tu ještě jedna osoba, kterou obdivuji. Jmenuje se Juna.
Je to opravdu dobrá zpěvačka s krásnými modrými vlasy. Má půvab a vypadá jako zralá žena a já ji obdivuji, ale jinak než velkou sestru Liscii a Aishu.
Vypadá, jako by vždy ustupovala od místa, kde jsou všichni ostatní, a dívala se na celkový obraz. Podporuje všechny ze stínu. Je velmi dospělá. Neustále jsem ji obdivovala.
„Taková je Juna, ale...
„...”
„Um... Juno?”
„Ach, co se děje, Tomoe?"
„...Ne, to nic není.”
„Hm?”
...Jsou chvíle, kdy Juna vypadá trochu osaměle, když sleduje velkého bratra Soumu s velkou sestrou Lisciou nebo Aishou. Ale když se na ni velký bratr Souma otočí, vždycky se jemně usměje, aby to skryla.
Myslím, že když se cítí
osamělá, měla by to říct, ale Juna nikdy nedovolí, aby ji velký bratr Souma
takhle viděl. Já dospělým nerozumím.
Je tu určitá místnost, kam chodím vždy na návštěvu.
Patří premiérovi této země, panu Hakuyovi Kwongminovi.
Když jsem zaklepala a vešla dovnitř, Hakuya zíral na hromadu papírů. Velký bratr Souma se zdál být zaneprázdněn, ale Hakuya byl vždy stejně zaneprázdněn. I když je pořád tak zaneprázdněný, Hakuya si na mě udělá čas.
Když si Hakuya všiml, že přicházím, řekl: „Ah, malá sestřičko. To už je tolik hodin?“ řekl s lehkým úsměvem.
Krátce jsem se uklonila. „Děkuji vám za váš dnešní čas, pane učiteli.”
„Dobře,“ řekl. „Dobrá tedy, začněme zhodnocením dnešní historie této země.”
„Dobře!"
Od té doby, co jsem přišla do tohoto hradu, mě Hakuya učí. Čtení, psaní, matematika, a dokonce i dějiny této země. Hakuya toho ví hodně a je to dobrý učitel. Nenutí mě studovat, požádala jsem ho, aby mě učil.
I kdyby to bylo díky mým schopnostem, jsem vděčná, že mě velký bratr Souma a velká sestra Liscia adoptovali jako svou čestnou sestřičku, takže chci být chytrou sestřičkou, na kterou mohou být hrdí.
Když jsem to řekla Hakuyovi, řekl: „Jsem si jistý, že Jeho Veličenstvo a madam Liscia chtějí, abyste se bavila jako dítě vašeho věku...“ s napjatým úsměvem.
Přesto chci být schopna pomoci
svému staršímu bratrovi a sestře co nejdříve. Chci to udělat tak, abychom mohli
všichni společně chodit po téhle zemi. Proto se budu pilně učit!
◇ ◇ ◇
Knock, knock.
„Vaše Veličenstvo, mohu na okamžik?”
„Hm?”
„Přinesl jsem vaši sestřičku.”
„Zzz...”
„Ah, zase usnula, co?”
„Ano. Tvrdě pracuje na čtení, psaní a matematice, ale to se stává vždycky, když se dostaneme do historie. ...Myslíte, že moje přednášky z dějepisu jsou nudné?”
„Nenech se tím rozhodit. Je jí deset, takže se jí nemůžeš divit. Vezmu ji později k její matce. Polož ji tamhle do postele.”
„Ano, pane.“
„Upřímně... Není třeba, aby se snažila dospět tak rychle...”
„Je ve věku, kdy se chce chovat dospěle. Taky jste si to v životě musel užít, že?”
„...Máš pravdu. Ale, prozatím...”
„Dobrou noc, Tomoe.“
Žádné komentáře:
Okomentovat