HRH 2 - Prolog: Na tvé straně 1/2

Prolog: Na tvé straně

     

„Liscio, podrž mi ty dokumenty,“ řekl Souma.

„...Dobře. Mám to,“ odpověděla jsem.

Poslední dobou se Souma choval podivně.

Když jsem od Soumy přebírala hromádku dokumentů, něco mě napadlo.

Nedávno Souma pracoval na papírování s ještě větším zápalem a nadšením než předtím. Bylo to, jako bychom se vrátili do doby krátce poté, co mu můj otec přenechal trůn. Neměl mít teď tolik práce jako tenkrát, ale zdálo se mi, jako by hledal práci a zabalil do toho víc, než rozumně dokázal.

A přesto, když náhle zjistil, že má volný čas, nedělal nic konkrétního, jen nepřítomně zíral z okna. Předtím, když měl volný čas, by přišel do mého pokoje a pracoval na panenkách nebo na roztomilých oblecích, do kterých by oblékl Tomoe, ale poslední dobou nedělal ani to.

Dívala jsem se, jak Souma tiše zpracovává dokumenty.

Změna to byla nepatrná a byla jsem si jistá, že by si jí na hradě nevšiml skoro nikdo.

Začala jsem mluvit.

„...Hm? Děje se něco?” Poté, co jsem si všimla, že ho pozoruji, Souma vzhlédl.

Řekla jsem, „...Ne. To nic není.” jen s těmito slovy jsem se otočila a vyšla z kanceláře pro vládní záležitosti.

„Ah! Hej! Liscio.”

Slyšela jsem za sebou Soumův hlas, ale nedokázala jsem se přimět, abych se otočila. Nebo spíš, nesnesla jsem pohled na Soumu, jaký byl teď.

 

Tu noc, přišla do mého pokoje Juna Doma.

„Takže, princezno, chování Jeho Veličenstva je zvláštní... o tom jste chtěla mluvit, že?“ zeptala se a tázavě naklonila hlavu na stranu.

Zavolala jsem na ni, když se připravovala na vysílací program hlasového klenotu, a když vysílání skončilo, nechala jsem ji, aby se vrátila do mého pokoje. Byla jsem vděčná, že když jsem Juně řekla, že na tom, jak se Souma chová, je něco divného, šla se mnou, navzdory pozdní hodině.

„Posaď se, Juno.“ Seděla jsem na posteli a gestikuloval na Junu, aby si sedla vedle mě.

„Promiňte," řekla Juna a posadila se vedle mě.

Dal jsem se do práce. „Nevím, jak to říct.... Vypadá roztržitě. Někdy se zdá, že je svou prací pohlcen víc než kdy jindy, ale pak už jen vím, že má hlavu v oblacích a prázdně zírá ven.”

„...Aha. Myslím, že to chápu, i když jen trochu.“ Možná Juna pochopila, co se děje, protože se záhadným výrazem ve tváři přikývla. „Viděla jsem to samé. Když jsem měla schůzku s Jeho Veličenstvem ohledně našeho vysílání, zdálo se, že je myšlenkami někde jinde. Nemohu však říct, jak dlouho už je v tomhle stavu.”

„Myslím, že je to od té doby, co jsme se vrátili z Bohem Chráněného Lesa,“ řekla jsem.

Bylo to teprve před dvěma týdny. Sesuv půdy zasáhl obydlí temných elfů, Bohem Chráněný Les, který byl také domovem Soumova osobního strážce, Aishy Udgard. Souma vedl jednotku, se kterou v té době byl, aby provedli vyprošťovací akci.

Když přišlo oznámení o katastrofě, byla jsem požádána, abych se vrátila do hlavního města povolat posily, takže jsem se osobně nezúčastnila záchranné operace. Souma tam však byl s Halbertem, Kaede a dalšími vojáky Zakázané armády, provádějíc záchranné operace v té pekelné zóně katastrofy.

Měla jsem pocit, že právě v tom okamžiku se Souma začal chovat divně. „Možná to bylo po té úlevě, kdy se nakonec začal chovat divně...”

„Ale slyšela jsem, že Jeho Veličenstvo toho hodně dokázal, když tam byl,“ řekla Juna.

„Jo,“ souhlasila jsem. „Myslím, že i tam odvedl dobrou práci.”

Slyšela jsem, že využil své schopnosti, živých poltergeistů, aby ovládal dřevěné myši a nechal je hledat pod hlínou a pískem a pomohl najít mnoho lidí, kteří byli pohřbeni zaživa. Nicméně…

„Ale takhle to Souma nebere. Možná proto, že viděl tolik těl, pomyslel si, „Nemohl jsem to vyřešit líp?““

„Nemyslím si, že by samo o sobě bylo špatné, kdyby takhle uvažoval...“ Juna měla ve tváři komplikovaný výraz.

Bylo důležité přemýšlet o věcech. Nadměrná reflexe by však mohla vést k sebenenávisti, a to by bylo kontraproduktivní.

„Přesně proto chci, abys ho za mě povzbudila.“ Vzala jsem Junu za ruku a položila na ni svou.

Juna vytřeštila oči. „C-chcete... abych to udělala?”

„Jsi asi jediný člověk, kterého můžu o něco takového požádat. Aisha je pořád v Bohem Chráněném Lese a Tomoe je pořád malá. I tak, kdybych se zeptala matky nebo Seriny, nejsou si s ním dost blízcí.”

„Ale jestli je to tak, nebyla byste vy sama ještě lepší volbou, jak to udělat, princezno?“ zeptala se. „Vy dva jste zasnoubení a vidím, že o něj máte starost.”

„Já... nemůžu být ta pravá“, řekla jsem a sklopil oči. „Jsem mladší než Souma, takže si asi myslí, „Jako muž, jí nechci ukazovat své slabosti“. Když je přede mnou, Souma se postaví na silnou linii.”

„...Jsem také stejně stará jako Jeho Veličenstvo, uvědomujete si?“

„Možná jsi stejně stará, ale to, jak se chováš, je dospělejší,“ řekla jsem. „Myslím, že bys udělal dobrou práci, kdybys vyhověla mladému muži, který se snaží postavit se do čela.”

Když jsem se zpříma posadila, Juna sklonila hlavu.

„Proto, Juno," dokončila jsem. „Proto tě žádám, abys se pro mě postarala o Soumu."

„Princezno.... Rozumím. Možná vám moc nepomůžu, ale dovolte mi udělat vše, co je v mých silách.“ Juna si položila ruku na prsa a přikývla.

◇ ◇ ◇