AdD 1 - Kapitola 1: První láska je nepříjemná nemoc, kterou všichni trpí 2/4

„Hej, Zagane. Vidím, že máš jako vždycky docela nezdravý vzhled.”

„Jestli mluvíme o nezdravém vzhledu, nejsi ty úplně stejný, Barbatosi?”

Mezi čaroději to byl on, kdo se drze vetřel do Zaganova panství. A také to byl Zaganův jediný a nežádoucí přítel.

„Také nepoužívejte můj kouzelný kruh, jak se ti zlíbí.

„Když to neudělám, nemůžu se sem ani teleportovat, že?”

Čarodějova moc byly zkrátka magické kruhy. Tento muž udělal ze Zaganova magického kruhu svůj vlastní a dokázal proniknout do Zaganova panství. Bylo to něco mnohem obtížnějšího, než se zdálo.

I když bylo toto panství pro Zagana výhodné, bylo pochybné, zda bude schopen zvítězit nad tímto mužem v boji. Byl to přesně ten druh čaroděje.

Barbatos se pak zadíval na bezvědomou dívku, vedle níž ležela mrtvola, a přimhouřil oči.

„Co je to? Byl jsi uprostřed večírku?”

„Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem lehce potrestal padoucha, který skotačil v mé zahradě.”

„Heehee, jako že umíš mluvit.“ Čarodějové byli darebáci bez výjimky. Jediné, co je zajímalo, bylo hromadění vlastní moci a v životech druhých a v jakémkoliv majetku nacházeli jen malou hodnotu. Pokud by to považovali za nutné, necítili by se z krádeže vinni.

Dokonce ani důvod, proč Zagan právě teď dívku zachránil, nebyl kvůli jeho ctnosti, ale prostě proto, že ho vůbec nezajímalo, co se děje.

Barbatos na dívku dál zíral.

„Hoo, ta holka... má docela dost many, že jo? Využiješ ji jako oběť nebo co?”

„Není podle mého vkusu používat kouzla, která vyžadují oběti.” řekl Zagan a znovu poklepal nohou o zem.

Kolem dívčina těla se ovinulo slabé světlo a dívka zmizela. Tentokrát měla být dopravena mimo Zaganovo panství.

„To je škoda. Měl jsi mi ji dát, když jsi ji nechtěl.”

„Nechoď unášet lidi do mého panství. Budu považován za viníka.”

„Heehee, to zní opravdu hezky. Myslím, že to příště udělám.”

„...Jdi a udělej to, a já ti vyhodím základnu do vzduchu, rozumíš?“ Tento muž byl skutečně zodpovědný za to, že to udělá, a Zagan se na něj zamračil s nebezpečným zábleskem v očích.

I to však trvalo jen několik vteřin a Zagan ospale zívl.

„Hele, co to je, vypadáš strašně ospale.”

„Celou noc jsem byl zabran do čtení knih o magii. Jdu si lehnout. Když budeš něco potřebovat, přijď později.”

„Páni, nemusí tě zajímat něco jako ospalost, když si jen trochu pohraješ s adrenalinem v mozku, ne? Šel jsem tě navštívit, tak neříkej něco tak chladného.”

„Právě proto, že takové věci děláš, vypadáš tak nezdravě.“ Čarodějové byli ti, kteří zasvětili celý svůj život výzkumu kouzel a jejich cílem bylo překonat lidstvo.

Žili právě proto, aby mohli zkoumat kouzla. Proto začali čarodějové studovat, jak do hloubky manipulovat s vlastním masem a krví. To však nebylo jen něco jednoduchého jako zvýšení jejich fyzické síly. Základem magie bylo manipulovat vnitřky svých těl na buněčné úrovni. Právě z tohoto důvodu byli čarodějové vzdáleni takovým záležitostem, jako jsou nemoci a délka života.

Když se člověk dostal do tohoto stádia, mohl se konečně pojmenovat čaroděj.

Kdyby však neměli žádnou vodu nebo výživu, pak by stále hladověli a umírali. Dokázali podvést potřebu spánku, ale nedokázali se jí úplně zbavit. A tak výsledkem toho byly rysy obličeje, které Barbatos měl.

Proto se Zagan takových kouzel příliš nedotýkal.

Barbatos se zasmál, jako by mu to připadalo divné.

„To neříkej. Přišel jsem pro tebe se zajímavou historkou.” Navzdory uvedení na zlou frontu, Barbatos přátelsky objal Zagana kolem ramen.

„Zajímavá historka?” Zatímco nutil zpět paži od svého dráždivého přítele,

Zagan mu tu otázku na oplátku položil.

Na Barbatosově hubené tváři se objevil úsměv.

„To si piš. Víš, že jeden z arcidemonů, Marchosias, nedávno zemřel, že?” Když Zagan slyšet to jméno, doširoka otevřel oči.

Termín arcidemon neoznačoval krále příšer jako něco z pohádky. Místo toho to bylo jméno pro mistry kouzel, kteří stáli na vrcholu.

Spolu s tímto titulem se jim dostalo obrovského množství many a dokázali si podmanit hůře postavené čaroděje jako své služebníky. To samo bylo vyvrcholením veškeré moci a autority, po níž čarodějové toužili.

Původně tu bylo třináct „arcidémonů“, ale jeden z nich, kterému bylo přes tisíc let, konečně vydechl naposledy. I když používali kouzla k prodloužení své životnosti, zdálo se, že tisíc let je absolutní hranice.

Když přišlo na zprávy o těch arcidémonech, ani Zagan je nebyl schopen ignorovat.

„Ale? Co je to? Tváříš se, jako bys o tom chtěl slyšet víc, víš? Ne, počkej chvilku. Říkal jsi, že chceš spát, že? Hmmm, I když je to nešťastné, víš, nechci tu vyvolávat tvůj hněv.“

„Přestaň se přetvařovat a řekni mi o tom.”

„...Člověče, ty jsi stejný nespolečenský osel jako vždycky.” Poté, co vyplašeně vzdychl, Barbatos pokračoval v mluvení.

„Existuje město Kianoides, že? Bylo to v rámci Marchosiova panství a tam se otevírá obrovská aukce. Prodává se tam všechno, od řádného zboží až po nelegální věci.”

„Nemyslíš tím …“  zazněl zvuk polknutí Zagana.

„To je přesně ono! Jsem si jistý, že se to ukáže. Odkaz arcidémona, myslím.”

To zní opravdu pochybně, napadlo jako první Zagana.

Nicméně, arcidémon Marchosias byl přes tisíc let starý. I kdyby to Barbatos jasně nazval jeho odkazem, pravděpodobně se neomezoval jen na jednu nebo dvě jednoduché věci. Proto se jeden z těch, kteřrý unikl do aukce, nezdál být vyloučen.

Barbatos pak šťouchl loktem do Zagana.

„Tak se podívej, měl bys jít taky. Kdybys chtěl, nechám tě vybrat jednu nebo dvě ženy. A taky, jak bych to řekl... když už jsme u toho, pomohlo by mi, kdybys mi mohl trochu pomoct, chápeš?” Říkajíc, Barbatos dvěma prsty napodobil tvar mince.

Jinými slovy, zdálo se, že nemá prostředky, aby se aukce zúčastnil.

A přestože si povzdechl, Zagan ho neodmítl.

„Jestli je to tak, vezmu si jeho odkaz, víš?”

„Hej, vážně? To já jsem ti o tom řekl.”

„Jestli se ti to nelíbí, zkus to s někým jiným.”

„Není možné, aby tu byl jiný čaroděj, který by mi to zlato půjčil, že?“ Jak se k němu Barbatos tiskl na pokraji slz, Zagan ho nakonec následoval na aukci.

Zagana však napadla jedna myšlenka.

Ženy... jasně.

 Zagan byl také muž. Nebylo to tak, že by ho ženské tělo vůbec nezajímalo.

Popravdě, dívka právě úplně udeřila.

Spíše, než cítit kouzlo scény normálního čekání na ženu byl dojem, že je to příliš nepříjemné, mnohem víc výrazný.

Byl tu také způsob, jak s nimi zacházet jako s nástrojem. Ale v tom případě usoudil, že bude lepší použít kouzelnický aparát, který splní svou úlohu, aniž by bylo nutné otevřít ústa.

Nebylo to tak, že by netoužil být milován, ale přemýšlet o tom, jak musí přimět druhou stranu, aby se tak cítila, bylo také prostě příliš nepříjemné.

Spíše, než kouzla těla se mu v hlavě vznášely všechny možné skutky, které vznikly naplněním této touhy. Proto Zagan dodnes o ženách nic nevěděl.

A co je důležitější, pokud lidé nejsou dost silní, také hned zemřou.

Bez ohledu na to, co se stalo slabému člověku, nemohli si stěžovat.

Pokud se chtěli chránit, museli se stát silnými.

To byl důvod, proč ... se Zagan stal čarodějem z čiré vůle, i když mu bylo osmnáct.

...No, i kdyby se takový odměřený kouzelník choval odměřeně, jeho myšlenky na tuto záležitost byly pravdivé jen do této chvíle.

 

◇