Poté, co opustila Lisciiny komnaty, šla Juna do kanceláře pro vládní záležitosti, která sloužila jako Soumův pokoj. Přes den to tu bylo hektické, všichni ti byrokraté přicházeli a odcházeli, ale pozdě v noci byl takový klid, že vzpomínka na všechen ten denní shon vypadala jako lež.
Po obou stranách dveří stáli dva strážní, kteří měli Soumu chránit.
Správně, Aisha tu není, pomyslela si Juna. To se dá očekávat vzhledem k ...
Nebylo to tak, že by Aisha zůstala po Soumově boku 24-7, ale byla s ním dost často, takže jí připadalo nepřirozené nevidět ji tam, jak ho chrání.
Juna přistoupila ke dveřím a lehce kývla na stráže. Možná už Liscia mluvila se strážemi, protože se nepokoušely Junu zastavit.
Teď už je na to trochu pozdě, ale pro princeznu je poněkud odvážný tah posílat dívku do komnat svého snoubence pozdě v noci...
Poté, co nechala muže a ženu v noci o samotě, co zamýšlela udělat, kdyby se “něco“ stalo? Věřila, že se nic nestane? Nebo to bylo tím, že i kdyby se “něco“ stalo, byla ochotná to přijmout, pokud to Soumu rozveselí?
...Nějak, mám pocit, že je to to druhé.
Juna si obdivně povzdechla. V poslední době, když se podívala na Liscii, byly chvíle, kdy v ní viděla královskou důstojnost. Když bylo poprvé rozhodnuto o jejím náhlém zasnoubení se Soumou, došlo mezi nimi k jistým rozpakům, ale teď se zdálo, že přijala realitu situace.
Je to opravdu skvělá osoba.
Za každý den, který strávila se Soumou, byla Liscia jako žena o něco přitažlivější. Jednou z ní bude skvělá královna, stejně jako dobrá manželka a moudrá matka. Juna si nemohla pomoci, ale respektovala ji jako bližní.
Princezna to po mně osobně žádala. I já musím plnit svou povinnost
Ještě trochu upevnila své odhodlání, jemně zaklepala na dveře úřadu pro vládní záležitosti a zavolala: „Vaše Veličenstvo, tady Juna Doma. Jste ještě vzhůru?”
Mluvila tak tiše, že kdyby už spal, nerušila by ho.
„Juna? Pojď dál, uslyšela Soumu říkat zevnitř místnosti.
Když Juna otevřela dveře s „Promiňte“, vešla a našla Soumu, jak se při svíčkách probírá nějakými papíry. Souma položil dokument na stůl a poněkud unaveně se usmál na Junu.
„Co je, tak pozdě v noci? Přespáváš na hradě?”
„Ah... ano,“ řekla Juna. „Bylo rozhodnuto, že dnes v noci zůstanu v princeznině pokoji.”
„Máte párty jen pro dívky? To zní zábavně.”
Když jí dal tu upřímnou a nestřeženou odpověď, zatímco Juna možná nelhala, stále se cítila provinile. „Ne... Každopádně, co máte za lubem, pane? Slyšela jsem, že jste dnes s prací pro vládu skončil.”
„Ah, lehl jsem si, abych mohl jít spát... Ale nemohl jsem usnout, tak jsem začal prohledávat papíry, které jsem měl zítra projít. Říkal jsem si, že by mi to možná pomohlo cítit se ospaleji.“ Souma se podíval na hromádku papírů na stole. Juna viděla únavu v jeho výrazu.
„Mohlo by to být.... že poslední dobou nespíte?“ zeptala se Juna.
Souma se trochu neohrabaně poškrábal na hlavě. „Moje tělo je unavené, ale mysl mi prostě nedovolí usnout, víš. Když zavřu oči a snažím se usnout, nakonec přemýšlím o všem možném. O všem, co jsem udělal, o všem, co je ještě třeba udělat, o tom, zda rozhodnutí, která jsem udělal, byla správná, o tom, zda rozhodnutí, která udělám, jsou správná... Všechno se mi točí v hlavě a já prostě nemůžu usnout.“ Souma se slabě zasmál.
Juna si vzpomněla, že od chvíle, kdy byl Souma povolán na tento svět, musel nést mnoho těžkých břemen: postavit zemi na nohy, vyřešit potravinovou krizi a poskytnout pomoc oblasti katastrofy. Každý z nich by byl pro Soumu, který byl ještě nedávno studentem, příliš těžký. A teď, tentokrát, potřeboval najít řešení třenic mezi ním a třemi vévody, spolu s problémem manévrování knížectví Amidonia ve stínu.
Všechen ten tlak ho musel v noci budit. Když ji to napadlo....
„Oh! ...Omluvte mě na moment.“ Juna vzala Soumu za ruku a přiměla ho vstát.
„Cože? Počkej, cože?“ zakoktal.
Juna nevěnovala pozornost nervóznímu Soumovi, táhla ho za ruku, táhla ho k prosté posteli v rohu místnosti a pak ho s žuchnutím postrčila na ni. Jak tam Souma ležel, oči vytřeštěné, jak právě ležel na posteli, Juna k němu promluvila tichým tónem.
„Prosím, spěte.”
„Cože? J-Juno?”
„Prosím, spěte.“ Juna, která vždy nosila vřelý úsměv, měla na tváři neobvyklý výraz. Bylo to něco, co by mohla použít k plísnění nezbedného bratříčka, přísného, ale zároveň plného starostí o osobu, se kterou mluvila. „Vím, že je to těžké, ale dávejte na sebe prosím pozor. Princezna Liscia má také obavy.”
„Liscia?“ zeptal se.
„Ano. Viděla přímo skrz vaši přetvářku, pane. Věděla, že se něco děje, a poslala mě sem. Požádala mě, abych udělala vše pro to, abych vám vyhověla.”
„...No, sakra.“ Souma vzhlédl ke stropu s rozpačitým úsměvem na tváři. „Myslel jsem.... Tvrdě jsem pracoval a dělal, co jsem mohl…”
„Pracujete tvrdě, sire. Nicméně, pracujete příliš tvrdě.“ Juna se posadila na kraj postele a položila ruku Soumovi na čelo. Cítil, jak mu Junina chladná ruka obírá čelo o teplo. Zatímco si užíval ten příjemný pocit, Souma zavřel oči.
Když pozorovala Soumu,
začala Juna tiše zpívat:
Jdi spát, na dnešní noc.
Vyspi se do zítřka.
Až se probudíš, jdi.
Až se unavíš, spi.
Čím déle budeš chodit, tím
více rukou tě bude podporovat.
Nebyla to píseň ze Soumova světa, ale ukolébavka z tohoto. Dětem, které se naučily chodit, zpívaly matky písně. Píseň, která se modlila, aby hodně chodili, hodně spali a vyrostli zdraví. Nicméně věta „Čím déle půjdeš, tím více rukou tě bude oporou“ se dotkla Soumova srdce a vytryskly mu slzy.
Souma si zakryl rukou oči. „...Promiň. Za to, že jsi mě viděla tak nehezky.”
Juna se usmála. „Teď už můžete fňukat. Protože i já jsem na vaší straně.”
Když to říkala, jemně pohladila Soumu po hlavě.
„Chápu, proč nechcete před princeznou vypadat špatně,“ řekla mu a svým něžným hlasem pohladila Soumu po uších. „Právě díky těm pocitům jste schopen tvrdě pracovat a snažit se být silní. Nicméně, až vás to unaví, zavolejte mi. V noci, kdy nemůžete spát, vám zazpívám.”
Nedlouho poté, Juna slyšela jeho mělký dech, když usínal. Jeho tělo i mysl na to byly víc než dost vyčerpané. Musel usnout ve chvíli, kdy se jeho srdce uklidnilo.
Juna vstala z postele, zkontrolovala, že Souma úplně spí, a přetáhla přes něj deku. Pak zamířila ke dveřím, aby tiše odešla, sáhla po klice a... najednou se zastavila. Juna se otočila zpátky k posteli, stáhla si vlasy, které jí visely přes ucho, přitiskla tvář k Soumovu uchu a tiše zašeptala:
Je to v pořádku. Jsem
na tvé straně. Pokud princezna vyjeví tvé silné stránky, pak já schovám tvou
slabost.
Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazat