Kapitola 5: Bitva mimo Randel

Třicátý stratagém v 36 stratagemech říká: „Vyměňte si role hostitele a hosta.”

Nejčastěji se o něm hovoří v souvislosti se slabší silou, která překonává silnější sílu, ale může se také jednat o to, aby si obránce (hostitel) vyměnil místo s útočníkem (hostitelem). Být obráncem je výhodné ve válce, takže je žádoucí, aby útočník vytvořil situaci, kdy může vést obranné bitvy i v kampani.

Bitva, která se v současné době odehrává na okraji Randelu, centrálního města Carminského vévodství, by se dala označit za příklad pozdějšího významu 30. stratagemu.

— 32. den, 9. měsíce, roku 1 546., kontinentálního kalendáře —

V Carminském vévodství vedla Zakázaná armáda, která měla být invazní silou, obrannou bitvu proti armádě, která měla být pravým obráncem. Když se schovával za zdmi “pevnosti“, na kterou útočilo 40 000 vojáků, Halbert Magna bručel.

„Sakra.... Nemyslíš, že se nepřítel snaží až moc?”

„Tomu se nedá pomoct, víš, Hale.“ Odpověď přišla od Kaede Foxie, zemského mága připojeného k Zakázané armádě, která se kryla za stejnou zdí jako on.

I když jí nad hlavou létaly šípy vypálené nepřítelem i spojencem, zůstala nonšalantní.

„Když se na to podíváš z pohledu nepřítele, probudili se a venku našli pevnost,“ řekla. „Něco, v čem jsou jednotky Zakázané armády. Je přirozené, že s tím chtějí něco udělat.”

„No, jo...“ řekl. „Myslel jsem si, že je víc než bezohledné postavit se 40 000 vojákům z armády s 10 000 našimi vlastními vojáky, ale zřejmě se předpokládalo, že budeme bojovat v této pevnosti. Jak dobře se na to předem připravil?”

„Na tomto místě byla původně pevnost obrácená k Amidonii,“ řekla mu.

„Když se hranice v době krále před posledním králem posunula daleko na západ, byla opuštěna. Král to prostě oživil, víš. A co víc... tohle je podstatně lépe bráněná pevnost než ta, která tu kdysi byla.”

Bylo to včera, kdy Souma poslal své ultimátum Georgu Carminovi. Vzhledem k tomu, že jednání selhala, Souma okamžitě vyslal do Carminského vévodství jednotku 10 000 vojáků ze Zakázané armády.

Zakázaná armáda postupovala rychlostí, která převrátila veškerý zdravý rozum armády. Přiblížili se k centrálnímu městu vévodství, Randelu a postavili jim “pevnost“ přímo před očima.

Tento rychlý postup a výstavbu umožnil suchozemský vlak rhinosaurů. Díky Soumově čestné sestřičce, Tomoe, Zakázaná armáda měla velké množství nosorožců, kteří mohli sloužit jako rychlý systém přepravy nákladu. Díky schopnosti pozemního vlaku rhinosaurů přepravovat obrovské množství nákladu byli schopni vyslat lidi a zdroje v krátkém čase.

Materiál pro stavbu pevnosti byl již částečně sestaven v královském hlavním městě. Použili systém konstrukce dřevěného rámu dva krát čtyři, takže části bylo třeba umístit na určená místa na místě.

Souma převzal nápad z Hradu jedné noci, který v Sunomata postavil Hidejoshi (tehdy známý jako Tokichiro Kinoshita). Pozemní vlak s nosorožcem v podstatě zaujal místo řeky Kiso.

Kromě toho měly jednotky Zakázané armády, které pevnost postavily, tajemství. Protože byli vysláni na Soumův rozkaz pomáhat při výstavbě nového města a silnic, každý z vojáků Zakázané armády byl nyní schopným bojovým inženýrem.

Vojáci budou podle potřeby kopat díry nebo hromadit zeminu, pokrývat zdi, které mágové vytvořili z římského betonu, a shromažďovat materiál dopravovaný z hlavního města.

Zemní mágové vyhloubí zemi, aby vytvořili příkopy, zvednou zemský povrch, aby vytvořili zdi, pomocí magie zpevní římský beton nalitý vojáky a pomocí posilovací magie zpevní zdi.

Společným myšlením při stavbě pevnosti na otevřeném prostranství tohoto světa bylo, aby všechnu práci dělali zemští mágové. Protože se však stavby mohl účastnit každý nemagický příslušník králových osobních sil, byla pracovní rychlost výrazně rychlejší.

A tak, i když Zakázaná armáda dorazila na místo teprve včera večer, v době, kdy přišlo ráno, byla pevnost kompletní. Z pohledu Randelu to muselo vypadat, že pevnost byla postavena za jednu noc.

Pozdější historici tomu začali říkat „Randelská pevnost jedné noci.”

Tato stavba byla provedena okamžitě po ultimátu a armáda a zkorumpovaní šlechtici, kteří byli zavřeni v Randelu, nebyli schopni udělat nic, aby ji zastavili.

„Přesto, musím uznat, vévodu Carmine, víš,“ řekla Kaede. „Jediní, kdo jsou viditelně vynervovaní, jsou soukromé jednotky šlechticů. Armáda tiše postupuje, aby nás obklíčila.”

„Hej! Neodhaluj svůj obličej!“ zvolal Halbert. „Zasáhne tě zbloudilý šíp!”

Kaede vykukovala štěrbinou po šípu, ale Halbert ji odtáhl.

V tu chvíli...

Boom!

—nedaleko slyšeli neuvěřitelnou explozi

Halbert viděl, že Kaede padá, a tak ji rychle podepřel. Ten náhlý zvuk ji musel zaskočit, protože Kaede mrkala.

„D-Děkuji ti za to, Hale,“ řekla.

„No tak, drž se pohromadě,“ řekl. „...To bylo dost blízko k nám, že?”

Zdi muselo zasáhnout nepřátelské kouzlo.

Technicky vzato byly zdi posíleny proti magii Kaede a ostatními zemskými mágy. Ale i tak to znamená, že pokud budou dostávat takové přímé zásahy, tak to neudrží.

Halbert věnoval opodál stojícímu kopí magii ohně a hodil ho směrem ke skupině, o níž si myslel, že to poslední kouzlo vypustila. Ohnivé kopí letělo jako střela, probodlo jednoho muže a pak explodovalo, aby spálilo zbytek.

„Arghhhhh!”

Odsud slyšel jejich umírající křik. Když viděl, že skutek byl vykonán, Halbert se znovu schoval do stínu zdi.

„Počkej, vydrž... nemyslíš, že útok je zvlášť intenzivní právě tady na západní straně?“ zeptal se. „Mám pocit, že ostatní strany zaznamenávají jen sporadické útoky.”

„...To jsou žoldnéři Zemu, víš,“ vykoukla Kaede zpoza zdi a řekla: „Museli je najmout zkorumpovaní šlechtici. Zkorumpovaní šlechtici mají doslova nůž na krku. Pokud tuto bitvu prohrají, jediná věc, která na ně čeká, je cesta do popravčího bloku. Je to pro ně vyhraj nebo zemři, víš. Co s tím, že dostanou trest smrti a tak.”

„Vím, že si myslíš, že jsi vtipná, ale z toho jsem se otřásl,“ řekl Halbert, když házel druhé ohnivé kopí. Neminul svůj cíl a mnoho žoldnéřů uhořelo.

„Arghhhhhhhhhhhh!”

„Horké, horké!”

„Pálí to, pálííííííííí!”

Halbert s bolestným úsměvem sledoval, jak se žoldnéři mění v ohnivé koule a válí se po zemi.

Pro Halberta to byla jeho první opravdová bitva. I když měl mnohem větší moc než průměrný člověk, nebyl zvyklý zabíjet.

No, je to jednodušší než bojovat s armádní jednotkou se spoustou chlapů, které v ní znám, si alespoň pomyslel.

Jako bývalý člen armády, měl Halbert z celé této situace složité pocity. Vzhledem k jejich blízkému vztahu s králem, Halbert a Kaede byli jedni z mála, kteří znali celou pravdu za touto válkou. Proto chápal, čeho chce král dosáhnout. Pochopil to, ale... jeho pocity ohledně toho byly stále komplikované.

„Hale!“ Kaede na něj zavolala a vrátil Halberta k rozumu.

„Co je, Kaede?!”

„To je hrozné, víš,“ řekla Kaede. „Podívej se, co sem právě nepřítel přinesl.”

Ukázala na obří kanóny, které právě v této chvíli nesli na bojiště. V tomto světě, kde se zbraně proti střelnému prachu kvůli existenci magie nikdy doopravdy nevyvinuly, pokračoval výzkum děl pro použití v námořních bitvách. I když jim chyběla pohyblivost, jejich destruktivní síla, která se neopírala o magii, upoutala pozornost armády. Armáda si tři z nich ponechala pro použití jako obléhací zbraně, kde mobilita nebyla tak důležitá.

V současnosti byla jedinou silou v Elfriedenu, která měla kanóny, jež se daly použít na souši, armáda.

„...Když o tom tak přemýšlím, mají takové,“ řekl Hal. „Úplně jsem zapomněl.”

„Jestli je chtěli použít, mělo by to být koneckonců v úvodní fázi bitvy,“ řekla Kaede.

„Tak proč je tahají do hry takhle pozdě?“ zeptal se.

„Nejspíš je vytáhli zkorumpovaní šlechtici, protože panikaří, víš.”

„...Je to opravdu zlé?“ zeptal se.

„Je to opravdu zlé,“ odpověděla. „Ta antimagická výztuha je účinná jen proti magii a plamenům, víš. Proti fyzickým dopadům jsou to jen špinavé stěny potažené „římským betonem. Jsou trvanlivější než normálně, ale jestli je budou takhle dál mlátit...”

Booooom!

-------------------------------------------------------------------------

Hrad jedné noci - Hrad Ishigakiyama Ichiya – Wikipedie (wikipedia.org)