HRH 3 - Bonus: Tajný pakt Aishy a Juny

 Tajný pakt Aishy a Juny

 

—Konec 10. měsíce, roku 1 546., kontinentálního kalendáře — hrad Parnam.

„Aisho, mohla bys dát ten prádelník sem, prosím?“ volala Juna.

„Rozumím.”

Aisha něžně položila truhlu se zásuvkami, která byly vyšší než ona, do rohu místnosti. Dokonce i poté, co sama nesla prádelník, který byl tak těžký, že se místnost otřásla, když ho odložila, Aisha nebyla ani trochu zadýchaná.

Juna se na Aishu omluvně usmála. „Děkuji. Také, omlouvám se. Neměla bych žádat tebe, která budeš druhou královnou Jeho Veličenstva, abys mi pomohla se stěhováním...”

Aisha se zasmála. „Ahaha, tohle není dost zavazadel na to, aby mi to způsobilo skutečné potíže. Kromě toho, madam Juno, jednoho dne budeš také manželkou Jeho Veličenstva, takže naše pozice jsou stejné.”

Stalo se to před několika dny. Obě se zasnoubily s králem Soumou Kazuyou z Elfriedenu. V současné době bylo zveřejněno pouze jeho zasnoubení s Aishou, ale bylo rozhodnuto, že jeho zasnoubení s Junou bude oznámeno, až se její práce modly ocitne v dobrém bodě.

Nicméně, ať už to bylo oznámeno nebo ne, bylo faktem, že byli zasnoubeni, a tak byl na hradě Parnam vytvořen pokoj pro Junu. Přesto, kdyby si vzala na pomoc další pomocníky, hrozilo by, že detaily jejich zasnoubení proniknou na veřejnost, takže Aisha využívala své síly, aby pomohla se stěhováním.

„To je všechno, myslím. Dáme si pauzu,“ navrhla Juna.

„Dobře,“ řekla Aisha.

Obě se posadily ke stolu a požádali jednoho ze služebnictva čekajícího v hale, aby jim došel pro vařící vodu. Juna přenesla vodu, kterou sluha přinesl, do skleněného hrnce s čajovými lístky a chvíli počkala, než nalila dva šálky čaje.

„Dostala jsem bylinkový čaj v Lorelei, zpívající kavárně, kde jsem předtím bydlela, jako dárek na rozloučenou,“ řekla. „I když to není tak, že bych chtěla opustit Parnam.”

„Budeš odteď bydlet na hradě, madam Juno?“ zeptala se Aisha.

„Ano.“ přikývla Juna. „Je to blízko studia vysílacího hlasového klenotu, a kromě toho... pokud se mám chovat jako prostředník Jeho Veličenstva a babičky, připadalo by mi nejlepší, kdybych byla co nejčastěji po boku Jeho Veličenstva.”

„Hmm... To je opravdu všechno?“ zeptala se Aisha se smysluplným úsměvem, když usrkávala čaj.

Juna to vzdala a s trpkým smíchem se přiznala, „Samozřejmě, i kdybych ten důvod neměla, chtěla bych být po boku Jeho Veličenstva.”

„Slyšte, slyšte!“ Aisha se zazubila, protože slyšela přesně to, co chtěla slyšet.

Juna odložila šálek, opřela se lokty o stůl a podívala se na Aishu. „Ty Jeho Veličenstvo opravdu miluješ, že?”

„Samozřejmě,“ řekla Aisha. „V den, kdy jsme se poprvé setkali, přísahala jsem své tělo a duši Jeho Veličenstvu.”

„Ale to byla přísaha věrnosti temného elfího válečníka, ne? Kdy jsi o něm začala přemýšlet jako o muži?”

„To by muselo být... když Bohem Chráněný Les zasáhla katastrofa,“ odpověděla Aisha pohledem plným lásky. „Jsem si zcela jistá vlastní silou. Neprohrála bych s ledajakým mužem.”

„Ano. Jsem si toho dobře vědoma,“ přikývla Juna. Bylo by fér nazvat Aishu nejsilnější v království. Nešlo jen o to, že by neprohrála v souboji o sílu s jakýmkoliv mužem, v jediném boji, Aisha dokázala přemoci i bojem otrlé veterány.

Aisha mlčky zavrtěla hlavou. „Přesto tam moje síla neznamenala skoro nic. Zatímco mé bojové schopnosti by mi umožnily prosekat se skrz krvavou lázeň, byla jsem bezmocná před mocí přírody. Když přišla zpráva z vesnice, stála jsem tam a nevěděla, co mám dělat. Tehdy Jeho Veličenstvo řeklo, „Nech to na mně“,“ řekla Aisha se širokým úsměvem. „Řekl, „Nemám žádnou moc, ale jsem v pozici, abych přiměl mnoho lidí k pohybu,“ a „Pokud existují životy, které mohou být zachráněny, zachráním jich tolik, kolik budu moct.“ Muž, o kterém jsem si myslela, že je slabší než já, který potřebuje mou ochranu, byl místo toho tím, kdo mě chránil. Udělal mě tak šťastnou a byl tak spolehlivý... Jen jsem se přitiskla k hrudi Jeho Veličenstva a plakala.”

„Ano... Chápu, proč ses do něj zamilovala.“ Juna byla spokojená. Někdo, o kom si myslela, že je slabší než ona, ukázal, že je silný i jinak a dokázal ji ochránit. Právě to si Aishu získalo.

„Jestli vůbec něco, chci se tě zeptat na to samé, madam Juno,“ řekla Aisha. „Poslala tě vévodkyně Walterová jako spojku, že? V rámci své mise jsi se stýkala s Jeho Veličenstvem, tak kdy jsi po něm zatoužila?”

„To je férová otázka,“ řekla Juna. „Myslím, že v mém případě mě přitahovala slabost Jeho Veličenstva.”

„Jeho... „slabost“?”

„Ano. Těsně před vydáním ultimáta, Jeho Veličenstvo se dost tvrdě namáhalo,“ řekla Juna.

Během té doby Aisha pobývala v Bohem Chráněném Lese, takže o tom slyšela jen od ostatních, ale věděla, že Souma se cítil utahaný nadcházejícím konfliktem se třemi vévody a knížectvím Amidonia.

„Navzdory tomu se silně zaštiťoval ve prospěch princezny Liscii,“ pokračovala Juna. „Nemusel jí chtít ukázat svou slabost. Sledovat Jeho Veličenstvo, jak se snaží nést těžké břímě vládnutí zemi, dokonce i s tou křehkostí... Došla jsem k názoru, že ať už to bylo nebo nebylo spojení, chtěla jsem tam být, abych ho podpořila.”

„Aha... To je ti velmi podobné, madam Juno.“ Aisha spokojeně přikývla a nasypala si do úst čajovou sušenku. „Mmf, když jsem fing ob to tučný způsob...”

„Nerozumím ničemu, co se mi snažíš říct, tak prosím pokračuj, až budeš mít prázdná ústa.”

„...Promiň,“ řekla Aisha. „Ale když o tom tak přemýšlím, je to docela záhadné. Obě milujeme stejného muže, a přesto jsem se do něj zamilovala pro jeho sílu, zatímco ty pro jeho slabost.”

„To je přirozené,“ řekla Juna. „Lidé mají na noční obloze tolik tváří jako měsíc. Silná tvář, slabá tvář, něžná tvář, krutá tvář... Jsem si jistá, že kdybychom se zeptali Liscie, je tu velká šance, že se zamilovala do další jeho tváře.”

„Hee hee. Jsem si jistá, že máš pravdu,“ usmála se Aisha. Ale pak najednou nasadila vážný výraz, naklonila se blíž a zašeptala Juně, „Mimochodem, když už jsme spolu sami, ráda bych si o tom promluvila.”

„O tom? Co tím myslíš?“ zeptala se Juna. Nic ji nenapadlo, ale odpověděla šeptem, lapena spikleneckou atmosférou.

Aisha doširoka otevřela oči, jako by chtěla říct, „Zapomněla jsi?!”

„Bylo to, když jsem šla do Parnamu s Jeho Veličenstvem!“ řekla. „Tenkrát, když jsme šli do Lorelei, jsi mi to řekla, pamatuješ? Když jsem se zeptala, „Kdyby nás bylo osm, myslíš, že bychom mohli mít Jeho Veličenstvo jen pro sebe jeden den v týdnu? řekla jsi, „Když se navzájem pozveme ve své dny, můžeme s ním mít obě víc času.“

„Ah...”

„Teď, když jsi to zmínila, to jsem přece řekla, že?“ Juna si vzpomněla. To bylo něco, co řekla Soumovi, aby slyšel malý vtip, aby se mu rozbušilo srdce, ale Aisha to očividně brala vážně.

„Ale i se mnou má jenom tři snoubenky, víš?“ řekla Juna. „Budeš mít víc než jeden den v týdnu...”

„Ne. Jeho Veličenstvo je král, takže jsem si jistá, že z politických důvodů si nakonec vezme jiné ženy,“ řekla Aisha. „Ani jednu z nás nebolí, když na to teď začneme myslet.”

„...Asi máš pravdu,“ řekla Juna.

Juna souhlasila, že čím více dní může strávit se Soumou, tím lépe. Než aby byla optimistická ohledně budoucnosti, bylo by lepší jí poradit, aby vždy hledala karty, které by mohla hrát. To se naučila od muže, který bude jejím manželem.

„Ale budeš chtít dny, kdy ho budeš mít pro sebe, že? Madam Juno?“ zeptala se Aisha.

„Ano. Tak co kdybychom vzali v úvahu vlastní fyzickou kondici a naplánovali si společný rozvrh…”

 

Tyto tajné rozhovory pokračovaly dlouho do noci.

-----------------------------------

😂😂