IwS 2 - Mezipříběh II: Hrad Slimů 1/3

Mezipříběh II: Hrad Slimů

 

„Hrad Slimů?“ S přísným výrazem ve tváři nám stařec – starosta malé vesnice jménem Zeryll – vyprávěl o tom místě.

Po přestěhování do hlavního města jsme podnikli spoustu výprav. I když jsem měl docela dost peněz, život bez práce nebyl ten typ života, který bych chtěl, a tak jsme se rozhodli, že každých pár dní podnikneme jednu nebo dvě výpravy.

Tak jsme se ocitli ve vesnici. Byla tam situace s monstry, která potřebovala vyšetřování, takže Elze, Linze, Yae, Yumina, Kohaku a já jsme se vydali na toto malé místo severně od hlavního města. Dorazili jsme tam za pouhé dva dny a požádali starostu o další podrobnosti.

Nebylo těžké shrnout, co nám řekl.

Nedaleko vesnice byla stará pevnost. I když byla zchátralá a starobylá, nedávno získala nového majitele – čaroděje, abych byl přesný.

Měl zvláštní posedlost výzkumem příšer, přičemž se soustředil na Slimy.

Většina vesničanů byla tím podivínem na hradě vyděšená a nikdy se nesnažila se k němu přiblížit, ale sám čaroděj začal navštěvovat vesnici a kupovat jídlo nebo věci nezbytné pro výzkum.

Nicméně asi před deseti lety čaroděj přestal jezdit úplně. Vesničané začali klevetit. Někteří tvrdili, že podlehl nemoci, jiní mluvili o tom, že ho sežral Slim, který po sobě nezanechal žádné kosti, zatímco někteří dokonce tvrdili, že se proklel a proměnil se ve Slima.

Lidé, znepokojeni přítomností takového hradu poblíž své vesnice, najali dobrodruhy, aby ho prozkoumali.

Ale dobrodruzi, kteří šli na hrad, se vždycky vrátili otrhaní, řekli, že selhali, odmítli sdělit jakékoli podrobnosti a rychle odešli, jako by před něčím utíkali…

„Řekli ale někdy něco pozoruhodného?“

„Většinou věci jako, „Čaroděj na tom hradě je prohnilý až do morku kostí“. Často něco takového říkali znechuceným tónem a pak prostě odešli…“ Takové zprávy vesničany ještě více znepokojily. Bylo to tak zlé, že někteří zpanikařili jen proto, že v lese spatřili nejmenšího Slima.

Jasně jsem si vzpomněl na polního průvodce cechu, který říkal, že Slim téměř nikdy neútočí na lidi. I když bylo několik nebezpečných, jako masožraví Slimové, kteří dokázali roztavit maso, Jedový Slim, nebo Lávový Slim.

Celkem vzato existovalo mnoho druhů Slimů a sledovat je všechny bylo obtížné. Mnozí tvrdili, že ty nebezpečné mají silné zbarvení, ale to stále nebylo absolutní pravidlo.

„Proto chci, aby se skupina vydala znovu prozkoumat hrad...“

„Aha.“ Vrhl jsem pohled na zbytek své party a viděl jsem, jak všichni – včetně Yuminy – vypadají opravdu rozpačitě.

Slimy nebyly mezi ženami zrovna oblíbené. To bylo kvůli povaze těch malých příšer. I když tam byly nějaké masožravé Slimy, většina Slimů nebyla schopna roztavit nic jiného než šaty. A mnozí k tomu potřebovali spoustu času a úsilí.

Mezi takové patřily i ty, které si místo chuti k masu vypěstovaly chuť na oblečení.

Zelené Slimy tím byly obzvlášť nechvalně proslulé. Opravdu milovali oblečení vyrobené z rostlinných vláken a neváhali roztavit a krmit se jakýmkoliv oděvem. Měli docela zvláštní dietu, upřímně. Například, i když jedli papír a látku, neměli chuť na zpracované dřevo nebo skutečné rostliny.

Když se ocitly tváří v tvář zelenému Slimu, dobrodružky často končily s roztaveným oblečením, ale zbraně a brnění zůstaly nedotčené. Byly to docela zázračná a ponižující situace. Samozřejmě, muži čelili úplně stejným rizikům...

Žádný dobrodruh, který by stál za to, by nikdy nenechal tak nepříjemné Slimy jednat, jak by si přáli.

„Velmi dobře! Přijmeme tento úkol.“

„Ugh ..." Dívky vyjádřily svůj nesouhlas jednotným zasténáním. Tohle jsem čekal!

„Máte v úmyslu nechat tyto vesničany žít pod železnou pěstí strachu?! To dělají dobrodruzi?! Ne! Říkám, že ne!“

„Ale... mohl by to udělat i někdo jiný...“ Elze našpulila rty, když se mnou mluvila. Nebude potřeba moc, abych je unavil, když si dám trochu odvahy... ... Zvedl jsem ruku a použil jsem svůj nejvážnější pohled.

„Kdyby jeden z nebezpečných Slimů opustil hrad a zaútočil na vesnici, litovali bychom toho celý život. Nemyslíte?“

„T-Touya-dono... to je pravda, je... ale...“ Yae si založila ruce a se zamyšleným výrazem naklonila hlavu. Linze však situace příliš neznepokojovala. Slim měl extrémně silnou odolnost proti sekání, propichování a drtivým útokům, ale neměl téměř žádný odpor proti magii.

Takže na rozdíl od Elze a Yae, které nebyly mágy, Linze měla způsob, jak se bránit. Přesto se jí příliš nezamlouvala představa, že by šla po hlavě do hnízda těch tvorů.

Druhý vrhač magie v našem týmu, Yumina také nepanikařila. Nicméně mě probodávala podezřívavýma očima.

„...Touyo, myslíš na něco nevhodného?"

„C-Co říkáš?! Nebuď hloupá?! Na nic takového nemyslím!“ Jsem alespoň upřímný! Část mě má na mysli něco jiného, to připouštím! Ale je také pravda, že nemůžeme vesničany takhle opustit.

Yuminin pohled způsobil, že mi po hlavě stékal studený pot, ale nakonec si povzdechla a odevzdaně sklopila oči.

„Předpokládám, že nemáme na vybranou. Není to něco, co bychom mohli ignorovat, a i když je to nepravděpodobné, pokud se Touyova noční můra „Slim ničí vesnici“ stane skutečností, nikdy bychom to nedokázali přežít. Ovlivnilo by to i pověst mého otce. Kdyby se něco takového skutečně stalo, mohli by se najít lidé, kteří by začali šířit pomluvy o princezně, která ignorovala prosby lidí a vedla vesnici ke zkáze jen proto, aby si chránila vlastní kůži.

Ale ne, že by někdo kromě party věděl, že je princeznou této země. Na druhou stranu, kdyby na to nějak přišli, neměli bychom žádné protiargumenty.

A i kdyby jí celý svět odpustil, nikdy by si to sama neodpustila. Taková byla Yumina. Hrdá a upřímná.

„H-Hmm... Předpokládám, že to musíme udělat, musíme...“

„Bah ... opravdu se mi to vůbec nelíbí, víš ..." Když byla Yumina - nejmladší ze skupiny - ochotná jít, Yae a Elze se na nás nemohly vykašlat. Neochotně přikývly, téměř se slzami v očích. ANO! Vnitřně jsem slavil.

„Říkal jsi něco, Touyo?“

„J-JÁ JSEM NEŘEK VŮBEC NIC!“

„Je to tak ...?“ Když na mě Linze podezíravě pohlédla, přinutil jsem se přijmout můj výchozí výraz obličeje.

Když o tom tak přemýšlím, mohly by tam být opravdu nebezpečné Slimy... Musím dávat pozor na Slimy, které jsem nikdy předtím neviděl.

...Zelení Slimové ale dostanou propustku.

 

Hrad stál na kopci asi půl dne chůze od vesnice.

I když byl malý, byl dost dobrý na to, aby fungoval jako životní prostor. Když však byly zdi zničeny, neměl šanci stát se pořádnou pevností nebo tak.

Prošli jsme malou bránou a vstoupili na nádvoří.

Napravo, jsem viděl věž ve stylu bergfrídu. Byla napojena na obytnou budovu dole. Tam by žili lidé, zatímco věž byla jen pro hlídku. Cokoliv dole bylo pro vězení a podobně... V normálních hradech, jako je tento.

„Tohle místo je super strašidelné ..." zašeptala Elze a neklidně se rozhlédla.

Jak řekla, bylo to vlhké a promočené. Očividně to není nejlepší místo k životu. Nádvoří, zarostlé plevelem, mělo tu a tam několik louží.

Jak jsme pozorovali okolí, jedna z louží změnila tvar a dala se do pohybu.

„Whoa!“ Můj překvapený hlas způsobil, že louže utekla do trávy.

„Voda se pohnula, pohnula...!“

„To není voda. Je to Slim.“ Vodní Slim, abych byl přesný. Maskovali se jako voda a zajali každou kořist, která měla tu smůlu, že se přiblížila. I když to bylo hrozné, byli zbabělí a nikdy nezaútočili na tvory větší než oni sami. Tihle Slimové se vždycky rozhodli uprchnout, takže pro lidi nepředstavovali velkou hrozbu.

„Takže tady jsou Slimové…“

„Buďme opatrní, až půjdeme. Nevíme, co jiného by tohle místo mohlo mít.“ Poslouchal jsem Linze a Yuminu, jak kráčejí po vlhké zemi a procházejí vstupním obloukem.

Brzy jsme dorazili k velkým dvojitým dveřím. Lehce jsem je otevřel a vytvořil malou mezeru.

Podíval jsem se dovnitř a uviděl, jak oknem dovnitř vniká denní světlo, osvětlující cosi, co vypadalo jako vstupní hala. Na podlaze byl starý koberec a po stranách, jsem viděl několik schodů, které vedly do druhého patra. Nezdálo se, že by tam byli nějací Slimové, alespoň ne pouhým okem.

Opatrně jsem vešel dovnitř.

„Zdá se, že je to bezpečné.“ Než jsem je stačil zavolat dovnitř, hlavou mi projela rázová vlna a já slyšel, jak se chodbou rozléhá velký zvuk.

„Sakra, to bolí!“ Nebolelo to tolik, jak by člověk čekal, ale bolest je bolest. Něco spadlo shora a přistálo přímo na mé hlavě.

Věc, která na mě spadla, se odrazila a začala se otáčet na koberci u mých nohou.

Kovový hrnec...?

Skutečný kovový hrnec mi teď spadl přímo na hlavu? CO TO SAKRA JE?! NĚJAKÝ DRUH KOMEDIÁLNÍ RUTINY?!

„J-Jsi v pořádku, Touyo?"

„Jo, Jsem v pořádku... Ale trochu to bolelo.“ Linze se o mě začala bát, tak jsem jen mávl rukou, abych dal najevo, že jsem v pořádku. Bolelo to, ale ne až tak moc.

Lidé ve starých komediálních skečových seriálech měli paruky s kovem, samotné kovové hrnce byly poměrně měkké a výška byla poněkud nízká, takže pro ně bylo docela bezpečné, když na ně během skečů padaly nějaké věci.

Ale moderní metalová umyvadla byla tvrdá a nebezpečná, takže mnoho významných umělců varovalo lidi před snahou o znovuvytvoření takových skvostů. Vzpomínám si, jak jsem o tom jednou četl na internetu. I v úplně jiném světě byly bolestivé věci stále bolestivé.

Jsem si docela jistý, že fantasy světy nemají žádné vysílané pestré pořady, tak proč by se mi ze všech věcí na hlavu snesl kovový hrnec z populárního japonského skeče...?

„Touyo! Hrnec!“

„Cože...?“ Yumina ukázala na kovové umyvadlo, které změnilo tvar v olovnatý Slim a odcupitalo ze vstupní haly.

„To byl taky Slim?“

„Nikdy jsem neviděla ani neslyšela o takovém Slimu. Může to být dokonce nový druh...“ Pokud má Linze pravdu, vytvořil ho skutečně čaroděj? Počkejte, jaký způsob použití by ten Slim měl?

Jsou mágové, kteří měli Slimy jako smluvené známé, takže tenhle možná pracuje přímo pro něj... Vytáhl jsem svůj smartphone, začal hledat “člověka“ ale nedostal jsem žádný bod pro nikoho kromě nás. Zdálo se, že ten chlap už na hradě není. Ale nedokázal jsem říct, jestli jen odešel, nebo skutečně zemřel.

Prošli jsme dveřmi na pravé straně haly, rozdělili se a začali zkoumat každou místnost spojenou s chodbou. Většina z nich byla zcela opuštěná.

„Jediná věc, která z knih zbyla, jsou obálky. Slimové je asi snědli.“ V jedné z místností – pravděpodobně pracovně – Yumina zvedla jednu z obálek zaprášených knih. Papír byl koneckonců také vyroben z rostlinných vláken. Poblíž mohly být nějací Zelení Slimové.

„Tahle kniha není roztavená.“ Linze vytáhla jednu z knih ze zbytků knihovny. Vypadalo to spíš jako soubor poznámek než jako skutečná kniha. Zdálo se, že je vyroben z pergamenu a zobrazuje nesrozumitelné symboly. Mohl jsem se jen domnívat, že to bylo napsáno ve starověkém magickém skriptu.

„Používají moderní mágové ještě starověký magický skript?“

„Slyšela jsem, že to dělají, když se zabývají výzkumem a výsledky, které chtějí skrýt...“ Takže je pravděpodobné, že zabrání tomu, aby jejich tajemství byla ukradena. Koneckonců, tyto texty jsou k ničemu lidem, kteří je neumějí číst.

Linze vsunula ruku do váčku a vytáhla brýle na překlad, které jsem jí před časem dal. Byly prodchnuty [čtením], překladovým kouzlem, a specifikovány tak, aby umožňovaly čtení antického magického skriptu.

„Tohle je.... Záznam jeho výsledků výzkumu. Přesně jak jsem si myslela. Popisuje povahu různých Slimů... Slim z dřívějška je tady taky.“

„Ta věc, co na mě spadla? Co se tam píše?“

„Uhm... Kovový Hrncový Slim. Má tvar kovového hrnce a má tendenci padat na lidi. Tento experiment byl naprostým neúspěchem. To je všechno, co se tam píše...“ Wow, Vlastně jsem se z toho nic nenaučil! To je otravný Slim! V těch poznámkách bylo mnohem víc Slimů, takže Linze nepřestávala číst s velkou zvědavostí. Tu a tam její výraz zhořkl, pravděpodobně kvůli obzvlášť odpornému Slimu.

„Vezměme si ty poznámky s sebou. Mohly by se ukázat jako užitečné.“

„Máš pravdu.“

Když jsme dokončili prohlídku té místnosti a vydali se na chodbu, uslyšeli jsme najednou z druhé místnosti žuchnutí.

------------------------------------------------------------------------------

 Bergfrit – kruhová věž – např. Křivoklád
Zelení Slimové ale dostanou propustku ........... Touyo 😏😂