Našli jsme bizarně elastický Gumový Slim.
Špičatý Jehlový Slim, který nenechal nikoho se ho dotknout.
Světelný Slim, který nedělal nic jiného než že jen zářil.
A lehce elektrický Šokový Slim.
I když nebyli příliš nebezpeční, stále to byla monstra, která mohla způsobit potíže. Nedalo se říct, jaké mutace by mohli vytvořit, kdyby se spojili.
„Takže čaroděj chtěl vytvořit velmi specifický druh Slimu a cestou udělal mnoho neúspěchů, co?“
„Takhle to vypadá, ano. Nemohl znát povahu Slimů, dokud se nenarodili, takže v tom hrálo velkou roli štěstí.“ Linze odpověděla na mou otázku při pohledu na poznámky z výzkumu.
Slimy byli magická stvoření. Dalo by se je dokonce nazvat umělými, protože jako druh začali jako vedlejší produkt lidské magie.
To byl přesně důvod, proč neexistovala záruka, že nemohou skončit jako nebezpeční. Neměl jsem tušení, jak se množí, ale slyšel jsem, že Slim dokáže vytvořit nové typy Slimů konzumací jiných Slimů.
Tento hrad měl potenciál vytvářet nebezpečná, neznámá stvoření. Přes všechno co jsme věděli, na hradě už mohli bydlet Slimové, kteří se vyvinuli přirozeně, a ne podle čarodějovy vůle.
„Mám pocit, že bychom je měli všechny spálit, spolu se samotným hradem... očistit, víte?“
„Sdílím ten názor, já ano. Ale je opravdu v pořádku udělat něco takového?“
„Pevnost je už opuštěná a pochybuji, že by to mému otci vadilo...“ Slyšel jsem za sebou nějaké nebezpečné řeči.
No, s takovou mírou zamoření Slimů to nebylo zrovna místo, které bychom mohli nechat na pokoji. I kdybychom to neudělali, venkovští rytíři nebo armáda by se spojili a stejně by tu všechno vymýtili.
Dokončili jsme průzkum druhého patra. Zbývalo jen třetí. Opatrně jsme se vydali nahoru. Koneckonců, klidně tam mohl čekat další Slim s pastí. Bezpečnost byl název hry.
Jakmile jsme se dostali do široké chodby třetího patra, přivítala nás stěna ze sádrových bust seřazených po obou stranách. Všechny byly ve tvaru nahých žen. Nejen to, ale zdálo se, že všechny mají také podivně velká prsa.
„Co je to...?“
„Hej, proč se ptáš mě?“ Když jsem poslouchal, jak Yumina chladně vydechuje nad všemi těmi nahými sochami, nemohl jsem zabránit tomu, aby můj pohled nepadl na jejich prsa.
Jako všichni muži, byl jsem jen otrokem své přirozenosti.
Většina z nich měla docela velké, ale jedna měla pár bazuk tak velkých, že hraničily s obrovskými.
„Hm...?”
„Co se děje, Touya-dono?“
„Nic... možná. Myslím, že jsem viděl, jak se jedno z prsou pohnulo.“ Všichni se na mě dívali jako na blázna. Dokonce jsem cítil náznak znechucení nad mou divokou představivostí nebo tak něco.
Nedělám si legraci! Úplně jsem viděl, jak se ta prsa pohupují!
Ve snaze to potvrdit, jsem sáhl po smyslném ňadru sochy.
„Touyo, to je...“ začala Linze říkat, očividně mnou zklamaná.
„T-Takže se ti líbí velká ..." řekla Elze, jako by na ni dopadla smutná skutečnost.
„J- Jsi v tomto ohledu frustrovaný, Touya-dono?“
„To je trochu znepokojující...“ zamumlala Yumina.
No tak, lidi, to bolí. Dobře, nemohl jsem popřít, že vypadám jako podivín a úchylák vůči jakékoli třetí straně.
Pravou rukou jsem se dotkl levého ňadra sochy.
Bylo to čvachtavé.
„Je to měkké?!“
Dívky nevěřícně zaječely. Whoa, to je vážně čvachtavé... čvachtavé... heh... čvachtavé.
Co to sakra?! To je úžasný! V tu chvíli mě to zaskočilo a pohladil jsem si měkká prsa v ruce. Pak sada prsou spadla na zem.
„Hwah?!“ Vydal jsem divný zvuk. Svatá prostoto, to mě vyděsilo! Prsa náhle ztratila svou sošnou barvu a proměnila se v kůži zbarvený Slim. Kamufláž, co...
Bez Slimu byla ňadra sochy o něco menší než ňadra ostatních.
„Prsní Slim. Připevňuje se k ženské hrudi a maskuje se. Má tendenci zaměřovat se na menší hruď. Už se blížím, ale tenhle experiment byl pořád neúspěšný.“ Linze při čtení popisu mluvila méně “znechuceně“ a více “bez emocí“. To bylo přirozené.
Prsní Slim se pomalu vydal směrem k Yumině. Err ... co mám tady dělat...
„...Rozřež, větře. Tisíc čepelí zrozených z vichřice: Čepel bouře [Cyclone Edge].“ Větrné čepele, které Yumina vypustila, roztrhaly Slim na tisíc kousků. Whoa...
„...Období růstu."
„Huh?“
„Jsem ještě v období růstu.“
„O-Oh, správně...“ Yuminin šepot mě zaskočil. Děsivý ... Vzhledem k jejímu věku bylo přirozené, že bude v tomto ohledu... malá, tak jsem doufal, že jí to nebude příliš vadit.
Zkontroloval jsem ostatní sochy a zdálo se mi, že je tam je jen jeden Prsní Slim.
Sebrali jsme rozum, prošli chodbou třetího patra a vstoupili do velké místnosti na konci.
Uvnitř bylo extrémně šero. Místnost vypadala jako místo, kam přijde pán hradu, aby se uklidnil. Než jsem vstoupil, ujistil jsem se, že vzhlédnu. Ten Kovový Hrncový Slim … tady není. Dobrý.
První, co jsem uvnitř zatuchlé místnosti uviděl, byl velký gauč s kostlivcem.
Na podlaze leželo také čarodějnické roucho. Zelení Slimové sem nepřišli, aby ho snědli, nejspíš proto, že to nebylo jejich území. Takže tohle je všechno, co zbylo ze Slimýho-výzkumného mága, eh.
Počkej, proč si sundal kalhoty a spodní prádlo? Připravoval se na koupel nebo co? „Myslíš, že je to ten starý čaroděj?“
„Pravděpodobně. Nemohl jsem si pomoci, ale napadlo mě, jestli to byla přirozená smrt, nebo jestli podlehl Slimovi.
Kdyby to bylo to druhé, tento hrad by už možná mohl vytvořil jakýsi Slim, který rozpouští lidi.
...Ne že by už neexistovali. Dungeony a další ruiny tu a tam něco z toho měly. Často se jim říkalo “čističi dungeonu“, protože jedli skoro všechno.
Na stole vedle gauče byl deník. Bylo to téměř totožné s tím, co Linze našla dříve.
Jistě, bylo to napsáno ve starodávném kouzelném skriptu, až na ten poslední kousek.
„Ehm, podívejme se.... „Je to hotovo. Můj – ne, sen každého muže – se dnes stal skutečností. Můj život je život bez lítosti. S tím si sundám roucho a kouzelnický klobouk. AHH, Vidím nebe...“ O čem to mluví?“
„Touyo, podívej!“ Yumina ukázala do rohu místnosti, kde jsem uviděl čtyři kroutící se Slimy barvy kůže. Byly taky dost velcí. Jeden člověk by se do nich snadno vešel. Jsou to Slimové, které vytvořil experimentováním?!
„Proměňují se, to jsou!“ Takže, stejně jako Prsní Slim, se mohou také maskovat? Počkej, je tohle jeden z těch obecných scénářů, kdy se všechny spojí do jednoho velkého Slimu? Zdálo se však, že tomu tak není. Čtyři Slimy měnili tvary nezávisle a pomalu nabývali humanoidní podoby.
Jsou to Slimové, kteří dokážou napodobit lidi?! To je vážně špatná zpráva! Pokud se z nich stanou lidé, bude pro ně nesmírně snadné přimět své oběti, aby polevily ve stráži. Kdo ví, co by se mohlo stát, kdyby opustili hrad a začali se šířit. Musíme udeřit na ty hnusné věci tady a … Huh?! … Coooooo?!
„WHUH?!” „KYAAAAH!!!” Dívky jednohlasně křičely, hlasitěji než obvykle. Když se jejich křik rozlehl budovou, zaostřil jsem zrak na Slimy.
Podle toho, jak to vypadalo, se tihle Slimové dokázali změnit v to, s čím se setkali. Konkrétně, ženy.
Čtyři Slimové převzali tvary Yuminy, Elze, Linze a Yae. Napodobovali nejen kůži, ale i barvu vlasů a očí.
Očividně nemohli mluvit, a tak zjišťování, kdo je kdo bylo snadné. Pokud však obě strany mlčely, bylo nesmírně těžké rozeznat skutečné od falešných. Ani já jsem si nemyslel, že toho budu schopen.
... Tedy pokud by ty padělky nebyly úplně nahé.
„N-na co čumíš, Touyo!“
„N-Ne! Přestaň.“
„T-Touya-dono! Nedívej se!“
„ZASTAV SE HNED TEĎ !!" Čtveřice, červená jako rajčata, na mě křičela různými slovy to samé. N-No, Chápu jejich pocity, ale musíme je porazit a... sakra, teď mi rudne obličej! Jak se s tím vyrovnám?! Dobře, dobře. Jsou to jen Slimové. To nejsou dívky. Nechat se jimi rozptylovat je prostě špatné. Dej se dohromady, Touyo... Počkat, proč vůbec nezkopírovali ty šaty?! Podíval jsem se na děvčata a pak na Slimy.
N-Nahé... N-Ne, přestaň se šklebit! Přestaň se pro sebe šklebit!
„Běž spát.“
„Augh!!“ Yae mě zezadu udeřila nožem do krku. Okamžitě mě omráčila.
Tak to byl ten „mužský sen“, o kterém psal čaroděj. Chtěl být obklopen nahými dámami reagujícími na každý jeho rozmar a žít všeúsměvný harémový život... Už jen kvůli tomu strávil roky zkoumáním Slimů a nakonec si splnil své sny...
To byl ale chlap...
Když jsem se probral, hrad hořel. Zuřící plameny to všechno pohltily, všichni Slimové s tím pravděpodobně zahynuli.
„Je to očista."
„Očista, ano ..."
„Očista to je."
„Očištění." Jejich výrazy postrádaly
život jako porcelánové masky a čtveřice si šeptala, když sledovala, jak se hrad
mění v popel.
Jeho příčinou smrti mohlo být... ne, nebylo třeba to říkat. Musel jsem být čestný. I kdyby byl úplně vysušený, nejspíš přesně tak chtěl zemřít.
I když jsme úspěšně splnili požadavek vesničanů, nebyli jsme schopni se na sebe po značnou dobu podívat.
Koneckonců, vždycky se mi to vybavilo... Obličej by mi beze zbytku zrudl.
A pokaždé, když se to stalo. Trochu jsem se
pomodlil. Poslal jsem své upřímné poděkování tomu úžasnému čaroději.
Žádné komentáře:
Okomentovat