HRH 3 - Bonus: Školení služebné

Školení služebné

Jedno krásné podzimní odpoledne.

„Teď to udělej tak, jak jsem ti řekla,“ nařídila Serina.

„A-ano, madam!“ odpověděla Carla.

Hlavní služebná, Serina a Carla, které byly onehdy přiděleny k Dětskému sboru, byly spolu v tanečním studiu hradu Parnam. Zatímco stály před velkým zrcadlem na zdi, Serina vtloukala Carle do hlavy všechny znalosti, které bude jako služka potřebovat.

Avšak zatímco Serina nosila uniformu služebné s klasickou dlouhou sukní, Carla měla na sobě jednu s rozevlátou sukní, která jí sahala jen nad kolena a zvýrazňovala její hruď, takový ten úbor služky, který by v moderní japonské kavárničce nevypadal nepatřičně. Bylo samozřejmé, že se jedná o hrdou práci sadistické vrchní služebné. Carla, která ho byla nucena nosit poprvé, byla jasně rudá rozpaky.

Právě teď cvičila elegantní chůzi s pěti tenkými knihami na temeni hlavy. Carle se podařilo projít rychlým krokem, aniž by se pět knih náhodně naskládaných na hlavě pohnulo.

„Hmm... Jak se dalo očekávat, ti, kteří mají výcvik v bojových uměních, jsou na jiné úrovni,“ řekla Serina ohromeně, když tam stála a držela krátký bič. „Musí to být tím, že máš pevné jádro. To je něco, s čím většina lidí zpočátku bojuje.”

„Heh heh, pro válečníka je schopnost hýbat tělem to nejzákladnější,“ nadechla se hrdě Carla, jako by chtěla říct, Jak se ti to líbí?

„Neber si to tak.“ Serina práskla bičem Carlu do zadku, až trochu nadskočila.

„Yowch?!”

Bič, který Serina použila, byl zvlášť očarovaný. Nezanechal žádnou stopu, kam udeřil, ale zaútočil na místo, kam udeřil, s půl na půl směsicí potěšení a bolesti. Očividně to byl tréninkový předmět, který používal potěšení, aby zabránil oběti ve snaze zapřít se proti bolesti, zatímco bolest bránila ve snaze se tomu potěšení oddat.

Carla protestovala se slzami v očích, „Za co to bylo, vrchní služebná?!”

„Myslím, že jsem tě to naučila,“ řekla Serina přísně. „Co říkáš, když tě někdo chválí?”

„Ach...! Jste příliš laskava.“ Carla spěšně sepjala ruce před sebou a lehce se uklonila.

Serina přikývla. „Ano. Služebná musí být vždy pokorná.”

„A-ano, madam!”

„Tímhle tempem by bylo nejlepší, kdyby ses zbytek naučila v práci,“ řekla Serina. „A teď ti mám ukázat, jak se stelou postele? Přesuňme se na jiné místo.”

„Ano, madam! Rozumím, vrchní služebná.“ Carla zasalutovala a vysloužila si další ránu do zadku Serininým bičem.

„Ow?!”

„Nesalutuj. Můžeme přísahat věrnost královskému rodu, ale tohle není armáda.”

„Chápu,“ řekla Carla uslzenýma očima a mnula si bolavý zadek, do kterého jí neustále bušila.

 

Obě vyšly z tanečního studia a kráčely chodbou k pokoji s postelí.

„Přesto je to trochu nečekané.“ řekla najednou Serina.

Carla naklonila hlavu na stranu, když šla za ní. „Nečekané? Co?”

„Když mi Jeho Veličenstvo nařídilo, abych tě vycvičila jako služku, myslela jsem, že budeš odolávat víc,“ řekla Serina. „Někdy byla dáma, která dříve patřila ke šlechtě, nucena stát se služkou. V mnoha případech se jí do cesty staví pýcha a cítí odpor k plnění svých úkolů. I když jsi se možná proměnila v otrokyni, byla jsi kdysi dcerou jednoho ze tří vévodů, že?”

„...Byla jsem.”

„Myslela jsem si, že budu muset začít tím, že ten tvůj povýšený přístup naprosto zničím. Ale, bohužel ... Myslím, naštěstí ... Nemusela jsem to dělat.”

Rozhodně začala tím, že řekla bohužel, že?! Carla se zamyslela.

Carla cítila, jak jí přeběhl mráz po zádech. Vychované dívky by byly ideální kořistí pro tohoto totálního sadistu hlavní služebné. Zlomí jejich hrdost a přeškolí je na psy, schopné sloužit svému pánovi kdekoliv. Carle se hluboce ulevilo, že do toho profilu nezapadá.

„Připadá mi, že jsi přijala své místo služky, že?“ Serina se jen krkem otočila a zeptala se Carly. „Byla jsi šlechtična a voják. Co si myslíš o tvé současné situaci?”

„Ne že by mě to nenechalo trochu mimo,“ připustila Carla. „Je tu spousta práce, na kterou nejsem zvyklá, a která se vyžaduje od služebné, a protože jsem vždycky hledala slávu na bitevním poli, nikdy jsem se nechovala jako dívka.”

Když se rozhodla, že před touhle hlavní služkou nemůže nic tajit, Carla odhalila své pravé city.

Serinin pohled ztvrdl. „Takže... jsi nespokojena se svou situací?”

„Ne! Vůbec ne!“ Carla to spěšně popřela, pak se rozpačitě zasmála a poškrábala se na tváři. „Jsem trochu zmatená, ale nespokojená nejsem ani v nejmenším. Jestli něco, jsem vám vděčná.”

„Vděčná... říkáš?“ zeptala se Serina.

„Ano. Poté, co jsem spáchala zločin z vlastní tvrdohlavosti, zachránila mě moje nejlepší kamarádka a ten, na kterém ji záleží. Jsem si jistá ... Musela jsem jim způsobit spoustu problémů.”

I když ve hře byly záměry mnoha různých lidí a byla to situace bez jednoduchého vysvětlení, výsledkem stále bylo, že se Carla účastnila vzpoury proti králi Soumovi. Ti, kteří Carlu zachránili, byli její nejlepší přátelé, Liscia a muž, kterého Liscia milovala, král Souma. Bylo jisté, že bude za svůj zločin popravena, ale místo toho z ní udělali otrokyni (a ještě k tomu s ní zacházeli jako se služebnou s odůvodněním, že na hradě není práce pro otroky), což s sebou muselo z jejich strany nést spoustu potíží.

„Možná už nejsem v armádě, ale chci těm dvěma sloužit, jak jen to půjde,“ řekla Carla. „Proto se chci rychle naučit pracovat jako služka.”

„...Pěkná aspirace.“ Serinin nebezpečný tón zmizel. Pravděpodobně zkoušela Carlino odhodlání jako služebné. Zdálo se, že je s odpověďmi, které dostala, spokojená.

„Ale.... Můžeme něco udělat s těmi šaty pro služku?“ otázala se Carla a rozpačitě se ošívala. „Mám hrozně odhalená stehna a dělá mi to starosti ...”

„A to proč?“ dožadovala se Serina. „Myslím, že ti moc sluší.”

„Ale když se přikrčím, no.... Bojím se, že lidé uvidí ...”

„Carlo...“ Serina si zděšeně povzdechla. „Stala ses služkou poté, co ses stala otrokyní. Kdybych se k tobě chovala stejně jako k ostatním služkám, byl by to špatný příklad. Jak se asi cítí tví spolupracovníci, když tě vidí pracovat v tomhle oblečení?”

„Myslím, že mě litují,“ řekla Carla.

Kdykoliv viděli, jak si s ní Serina pohrává... erm, instruuje ji..., ostatní služky se k ní chovaly mnohem vřeleji, než by kdokoli čekal, že se bude chovat k otrokyni. To proto, že když tam byla Carla, Serinin sadismus nesměřoval k nim (nebo se alespoň více soustředil na ni).

„To znamená, že oblečení, které nosíš, má za sebou správný význam,“ řekla Serina.

„Hlavní služebná...“ Carla se dívala Serině do očí. „...Ne, jsem si jistá, že tohle je přesně to, co vás baví, ne?”

„Samozřejmě,“ odpověděla Serina nonšalantně. „Prostě se nemůžu nabažit toho, jak se svíjíš v ponížení.”

„Necítíte se ani trochu provinile?!”

„Pojďme, vydáme se na cestu. Stále mám mnoho, mnoho úkolů, které se musíš naučit.”

„Urkh...“ zamumlala Carla. „Rozumím...”

Carliny dny utrpení teprve začaly.