HRH 4 - Kapitola 3: Neobvyklý obchodník s otroky 1/5

Kapitola 3: Neobvyklý obchodník s otroky

       

— 30. den, 11. měsíce, roku 1 546. kontinentálního kalendáře — Královské hlavní město Parnam —

 

Když se usadil zmatek způsobený anexí Amidonie, lid znovu nabyl klidu.

Byla už úplná zima a dnes ráno se mi hůř opouštělo teplo postele. Když mě probudil zvuk spěšně zavíraných dveří, začal jsem se hýbat, mysl stále ještě jen napůl vzhůru.

Brr... Je mi zima. A taky mám těžkou hlavu. Chytil jsem něco? Měl bych sehnat víc přikrývek na tuhle jednoduchou postel v kanceláři pro vládní záležitosti. Zeptám se na to později služek.

Zatímco jsem přemýšlel, otočil jsem se a něco měkkého se dotklo mého čela.

„Ahn,“ řekl podivně milostný hlas.

...Děje se něco divného.

Když se mi rozjasnilo, pochopil jsem svou současnou situaci. Nejdřív jsem měl hlavu v zámku. Zdálo se, že ji někdo pevně drží. Proto mi to připadalo těžké? No, aspoň to nebyla rýma...

Počkat, to nebyl ten problém! Čelo jsem měl přitisknuté k poprsí této osoby. Jestli to bylo trochu měkké, tak to znamenalo....

„Whoa, co?!”

Spěšně jsem se vymanil ze sevření osoby.

Tam, před mýma očima, byla Roroa s potěšeným výrazem ve spící tváři. Trochu slintala, ale já předstíral, že jsem si toho nevšiml.

Huh? Co? Tato situace... Proč Roroa spí vedle mě?!

Tento pokoj... Rozhodně to byl úřad pro vládní záležitosti. Byl jsem ve své prosté posteli, o tom není pochyb. Tak proč jsem se o ní dělil s Roroou? Měla na sobě alespoň oblečení.

Vlastně ani jeden z nás nebyl v nočním oblečení, oba jsme byli oblečeni v normálním oblečení.

Huh? Co se proboha stalo minulou noc? Lámal jsem si hlavu a snažil jsem si vzpomenout, co se včera stalo…

„Soumo? Co to, prosím tě, děláš?“ uslyšel jsem nad sebou chladný hlas.

Pomalu jsem otočila hlavu, se skřípavým zvukem jako robot, kterému došel olej, a tam stála Liscia s úsměvem, který vyzařoval děsivou auru jako maska Hannya. Za ní stála Aisha, která z nějakého důvodu plakala.

„Ach... dobré ráno, Liscio, Aisho,“ zamumlal jsem.

„Neříkej mi ráno!“ vykřikla Liscia a stáhla ze mě přikrývky.

Roroa se schoulila do polohy plodu, vypadala že jí je chladno, ale stále se neprobudila.

Liscia si položila ruku na bok a zeptala se, „Co to má znamenat?! Aisha vběhla do mého pokoje v slzách, a když jsem se jí zeptala, co se děje, řekla, „Šla jsem vzbudit Jeho Veličenstvo a našla jsem ho, jak spí s Roroou!““

„Proč by ses dotýkal Roroi dřív než princezny nebo mě?! Nemůžu to přijmout!“ křičela Aisha přes slzy.

Um, prosím, neříkej to tak nahlas, mlčky jsem prosil. Kdyby to dělníci na hradě zaslechli, mluvili by o tom, jak mě “chytili při činu“!

„Uklidni se, Aisho! Roroa a já máme na sobě oblečení, že? Jsem si jistý, že ať už vy dvě sníte o čemkoliv, nestalo se to... Myslím.”

„Proč si nemůžeš být jistější?!“ vykřikla Aisha.

„No, nepamatuju si, co se stalo, když jsem šel spát,“ řekl jsem. „Proč jsme vlastně spolu v jedné posteli oblečeni?”

„Co se doopravdy stalo?“ naléhala Liscia. „Proč si nezkusíš vzpomenout, co jsi dělal včera večer?”

Po Lisciině návrhu jsem si v hlavě procházel události včerejší noci.

Vzpomněl jsem si, že jsem po anexi Amidonie udělal několik prací, abych upravil daňový režim (Amidonské knížectví mělo nižší počet obyvatel než království, a abych to kompenzoval, individuální daňové zatížení bylo vyšší). Povolal jsem Rorou, Colberta a úředníky z ministerstev financí obou zemí na setkání, která trvala dlouho do noci.

Ty rozhovory probíhaly už předevčírem a my už jsme na ně vytáhli jednu celonoční akci. Dělali jsme si přestávky, jak jsme šli.

Nakonec, než jsme přišli s celkovým plánem, den se změnil a bylo kolem třetí hodiny ráno. Tehdy byli všichni pěkně mimo.

Colbert a byrokrati se vyštrachali z místnosti jako zombie, zatímco já jsem se vrhl do prosté postele v kanceláři, oblečený... a nejspíš usnul. Mezi tou dobou a dneškem uplynul nějaký čas. Možná tu Roroa spala, než aby se vrátila do svého pokoje.

Zatřásl jsem Roroe ramenem, když se dál lačně oddávala dalšímu spánku.

„Hej, Roroo. Vstávej.”

„Hm... Co se děje? Drahoušku... Pořád jsem ospalá.“ Roroa si protřela oči, když se posadila na posteli.

„Ne, ne, co se děje?“ dožadoval jsem se. „Proč spíš tady?”

„Dej holce trochu volnosti,“ řekla. „Byla jsem úplně vyčerpaná po tom včerejším setkání. Neměla jsem dost energie na to, abych se odtáhla do svého pokoje, tak jsem se k tobě přidala v posteli. Drahoušku.“ Roroa se protáhla a vstala z postele na nejistých nohou. Byla stále omámená a neviděla rovně. „Není to k ničemu. Pořád jsem unavená. Půjdu zase spát do svého pokoje.”

„Jo...“ Liscia se zatvářila jako někdo, kdo si nad celou situací umyl ruce. „Aisho, prosím tě, odnesla bys tu dívku zpátky do jejího pokoje?”

Aisha se ze svého omámení postavila do pozoru. „Ano! Hned, princezno!”

„Taky jsem ti neříkala, abys mi neříkala princezno?”

„R-rozumím. Pri... Lady Liscio.”

Teď, když se Aisha stala druhou kandidátkou na královnu a jejich pozice byly těsné, Liscia začala říkat Aishe, aby ji neoslovovala princeznou, ale aby místo toho použila její jméno. Aisha to ale pořád chápala špatně.

Aisha podepřela grogy, potácející se Rorou a vyvedla ji z úřadu pro vládní záležitosti.

Sledoval jsem, jak ty dvě odcházejí, váhavě jsem pohlédl na Liscii

„Hm... Tak to prostě je, takže bych vás tentokrát mohl požádat o odpuštění?” Z nějakého důvodu jsem zněl jako člověk, který se vymlouvá poté, co byl chycen při podvádění, ale tohle znamená žít jako muž.

„Upřímně...“ Liscia trochu nafoukla tváře, když sebou plácla na postel. „Tyhle věci se stávají, protože tady máš postel. Možná bych ji měla rozbít?”

„Prosím, ne,“ řekl jsem. „Kde bych spal?”

„Konečně sis udělal vlastní pokoj? Nebo bys radši použil mou postel? Každý den použiješ jinou.“ Liscia na mě vrhla těžký pohled.

Myslela tím, že bych měl využít její, Aishy, Juny a Roroiny postele, a každý den střídat v jiné...?

„Bože,“ zamumlala. „Honí mě Marx, abych rychle vyrobila dědice! Víš?”

„Urkh... Mohla bys s tím ještě chvíli počkat? Něco mám na mysli.”

„Máš něco na mysli?“ zeptala se.

Vstal jsem z postele a protáhl se. „Konečně jsem stabilizoval vnitropolitickou situaci v zemi. Mám i tajnou dohodu s Říší, a i když jsou poblíž země, které mi dělají starosti, věci by měly být prozatím stabilní. Ale to bude záležet na tom, co udělá panství Pána démonů.”

„Asi...”

„Také... Podařilo se mi přesvědčit sebe, že bych se měl stát králem,“ řekl jsem.

„Kéž bys řekl, že ses místo toho rozhodl to udělat.”

„Vyřešil jsem si to... Možná ano? Jsem připraven čelit následkům.”

„Nechápu v tom žádný rozdíl,“ řekla Liscia.

„Nic mi nestojí v cestě. Tak...“ Nafoukl jsem hruď, abych vypadal sebevědoměji. „Teď si budu dělat, co se mi zlíbí. Až dosud bylo zajištění mé moci hlavní prioritou, takže jsem se vyhýbal politikám, které by ve společnosti vyvolaly příliš velký rozruch. Kdyby nějaká politika byla příliš navenek, způsobila by zbytečný vnitřní zmatek, a to by mohlo prospět zahraničnímu protivníkovi. Ale teď, si s tím nemusím dělat starosti. Budu dělat víc a víc, abych tuhle zemi předělal.”

Prohlásil jsem to dost důrazně, ale Liscia měla ve tváři stále suchý výraz.

„To je v pořádku, ale... co to má společného s tím, že jsi na mě ještě nevztáhl ruku?”

Mlčel jsem.

Vypadalo to, že jsem se této záležitosti nedokázal vyhnout. Myslel jsem, že se mi také podařilo změnit téma...

Dovolte mi nyní říci, že to nebylo tím, že bych byl nepříznivý dělat ty věci s Liscii a ostatními. Ne, vážně, chtěl jsem se s nimi chovat jako miláček. Myslím tím, že současná situace mi dávala vážný případ modrých koulí. Ale předtím jsem potřeboval něco dokázat. I kvůli Liscii a ostatním.

„N-no, odpověď se nakonec dozvíš,“ řekl jsem.

„Neuhýbáš jen před tou záležitostí?“ naléhala Liscia.

Když se mi Liscia snažila dívat do očí, odvrátil jsem je nejlépe, jak jsem mohl.

-------------------------------------------------------------------------------

Hannya - Hannya – Wikipedie (wikipedia.org)