IwS 3 - Kapitola 2: Babylonské dědictví 2/11

Převlékl jsem se do plavek, vyšel na pláž a začal cvičit. Vlastně jsem ani netušil, jaké cviky bych měl dělat, abych se připravil na plavání, tak jsem prostě šel s rádiovým kondičním cvičením, na které jsem byl zvyklý. Když jsem stál čelem k oceánu a dělal raz-dva-tři, najednou jsem slyšel, jak na mě někdo volá.

„Co je to za tanec?“ Otočil jsem se a uviděl Elze, která už byla v plavkách. Linze stála hned za ní.

Vzory jejich bikin byly úplně stejné, prosté s bílými okraji. Nicméně Elze měla červené, zatímco Linze modré. Spodní část byla podpěra, která musela být přivázána na boku.

Linze měla na sobě také dlouhou pastelově modrou bundu. Došlo mi, že se stydí za svůj oděv. Bylo samozřejmé, že mají krásná těla, a upřímně, měl jsem potíže přijít na to, kam upřít zrak. Rychle se mi ale podařilo potvrdit, že mladší sestra je ta s většími prsy.

„To není tanec. Dělám zahřívací cvičení. Nechci jen tak skočit a dostat okamžitou křeč do nohy, víš?“

„Tak dobře. Takhle to funguje? Dobře, prostě do toho půjdu a uvěřím tomu.“ Je to fakt, sakra! Nepotřebuju abys mi věřila. Zíral jsem na Elze, která lehce otočila zápěstí a kotníky, trochu si protáhla šlachy na nohou, otočila se v pase a běžela přímo do moře.

„Ach, Vidím, že Elze-dono už je ve vodě. Tak se k ní připojím.“ Yae už byla po mém boku a usmívala se tomu, co vidí. Ani jsem si nevšiml, že se blíží. Měla na sobě světle fialové bikiny, které musely být uvázané po stranách a za krkem. Jedna moje část očekávala, že bude nosit saraši a červené bikiny, ale rozhodl jsem se, že o tom nikdy nepromluvím. Koneckonců, to bude její obvyklé spodní prádlo, a tohle je situace pro plavky.

Teď mám šanci se na ně lépe podívat… Jsou obrovské. Whoa... vždycky je sváže sarashi, takže rozdíl mezi tímhle a jejím normálním vzhledem mě opravdu vyvádí z míry.

Yae naprosto ignorovala můj ohromený pohled a rozběhla se do vody.

„Nebudeš plavat, Linze?“

„Aha, Já-já nejsem moc dobrá v plavání, tak budu odpočívat ve stínu...“ Linze vešla do blízkého prostoru bez slunečního světla. Linze nevypadala jako zvlášť zdravý typ dívky. Mohl jsem jen doufat, že nedostala úpal nebo tak něco.

„Touyo!”

„Oi bruv!“ Jako na povel se ke mně blížily malé dámy.

Obě byly v plavkách v jednom kuse. Suininy byly žluté a měly kadeřky po celé oblasti hrudníku, zatímco Renneiny byly červené s bílými tečkami všude kolem pasu a kadeřky kolem pasu.

Obě vypadaly prostě rozkošně. Nehrozilo, že bych kolem těch dvou znervózněl nebo se styděl. Sue byla v plaveckém kruhu, zatímco Renne držela plážový míč.

„Ujistěte se, že nejdete moc daleko do moře. Ne že by to tu bylo hluboké, ale stejně byste se měly držet blízko ostatních.“

„Vím. Budeme v pohodě. Pojďme, Renne! Kupředu!"

„Chápu, ségra.“ Sue vzala Renne za ruku a odvedla ji k vodě. Ségra, co? Dobře, jsem rád, že spolu tak dobře vycházejí. Když je Renne mladší, nabyl jsem dojmu, že Sue si užívá, že si s ní může hrát na velkou sestru.

„Vycházejí spolu tak hezky.“

„Whoa ?!" Cecilin hlas mě vyděsil až jsem couvl. Upřednostňoval bych to, kdyby k lidem nepřistupovala, aniž by prozradila náznak své přítomnosti. Na druhou stranu to opravdu ukázalo, jaké je její skutečné povolání. Cecile měla na sobě smaragdově zelené bikiny s pareem stejné barvy omotaným kolem pasu. Byly to standardní plavky, bez jakýchkoliv sugestivních vlastností.

Když se to tak vezme... měla prsa ještě větší než Yae a já se nemohl ubránit tomu, abych se na ně občas nepodíval. Vždycky jsem si myslel, že jsou velké, ale ten hrudník by mohl projít i “velkým“ územím a jít hluboko do “obrovského“. Hádám, že tohle je pravá síla zralosti, o které jsem tolik slyšel. Je plně vybavena...

„Lady Sueee, Renneeee! Dovolte mi připojit se k vám!“ Cecile začala běžet. Pozorně jsem sledoval její pohyby.

...Boing... Boing... Boing... Boing... Řeknu to jednou, řeknu to dvakrát – byl to docela pěkný pohled.

„Zajímalo by mě, jestli se opravdu vznášejí, když jsou tak velký...“

„Velké co?“

„Hyahh?!” Lapis stála za mnou se zmateným výrazem na tváři. Znovu?! Přestaň skrývat svou přítomnost, sakra! „Co se má vznášet?"

„Co?! No, plavecký kruh, samozřejmě! Říkal jsem si, jestli bude plavat dobře!“

„...Zdá se, že se vznáší docela dobře, pane.“

„Jasně!" Lapis, který sledovala Sue a ostatní, byla oblečen v námořnicky modrých plavkách, které vypadaly jako kombo trubice a šortek. Z nějakého důvodu držela stříbrný podnos.

„Co to je?“

„No, je tu práce, co je třeba udělat… Jen jsem přinesla pár drinků dámám a ostatním.“ Lapis odvrátila zrak a já sledoval její pohled, abych viděl královnu a vévodovu ženu, jak leží na plážových židlích pod slunečníkem. Na stole mezi nimi stály tropické nápoje, které tam zřejmě přinesla Lapis.

„Lapis ... máš možnost si odpočinout, víš?“

„Ach, o mě se nebojte. Bavím se! Cecile a já si tu a tam měníme pracovní směny.“ Se širokým úsměvem na tváři, Lapis prošla [bránou] vedoucí do našeho domu. Byla to opravdu příkladná služka. Neměl jsem od členky cechu služek očekávat nic menšího.

Huh ...? Zaslechl jsem hlasitý zvuk, obrátil se ke zdroji a uviděl Jeho Veličenstvo Krále, jak se vrhá do vody. To nevypadá bezpečně... Oh, on vyskočil. Hádám, že to místo musí být dost hluboké. Vévoda Ortlinde a generál Leon ho brzy následovali. Jsou... Oni závodí? Co to sakra teď dělají...? Tihle tři dospělí muži se chovají jako malé děti.

„Touyo.“ Zíral jsem na krále a jeho přátele, úplně vyvedený z míry jejich skotačícími šaškárnami, když na mě zavolala Yumina. Roztomilé bílé bikiny s frčky na hrudi a v pase jí moc slušely. Otočila se a podívala se přímo na mě.

„No? Nějaké myšlenky?“

„Vypadá to na tobě skvěle. Jsi rozkošná.“

„Ehehe. Děkuji mnohokrát...“ Hm, ta chvála přišla docela přirozeně... Je to proto, že ji stále vnímám jako dítě? Asi to tak musí být. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, nenechám se vyvést z míry ani se nestydím dívat na její tělo. Asi prostě nedokáže zachytit mé srdce taková, jaké je teď.

„Touyo, půjdeme si spolu zaplavat?“ Yumina mě objala kolem paže. Uhh... Tlačíš si hruď na mě... Nedokázal jsem říct, jestli to dělá schválně nebo ne. Předtím jsem si to neuvědomil... ale vykazuje jasné známky vývoje...

Je to měkké ... Ach ne, moje tvář zčervená, ack ...! Počkejte, jsem rozrušen! "Nemohu zachytit své srdce“, můj zadek! PRÁVĚ HO ZACHYCUJE! POMOC!

„Já – já musím prozkoumat ty ruiny, víš. Půjdu s tebou, až s tím skončím.“ Vyklouzl jsem z Yuminina sevření a rychle jsem něco slíbil. Zdálo se, že je trochu nespokojená, ale netrvalo dlouho, než souhlasila.

„Ujisti se, že si se mnou půjdeš zahrát, až skončíš, ano?“ Yumina odběhla za Sue s úsměvem na tváři.

Člověče, to bylo o fous... Moje mentální obrana se tam právě rozpadala. No, možná to nebylo tak zlé... Nebo to tak vlastně bylo? Yumina je koneckonců roztomilá. O tom není sporu... Kdybych byl nucen říct, jestli se mi líbí nebo nelíbí, samozřejmě bych si vybral to první. Ale nevím, jestli se na ni dokážu dívat romanticky nebo tak... Dobře, a co tohle... Yumina si najde chlapa, kterého miluje... a právě mi řekla, že si ho vezme. Počkejte. Ne, proč bych o tom přemýšlel?! To je na prd! Jen jsem se naštval tím, že jsem myslel na něco hloupého! Ugh... co to sakra.... Byla to žárlivost právě teď? Nejsem si... úplně jistý. Ne, ne. To není možné. Yumina je mi drahá jako malá sestra, takže mým otcovským instinktům se prostě nelíbí představa, že ji pošlu pryč s nějakým náhodným chlapem... ... že jo? Že jo. Jistě. Rozhodně ... Pravděpodobně. Myslím.

„Proč ten zamyšlený výraz?“

„Huh...?“ Otočil jsem se a uviděl Leen, oděnou v černých bikinách pro dospělé s bílými tkaničkami, jak drží černý slunečník.

Kdyby měla takovou averzi k myšlence koupat se ve slunečním světle, mohla si vybrat, že si bikiny nevezme, ale vyvolávat ji v tom, vypadalo by to jako nějaká nevysvětlitelná ztráta ve velkém schématu věcí. Také bylo třeba říci pár věcí o osobě, která má na sobě tak odvážné plavky s nízkým výstřihem a přitom má tak malou postavu.

Nechtěl jsem nic říkat, dokud jsem neviděl autonomního medvěda dělat zahřívací cvičení, zatímco má na sobě červeno-černé lemované plavky přímo z počátku 20. století.

„Počkej. Paulo, ty si opravdu zaplaveš?“ Bušila se do prsou, jako by říkala „Samozřejmě, že budu plavat!“ Vrhl jsem na Leen tázavý pohled a víla se v odpověď uchechtla.

„Nedala jsem jí svou [ochranu] pro nic za nic. Je úplně vodotěsná.“

Člověče, [ochrana] vypadá jako skvělé kouzlo. Budu to muset hodit na svůj smartphone. K tématu mého smartphonu, nechal jsem ho v převlékacím stanu. Zajímalo by mě, jestli tam Kohaku ještě odpočívá.

„No, myslím, že je čas jít si zaplavat.“ Vydal jsem se k moři a Paula nebyla daleko za mnou. Opravdu bude v pořádku?

Paula se dostala k pobřeží, připravila se na úžasný skok do vody... a okamžitě ji udeřila vlna do obličeje. Odkutálela se zpátky na pláž. Paula nebyla někdo, kdo by se vzdal a vyrazila zpátky k moři. A jako hodinky ji zasáhla vlna, která ji poslala zpátky na pláž. Nepochyboval jsem, že bude v téhle smyčce uvězněna celý den.

Odvrátil jsem od ní svou pozornost a vydal se do moře. Dosáhl jsem bodu, kdy se mé nohy nemohly dotknout země a přešel na plavání prsou.

Mělo by to být někde tady... Zhluboka jsem se nadechl a skočil dolů.

Voda byla křišťálově čistá, takže jsem viděl všechno pod sebou a kolem sebe bez větších potíží. Tady to bylo, ruiny, které jsem hledal. V kamenném kruhu byly položeny různé velké desky, uprostřed nichž stála malá budova připomínající chrám. Vrhl jsem se ještě níž a podíval se dovnitř, abych uviděl schodiště vedoucí dolů.

Byla tam tma, takže jsem si nemohl být jistý, ale měl jsem pocit, že to šlo opravdu daleko dolů. V tu chvíli jsem opravdu potřeboval chytit dech, tak jsem vyplaval zpátky na hladinu.

Neztrácel jsem čas. Po čerstvém příjmu kyslíku, jsem se ještě jednou potopil. Okamžitě jsem zamířil přímo ke kamenným schodům, ale opět mi to překazily mé nicotné lidské plíce.

Takhle to prostě nejde. Zadržím dech jen asi na minutu.

Zoufale jsem toužil vědět, co je pod těmi schody. Chtěl jsem to zjistit, ale to, čeho jsem byl schopen, mělo své meze. Moc jsem toho nedokázal, ale to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Neměl jsem jinou možnost než se vrátit na břeh.

Jakmile jsem se vrátil, viděl jsem Paulu, jak stojí čelem k vlnám a otírá si imaginární „krev“ z úst, jako by chtěla říct „Jsi... docela dobrý“. Pořád se snaží?

Řekl jsem Leen o tom, co jsem viděl, a posadil jsem se na pláž.

„Takže jsou na samém dně moře, že? Co teď budeme dělat? Možná bych měla zkusit zavolat Marion?“

„Marion?”

„Klanová matriarcha mořských z Mismede. Moje stará přítelkyně. Neměla by problém dělat věci pod vodou... ale čirou náhodou je docela samotářka.“ Leen si založila ruce a začala přemýšlet.

Pokoušel jsem se navrhnout pozvat někoho dalšího tohoto druhu, ale podle Leen se část “samotář“ týkala politiky, kterou sdílejí všichni mořští žijící v Mismede. Stručně řečeno, dělali všechno pro to, aby se nepletli do záležitostí povrchových obyvatel, takže přimět některého z nich, aby přišel, nepřicházelo v úvahu.

„Je s podivem, že taková rasa souhlasila s účastí na založení Mismede.“

„To je výsledek mé vyjednávací schopnosti. Není to špatná holka, a když někoho znáš sto let, máš tendenci poznat, co si myslí. Sto let ...? Bože, rozsah toho, o čem Leen mluví, je pro mě vždycky příliš velký na to, abych to zpracoval.

„No, pro dnešek to necháme být. Běž se teď trochu pobavit. Když si tě nechám pro sebe příliš dlouho jsem si jistá, že ostatní ke mně začnou chovat zášť.“ S těmi posledními slovy šla Leen za Paulou. Ostatní? Náhle můj čich přemohla přitažlivá vůně vařeného masa. Vstal jsem a podíval se, odkud fouká vítr. Tam jsem viděl Micah a Creu, obě v zástěrách. Stály a veselily se před železnou varnou deskou. Micah měla na sobě oranžové bikiny, zatímco Crea černobíle pruhované. Když jsou obě kuchařky, nepřekvapilo mě, že spolu vycházely.

Nedaleko od nich jsem viděl Aer, která měla na sobě jednodílné plavky s květinovým vzorem a nutila Linze, aby zchladila kovovou nádobu. Hádám, že dělají zmrzlinu. Vypadá to, že to bude náš dezert.

Pak jsem si všiml, že Julio přináší ingredience přes [bránu] vedoucí k nám domů. Zdá se, že slamák, který jsem mu dal, se stal součástí jeho vzhledu. Ještě jsem ho neviděl, jak si ho sundává.

Rozhodl jsem se pomoci, ale když jsem tam šel, všiml jsem si něčeho, co potřebovalo mou pozornost.

„...Co to děláte?“ Dva komorníci, kteří si nevšímali vražedného vedra a stále měli na sobě svůj obvyklý černý oblek a bílé kombinované rukavici, se dívali na něco přes dvojici kukátek.

„Abych zjistil, jestli je v bezpečí, pozoruji slečnu Sue.“

„Ze stejného důvodu pozoruji princeznu.“

...Tihle bratři vypadají trochu přehnaně ochranářsky. Počkej, Leimův pán je vévoda a Laim je můj sluha. A co zajištění mé bezpečnosti?

Dobře, neviděl jsem důvod, proč bych to měl říkat, tak jsem je prostě nechal na pokoji a vydal se k jídlu. Dostal jsem pořádnou chuť k jídlu.

◇　◇　◇

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

U Pauly napíšou červeno-černé plavky a nakreslí červeno bílé? Že by došla černá barva? 😶