„Ohh... Ghohhhh... Točíííí se tooo... Svět se točííííí...“
„P-Prosím... Už ne... Už nechci padat... Už nechci uklouznout…“ .Jo, přehnal jsem to. Oči černého hada byly obrácené dozadu a hlava se mu povalovala, zatímco želva nepřestávala plakat. Vypadalo to, jako by snášeli vajíčka nebo tak něco.
„No.... To je mi líto. Asi jsem zašel moc daleko. Vážně mě mrzí to, přísahám.“ Cítil jsem, jak se za mnou všichni studeně dívají, jako dýky v zádech. Přijali porážku a souhlasili, že se mnou uzavřou smlouvu, tak jsem rozptýlil smyčku [slip]. Nicméně přimět je, aby se uklidnili, trvalo docela dlouho.
„Ach, to bylo opravdu hrozné.... Dokážu pochopit, proč vás Bílý Monarcha přijal jako pána.“ Ještě teď se hadí hlava trochu pohupovala. Želva už přestala plakat a teď se na mě dívala stoicky. Poplácal jsem ji po hlavě a znovu se omluvil. Zavřela oči a sklonila se přede mnou.
„Mochizuki Touyo. Jsi hoden být naším pánem. Tak s námi prosím uzavři smlouvu.“ S těmito slovy ke mně želva a had sklonili hlavy.
„Uhh... Musím vás pojmenovat, že?“
„Ano. Prosííím, dej nááám úžasnáá skvěláá jmééna, zlatíííčko.“
Kohaku se náhle vmísil do hovoru.
„Prostě "had " a "želva" by pro tyto dva stačilo."
„Zavři tu pusu, chuligáne! Vybíráš si zápas nebo tak něco?!“ Tygří slova přiměla hada odhalit tesáky a vyplivnout slovní jed. Znovu se ukázalo jeho pravé já.
Rozhodl jsem se mlčet o tom, že je vlastně jen pojmenuju Snake a Tortoise. Díky hadí reakci jsem si uvědomil, že by to nebyl dobrý nápad. Také jsem předpokládal, že Snakey a Tortoisey nebudou fungovat.
Stejně jako Bílý Monarcha je Byakko, Černý Monarcha je jednoznačně Genbu, Černá Želva nebo Želva, která představuje vodu...
„Dobrá, je rozhodnuto. Kokuyou a Sango.“
„Kokuyou?”
„Sango?”
Když jsem viděl ty dva, myslel jsem si „černá“ a „voda“. Tak jsem pojmenoval hada Kokuyou po obsidiánu a želvu Sango po vzácném korálu. Hodí se také k motivu drahého kamene, který jsem dal Kohaku. Jméno toho tygra nakonec znamenalo jantar.
„Líbí se vám?“
„Rád si vezmu jméno Kokuyou.“
„Pro mě je to stejné. Nyní odpovím na jméno Sango. Použij to, jak uznáš za vhodné.“ Byl jsem rád, že souhlasili. S nastavenými jmény mohla nyní přivolaná zvířata opustit magický kruh. Sango pomalu prolezl bariérou.
„Hej, počkej chvilku, Černý Monar - Ne, Sango a Kokuyou. Můžeme zůstat na tomto světě díky magii našeho pána. Vaše současné formy by mu však způsobily problémy. Měli byste se změnit na něco jednoduššího.“
„...Opravdu?"
„Takže bychom se měli stát malými, jako Bílý Monar – jako Kohaku, ano? Cokoliv si přeješ, panee! Tady!" Sango a Kokuyou okamžitě zmenšili svou velikost. Došlo dokonce k zvukovému efektu “pop“.
Společně se z nich stala třicet centimetrů dlouhá, černá suchozemská želva s krunýřem a kolem ní omotaný černý had normální velikosti. Byl to... relativně normální vzhled, dokud jste si nevšimli, že se vznášejí ve vzduchu.
„Můžete se vznášet?"
„Jen když jsme takhle malí. Nemůžeme se také pohybovat zvlášť rychle.“ Sango začal plavat vzduchem. Pravda, nebyl rychlý v žádném smyslu toho slova. Vypadalo to zhruba stejně rychle jako standardní lidská chůze. Ale člověče, vidět želvu plavat vzduchem byl docela neskutečný pohled ...
Ale při takové velikosti by nebyl problém vzít je s sebou.
„Dobře, Sango a Kokuyou. Pojďme.“ Přiblížili se mi k rameni a já jsem je poplácal po hlavě prsty.
„Já, Sango, udělám, co bude v mých silách, abych tě podpořil.“
„Stejně jako tady. Pomůžu vám, pane.“ To bylo
dobré, protože jsem pro ně právě měl práci.
„Takžeee, vám musíme umožnit dýchat pod vodou?“
„Jo. Můžete?“
„Samozřejmě. Nikdo se nemůže přiblížit k nám, když přijde na stráž.“ Dýchací část byla vyřešena, ale mohla by existovat i jiná nebezpečí. Rozhodl jsem se, že tam nejdřív půjdu sám a aktivuji všechna kouzla. Protože jsem měl spřízněnost se všemi prvky, nebyl to pro mě problém. Když bych použil magický kruh a viděl, kam to vede, otevřel bych [bránu] a nechal bych všechny se ke mně připojit.
„Jestli se něco stane, použij [bránu], abyste se hned vrátili, ano?“ Jak Elze a ostatní vyjádřily své obavy, otočil jsem se k nim zády a vešel do vody se Sangem a Kokuyou stále na rameni. Whoa, moje nohy nejsou mokré. Zdálo se, že asi centimetr od mého těla je magická bariéra. Sango a Kokuyou už na mě udělali dojem.
Vstoupil jsem do vody se šplouchnutím. Brzy mi voda dosáhla až ke krku a o chvíli později jsem byl ponořený úplně.
Zjistil jsem, že nečelím žádným potížím. Mohl jsem dýchat bez problémů. Ani tlak vody na mě neměl žádný vliv.
„Jak silná je ta bariéra?“
„No.... Pokud jde o fyzické útoky, může dokonce odrazit i draka, ale když se jedná o magii, závisí to výhradně na protivníkovi.“ Kokuyou odpověděl lehkým pohupováním hlavy.
„Možná jsme mocní, ale nemůžeme nic dělat proti útokům, které prorazí hranice bariéry, ani proti kouzlům, která bariéru zcela rozptýlí.“ Sango pokračoval ve vysvětlování. V podstatě, bez ohledu na to, jak působivé to bylo, to nebyl všelék na všechny obranné problémy.
Pokračoval jsem v chůzi po mořském dně. Napadlo mě, že bariéra zřejmě také zahání účinky vztlaku. Zkusil jsem plavat nahoru, abych to vyzkoušel, a nakonec jsem se trochu vznášel, takže to asi nebylo úplně pryč.
Chvíli jsem přemýšlel o bariéře, až jsem konečně dorazil ke kamennému kruhu. Prošel jsem kolem a zamířil přímo ke schodům uprostřed trosek. S kouzelným světlem po boku jsem osvětlil dlouhou cestu dolů.
Nakonec jsem dorazil do velké haly s magickým kruhem uprostřed. Osobně to vypadalo stejně jako u [dlouhého smyslu]. Byl obklopen šesti kamennými podstavci.
Přistoupil jsem k podstavci s červeným kamenem a naplnil klenot ohnivou magií.
O chvíli později začal samotný podstavec vyzařovat načervenalé světlo. Dalo se předpokládat, že jsem ho aktivoval.
Pokračoval jsem v tom samém se všemi ostatními magickými podstavci. Poté, co pět světel ožilo, jsem došel k poslednímu kouzelnému kameni a naplnil ho vodní magií. Pak začal zářit celý magický kruh.
„Asi to znamená, že jsem aktivoval teleportační kruh.“ Váhavě jsem na něj šlápl… A nic se nestalo. Huh? Proč? Všech šest podstavců svítí a ... oh ...
Potřebuje nakonec nulovou magii?
Moje [brána] byla koneckonců nulové kouzlo. Bylo možné, že teleportační kruh byl založen na podobném principu…
Stál jsem uprostřed magického kruhu a soustředil svou nulovou energii. Kruh uvolnil záblesk světla, který byl přímo výbušný! V mžiku jsem se teleportoval.
Zavřel jsem oči kvůli náhlému jasnému světlu, a když jsem je pomalu otevřel, uvědomil jsem si, že jsem v zahradě. Rozkvetlé květiny, cvrlikající zpěvní ptáci poletující kolem, byl tu dokonce malý kanálek s protékající vodou.
Stejně jako v podvodních troskách byl pod nohama magický kruh. Šest podstavců však nebylo nikde vidět. Asi to byl jednosměrný výlet.
„Mistře... kde to jsme?“
„Nemám tušení...“ Vystoupil jsem z magického kruhu, rozhlédl se po zahradě a všiml si, že se z dálky něco blíží. To je... holka? Brzy, jsem ji viděl jasně. Vlastně tak jasně, že jsem neměl jinou možnost než od ní odvrátit zrak. Hedvábné, hladké, krátké a nefritově zelené vlasy. Porcelánová kůže a zlaté oči. Dívka měla kolem sebe hustý nádech tajemna. Když přišlo na věk, vypadala asi tak stará jako Elze a ostatní. To bylo v pořádku.
Měla na sobě černou bundu bez rukávů s velkou růžovou stuhou. Také měla na sobě bílé podkolenky a černé smaltované boty. Také to bylo v pořádku.
Vskutku, všechno bylo v pořádku. Až na jednu věc, která nebyla!
„Těší mě. Já jsem Francesca, gynoid terminálu pověřený řízením této Babylonské zahrady. Zahrada? Terminál? Její slova ve mně zanechala několik otázek, ale největší otázka ze všech se týkala toho, na co jsem se díval!
„Uhh, dobře ..."
„Ano? Co je to?"
„Proč... Nemáš na sobě nic... tam dole?“ Věděl jsem, že je špatné se dívat, ale nemohl jsem se ubránit občasnému pohledu na její spodní část těla, kde jsem neviděl ani sukni, ani kalhoty.
Měla na sobě jen malý bílý kousek látky. Kalhotky měla úplně obnažené.
Proč ?! Kde jsem ?! Co se tady
děje...?! Docela se mi to líbilo, ačkoli.
◇ ◇ ◇
----------------------------------------------------------------------------------------------
Problémová postava dorazila 😂
děkuji :D a bude sranda 🤣
OdpovědětVymazat