HRH 5 - Kapitola 2: Tajná zbraň království 1/7

Kapitola 2: Tajná zbraň království

V polovině druhého měsíce, roku 1 547., kontinentálního kalendáře.

„Ohh! Vaše Veličenstvo, vítejte a děkuji, že jste nás poctil svou přítomností.”

Když jsem prošel dveřmi do studia vysílacího hlasového klenotu, které jsme zřídili na hradě, přivítal mě dobře stavěný šlechtic středního věku s přehnaným rozmachem.

To byl Moltov Juniro, otec Ivana Juniro, který hrál Silvana, prvního tokusatsu hrdinu Friedonského království.

Hej, Moltove,“ řekl jsem. „Jak to jde v programu?”

„Pane, dělali jsme, co jsme mohli, abychom následovali příklad, který jste nám dal.”

Pravda byla, že onehdy, částečně proto, že se Silvan, jeho syn stal tak populárním, jsem se rozhodl, že do toho půjdu naplno a Moltova jmenuji ředitelem produkce vysílacích programů. Udělal jsem to proto, že jsem chtěl být schopen udržet programy ve výrobě, i když jsem byl zaneprázdněn.

Moltov, stejně jako jeho syn Ivan, měl schopnost, díky níž nebylo třeba žádných zvláštních efektů, a tak jsem se rozhodl, že to z něj udělá dobrého kandidáta na tuto pozici.

Moltov si pohladil vousy a řekl, „No, tahle záležitost s tvorbou programů je hlubší, než si myslíte. Jsou věci, které lidé chtějí vidět, věci, které nechtějí vidět, věci, které chceme, aby viděli, věci, které nechceme, aby viděli... Je poměrně obtížné najít správnou rovnováhu.”

Moltov zděšeně zasténal.

Ulevilo se mi, že bere svou práci tak vážně. „Chceš toho nechat?”

„Ne! Vážím si té výzvy!“ Moltov odpověděl živým úsměvem.

Nějak jsem cítil, že je to pro něj lepší pohled, než když se mi snažil podstrčit svou dceru Sienu.

K tomuto tématu, Siena, která se nyní objevovala po boku svého bratra Ivana jako vedlejší hrdinka (něco podobného **ckle in St**nger), řekla s něžným úsměvem, „Věřím, že můj otec našel smysl života. Existuje omezený počet způsobů, jak se vyšvihnout jako šlechtic. Můžete se odlišit v armádě nebo administrativě, nebo se můžete stát mateřskou příbuznou královského domu. To byly odjakživa jediné cesty, takže je bezvýhradně sledoval. Nicméně, Vaše Výsosti, něco jste mého otce naučil, radost z vytvoření vysílacího programu pro pobavení lidu. Mockrát děkuju.”

Sigh... Byla to tak hodná dcera, skoro jsem musel pochybovat, že je pokrevní příbuzná toho bouřlivého otce a syna.

No nic, vraťme se k tématu.

Jak řekla Siena, Moltov nadšeně pracoval na vytváření vysílacích programů.

Natáhl jsem k němu ruku. „Mám velká očekávání, Moltove. Když budete dál rozvíjet své řemeslo, jsem si jistý, že nakonec nechám klenot ve vaší péči.”

„No tohle! Vy byste mi dal klenot?!”

„Jo. Chtěl bych, abyste ho nepoužívali pro veřejnoprávní vysílání, ale abyste si otevřeli vlastní vysílací stanici.”

Jinými slovy, udělat z něj soukromé vysílání. Kdybychom měli jen veřejnoprávní televizi, počet programů, které by se daly produkovat, by byl přece jen omezený. Aby k něčemu takovému mohlo dojít, bylo by třeba dosáhnout dalšího technologického pokroku a zavést příslušné zákony, ale k tomu nemohlo dojít hned. Přesto bylo nejlepší začít s přípravami za pět, deset let.

Moltov se vesele zasmál. „Dáte mi moji vlastní nezávislou stanici, co! Sny jsou nekonečné!”

„Jo. Tak na tom tvrdě pracujte.”

„Nechte to na mně!“ Moltov se hrdě bouchl do prsou. „Mimochodem, pane, co jste tu dnes dělal?”

„No jo, to je pravda. Myslím, že Juna tu někde měla být...”

„Jestli myslíte slečnu Juna Domu, právě natáčí vzdělávací program.“ Moltov ukázal směrem ke studiu.

Prostě se to stalo, Juna byla právě uprostřed živého vysílání vzdělávacího programu. Píseň, na kterou právě zpívala a tančila, byla dětská píseň z jiného světa s lehce asijským stylem. Způsob, jakým Juna vypadala, když tančila se šňůrkami omotanými kolem rukávů, se třepetal jako nebeská panna. Chtělo se mi modlit, „Uzavři cestu mezi mraky.”

Nakonec vysílání skončilo. Juna si mě všimla a přiběhla ke mně, stále ještě ve svém jevištním úboru. „Co se děje, Vaše Veličenstvo? Nemyslela jsem si, že sem dnes plánuješ přijít, že ne?”

„No, ne, nebyl jsem, ale... Chtěl jsem tě požádat o laskavost.”

„Mně?“ zeptala se Juna.

Přikývl jsem. „Asi tři dny, počínaje zítřkem, budu pryč z hradu, abych se s někým setkal. Rád bych, abys mě doprovodila.”

„Mně to nevadí, ale... necháváš hlavní město celé tři dny bez dozoru?“ Juna naklonila hlavu na stranu a vypadala trochu zmateně. „Nezbrzdí práci vlády při vší úctě tvá nepřítomnost?

„To by mělo být fajn. Ta věc, kterou Genia vyvíjela, je teď kompletní.”

 

„Co... mám říct...?“ Juna byla na rozpacích.

Čekal jsem, až se Juna převlékne, a pak jsme šli do kanceláře. Teď se dívala na věc, o které jsem mluvil.

Jo… Pochopil bych to.

Dal jsem příkaz Ludwinově snoubence a samozvané „nadvědkyni“, Geni Maxwell, aby pro mě vyvinula jistou věc.

Moje schopnost, živí poltergeisti, mohla vtisknout předmětům část mého vědomí, mohla je nechat plout, a mohla mi dovolit vidět je ze shora, ale bylo to účinné jen v dosahu nějakých sta metrů. Kdybych měl pero na papírování v kanceláři pro vládní záležitosti, musel jsem se od něj neustále držet v okruhu jednoho sta metrů. Kvůli tomu, během doby těsně po předání trůnu, kdy bylo opravdu rušno, jsem nikdy neopustil hlavní město na déle než den, pokud nenastala krize.

Také, jak už víte, efektivní rozsah této schopnosti by mohl být ignorován, pokud cílem byla panenka, ale, bohužel, panenky nebyly schopny psát příliš dobře. Bylo snadné psát, když jsem ovládal pero přímo, ale z nějakého důvodu to bylo nezvykle těžké, když jsem měl panenku, která držela pero. Bylo to jako používat dálkové ovládání k ovládání robotické paže, která drží pero. Stálo mě to strašně moc soustředění a to, co jsem napsal, stejně vypadalo jako kuřecí škrábnutí.

Nemohl jsem mít nepěkné psaní na důležitých dokumentech. Byla tam spousta dokumentů, kde by to mohlo způsobit velké problémy, kdyby byly špatně přečteny.

Nakonec, i když panenky negovaly omezení dosahu mých schopností, nezměnilo to situaci, která mi bránila opustit hrad na delší dobu. Věděl jsem, že kdybych měl stroj, který umí psát dopisy, mohl bych dělat svou práci z dálky a to by mi umožnilo opustit hrad bez starostí.

To bylo v době, kdy jsem objevil vysoce schopnou Geniu.

Použila dračí kosti jako základní rám, kombinovala je s různými mechanickými a organickými částmi, aby vytvořila mechanického draka, Mechadru. Došlo mi, že by možná mohla vytvořit panenku, která se pohybuje jako lidská ruka.

S touto myšlenkou na mysli, jsem si ji objednal a zrovna nedávno, Tovární rameno č. 1 (pojmenované pravým jménem) bylo dokončeno.

Ze strany to vypadalo, jako by z plošiny ve tvaru písmene L bizarně vyrostla paže. Zjednodušeně řečeno, bylo to jako protetická paže nebo manipulátor. Nicméně to bylo podivně realistické a lidské způsobem, který byl strašidelný a odpudivý. To bylo zřejmé z Juniny reakce, když tu věc uviděla.

Oh, Genio, proč jsi to musela udělat tak realistický?

No, experimentoval jsem s využitím živých poltergeistů k ovládání Továrního ramene č. 1. Umělá paže se pohybovala hladce, svírala pero a psala dopisy na kus papíru.

...V pohybu to bylo dvakrát strašidelnější. Tak tohle bylo to „tajuplné údolí,” huh?

„Když byrokrati vidí, že ta věc funguje, vždycky jsou vyděšení k smrti,“ řekl jsem. „Ach, a když služky přinesou čaj, často křičí a omdlévají.”

„Naprosto chápu, jak se cítí.“ Dokonce i Junin úsměv sebou trochu škubal, když to říkala. Přece jen to vypadalo jako z hororového příběhu.

„Každopádně teď, když můžu nechat Tovární rameno č. 1 pracovat pro mě, jsem schopen cestovat mimo hlavní město,“ řekl jsem. „Už jich nechávám vyrobit celou řadu.”

„Mít jich celou hromadu v pohybu.... Ani si nechci představit, jak to vypadá,“ řekla Juna omluvně, ale já s ní souhlasil.

Panenky paží, v prázdné místnosti, nekonečně píšou. I když jsem si představovala, že to drtí můj SAN status.

Juna zavrtěla hlavou a snažila se ten obraz vyhnat z hlavy, aby se věci vrátily do starých kolejí. „Ale, pane, proč chceš, abych byla s tebou jako tvá partnerka? Neměla by si princezna, Aisha, nebo Roroa vést stejně dobře?”

„Hmm... Vzhledem k tomu, s kým mám tu čest tentokrát, chci, abys mi propůjčila svou sílu,“ řekl jsem. „Myslím, že ostatní... by se jí nemohli rovnat.”

„Jí? O kom to mluvíš?”

„Velitelce národních obranných sil Excel Walter.”

„...Aha. Babička, co? Proto chceš mě.”

Juna vypadala s tímto vysvětlením spokojená. Brzy však tázavě naklonila hlavu na stranu.

„Ale, pane, babička byla celou dobu tvou spojenkyní, že? Když říkáš, že by se jí nemohly rovnat, je nějaký důvod, proč bys proti ní zaujímal postoj?”

Když jsem viděl ustaraný výraz na Junině tváři, řekl jsem, „Tak to není,“ a zavrtěl jsem hlavou. „Důvod, proč opouštím hlavní město na tři dny, je průzkum pokroku na projektu, na kterém pracovala Excel, ale kromě toho... Slyšel jsem, že Marx nedávno navázal kontakt s Excel.”

„Ten komoří? Proč by to dělal...? Bylo to kvůli něčemu důležitému?”

„Ale ne, nic tak důležitého. Nezdálo se, že by se tím nějak tajil. Jen dostával její rady ohledně některých věcí, ale... to, co dostával, mě znepokojuje...”

„...A o čem si myslíš, že dostával rady?”

„Zdá se... že to pro mě mělo něco společného se sexuálním instruktorem.”

Ve chvíli, kdy jsem to řekl, sebou Juna trochu trhla.

Sexuální instruktoři byli zvykem vyšších vrstev v této zemi. (Rytíři, šlechta a vyšší.) Když muž dospěje, “zkušená žena“ bude odeslána. Aby se ujistil, že se neztrapní, když si vezme ženu, bude ho učit, no... ložnicovou etiketu, a další podobné věci.

Bylo standardní, že se tyto lekce vyučovaly za stolem, jako je hodina zdravotní a tělesné výchovy, ale existovaly domy, které zahrnovaly “ruční učení“.

Nemotorně jsem se poškrábala na hlavě. „Letos mi bude dvacet a mám krásky jako Liscii, Aishu, a tebe po mém boku. Asi si mysleli, že když mě jako zdravého mladého muže nechají na pokoji, nakonec bych se alespoň jedné z vás dotkl, takže na to nikdy předtím nedošlo. Ale protože mi to trvalo tak dlouho, Marx začíná být netrpělivý a říká, že je možná potřeba nějaké vzdělání. Zdá se, že Hakuya s ním v tom souhlasil.

„Aha... Tak takhle to bylo.“ Juna přikývla a její výraz se stále chvěl.

Královský dům této země byl na pokraji zániku v důsledku krize nástupnictví, která vypukla po smrti krále před tím posledním, a tak mě Marx neustále provokoval, abych „pospíchal a zplodil dědice”. Zatímco svatba se ještě musela konat, byl jsem už zasnouben s Liscií a ostatními, takže se to zřejmě v jeho mysli nepočítalo jako předmanželský sexuální vztah. Tak hrozný byl nedostatek královských rodin v této zemi.

„A tak se ti dva obrátili k Excel, které je pět set let a má spoustu zkušeností, pokud jde o romantické záležitosti,“ pokračoval jsem. „Nemáme na tu práci zrovna dobrou ženu, říkali. Když to udělali ...”

„...Mám z toho špatný pocit.”

„...Excel zvedla ruku a nabídla se.”

„Ta drzost!“ vykřikla Juna, což dělala jen zřídka.

Zdálo se, že když si představila, že by její snoubenec (i když to bylo stále tajemstvím) mohl mít poměr s babičkou, nedokázala udržet klid. Projevila směs paniky a hněvu.

Umí se taky takhle tvářit... To je docela osvěžující, myslel jsem.

Mimochodem, když za ní Marx přišel pro radu, Excel řekla „Ach jo, v tom případě, co kdybych ho za tebe naučila já? Přece jen mám v tomto oboru slušné zkušenosti. Kdybys chtěl, dokonce zvládnu i praktické lekce osobně, víš? Pocházím z dlouhověké rasy, takže není tak pravděpodobné, že bych otěhotněla. Hee hee,“ se smíchem, ze kterého bylo těžké určit, jak vážně to myslí.

Podle Marxe, který propůjčil lež jejímu vzhledu kolem pětadvaceti let, se v jejích očích zableskl had, který našel svou kořist.

...Předpokládám, že nebyla z rasy mořských hadů pro nic za nic.

Když jsem to Juně řekl, přitiskla si prst na spánek a vypadala ustaraně. „Slyšela jsem o tom od tety Accely.“ To byla Excelina dcera a Carlina matka. „Když byla ještě mladá dívka, babička lákala muže, kteří se zamilovali do mé tety, a dráždila je.”

„Páni... To je dost hrozné ...”

„Ne, dělala to jen s těmi, ke kterým teta nic necítila. Chtěla, aby se vzdali nezákonného vztahu s její dcerou, ale... moje matka mi jednou řekla, s vyčerpaným výrazem ve tváři, „Nikdy jsem nechtěla vidět spolužáky, kteří se pokusili namluvit si mou matku a byli sestřeleni.“

No, ne, nemyslím si, že by to udělala. Přemýšlím o tom, Castor se původně obrátil na Excel, že? Byla k němu chladná, protože po ní šel první? Rozhodně byla pravda, že je to kráska, která bere dech. Kdybych si proti tomu nevybudoval odpor tím, že jsem byl s Liscií a ostatními, mohl jsem riskovat, že se do ní sám zamiluju.

„Takže teď, když víš, co se děje, rád bych tě požádal, abyste mě doprovodila,“ řekl jsem. „Můžu se na tebe spolehnout?”

„...Rozumím. Udělám vše pro to, abych tě ochránila, pane.“ Juna mi zasalutovala, tvář naplněnou odhodláním.

Chránit před čím? ...Jo, odpověď na to byla samozřejmá.

Juna se na mě podívala, jako by chtěla něco říct, ale bylo jí zatěžko říct cokoliv, a odvrátila zrak. Přemýšlel jsem, co by to mohlo být, tak jsem na ni počkal. Juna jako by se rozhodla, pak otevřela ústa a řekla, „Hm... O problému, který máš, no... nevyřešilo by se to, kdybys na jednu z nás vztáhl ruku? Mohla by to být princezna, nebo Aisha, nebo Roroa, nebo dokonce... um... já...”

Když to řekla s tváří skloněnou a očima obrácenýma vzhůru, silně mě to zasáhlo, ale polkl jsem a ovládl se. Kdyby měl Marx slovo, mohl by to být přesně ten problém.

„Já... ehm... ještě nejsem připravený stát se otcem,“ řekl jsem. „Poslouchej, miluju vás všechny, samozřejmě, a rozhodně mám zájem dělat s vámi takové věci, ale... když mi řeknou, že rozhodně musím udělat dítě, váhám. Se mnou, jaký jsem teď, s touto zemí, jaká je teď, ptám se, jestli vás všechny a narozené děti dokážu učinit šťastnými.”

„Chápu...“ Juna se zatvářila trochu zklamaně, ale rychle to zakryla jemným úsměvem. „To je ti hodně podobné, pane. Cítím, jak moc ti na nás všech záleží.”

„Samozřejmě, že ano!”

„V tom případě se budu těšit, až budeš připraven.”

Junin úsměv byl tak nádherný, že jsem ji pevně objal. Vypadala překvapeně, ale nebránila se.

Byla měkká a hezky voněla.

Ještě jsem nebyl připraven, ale.... Mohl bych udělat alespoň tohle, to mi došlo.

 

◇ ◇ ◇

-------------------------------------------------------------------------------------------

Začínáme se dostávat k zajímavým částem.😁 Pozor na mořského hada😂