IwS 3 - Mezipříběh II: Prokleté moře 2/2

Protože se paluba nakláněla sem a tam, jak se loď otřásala vlnami, začala se mu lebka kutálet.

„Arrghhh! Točí se mi oči! Zastavte mi hlavu, vy bezcenné krysy! Nedovolte, aby si mě ten slaný nálev vzal!“ - Kapitánův – každopádně jeho lebky – rozkaz přiměl posádku, aby honem následovala za hlavou.

Použil jsem ten otvor k použití [Accel], okamžitě jsem vylezl na stěžeň a přeřízl lano, které je drželo nahoře.

Jakmile přistály na palubě, Linze přiběhla a přeřízla provazy, které je svazovaly. Dobře, teď není důvod se držet zpátky.

„Heh, ty máš kameny, mládenče. Chce to velké, abys šel proti mně – kapitánovi Trepangovi! Ale cena, kterou za to zaplatíš, je opravdu vysoká! Zatni zuby, protože se tě chystám filetovat jako kraba!“ Kapitán Okurka to zařval, když mu první důstojník pomohl znovu připojit hlavu. ... Filé?

„...Ehm, vicekapitáne, pane. Dokáže vůbec filetovat kraba...?“

„Pššt! Sklapněte!“ Poté, co náhodný člen posádky a první důstojník měli tu výměnu, kapitán Okurka po nich střelil pohledem. Oba se od něj velmi nuceně odvrátili.

„Koho zajímají detaily?! Prostě na ně zaútočte, vy slaní mořský psi!“

„Rozkaz, pane!“ V reakci na rozkaz kostěného kapitána se k nám začali přibližovat kostliví piráti. Byl to dost nepříjemný pohled.

„[Enchant]: [Cure Heal]!“ Napustil jsem svou zbraň, Elzeiny rukavice a Yaeinu katanu světelnou magií. Díky tomu by jejich zbraně měly být schopné očistit nemrtvé.

„Hhaah!“ Elze vypálila přímou ránu z pravé paže a odfoukla kostru před sebou. Z řečené kostry se stal prach a zmizela z lodi.

Yae také používala svou světlem napuštěnou katanu, aby se prodrala kostmi, které se k ní blížily.

Když jsem s nimi držel krok, střílel jsem na kostry kulky napuštěné světlem a ničil je jednu po druhé. Linze vrhala světelná kopí, zatímco Yumina držela kostěné piráty v šachu svou větrnou magií. Kokuyou a Sango odpalovali nějaké vodní projektily jako krytí.

Z pirátů se jeden po druhém stával prach, smíšený s větrem, a prostě zmizeli.

„Oohhhhh?! V-V tomhle jsi dost dobrý!“

„Mám otázku. To vy potápíte všechny lodě, které se k této oblasti přiblíží?“

„Huhh? Nikdy jsme nepotopili žádnou loď. Ani jednu. Ukažu ti to. Po tom, co to řekl, kapitán Trepang vytvořil v ruce bleděmodrý plamen podobný duši. Byl velký asi jako basketbalový míč.

Jako by to bylo nějaké volání, podobné plameny se začaly objevovat po celé husté mlze kolem nás.

Jakmile se mlha, posetá bezpočtem takových plamenů, začala vyjasňovat, viděl jsem další lodě duchů. Jeli na vlnách kolem nás a bylo jich tolik jako světel. Co to sakra je...?

„Počkej, to jsou všechno...?!“ Napjal jsem oči a viděl jsem, že jsou mezi nimi válečné i obchodní lodě. Všechny byly přeplněny podobnými kostlivci jako ti tady a já viděl, jak zvedají meče a podobně.

Změnil všechny lodě, které sem přijely, na lodě duchů!

„Hyahah! Učiním tvou smrt rychlou a bezbolestnou! Ah, dnešní rum bude požehnáním pro tyto mé orgány!“

„...Vice kapitáne, pane. Nemáme žádné orgány, že ne?“

„Pššt! Říkal jsem ti, abys držel hubu!“ Slyšel jsem, jak si první důstojník a podřízený opět šeptají. Člověče, mít takovou mořskou okurku jako kapitána zní jako bolest.

„Kheheheh! Když je nás tolik... Co to sakra děláš?“ Ignoroval jsem kapitána mořské okurky, když se otáčel, nebo se alespoň zdálo, že se otáčí, vypadal zmateně, pak jsem vytáhl svůj smartphone a spustil vyhledávání. Očividně to bylo na „Nemrtvé“. Měl jsem to udělat hned od začátku.

Mapa, která sahala až k mému zraku, byla rychle pokryta špendlíky, které označovaly mé cíle. Zároveň se obloha nad nemrtvými pokryla malými magickými kruhy kouzla [násobit].

Cíle zaměřeny.

„Udeř světlo pravdy! Zářivá svatá kopí: Zářící oštěp [Shining Javelin]!“ Pronesl jsem kouzlo přes smartphone, takže magické kruhy nad nemrtvými vytvořily déšť svatých světelných kopí.

„Gnyaaaaahhhh!”

„Ghyaaaaahhhh!”

„Goaaaaaahhhh!” Nespočet pirátů vydalo poslední výkřiky. Poté, co byli zasaženi oštěpy světla, jeden po druhém, se nemrtví proměnili v prach a zmizeli z tohoto světa.

Samozřejmě, piráti před námi nebyli výjimkou. Podíval jsem se a uviděl kapitána Trepanga, jak se mění v popel.

„Ooaghhhhh?! To nemůže být! Co to má znamenat?!“ Jak vyjádřil svůj šok, kapitán Trepang se připojil ke zbytku posádky. Sbohem, kapitáne okurko...

Jakmile se z nemrtvých stal prach, zbyly jen lodě a vlny, které je jemně hladily.

„Tak to jsme tady skončili.“ Jako by to bylo načasované, když jsem si s úlevou oddechl, ozval se kolem nás nepříjemný hlas.

„Heheheh... Tím bych si nebyl tak jistý...“

„Cože?!“ Jako bludička se v mlze objevil nový plamen a vyšla z něj s další loď duchů.

Na ní stál a založil si ruce kostnatý kapitán v jinak zbarveném kabátě než kapitán Trepang. Ve vší počestnosti, protože to byly obě jen kosti, to byl jediný rozdíl, kterého jsem si všiml. Viděl jsem za ním další kostnaté piráty. I oni všichni drželi šavle.

„Navrhuji, abys nebyl naštvaný jen proto, že jsi porazil kapitána Trepanga. Byl nejslabším kapitánem Pirátské elitní čtyřky. Tvým dalším soupeřem jsem já, kapitán Turbanshell!“

Turbanshell...? Jako, „turban shell“? Mořský šnek?! Má snad každý pirát v těchto vodách hrozný smysl pro pojmenování?! A co má sakra být ta „pirátská elitní čtyřka“?

„... Co teď, Touyo?“

„Udeř světlo pravdy! Zářivá svatá kopí: Zářící oštěp [Shining Javelin]!“

„Ughyaaaahhhhhhh?!“ Nashledanou, kapitáne Šneku.

Vzdal jsem úctu lodi duchů, která byla nyní očištěna světelnou magií. O chvíli později jsem viděl, jak se objevil další bledě bílý plamen, následovaný další lodí duchů. Vážně? Znovu?!

„Heheheh. Nyní stojíte před dalším z „pirátské elitní čtyřky“, kapitán Seahorse! Vaše životy jsou pro….

„Udeř světlo pravdy! Zářivá svatá kopí: Zářící oštěp [Shining Javelin]!“

„Fghaaaaahhhh!“ Dobře ti, kapitáne Seahorse. Najednou vyšla z mlhy další loď duchů a ... „Heheheh ... já jsem ...“

„Už přestaň!“

„Gyoeeaahhhh!“ Aniž jsem mu dovolil, aby se pojmenoval, udělal jsem to, a to co bylo pravděpodobně čtvrtý a poslední kapitán se vrátil do prachu. Bylo mi jedno, jak se jmenují. Pro mě to byly jen nepříjemné hromady kostí.

„To jsou všichni?“

„Kdo ví? To, že tu pořád cítím nějaké kouzlo, je zatraceně...“

„T-Touya-dono! Podívej se tam!“ Yae si něčeho všimla a ukázala na zamlžené moře.

Můžeš už toho nechat? Začíná to být opravdu otravné. Stejný vtip může být vtipný nanejvýš jen třikrát, to je to, co si... myslím...

To, co se vynořilo z mlhy, byla loď duchů. Její velikost však byla jiná. Tahle byla podstatně větší.

Ve skutečnosti byla nejméně čtyřikrát větší než loď, na které jsme byli. Nejen to, ale zdálo se, že tenhle je nějak jiný než ostatní.

Na přídi lodi stál nový kosterní kapitán. Byl oděn do karmínového pláště a arogantně rozpřáhl ruce.

„Už je to nějaký čas, co se objevila tak dobrá kořist! Velmi dobře! Já, král pirátů – kapitán Wharfroach – vyvolám krveprolití!“

...Wharfroach? Ze všeho nejvíc přístavní šváb? Kapitán přístavní šváb? Vážně?“

Jak jsem byl čím dál víc naštvaný na absurdní schéma pojmenování pirátů, kapitán Šváb zvedl černou šavli a vykřikl rozkaz.

„Palte, vy krysy!“ Obří bok lodi duchů, který mířil přímo na nás, nás najednou začal ostřelovat děly.

Děla byla v podstatě zbraň, která nedělala nic jiného, než střílela dělové koule. I když zásah by loď zlomil, nikdy by to nevedlo k explozi.

Také jsem slyšel, že dělové koule vypálené z lodí měly nízkou přesnost a zřídkakdy přistály tam, kde měly. Proto byly boky lodí lemovány mnoha kanóny a používány jednotně, aby se zvýšila pravděpodobnost dopadu.

Náhodou jsme byli na palubě lodi duchů, která nás v podstatě dostalo do jejich rukou. Ve skutečnosti loď duchů, na které jsme byli, mířila přímo k dešti dělových koulí, které vypálili.

Lodní stěžeň, vystavený výstřelům, prorazilo tolik děr, že se zlomil na palubu. Už teď bylo s podivem, proč je loď stále na hladině. Nemělo to v podstatě žádnou výdrž, o které by se dalo mluvit.

„Touyo, tímhle tempem se loď potopí!“

„Khh, [Gate]!” Protože Sango a Kokuyou byli s námi, nebyla šance, že se utopíme, ale zůstat na lodi bylo přesto nebezpečné. Otevřel jsem na palubě [bránu] a prošel jí, abych skončil na lodi kapitána Švába.

„Cože?“ Zhmotnil jsem se na zádi lodi, za nepřítelem, a pomocí svého smartphonu jsem zaměřil nemrtvé. Kopí světla na ně pršela jako blesk.

„Gwaaaaaaaaarrgh!“ S posledním mučivým výkřikem se kostliví piráti proměnili v prach. Když jsem si pomyslel, že to musí být poslední z nich, polevil jsem svou ostražitost. Pak se na mě najednou zpoza opony popela snesla čepel.

„Cože?!“ Instinktivně jsem se vrhl na palubu a vyhnul se čepeli jen o vlásek. Majitelem zlověstné černé šavle, která mi málem vzala život, nebyl nikdo jiný než kapitán Šváb.

„Tch, málem jsem tě tam dostal, mládenče. Každý, kdo zemře touto šavlí, se stane mým věčným služebníkem.“

„Co jsi to řekl? Ta šavle... Neříkej mi, že je to ten prokletý artefakt?!“

„Ano. Tohle je Smrtka Duší, prokletý artefakt, který mi umožňuje proměnit každého, koho zabiju, v mého nemrtvého otroka. Ale také mění svého uživatele v nemrtvého. Odtud asi pochází ta „prokletá“ část! Kapitán Šváb stiskl čelisti a srdečně se zasmál.

Teď vidím, že proměnil všechny ostatní kapitány, se kterými jsem bojoval, v nemrtvé s tou šavlí. Jinými slovy, i oni byli oběťmi. Oháněl se svou prokletou čepelí, kapitán Šváb na mě znovu zaútočil.

„Vystup světlo! Zářící duet: Světelná šipka [Light Arrow]!“

„To nebude fungovat, holka!“ Linze vypálila na kapitána Švába palbu světelných šípů. Ale jediným mávnutím červené pláštěnky všechny šípy zmizely dřív, než ho stačily zasáhnout.

Co to sakra bylo?! To je to, čím předtím zastavil můj [zářící oštěp]?!

„Hehehe, tohle je velmi zvláštní plášť. Víte, může to anulovat veškerou světelnou magii, což znamená, že nemáte žádný způsob, jak mě porazit! Škoda, co, mládenče?“ Jak laskavý kapitán Šváb, že mi prozradil své tajemství. Ten chlap je taky blbec.

„Vystup, ohni! Vířící spirála: Ohnivá bouře [Fire Storm]!“

„Kakaka, ty hlupáku! Ohnivá magie nemůže ublížit nemrtvým! I když ty staré kosti sežehnete, tak se prostě zregenerují!“

Kapitán Šváb byl zahalen vířícím proudem plamenů. Rychle však dohořely a odhalily nezraněnou kostru. Stál tam bez povšimnutí, bledé kosti na očích, aby je všichni viděli. Některé z nich popraskaly od horka, ale téměř okamžitě se zregenerovaly.

„Kekeke. Vidíš? Už to konečně chápeš?“

„No, Chápu, že jsi úplný blbec.“

„Huh?”

„Proč se na sebe pořádně nepodíváš?“

Kapitán Roach se na sebe poslušně podíval. V rukou držel prokletou šavli a bílé kosti, které tvořily jeho tělo, ale to bylo všechno.

„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah?!” Vskutku, jeho kabát, klobouk, boty, a co bylo nejdůležitější, jeho světelnou magie odpuzující pláštěnka, to vše bylo zapáleno plameny. Na jeho tváři byl patrný šok. Vypadal spíš jako komický halloweenský kostým než jako hrůzostrašný pirát duchů.

Začal jsem pomalu zaříkávat.

„Vystup, světlo! Zářící exil ..“

„P-Počkej! Můžeme si o tom promluvit! Budu poslouchat, tak to prosím nedělej. Nedě…!“

„Vyhnání [Banish]!”

„Huhaughaue ?!“ Moje očistná světelná magie přeměnila kapitána Švába na prach.

Jeho černá šavle s kovovým řinčením dopadla na palubu. Obratně jsem ji zvedl a aktivoval nulové kouzlo, [Power Rise].

„Hiyah!”S mou zpevněnou paží, jsem rozdělil meč na dvě části a odhodil kousky do hlubin oceánu. Nezáleželo na tom, jak vzácný artefakt to byl, nepotřeboval jsem prokletý meč.

„Touya-dono, mlha je...“ Vzhlédl jsem a díval se, jak mlha začíná mizet. Takže i mlha byla součástí kletby té šavle.

Ponurá mračna, která se nám vznášela nad hlavou, se také vyjasnila. Z mezer v mracích se snášelo sluneční světlo a jeho oslnivá záře ozařovala oceán.

„Vypadá to, že kletba tohoto moře byla zrušena.“

„S největší pravděpodobností.“

Kletba, která toto moře sužovala přes sto let a která si vyžádala životy každé posádky, která měla tu smůlu, že vplula do jeho vod, byla konečně rozptýlena.

„Aha. Takže šavle byla prokletá. Mezi artefakty jsou takové, které používají životní sílu lidí k moci. Ten meč byl pravděpodobně jedním z nich. Kdybychom ji ignorovali, byla by stále nebezpečnější. Byl jsem zpátky v zahradním altánku a poslouchal Cescino vysvětlení. Její popis mi připomněl ty magické meče, které se živily krví. Zničit ji byla správná volba.

Klenot, který měl Yamamoto Kansukay v Eashenu, musel být něco podobného. Prokletí a nemrtví jako by šli ruku v ruce.

Podle Cescy byly některé předměty proklety tak, jak byly vyrobeny, zatímco jiné byly normální předměty, které byly později proklety.

„Domnívám se, že v Babylonské knihovně by měl být grimoár o kletbách.“

„Hele, nenechávej takové nebezpečné věci jen tak ležet.“ Takže doktorka Babylon byla nakonec nebezpečný člověk.

„Jestli chcete zlomit kletbu, musíte začít tím, že se naučíte, jak ji vyrobit. Mory, zhouby, božská odplata... Jsou tam všechny možné kletby. Když o tom tak přemýšlím, věřím, že tam venku je kletba schopná vyvolat i katastrofu.“

„Prokletí, které může způsobit katastrofu...“

To zní jako jedna z těch nešťastných kleteb. Něco jako, jak jsou lidé, kteří jsou vždy pronásledováni smůlou. Víte, druh lidí, kterým se vždy staly špatné věci ... Hm? Co? Proč všichni hledí na mě?!

„Chápu. Prokletí, které přináší katastrofu, říkáš... Nebo jestli to chceš přeformulovat, prokletí, které vyvolává neštěstí,“ odpověděla Yumina.

„Proč mám pocit, že si ze mě všechny děláte legraci?“

„Dá se taková kletba rozptýlit?“

Hej, počkejte chvilku. Co tím všechny naznačujete? Že jsem pod tou katastrofickou kletbou? Haha, nerozesmívejte mě.

„Škoda, že si to neuvědomuje.“ Všechny čtyři dívky si při Elzeině poznámce povzdechly.

Co? Podíval jsem se na Kohaku, ale ten zatracený tygr prostě odvrátil zrak. Hej teď... Není to tak, že bych šel hledat problémy, jasný? Potíže si mě vždycky najdou... Jo. V žádném případě nejsem prokletý. Vůbec ne... Myslím.

Pro jistotu jsem se pomodlil k bohu. I když jsem netušil, jestli to bude stačit, aby mě to osvobodilo od takové kletby.