Krátký příběh: Den v životě bílého tygra
Jmenuji se Kohaku. Jsem bílý tygr, Nebeská bestie, sloužící svému nejváženějšímu pánovi, Mochizuki Touyovi. Ráno jsem se probudil a zjistil, že už není v posteli, že už vstal. Je ubohé, aby se sluha probudil později než jeho pán, vím to, ale Touyovi to nevadilo, vždycky mi říkal, abych spal tak dlouho, jak budu potřebovat. Zanedlouho se z toho stal přirozený řád událostí. První, co jsem po probuzení udělal, bylo, že jsem zamířil do kuchyně.
„Tady jsi, Kohaku. Steak z velkého jelena, kterého pán včera ulovil.“
„Máte mé díky.“
Zakousl jsem se do masa na talíři, které mi Crea předložila. Perfektní koření na steaku zvýraznilo nádhernou chuť. Chuť jejího vaření mě přiměla přestat se starat o syrové maso. Upřímně, bylo to trochu znepokojivé.
Po snídani jsem se rozhodl odpočívat na zahradě. Našel jsem pěkný kousek stínu pod stromem na trávníku, pak se pod ním stočil. Jen jsem dřímal, když jsem slyšel někoho křičet.
„Ach, je to milý malý Kokaku. Zdřímnul sis, že? “
„Ty máš co mluvit s tím, jak moc spíš.“
„...Dej pokoj. Pomáhá nám to udržet si moudrost.“
Černý Monarcha... dobře Sango a Kokuyou se vznášeli ve vzduchu. Podíval jsem se na ně, když ke mně přišli, a všiml jsem si, že jsou mokří.
„Co jste vy dva dělali?“
„Ochlazovali jsme se ve vodní fontáně. Jsme rádi mokří.“
To dávalo smysl. Ohlédl jsem se k malé vodní fontáně v zahradě. Oba se také rozhodli, že se schoulí pod stromem. I když ve skutečnosti, Sango ležel na slunci. Opaloval se snad? Nebyl jsem si jistý.
„Nemyssslel jsem sssi, že budeš trávit sssvé dny takhle, drahoušššku.“
„Hmm, to je jen prozatím. Den, kdy se já a můj pán musíme vydat na bojiště, se blíží.“
„Až ssse to ssstane, doufám, že zavolá i zbývající dva.“
Zamračil jsem se, když jsem poslouchal, jak Sango mluví. Rudý Monarcha byl v pořádku, ale Azurový Monarcha ... Opravdu sem ten nechutný, ukecaný ještěr přijde? Grrr...
„Eehehe. Nevypadáš moc šťastně, miláčku.“
„Nejspíš myslí na Azurového Monarchu. Opravdu spolu nevycházejí dobře.“
„Dej mi pokoj. Moc mého pána by mu dovolila povolat všechna nebeská zvířata, ale zdálo se, že to nemá v úmyslu. To bylo dobré, protože bych si raději nechal rozříznout jazyk, než abych ho požádal, aby zavolal tomu mizerovi s ještěřím mozkem.“
Podíval jsem se na ty dva, kteří sdíleli mého pána, než jsem znovu zavřel oči. Nikdy by mě nenapadlo, že s nimi strávím celé dny odpočinkem. To bylo také díky mému pánovi. Předpokládal jsem, že možná přijde den, kdy sem přivede i zbývající dva.
...Dokud ta ještěrka nepřišla sem. Z toho
ubohého a jemu podobných se mi dělá špatně, jen řeči a žádná kuráž... Když jsem
si ho představil, začala se mi vařit krev.
Tyto rozporuplné pocity ve mně zůstaly, když
jsem znovu usnul.
Děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem.
OdpovědětVymazat