IwS 3 - Krátký příběh: Záměry bohů

Krátký příběh: Záměry bohů

„Hmm, zdá se, že si vede docela dobře.“ Když jsem se díval na televizi, kterou jsem měl tady v božské říši, napil jsem se čaje.

Mladík známý jako Mochizuki Touya byl v jádru dobrý člověk. Žádné cesty do jiných světů to nemohly změnit, takže jsem se opravdu neměl čeho bát. Nicméně, byl jsem rád, že se přizpůsobil své situaci. Koneckonců, ve chvíli, kdy jsem náhodou upustil svůj božský blesk a uvědomil si, že zasáhl člověka, mě to vyděsilo k smrti. I když existovaly určité výjimky, my bohové jsme nemohli využít své síly k tomu, abychom se vměšovali do smrtelných záležitostí.

Bylo mi toho chlapce líto, když jsem si to myslel, ale byl jsem rád, že ho zasáhl malý úder blesku. Kdyby byl větší, mohl potopit celý ostrov. Kdyby se to stalo, nedalo by se nic dělat, takže jsem měl štěstí, že to zabilo jen jediného člověka, bez ohledu na to, jak nešťastné to pro něj bylo. Nicméně moje nedbalost způsobila, že jeho život skončil, a tak jsem chtěl, aby si alespoň užil svůj nový život v úplně novém světě.

„Tenhle je docela zajímavý. Líbí se mi.“

Ten, kdo to řekl, byl bůh lásky. Způsob, jakým žvýkala castelly položené na stole, byl docela nezdvořilý.

„Líbí se mi, jak je tak natvrdlý, i když se tak oblíbený u dívek.“

„Opravdu? Více mě zajímá jeho šerm. Mohlo by to opravdu zářit s trochu leštění a opravdu bych to ráda viděla v celé jeho kráse.“

Když se napila čaje, který si právě nalila z čajové konvice, bůh mečů odpovědělá bohu lásky. Kdykoliv měli čas, přišli se podívat, co se děje v současném světě Touyi. Každou chvíli se objevili bohové zemědělství, lovu, hudby, alkoholu a války.

„Neměly byste pracovat?“

„Moji podřízení dělají všechno za mě, takže tam není třeba se znepokojovat.“

„Totéž zde.“

„A mimochodem, bože světa, ty jsi byl ten, kdo nám řekl, abychom to nepřeháněli a tu a tam si odpočinuly.“

Opravdu jsem to řekl, ale nemyslel jsem si, že by to mělo za následek obsazení mé televize. Přimělo mě to uvažovat o tom, že jim dám dovolenou a nechám je jet někam na výlet. Pracovali jsme bez přestání desítky tisíc let, takže jsme ani neměli čas vidět, co se tam dole děje, a zdálo se, že nás to občas dostalo.

„Je opravdu zajímavý! Podívejte se, jak panikaří poté, co dostal nabídku k sňatku!“

„Cože? Wahahah! Opravdu! Nikdy jsem neviděl Touyu tak rozrušeného!“

Šmírování lidí nebyla dobrá zábava, ale nemohl jsem si pomoci, abych se nebavil takovými událostmi... Nebo bych snad mohl jen říci, že já, ten, kdo promarnil jeho život, mám povinnost ho pozorovat a zajistit, aby všechno proběhlo hladce.

„Jestli se bude ženit, možná bych se měla zúčastnit jako jeho sestra.“

„Jako rodina?“

„Na tomhle světě nemá jediného příbuzného, že? Je to velký problém.“

„To je pravda. Pak bych se možná měl ujmout role jeho dědečka. Byla by to také šance projít se světem smrtelníků.“

Všichni jsme se tím nadchli, a tak jsem se rozhodl pogratulovat Touyovi zatelefonováním. Pokud by mu ta dívka, kterou si vezme, rozjasnila život, nemohl bych pro něj být šťastnější. Nemohl jsem se dočkat, co se bude dít dál.