HRH 5 - Kapitola 3: Svatební kurz snoubenek 1/2

 Kapitola 3: Svatební kurz snoubenek

 

Jednoho dne ve 3. měsíci, roku 1 547., kontinentálního kalendáře. Dobrý den, Jsem kandidátka na první královnu Soumy, Liscia Elfrieden.

Toho dne, kdy se blížil konec zimy a nastávající jaro začínalo být cítit, se v jedné místnosti hradu Parnam shromáždily všechny Soumovy snoubenky. Já, Liscia byla jednou z nich. Zbytek byla Aisha kochiji, Juna lorelei a Roroa, bývalá princezna z Amidonie.

Po Soumovi tu nebylo ani stopy a dokonce i služky, které vždycky čekaly v rohu místnosti, byly dnes vyzvány, aby odešly. A k tomu všemu... tenhle pokoj byl divný. Byla tam tabule, stůl a čtyři stoly a židle. Stoly byly seřazeny v řadě, takže vypadaly skoro jako jedna z učeben důstojnické akademie.

„Hej, velká sestro Cio?“ zeptala se Roroa. „Na co nás sem dneska všechny zavolala?”

„To ti nemůžu říct,“ řekla jsem. „Kdyby tady někdo věděl...”

Podívala jsem se na Junu. Nicméně, Juna se jen podívala dolů a zavrtěla hlavou.

„Omlouvám se. Poslední dobou ani já nevím, co se té dámě honí hlavou.”

„Jestli to neví madam Juna, pak my ostatní nemáme šanci na to přijít.“ Aisha položila ruce na opěradlo židle a zmateně naklonila hlavu na stranu.

Bylo to spravedlivé hodnocení. Ta dáma byla naprosto nepředvídatelná. Co si myslela tentokrát?

Pak se otevřely dveře do pokoje a přišla ta, který nás sem shromáždila.

„Vidím, že jsou tu všichni.”

Byla to modrovlasá mořská hadí kráska, Excel Walter.

Kromě toho, že byla vrchní velitelkou Národních obranných sil, byla to krásná žena, které bylo kolem pětadvaceti. S modrými kadeřemi, z nichž vyrůstaly drobné rohy, které se za ní při chůzi táhly, byla vždycky malebná krasavice. Ale tentokrát také něco nesla v rukou, dva balíčky, které byly tlusté jako slovníky. Jeden byl zabalený v bílém, druhý v černém.

Excel nechala svazky na pultíku, pak vytáhla a nasadila si brýle a hranatou akademickou čepici. „Tak a teď se všechny posaďte.”

„U-Um... babičko?“ Juna váhavě zvedla ruku a zeptala se.

„Co je to?”

„Um... Myslela jsem, že máš dobré vidění?”

„Ach, tyhle brýle? Jsou to jen obyčejná skla, ne korekční čočky.”

„Tak proč je máš na sobě?”

„Dostává mě to do nálady.”

Její nálada?! To byl ten problém?! Počkat, s čím chtěla začít?!

Nakonec jsme byly všechny uvedeny na svá místa Excel, aniž bychom věděly, co se dělo. Z pohledu Excel u pultíku, zleva doprava, jsme seděly Aisha, Roroa, já a Juna.

Excel začala něco psát na tabuli. Když jsem to četla, stálo tam:

 

„První přednáška – Svatební výcvikový kurz“

 

Jo, ani jsem si nebyla jistá, kde začít.

Jednak tím, že „První“, myslela tím, že těch shromáždění bude několik?! Co to mělo být za přednášku o svatebním tréninku?! Pak Excel lehce poklepala na pultík.

„Nyní se z vás letos stanou Soumovy nevěsty."

„„„„...””””

Všechny jsme ztichly. Byly jsme na to samozřejmě připraveny, a dokonce jsme to chtěly i teď, ale mít někoho jiného, kdo by nás na to upozornil, nám pořád připadalo trochu trapné.

Excel nám řekla, „I když některé z vás budou primární a někteří sekundární, základní povaha věcí bude pro vás všechny stejná. Je tam manžel a manželka, budují domácnost, nakonec se narodí děti a stanou se rodinou. Je-li rodina harmonická, pak budou šťastní, není-li tomu tak, stanou se nešťastnými. Problém je v tom, že pokud jsou neshody v královské rodině, vede to přímo k neshodám uvnitř království.

Princezno Liscio.”

„A-ano!“ Reagovala jsem a vstala, aniž jsem chtěla. Bylo to jako být zpátky v důstojnické škole.

Excel se na mě vážně podíval a zeptala se, „Princezno Liscio, kromě otce a matky nemáte žádné příbuzné, že?”

„Ehm... ano. To mi bylo řečeno.”

„A to proč?”

„Když zemřel otec mé matky... tedy král před tím, nastala krize nástupnictví a téměř všichni členové královské rodiny kromě mé matky byli vyhlazeni.”

„Ano. To bylo bolestivé období,“ řekla Excel s opravdu bolestným výrazem ve tváři.

„Tři vévodové a já jsme se od toho konfliktu distancovali. Kdyby se do toho zapojily naše vojenské síly, přešlo by to nakonec v občanskou válku. Všichni jsme se zoufale snažili udržet naše síly na uzdě. Místo toho se v královském domě odehrávaly urputné boje, které proti sobě stavěly i nejbližší příbuzní.”

„Ehm... byl v tom konfliktu nakonec problém v tom, kdo usedne na trůn?“ Aisha zvedla ruku a zeptala se.

Excel zavrtěla hlavou. „Myslíme si, že to byl jen druhotný faktor. První a nejdůležitější příčinou musela být politika rychlé expanze bývalého krále.”

„Jeho rozpínavost?“ zeptala se Aisha.

„Ano. V době krále před tím posledním zahájila naše země řadu zahraničních válek, které značně rozšířily naše území. Rozšířené území mezitím zasévalo semínka konfliktu uvnitř země. Okupant a okupovaný, dobyvatelé a poražení, vrazi a příbuzní zabitých... Zrodila se z toho spousta takových konfrontačních vztahů. Došlo k intervencím dalších zemí, které také ztratily půdu.”

„...No, můj starý muž to pro vás měl docela špatné,“ Roroa, bývalá princezna z Amidonie, pokrčila rameny.

Byla to trochu úleva, že to řekla, jako by to s ní nemělo nic společného. Knížectví Amidonia už několikrát použilo zkorumpované šlechtice, aby se vměšovali do našich záležitostí. To, co udělali, mi způsobilo spoustu potíží, ale ve skutečnosti to byla jen sklizeň toho, co jsme zaseli.

Byla jsem vděčná, že Roroa jako amidonská princezna zaujala postoj, že jí na tom nezáleží. Kdyby Roroa, která ke mně vzhlížela jako ke své „velké sestře“, skončila nesnášet mě kvůli sporu mezi našimi zeměmi... Byla bych z toho smutná.

Excel přikývla a pokračovala. „Ta sémě neshod je třeba pomalu odstranit, ale rychlá expanze to nedovolovala.”

Nakonec starý král zemřel a přetrvávající sémě neshod vyklíčilo v krizi nástupnictví. Kdyby lidé, které nenáviděli, podporovali jednoho královského, lidé by v závodě podpořili jiného protichůdného koně. Tak se spor o nástupnictví změnil v zástupnou válku za všechny neshody v království.

„Proto se z toho stala taková šlamastyka.“ Excel si smutně povzdechla a podívala se přímo na nás. „Naštěstí, vláda Jeho Veličenstva Soumy není tak nebezpečná jako vláda jeho předchůdce. Důvodem, proč je země neotřesená i po vstřebání Amidonie, je to, že pilně pracoval na vytvoření dostatečně pevné základny, aby tomu zabránil. Není tak okouzlující jako první král, ale jen podle stability jeho vlády je to nejlepší král, jakého kdy tato země měla. Proto, i když Jeho Veličenstvo Souma už nebude na trůn, nebude taková ošklivá nástupnická válka.”

Tak Excel hodnotila Soumovu vládu. Jo, souhlasila jsem s ní.

Mohla bych si myslet, že způsob, jakým vládl, byl občas příliš oklikou, ale opatrně a obezřetně posouval tuto zemi kupředu. Kdybyste uvážili, že byl povolán jako hrdina, nemyslela jsem si, že někdy předtím existoval tak prostý a obyčejný hrdina. I tak, díky Soumovi jsem se cítila v bezpečí. I když on sám byl slabý, měla jsem pocit, že mě chrání něco velkého.

Excel zabušila na tabuli. „To znamená, že nesmíme být spokojení! Nikdy nesmíme zapomínat, že pokud se objeví trhliny mezi králem a královnou, nebo dokonce mezi královnou a královnou, najdou se tací, kteří toho podle všeho využijí. V zájmu země musíte vybudovat harmonický vztah mezi manželem a manželkou a harmonickou domácnost. Abych vám s tím pomohla, pošlu vás na svůj „Kurz svatební přípravy“.“

S tím, co razantně říkala, jsem se víceméně smířila. Ale co to bylo za „Kurz svatební přípravy“, na který neustále navazovala?

„Ehm... proč nás vlastně poučujete zrovna vy, vévodkyně Walterová?“ zeptal jsem se.

Excel se zahihňal a sebevědomě se na mě usmála. „Nevypadám na to, ale žiju už pět set let. Za tu dobu jsem se zamilovala do svých džentlmenů, ale smrt byla vždy to jediné, co nás mohlo rozdělit. Vždycky jsem dbala na to, aby s každým z nich bylo alespoň jedno dítě.”

To bylo... Dobře, jo, to by mohlo být úžasné. Teď, když se o tom zmínila, Excel vypadala jen na pětadvacet, ale byla to žena, která zažila porod. Koneckonců měla dokonce vnučky jako Junu.

Excel pýchou nafoukla své mohutné poprsí. „Naučím vás všechny, jak jako královny... ne, jako ženy... zůstat s mužem, kterého milujete, dokud vás smrt nerozdělí. Jak byste se měly chovat jako manželky, jak pánové uvažují, a všechno od toho, jak podporovat svého manžela, až po způsoby, jak vykonávat své noční “povinnosti“ v ložnici tak, aby vaše manželské vztahy probíhaly hladčeji.”

N-Noční povinnosti...

V momentě, kdy jsme slyšely ta slova zaznít, jsme všechny reagovaly dost křiklavě. Všechny jsme si musely představovat, jak jsme v takové situaci se Soumou.

Roroa se červenala s rozpačitým úsměvem, zatímco Juna zrůžověla a zakryla si ústa rukou a její oči bloudily. Aisha mezitím měla ve tváři potrhlý, šťastný výraz, takže bylo jasné, na co myslí.

...Také jsem cítila, jak mi hoří tváře.

Když viděla naše reakce, Excel zdvořile zakašlala. „Věřím, že vás teď všechny přiměju, abyste se o takových věcech začaly učit. Jeho Veličenstvo Souma už se mnou koneckonců chodí na individuální lekce.”

Ve chvíli, kdy to řekla, Juna vypadala stejně šokovaně jako já.

Před několika týdny, Souma vzal Junu s sebou a opustil královské hlavní město. Tehdy Excel nadrogovala Junu, a když byla sama se Soumou, dala mu pár lekcí o tom, co muži a ženy v noci dělají. Byla jsem jediná, komu o tom Juna řekla. Tajila jsem to před Aishou a Roroou. To proto, že kdyby na to přišly, musely by ztropit scénu.

Juna mě požádala, jako tu, která byla se Soumou nejdéle, abych se ho jemně zeptala, co se stalo, když byli spolu.

„Um, princezno...“ Juna se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha, aby ji Aisha a Roroa neslyšely. „Takže... co na to řeklo Jeho Veličenstvo?”

„Jde o to, že Souma říká, že si to nepamatuje,“ zašeptala jsem taky.

„On si to nepamatuje?”

„Jo. Pamatuje si, že mu přednášela o tom, jak se dělají děti, ale všechno potom je rozmazané.”

Když jsem se ho zeptala na ten den, Souma naklonil hlavu na stranu a řekl:

„Vzpomínám si na všechno o té super trapné přednášce, kterou mi dala, ale.... Pak už si nic nepamatuju. Ne, nejde ani tak o to, že bych si to nepamatoval, ale o to, že moje mysl odmítá, abych si to vybavil, možná? ...Upřímně, co se stalo pak? Vím, že jsem se za ty lekce styděl a cítil jsem se opravdu vyprahle... Excel mi dala napít a ... Není to dobré, pak už si nic nepamatuju ... Ne, mám pocit, že bude nejlepší, když si to nebudu pamatovat.”

Souma se snažil ze sebe vymáčknout, co si pamatoval, ale nakonec se zdálo, že vyšel naprázdno. Neměla jsem ale pocit, že by přede mnou něco skrýval nebo se tomu snažil vyhnout. Zdálo se, že skutečně ztratil paměť, nebo ji zapečetil.

Co se proboha stalo Soumovi po jeho hodině ve třídě? Přemýšlela jsem o tom...

„Nyní, v manželství, stejně jako ve válce, jsou klíčové informace,” přednášela Excel. „Jakmile víte, co si o vás váš partner myslí, jak se na vás dívá, můžete začít chápat, jak byste se měly chovat. Pokud ho dokážete zastihnout nepřipraveného a ukázat mu mezeru mezi jeho dojmem o vás a tím, jak se chováte způsobem, který není nepříjemný, může pomoci zabránit tomu, aby se věci nudily. Znát svého partnera, vědět, na co se dívá, a vaše manželství nebude nikdy v nebezpečí.”

Aisha zvedla ruku. „Máte pravdu, zajímalo by mě, co si o mně Jeho Veličenstvo myslí. Ale Jeho Veličenstvo tu není, a kdybychom ho zavolaly, myslíte, že by byl ochoten přijít?”

Excel se na ni zlomyslně usmála. Měla jsem z toho špatný pocit.

„Nebojte se. Tohle mám přímo tady.”