IwS 4 - Kapitola 2: Měsíční Čtenář, čtenářská kavárna 1/6

Kapitola II: Měsíční Čtenář, čtenářská kavárna      

 

Rozhodl jsem se, že chci začít podnikat. Ale k zahájení podnikání jsem potřeboval finanční prostředky. Uvažoval jsem o prodeji dalšího mithrilu, ale ukázalo se, že je docela šikovný, tak jsem ho nechal být.

Místo toho jsem vzal trochu železa, trochu gumy a hromadně jsem v dílně vyrobil asi sto kol. Poté jsem šel do Mismede a vypracoval obchodní dohodu za značnou částku s Olbou, otcem Olgy a Army.

Ve vší počestnosti, cítil jsem se trochu provinile, že jsem získal tolik jen ze železa a gumy. Ale Olba byl kupec, takže jsem si byl jistý, že má dobrý obchodní rozum. Pravděpodobně by z jízdních kol vytěžil víc, než bych kdy mohl, takže to byla hodnotná investice. Snažil jsem se na to moc nemyslet, protože obchodní jednání byla matoucí a tak.

Tak či onak, pomohlo mi to získat potřebné finanční prostředky. Rozhodl jsem se, že se podívám do knihkupectví v Mismede, když jsem byl v okolí. Dal jsem si záležet, abych vyzvedl většinu jejich hlavních literárních děl. Koupil jsem také několik celovečerních serií.

Ale koupil jsem jen dokončená díla. Ujistil jsem se, že se vyhnu všem probíhajícím. Tento svět neměl takové věci jako rozvrhy vydání, takže to, zda vyjde další kniha, bylo zcela na uvážení autora. Nemohl jsem se obtěžovat čekat a dohlížet na takové věci. Celkově jsem koupil asi pět set knih.

Pak jsem šel do Eashenu, zastavil jsem se v Oedu, abych si tam také koupil nějaké knihy. Byl jsem trochu zklamaný, protože jsem očekával něco jako tradiční japonské svitky a tahy štětcem, ale zdálo se, že jsou to jen standardní knihy. Zaměřil jsem se na knihy založené na folklóru a legendách. Eashen měl spoustu mytologických pohádkových příběhů. Koupil jsem tam asi tři sta knih a schoval je do [skladu].

Yumina se se mnou podělila o své vzpomínky, takže jsem mohl zamířit do Bernu, císařského města, které bylo přímo uprostřed impéria Refreese. Koupil jsem tam asi čtyři sta knih. V Bernu jsem byl poprvé, ale rozhodl jsem se, že si prohlídku nechám na jindy.

Rebecca mi dala vzpomínky na hlavní město Sandory, Kyuray. Taky Lapis mi dala vzpomínky na Gallarii, srdce říše Regulus. Použil jsem je, abych tam zašel pro nějaké knihy.

Když jsem dorazil do belfastského knihkupectví, měl jsem už docela sbírku.

„Proč jsi vzal tolik knih?“ Linze se podívala na horu knih, které jsem si přinesl s sebou. Když jsem si všiml jedné, která upoutala můj zájem, krátce jsem ji prolistoval. Ale ne moc. Koneckonců, bylo to moje zboží.

Všechny své vybrané knihy jsem okouzlil [ochranou]. To by zabránilo tomu, aby se knihy zašpinily, a učinilo by je odolnými vůči vlhkému vzduchu spolu s celkovým opotřebením. Zabránilo by to také tomu, aby byly spáleny ohněm. I když jsem si nebyl jistý, jestli ji ohnivá magie dokáže obejít nebo ne.

Elze otevřela dveře a vešla dovnitř.

„Hledala jsem nemovitosti, jak jsi chtěl. Vlastně jsem našla docela dobrou. Je na konci hlavní ulice v jižní čtvrti. Je to slušná velikost a místo se zdá být také v dobrém stavu.“

„Jasně, podíváme se tam a jestli je to slibné, koupíme to.“

„Přesto, nikdy by mě nenapadlo, že založíš knihkupectví.“

Blízko, ale vedle. Není to knihkupectví, které bych tu chtěl provozovat.

„Ne, nebudu dělat knihkupectví. Vlastně mám na mysli spíš kavárnu. Zaplatíte peníze za vstup na určitou dobu a pak získáte volný přístup k tolika knihám, kolik chcete.“ V podstatě je to podobné jako v manga kavárně. Příběhy byly na tomto světě dost drahé. Obyčejní lidé obvykle neměli přístup k literatuře. Základní vzdělávací texty, jako ty, které vás učily písmena prostřednictvím obrázků, byly ale docela přístupné.

Toto království také nemělo nic, co by stálo v cestě veřejným knihovnám. Jediná knihovna byla ta, která se našla v královském paláci, a zřejmě ne každý se tam mohl jen tak procházet.

Poté, co jsem o tom uvažoval, napadlo mě, že místo, kde si můžete svobodně číst, by byl dobrý nápad. A nejen knihy z Belfastu. Knihy z celého okolí. Navíc s tou kavárenskou myšlenkou by si je lidé ani nemuseli kupovat. Proto byl můj nápad nakonec svým způsobem „čtenářská kavárna“.

„Aha... Přečti si tolik knih, kolik chceš... a dej si taky něco k jídlu. Ten nápad je krásný. Opravdu, na takovém místě bych trávila všechen svůj čas.“ Linze něco zamumlala, když zírala na horu knih.

„Takže ty plánuješ nechat ty otrokyně, aby to tam řídily?“

„Takový je plán, alespoň prozačátek. Pokud si najdou lepší práci nebo něco, čemu by daly přednost, mohou samozřejmě odejít. Můžu jen najmout náhradní personál.“ Dívky ze Sandory byly v kuchyni docela dobré, tak jsem měl pocit, že budou doma a budou pracovat v kavárně. V žádném případě jsem neviděl žádné problémy s tím, že by všechny pracovaly společně na potravinách. Myslel jsem si, že si budou moci vydělat na slušné živobytí na základě místních zákazníků.

„Pojďme se tam podívat.“ Vzal jsem s sebou Elze a Linze a teleportovali jsme se do jižní čtvrti.

Pozemek nebyl vůbec ošuntělý. Byla to široká budova, pravděpodobně původně hostinec. První patro vypadalo, jako by to byl dříve bar. Rozhodně to mohlo být přitažlivější s nějakým přezdobením. Druhé a třetí patro mělo soukromé pokoje, což by bylo skvělé pro lidi, kteří si chtějí v klidu a míru číst. Rozhodl jsem se ale, že nastavím plat na soukromých pokojích tak, aby byl trochu vyšší.

„Mně to připadá dobré. Pojďme na to.“ Kontaktoval jsem agenta a podepsal smlouvu. To místo bylo moje. Koupit ho rozhodně nebylo levné, ale měl jsem dobrý pocit.

Dobře, teď to tu zrenovovat. Uděláme, co bude v našich silách.

Zavolal jsem Wendy a ostatní otrokyně ze sídla. Will se také ukázal, i když jsem ho o to nežádal. Požádal jsem všechny dívky, aby uklidily horní patro.

Začal jsem používat [modelování] k přeměně sedadel na měkké, nadýchané pohovky.

Rozhodl jsem se, kam umístit recepční pult a kde si objednat nápoje. Hmm... mám to udělat samoobslužné pro zákazníky v prvním patře? Možná jen vodu nebo čaj, zdarma...? To může vyjít ze vstupního poplatku. Dekorativní rostliny... Nemůžu je udělat, tak bych si možná měl vzít nějaké na zahradě a přinést je... A dejme sem na zeď různé police s knihami…

Poté jsem vyrobil několik lehátek. Udělal jsem také malé stolky. Jo, vypadá to dobře.

Začal jsem vytahovat všechny knihy ze [skladu], pak jsem přiměl Willa a Wendy, aby je naskládali a naaranžovali do regálů.

„Pane... Mám otázku.“ Wendy promluvila, zatímco skládala knihy. Opravdu jsem si přál, aby mě takhle neoslovovala, ale zdálo se, že je v tom neoblomná.

„Co když přijdou nějací zákazníci a odnesou si knihy s sebou?“

„Ah, vlastně jsem o tom přemýšlel. Myslíš, co když někdo vstoupí do soukromého pokoje, nacpe si knihu do batohu a zatoulá se, že? Zajímá tě, co se stane pak?“

Stručně řečeno, měla obavy z krádeží v obchodě. Knihy byly v těchto končinách poměrně cenné, což, jak jsem věděl, vedlo ke zlodějině, takže jsem to už započítal. Byla zavedena opatření!

„Tak co kdybychom na Willovi předvedli ukázku? Vezmi si knihu a dej si ji pod šaty nebo tak něco.“

„A-Ah... já?“ Will se zatvářil ustaraně, ale udělal, co jsem chtěl. Vzal knihu, nacpal si ji pod šaty a zamířil ke dveřím. A pak...

„Ahwgh!!!”

„Wille?!“ Will udělal divný zvuk a zhroutil se jako vlhký hadr. Skvělé, funguje to! Nastavil jsem to tak, aby knihy vydávaly [paralyzující] výbuch, když se vynesly z budovy.

Kromě toho se knihy, které se pohybovaly více než deset metrů od budovy, automaticky teleportovaly zpět k přednímu pultu. Tím pádem, i kdyby někdo použil talisman blokující magii, kniha by se stejně vrátila domů.

Obnovil jsem Willa pomocí [Recovery].

„W-Wow ... Zloději se z toho rozhodně nedostanou ...“

„Předáme pachatele strážím a zakážeme jim vstup do podniku. Přesto se tu a tam mohou vyskytnout problémy, takže mám návrh. Rád bych se zeptal Rebeccy, Logana, a tebe, Wille, abyste to tu zabezpečili. Přece jen by bylo lepší, kdyby tu pracovali lidé, které dobře známe. Ale když to nedokážeš, pokusím se najít důvěryhodné lidi přes cech.“

„Ne, to zní dobře! Myslím, že tu můžu pracovat tři dny v týdnu a další tři pro cech.“

To dávalo smysl. Počkej, vlastně... a co poslední den? Plánuje si vzít den volna? Snažil jsem se zeptat, ale Will se začal nekontrolovatelně červenat a jeho oči těkaly kolem. Wendy se z nějakého důvodu také začala červenat.

Byl jsem zmaten jejich chováním, když mě najednou někdo udeřil zezadu do hlavy. Otočil jsem se a viděl, že na mě Elze zírá jako na idiota.

„Ty absolutní pitomče! Přemýšlej o tom! Je to rande, samozřejmě. Je dobré se jeden dne uklidit s tím, koho miluješ, že?!“

„A-Ach... neměla bys to říkat tak směle...“ Linze vypadala nervózně, ale to nebylo nic ve srovnání s červenou barvou řepy, která zastihla Wendy a Willa. Zdálo se, že měla pravdu. No, to mi rozhodně dávalo smysl.

Řekl jsem si, že bude nejlepší nechat jejich city být. Už nebyl důvod, abych tam strkal nos.

Nechal jsem ty dva, aby v tichosti dokončili skládání polic, a pak jsem [modelováním] vytvořil další křeslo s opěradlem. Elze naskočila a upravovala ho, dokud se necítila dostatečně pohodlně.

„Vaše nulová kouzla jsou neuvěřitelná, pane. Nemám žádné magické schopnosti, takže docela žárlím...“ Will na chvíli přestal pracovat, aby se vyjádřil k mým schopnostem. Ale opravdu jsem si přál, aby mi tak neříkal.

„Můj zesnulý děda mohl použít nulovou magii. Ale já nemůžu... Magie se v rodině moc nevyskytuje, takže to není moc divné.“ Will si tiše povzdechl a pokračoval v práci.

Tak takhle to je? Vždycky jsem si myslel, že magie nemá s rodinou nic společného. Elze a Linze byly koneckonců dvojčata a jejich magické schopnosti byly dost odlišné. Linze mohla použít tři klasické prvky, zatímco Elze mohla použít pouze nulovou magii.

„Jakou nulovou magii měl tvůj děda?“ Nulová magie byla samozřejmě osobní magie. Lidé, kteří uměli používat úplně stejná nulová kouzla, byli v důsledku toho vzácní, takže to nebyl ani tak poklad magie, jako spíš svazek mírně nezajímavých kouzel. Jako kouzlo, které dělá vodu trochu slanější. Jen přidejte víc soli a ušetřete si námahu.

Ale pořád mě zajímalo slyšet víc. I kdyby neměla okamžité využití, mohl existovat netradiční způsob, jak ji využít.

„Dědovo kouzlo nebylo nic zvláštního, tak se prosím moc nevzrušujte. Bylo to kouzlo, které způsobilo, že věci, kterých se dotkl, byly o něco těžší.“

„Těžší...?“

„Ano, jen to trochu přidalo na váze. Nebylo to vůbec užitečné kouzlo.“

Kouzlo bylo pojmenováno gravitace [Gravity] ...Počkej chvilku. Mám to!

„Wille, myslíš, že bys mě o tom mohl naučit víc?“

„H-Hm? Jistě …?“ Pokud to kouzlo dokáže to, co si myslím, že dokáže, pak by ten potenciál mohl být obrovský! No, to jen pokud to má něco společného s gravitační silou, jak název napovídá.

Rozhodl jsem se, že se s tím kouzlem vypořádám později. Prozatím bylo třeba vytvořit další lehátka.

Taky jsem ještě nevymyslel jídelní lístek. Nejlepší by bylo něco lehkého a snadného, myslím. Koláče, sladkosti a tak... Parfait by byl asi dobrá volba.

◇ ◇ ◇

--------------------------------------------------------------------------------------------

Parfait - Parfait – Wikipedie (wikipedia.org)