IwS 4 - Kapitola 1: Setkání v poušti 3/5

Počkej, krystal…? To není možné...! Otevřel jsem [bránu] a vyběhl před monolit zahrady. Všichni se dívali na obrazovku. Vysoko nad pouští letěla obrovská křišťálová bytost a vydávala vysoký křik.

Ten, na který jsme narazili v troskách, měl tvar kriketu. Ten, s nímž se Leen setkala, byl had. Forma, kterou měl tento ďábel... byla podoba manty.

Je obrovská... To bylo všechno, na co jsem myslel, když jsem to viděl. Kriketová fráze, se kterou jsem předtím bojoval, byla velká asi jako malé auto, ale tahle byla lehce větší než čtyři autobusy.

Na špičce jejího těla byly dva kulaté výčnělky a uvnitř každého bylo oranžově vyhlížející jádro, podobné jádru, s nímž jsme se setkali v předchozí frázi.

Ale na rozdíl od kriketové fráze bylo jádro tohoto zvířete velké asi jako basketbalový míč. Předpokládal jsem, že je zvětšeno tak, aby odpovídalo zbytku těla.

Sakra ... Nemyslím si, že [Apport] tady bude fungovat.

„Co budeme dělat?“ Leen se ke mně otočila a očekávala odpověď. Mohli bychom snadno uniknout bez boje, kdybychom chtěli. Po pravdě řečeno, neměli jsme absolutně žádné závazky ani loajalitu vůči tomuto regionu ani blízkému království.

Přesto bylo možné, že toto stvoření propluje Mořem stromů a zaútočí na Mismede. Ještě horší je, že potom může zaútočit na Belfast! Byla by tam spousta zraněných, možná i obětí. Lidé by se mohli zranit, lidé, kterým dlužíme, a lidé, které jsme potkali během našich cest. To jsem nemohl přijmout.

„Bojujeme. Nemůžu to stvoření nechat bez kontroly.“ Už jsem se rozhodl.

Naštěstí jsme byli v pusté poušti. To znamenalo, že jsme se nemuseli obávat vedlejších škod.

„Ale jak té věci ublížíme? Je obrovská! Je pravděpodobně stejná jako ten poslední, takže nejenže absorbuje magii a má hloupě tvrdou skořápku, ale může i létat po obloze!“ Elze měla pravdu. Yae teď měla mithrilové zbraně, ale pořád jsem si nebyl jistý, jak moc to pomůže. Ani jsem nevěděl, kde začít s tou létající částí.

„Nemáme na vybranou, takže bychom měli použít nepřímé magické útoky. [Ice Rock] a [Rock Crash] by měly fungovat, myslím.“ Linze a Yumina při poznámce Leen přikývly. Poté, co by ji pomocí těch kouzel sundaly na zem, daly by Yae, Elze a mě možnost zaútočit na ni našimi zbraněmi. Stejně jsme neměli moc na výběr, pokud šlo o strategii.

„Dobrá, je čas!“ Otevřel jsem [bránu] a skočili jsme dolů do pouště.

Manta fráze byla teď vysoko nad námi, klidně se vznášela vzduchem, jak se její tělo lesklo ve slunečním světle. Vidět to osobně jen prohloubilo můj děs a bázeň. Stvoření se na nás dívalo svrchu a zastrašovalo nás svou přítomností.

Vytáhl jsem Brunhildu a vypálil pár ran. Prostě se odrazily od těla fráze manty bez jakéhokoli účinku.

„Běžné kulky jsou k ničemu, asi…“ Její hladké, aerodynamické a pevné tělo bylo očividně dobře navrženo k odražení fyzického útoku.

„Vystup, lede! Velká zmrzlá hmota: Ledová skála [Ice rock]! “ Linze vyvolala své kouzlo a nad křišťálovým stvořením se objevil obrovský kus ledu.

Kus ledu se otřel o manta frázi, ale podařilo se mu jen přimět tvora, aby se nepatrně pohupoval dolů. Led sklouzl po hladkém povrchu tvora a jednoduše se zřítil do pouště pod ním. Ve skutečnosti to vůbec nezměnilo kurz manta fráze. Z naší strany to bylo naprosté plýtvání úsilím. To bylo vlastně všechno.

Bylo to asi tak marné jako házet kameny na polystyren vznášející se na vodě. Vždy by se jen pohupoval zpět do výchozí pozice

Křišťálové stvoření si nás ale nakonec všimlo. Obrátila se naším směrem. Náhle se mezi dvěma jádry na hlavě manta fráze začalo shromažďovat světlo. Něco mi tu nesedí!

„Všichni! Rozdělte se!“ Na moje volání se všichni rozprostřeli různými směry.

V příštím okamžiku vystřelily z manta fráze světelné střely a vystřelily k místu, kde jsme předtím stáli. Z oblasti, kterou zasáhly, vytryskla obrovská vlna písku. Upřímně, byla to šokující ukázka síly.

„To si ze mě děláte srandu.... Pokud některá z nich někoho zasáhne, pochybuji, že by něco zbylo!“ Ale vypadá to, že to musí mezi výstřely chvíli počkat. To je alespoň úleva. Budeme schopni se tomu vyhnout, pokud to bude takhle pokračovat.

Jako by se mi chtěla manta fráze vysmívat, natáhla ocas a sklonila špičku pod břicho. Špička se začala otáčet jako kulomet a pokračovala v útoku a střílela další projektily.

„Co to sakra?!“ Odběhl jsem z cesty a pohlédl do písku. Musel jsem se podívat, co to na nás právě vrhla.

Vypadalo to jako tenká křišťálová šipka, ne, tvarem se to blížilo bo shurikenu. Několik tenkých, pronikavých projektilů. Bez ohledu na to, co byli zač, ten útok byl rozhodně nebezpečný.

Podíval jsem se, jestli jsou všichni v pořádku, a uviděla Linze, jak se drží za kotník.

„Linze!”

„Jsem v pořádku. Bylo to jen škrábnutí...“ Linze vrhla nějaké léčivé kouzlo a vypotácela se na nohy. Ale pak jsem si všiml, že křišťálový kulometný ocas míří přímo na ni. Do prdele!

„[Accel]!” Elze pomocí zásnubního prstenu zrychlila a zamířila ke své mladší sestře.

Elze zvedla rukavicí zakrytou pěst vysoko proti blížící se palbě čepelí. Kvůli jejímu větrnému kouzlu byly všechny projektily odraženy a rozptýleny.

„Touya-dono! Postav mě nad ni pomocí [brány]!“

„R-Rozumím!“ Na okamžik jsem nad Yaeinym návrhem zaváhal, ale rychle jsem pod ní otevřel portál a poslal ji několik metrů nad manta frázi.

„Vezmi si tohle!!!“ Yae dopadla na mantu s mithrilovou čepelí v ruce. Ale škoda, kterou napáchala, nebyla ani zdaleka smrtelná.

Yae kopla tvora do zad a seskočila. Hej, počkej! Dopadneš tvrdě na zem, když spadneš z takové výšky! „Touya-dono, prosím vytvoř další [bránu]!“

Jo! Jdu na to! Vytvořil jsem portál ve vzduchu těsně pod Yae a pak jsem východ umístil asi 1 metr nad zem blízko mě. Zmizela a v mžiku se znovu objevila, v bezpečí a v pořádku. Jaká úleva...

„Nedělej takové věci, škodí to mému srdci...!“

„Omlouvám se!“ Přesto nám to pomohlo zjistit, jak účinný je mithril. Vlastně vůbec není účinný. Neměl jsem tušení, jak tomu ublížit. Věděl jsem, že se budeme muset zaměřit na jádra jako u kriketové fráze, ale byly velké jako basketbalové míče a byly dvě. Nemohl jsem použít [Apport], abych je sebral.

Kulometný ocas se ke mně znovu otočil. Sakra, už zase!

„Viř, větře! Obloha bouří: Cyklónová zeď [Cyclone Wall]!“  Yumina pronesla zaklínadlo a vytvořila kolem Yae a mě stěnu větru. Pronikavé výstřely z manta fráze se v mžiku odrazily. Díky bohu...

Ale jak písek opadal, všiml jsem si, že tvor změnil svůj útok. Připravoval další palbu lehkých střel.

„Tch, [Accel]!” Držel jsem Yae v náručí a svým zrychlovacím kouzlem jsem se vzdálil. O pár vteřin později se do oblasti, ve které jsme právě byli, zřítila mohutná exploze.

To je nebezpečné... Je to mnohem chytřejší, než jsem si myslel!

„Duň, země! Rozdrcení balvanu: Zhroucení skály [Rock Crash]!“ Leen vykouzlila obrovský kámen a praštila manta frázi do hlavy, ale účinek byl stejný jako Linzeino dřívější kouzlo. Nic moc.

Sakra... tady opravdu nemáme eso v rukávu. Nemám ponětí, co mám dělat. Je tu šance, že se někdo zraní... Už jen z toho pomyšlení mi tuhne krev v žilách.

„Neměli bychom se prostě vrátit [bránou], možná? Tady se nedá nic dělat.“

„Ehm... Touya-dono? Víš, kdo je ta osoba, že?“

„Hm?“ Při Yaeině poznámce jsem se zmateně otočil.

I když jsme byli uprostřed hořící horké pouště, byl tam chlapec. Chlapec s dlouhou bílou šálou.

„Ende...?”

„Yo.” Náhle se objevil monochromatický chlapec, kterého jsem potkal ve městě. Usmíval se a lehce zamával.

Co ten tady dělá? Počkej, proč tu vůbec je? Ne, důležitější je... jak se sem dostal?! Je to pustá poušť na míle daleko, viděli bychom ho.

„Dlouho jsme se neviděli. Přišel jsem sem, protože jsem zjistil přítomnost fráze, ale nečekal jsem, že tě najdu, Touyo.“

„Ende ... víš o frázi?“

„Hm? No, předpokládám, že by se dalo říct, že ... Zatím jsem se setkal pouze se středními konstrukty... Myslím, že tato světová dimenzionální hranice je blízko bodu zlomu, i když... “ Střední konstrukty? Dimenzionální hranice? O čem to ten chlap mluví?

„Mohl bys chvilku počkat? Musím uklidit nepořádek.“

„Huh?“ Ende se se smíchem otočil k manta frázi. Stvoření se obrátilo k chlapci, ale ten zmizel ze svého místa dřív, než se pronikavé výstřely setkaly se svým cílem.

„Cože?!“ Rozhlédl jsem se, ale Ende úplně zmizel z dohledu. Použil kouzlo neviditelnosti? Počkat, ne ... to jen brání tomu, aby tě někdo viděl, takže by ho ty útoky stejně zasáhly.

„Támhle, Touya-dono!“ Yae náhle ukázala nad hlavu, přímo na vznášející se frázi. Ende tam stál na vrcholku létající bestie. Jak to...?!

„Dobře...“ Ende zvedl nohu vysoko do vzduchu... A ledabyle ji srazil na záda manta fráze. Ozval se praskavý zvuk, jako by někdo upustil sklenici vína.

V místě nárazu se objevila malá trhlina, která se pak rozšířila po celém kolosálním těle a v mžiku ho roztříštil na kusy.

Co to k čertu?! Jak to udělal?! Ende sestoupil na pouštní povrch vedle deště třpytivých krystalů.

Našel mezi troskami dvě jádra velikosti basketbalového míče, vzal jedno do každé ruky a rozbil je o sebe. Okamžitě byly vyhlazeny. Ende dokončil svou práci a oprášil si ruce.

„Co to sakra bylo?!“ Zíral jsem na Endeho, ohromen. To bylo vše, co jsem mohl říct.

„Hm? Právě jsem na něj zaútočil tím, že jsem naladil své vlastní magické kmitání na vlnovou délku toho tvora. Magické kmitání? Jako v rezonančním fenoménu? Počkej, je to kouzlo, takže je to asi trochu jiné...

„Ende, předtím jsi zmínil něco o dimenzionální hranici... Co je to?“

„Myslím, že by se to dalo považovat za jakousi síť, která brání entitám z jejich vlastních světů přejít do jiných. Ať už z jakéhokoli důvodu, je v něm malá díra, která se nedávno otevřela... Tahle manta fráze prošla a ostatní také. Ale naštěstí je to zatím jen malý potěr.“ Ende zamumlal vysvětlení, zatímco si prohlížel roztříštěné úlomky někdejšího křišťálového tvora.

„Tihle jsou jen gauneři, pěšáci, kteří společně pracují na společném cíli. Nejsou skutečnou hrozbou.“

„Tak jaký je jejich cíl?“

„Najít spící suverénní panovnickou frázi, jejich vůdce. Je to vlastně cíl, který sdílím...“ Co to sakra?

„Oh, Už musím jít. Mám předchozí dohodu, o kterou se musím postarat. Ale doufám, že se ještě setkáme, Mochizuki Touyo.“

„Poč -!“ Ende ignoroval můj protest, pousmál se a v mžiku zmizel. Co je to sakra za magii? Teleportace?

„Suverénní fráze...?“ Nemohl jsem dělat nic jiného, než tupě zírat, když jsem přemýšlel o záhadě, kterou po sobě Ende zanechal.

◇ ◇ ◇