IwS 4 - Kapitola III: Problémy v srdci říše 2/7

„Princezno!“

„Carol!“ Carol vtrhla do pokoje a rozběhla se k dívce. Bylo to tak, jak jsem očekával. Ta dívka byla princezna říše.

„Jste v pořádku?! Jste zraněná?! Kdo je to?“ Carol pokynula směrem k uniformovanému muži na zemi.

„Byl tu, aby mě zabil! Ale tady Touya mi zachránila život…“

„Cože? Neodpustitelné... vztáhnout ruku proti princezně je velezrada! Já ho zabiju!“

„Hej, počkej chvilku!“ Carol vytáhla čepel a přitiskla ji bezvládnému muži ke krku. Chytil jsem ji za límec a odtáhl zpátky. Byla to frustrující osoba, která nepřemýšlela, než začala jednat.

„Takže ty jsi princezna? To vysvětluje tvé obecné chování.“ Když jsem táhl Carol, zavolal jsem na princeznu. Měl jsem pocit, že to skončí takhle.

„Jsem třetí princezna říše Regulus. Lucia Leah Regulus. ...Omlouvám se, ale nevypadáte moc překvapeně, Touyo. Mnoho lidí změní své postoje, když zjistí, že jsem královská hodnost. “

„Kromě tebe jsem potkala ještě dvě princezny, myslím, že si na to v tuhle chvíli už zvykám.“ Jo, jedna je moje snoubenka a druhá je divná autorka.

„Znáš tolik členů královské rodiny... kdo vlastně jsi?“ Tentokrát byla překvapená Carol. Ve vší počestnosti, neměl jsem tušení, jak se v této chvíli vymezit. Měl jsem pocit, jako by moje postavení na politické scéně nebylo zrovna zavedené. Provizorně jsem byl spojen s Belfastem kvůli mému zasnoubení s Yuminou, ale... rozhodně jsem se nechtěl stát králem.

„No, podrobnosti vysvětlím později. Prozatím, budeme pokračovat? Můžu použít dopravní magii, abych poslal princeznu Lucii do bezpečí, jestli chceš.“

„To by myslím bylo moudré.“ Carol začala uvažovat, předpokládal jsem, že přemýšlí o bezpečných místech, kam by ji mohla poslat, ale princezna sama ve skutečnosti odmítla.

„Půjdu později. Spíš se teď bojím o otce a staršího bratra. Pojďme všichni společně.“ Lucia mluvila statečně a odhodlaně. Myslel jsem si, že je to trochu nebezpečné, ale nejspíš jsem ji potřeboval u sebe, abych přiměl korunního prince a císaře, aby mi také věřili. Rozhodl jsem se, že jakmile najdeme její rodinu, všichni se teleportujeme do mého domu a uchýlíme se tam.

Přenechal jsem Luciino bezpečí Carol a soustředil se na okolí. Vrátili jsme se do hlavní haly, kde jsem se rozešel s Carol, a pak jsme pokračovali dál.

„Stačí, když zachráníme císaře a korunního prince, ne?“

„Přesně tak. Ale také bych ráda dohlédla na ministra zahraničí a jeho pomocníky.“ Carol mi odpověděla, když jsme běželi. To mi připomnělo, Lucia si říkala třetí princezna, ale kde byly ty další dvě? Zeptal jsem se a její nejstarší sestra se zřejmě provdala za moře, zatímco její druhá sestra studovala v zahraničí. Prozatím byly v zemích, kde s Regulusem vycházeli dobře, ale... Ale podle toho, co se stalo s říší po převratu, se může stát cokoliv. Princezny v zahraničí mohou být dokonce donuceny vrátit se domů a podrobit se kdoví čemu.

Proběhli jsme chodbou a zahnuli za roh. Čekalo na nás pět vojáků s tasenými čepelemi.

„To je Lucia! Chyťte ji, ne, zabijte tu malou děvku!“ Vojáci obrátili své čepele proti nám a zaútočili najednou.

„To je nebezpečné, víTE.“ Vytáhl jsem Brunhild a spustil palbu paralyzujících střel. Muži s ra-ta-tat-tat padali jeden po druhém. To bylo docela jednoduché.

„Z-Zabil jsi všech pět tak rychle ...“

„Tak to není. Jen jsem je paralyzoval. Je císař poblíž?“ Carol mě trochu otravovala, tak jsem položil otázku Lucii.

„Ano, pokoj před námi je otcova ložnice. Je nemocný, takže jsem se s ním moc nevídala…“

„Je nemocný? Je to nakažlivé?“

„Ne... je jen velmi starý a nemocný. Myslím, že nechce, abych ho takhle viděla. Slyšela jsem, že je v poslední době velmi křehký a slabý.“ To bylo znepokojivé... Neměl jsem tušení, jak postupovat. To, že na nás tak daleko čekalo pět nepřátel, pro nás nevěstilo nic dobrého. Bylo docela dobře možné, že se tam armáda dostala a že už starého muže zabila. Nechtěl jsem být zodpovědný za to, že jsem vystavil někoho tak mladého potenciálně brutalizované mrtvole jejího otce. Lucia si všimla mého zaváhání a rychle mě popadla za rukáv.

„Jsem připravena to dotáhnout do konce, bez ohledu na následky. Když neuvidím svého otce na vlastní oči, ani teď... Budu toho opravdu litovat. Proto půjdu s tebou. Odhodlání té dívky nebylo nic menšího než obdivuhodné, takže jsem jí potom nemohl říct ne. Obrnil jsem se a otevřel jsem dveře.

Místnost byla velmi prostorná, jasně stavěná pro šlechtu. Několik mužů stálo kolem královské postele u protější stěny, ale když jsme vstoupili, obrátili se k nám.

Všichni byli oděni do vojenských uniforem. Tři řadoví vojáci, dva muži, kteří vypadali jako důstojníci, a jeden generál. Kolem bylo také několik mrtvol. Byly oděné v brnění, takže to pravděpodobně byla královská garda.

Mezi nimi všemi ležel na posteli postarší muž. Zdálo se, že není ani členem armády, ani královské gardy. Pravděpodobně to byl sám císař říše Regulus. Pokud tomu tak bylo, pak jsme přišli pozdě.

„A kdo ty jsi? Nejsi s královskou gardou.“ Ozval se muž, který vypadal jako generál. Měl bystré oči a zahnutý nos, celkově mi trochu připomínal jestřába. Vypadal tak na čtyřicet let.

„Generále Bazoare! Položil jste ruce na Jeho Eminenci císaře?!“

„Otče...!“ Carol na toho muže zuřivě zařvala a já slyšel, jak Lucia zděšeně zalapala po dechu. Takže to byl generál. Zajímalo by mě, jestli za tím převratem stojí on.

„Hmm, jestli to není princezna Lucia a hloupá dcera rodu Rillettes. Jak otravné. Jsem si jistý, že jsem nařídil, abyste byly obě zabity.“ Generál se zamračil. Zdálo se, že ho jejich přežití štve. Zajímalo by mě, jestli má Carol nějakou pověst... Zběžně jsem se na ni podíval, než jsem se ohlédl na generála.

„Ty jsi tedy ten, kdo za tím vším stojí? Aspoň mi to řekni. Proč? Proč to děláš?“ Vyslovil jsem svou otázku přímo do tváře generála Bazoara. Nakonec jsem byl v téhle situaci outsider. Musel jsem ho vyslechnout, abych věděl, která strana je ta správná.

„Císař má nemoc. Nemoc v srdci. Podepsal mírovou smlouvu s Belfastem a Roadmare, a dokonce váhá, když říkáme, abychom takové dohody pošlapali a dobyli tato území! Císař v nejlepších letech by se takhle nikdy nechoval. Opravdu, věk je děsivá nemoc bez léčby.“

„...a jen kvůli tomu bys ho zabil?“

„V zájmu svého lidu musí být císař silný. Pokud tuto sílu ztratí, musí ustoupit stranou a uvolnit místo u stolu. Nový císař musí zaujmout jeho místo, císař s opravdovou silou a elánem.“

Tak to není, že ne? Je to jen zrada, je to jasné nepřátelské převzetí. Generál musí mít u armády větší respekt než císař, jinak by nikdy nebyl schopen rozpoutat takovou vzpouru. Nemocný starý císař bez plánů pro svůj lid, a nespolehlivý korunní princ... Když je postavíte vedle odhodlaného generála, který se nezastaví před ničím, aby vyhrál... No, je celkem jasné, který z těch tří má největší přítomnost. Přesto, mají tihle chlapi vážně v úmyslu porušit smlouvu a vést válku?

„Belfast, Refreese a Mismede jsou spolu v alianci. Můžete vůbec doufat, že půjdete proti všem třem národům najednou?

„Samozřejmě, že můžu! Myslíš, že jsem posledních dvacet let míru seděl a líně kroutil palci?“ Generál Bazoar zvedl pravou ruku k nedalekému oknu a začal zaříkávat.

Oh, je to uživatel magie?! Počkat, důležitější je... co je to za magii?! Cítil jsem nesmírný tlak. Bylo jasné, že je to větší síla, než s jakou jsem se dosud setkal u každého uživatele magie. Co je to za pocit...? Mé tělo se cítí... těžší, nějak?

„Vystup, temnoto! Hledám ďábla nejvyššího řádu: Pán démonů [Demon Lord]!“ Generál pronesl své zaklínadlo. Když dokončil větu, okno se rozbilo na kousky a místnost pohltila bílá záře.

Když konečně ustalo, stěna, ke které bylo kdysi připevněno okno, už nebyla. A co bylo ještě důležitější, venku se vznášelo obrovské stvoření, jasně viditelné i přes to, že jsme byli ve třetím patře. Mělo hlavu kozy, křídla netopýra, horní část těla dobře stavěného muže a spodní část těla sovy.

Co to sakra je?! Nazval to Pánem démonů? To je slabé slovo, ta zatracená věc vypadá jako sám ďábel!

„N-nemožné...! Jak mohl uzavřít smlouvu s takovým tvorem? Kde vůbec bere tu magickou sílu, aby to udržel v tomhle světě?“ Lucia si pro sebe něco zamumlala, ohromená a zděšená. Měla pravdu. Ještěři, stříbrní vlci a kostlivci byli běžným povoláním, ale tahle věc byla na úplně jiné úrovni. Neměl jsem tušení, kde generál bere takovou magickou energii.

„Uzavřít smlouvu s tou bestií byla maličkost. Prostě jsem mu nabídl živé oběti. Zločinci z našeho velkého města byli nabídnuti jako krmivo pro tu stvůru. Císař se samozřejmě tvrdošíjně stavěl proti této myšlence. Ale pomyslete na potenciál. Pokud by někdo mohl uzavřít smlouvu s velkým démonem, mohl by také zprostředkovaně ovládat malé démony. Po splnění smluvních podmínek a krmení šelmy tolika životy, kolik si přála, se mi ji podařilo úspěšně obojkovat. A teď je mi k dispozici celá armáda příšer! Co se týče magie...“ Generál Bazoar zvedl pravou paži a stáhl si rukáv. Zvedl ji, aby nám ukázal krásný náramek omotaný kolem zápěstí. Byl na něm upevněn ohromující rudý drahokam, který se třpytil děsivým zábleskem. To je... Artefakt?!

„Tenhle Drainbracer absorbuje magickou energii z míst a lidí kolem mě. Pomalu vysává magii ze všech v okolí. Vy lidé jste ti, kteří udržují Pána démonů. Vysává to magii? To vysvětluje ten divný pocit z dřívějška, asi... To je ale špatná zpráva. Měl bych odsud vypadnout, nebo získá víc magie.

Všiml jsem si, že Lucia a Carol padly na kolena. Vypadalo to, že s každou ztrátou energie slábnou.

Moje magie se už dost zregenerovala, ale nemělo by smysl používat [Transfer] na dívky. Jakákoliv magie, kterou bych jim dal, by byla zase vysátá.

Pak zbývá udělat jen jednu věc... Budu to muset vymazat u zdroje!

„[Apport]!” Pokusil jsem se vytáhnout Drainbracer magií. Místo toho, co se mělo stát, se poblíž generála ozval podivný zvuk a kouzlo úplně selhalo.

„Hm? Můj, můj, ty malé štěně. Máš ještě magie nazbyt? Je pro tebe nešťastné, že na mě takové věci vůbec nezaberou. Proč si myslíš, že jsem si vybral démona všech věcí, se kterými je třeba uzavřít smlouvu?“ Generál ukázal na obludného tvora, který se stále vznášel ve vzduchu opodál.

„Tento Pán démonů má zvláštní vlastnost. Jmenuje se to magické anulování. Magické útoky a účinky očarované výzbroje na něj nemají vůbec žádný vliv. A jako jeho pán a dodavatel se tato schopnost nyní vztahuje i na mě! Magické anulování?! Jak proti tomu mám něco udělat?! Asi budu muset použít fyzické útoky, pak...

Vytáhl jsem Brunhild a znovu ho nabil paralyzujícími kulkami. Pokud magie nic neudělala, byla to pravděpodobně moje nejlepší šance.

„Hm?“ Zmáčkl jsem spoušť na generále. Zbraň zazněla a ... kulka zasáhla neviditelnou zeď před tváří generála. Co to sakra bylo?!

„Hm? To byla nějaká projektilová zbraň? Myslel sis, že přejdeš na fyzické útoky poté, co jsi mě nezasáhl kouzlem? Jak nešťastné.“ Generál si vyhrnul levý rukáv a odhalil další náramek s jiným červeným drahokamem.

„Tohle je můj Blockbracer. Tvoří neviditelnou bariéru rovnající se úrovni magie, která se valí dovnitř a zcela anuluje veškeré fyzické poškození. Můj Drainbracer vstřebává magii, můj Pán démonů mi dává odpor proti všem magickým útokům a můj Blockbracer odolává všem fyzickým úderům! Tohle je moje svatá trojice! Moje konečná obrana! Nemohu být poškozen, bez ohledu na použité prostředky!“

Musí snad lhát, ne?! To není možné! Chci říct, nejsem zrovna v pozici, abych o tom mohl něco říkat, ale nezní to trochu lacině? Je příliš silný! To vůbec není fér! A taky mě používá jako magickou baterii! To není fér! Takže i kdybych použil [Gravity] k extrémně těžkému nebo silnému útoku, mohl by použít mou vlastní magii k vytvoření štítu, který by ji zablokoval. Počkat, dává to smysl? Jak ze mě může vytáhnout tolik magie najednou? Myslím, že i ostatní mu dodávají magii ...

Tsk... to je špatné. Kdybych se jen mohl zbavit jeho zatracených náramků.

„Nevím, odkud pocházíš, ale nesmíš odejít živý. Staneš se krmivem pro Pána démonů, další obětí pro hromadu.“

„A pak co? Máš v plánu povolat armádu monster a vést válku? Kolik nevinných občanů tohoto národa hodláš obětovat?!“

„Neobětuji občany, jediní, kdo zatím zemřeli, byli zločinci. V životě to byl odpad, který byl naší slavné říši k ničemu. Není pro ně lepší zemřít kvůli mým ambicím? Ale pokud je to tvá starost, neboj se. Brzy budeme používat Belfastské vojáky jako obětní krmivo!“ Generál se srdečně zasmál. V tu chvíli jsem si uvědomil, že není nic víc než šílenec s touhou po krveprolití.

Nevěděl jsem, jestli byl převrat spravedlivý, nebo ne, ale jeho tiráda to zpečetila. Bylo to špatné.

Používat a zneužívat životy druhých pro vlastní cíle byl prostě neodpustitelný hřích.

„Uuh...“ Císař, který ležel na podlaze za generálem, lehce pohnul nohou. Je naživu?! Generál ani jeho společníci si toho zřejmě nevšimli. Tehdy jsem se rozhodl, že má priorita by se měla přesunout na záchranu císaře. Zdálo se, že ty dvě za mnou jsou sami na pokraji vědomí, takže se zdálo, že jejich magické rezervy jsou na hranici svých možností.

„Vyvolat [bránu]. Zacílit na tři jednotlivce. Císař, Lucia a Carol. Poslat je k mně domů, jen ven.“

„Rozumím. Vyvolání [brány].“

„Cože?!“ Kolem tří jedinců se objevilo světlo a ti bleskově zmizeli.

„Ty ubožáku, ty umíš používat i dopravní magii?!“

„Přesně tak. Jen pro dnešek ustoupím, ale nemyslete si ani na minutu, že jsem s vámi skončil.“ Nabil jsem Brunhild jinou sadou kulek. Namířil jsem zbraň a namířil ji na generála.

„Hloupé dítě, je to marné! Dokud budu nosit Blockbracer na zápěstí, nemůžeš mě ani škrábnout!“

„Fajn. Možná není možné poškodit tvé tělo, ale... Jsem si jistý, že na tvé hrdosti mohu ještě něco udělat.“

„...O čem to sakra mluvíš, chlapče?“ Po tváři se mi rozlil krutý úsměv. Sklonil jsem mušku zbraně a vystřelil jsem mu k nohám.

„[Slip].”

„Augh!”  Generál padl s velkolepým žuchnutím. Položil ruku na zem a pokusil se znovu vstát, ale kulka, kterou jsem vypálil, byla naprogramována tak, aby vytvořila třecí plochu v širokém okolí. Nezáleželo na tom, kam generál dal ruce, nohy, cokoliv. Byl mi vydán na milost a nemilost.

„G-Generále! Nebojte se!“ Jeho spojenci mu běželi na pomoc... jako idiotská jehňata na porážku. Magický efekt se koneckonců nesoustředil jen na generála. Byla to oblast efektního kouzla.

„Whuh!”

„Gah!” Jak se dalo čekat, byli vtaženi do kluzkého pekla a začali opakovaně padat. Neměli Blockbracer jako generál, takže by určitě utrpěli nějaké škody poté, co by po nějakou dobu opakovaně naráželi do země.

„Ohoho... Ahahaha!!! Ano, svíjejte se! Padejte navždy! Tancujte ten ubohý tanec až do smrti!“ Řekl jsem pár dramatických věcí, abych se ho pokusil vyprovokovat, ale nekousl. Mohl použít svůj Drainbracer, aby vstřebal kouzlo, které jsem vtiskl do země, ale zřejmě si to neuvědomil. Ale neměl jsem žádnou povinnost mu to říct.

„Pane démonů!“ Příšera s kozí hlavou po mně sáhla v reakci na volání svého pána. To nebylo dobré. Nemyslel jsem si, že [Slip] bude pracovat na věci ve vzduchu.

Tahle věc by ale rozhodně mohla být poškozena fyzickými útoky. Přesto, generál by to pravděpodobně mohl zavolat zpět, kdybych ho porazil... A tak, jsem se rozhodl udělat to jediné, co jsem mohl.

„Sbohem, drazí pánové! Ale nemyslete si, že jste mě viděli naposled! Brzy na vás sestoupí Babylonské kladivo! Hřmění mé pomsty se na vás snese s poryvem tisíců větrů! Do té doby žijte ve strachu, havěti! Fuhahaha!!!“

Trochu jsem to přehnal.

Těsně předtím, než jsem odešel, jsem vyvolal přelud, abych šokoval jejich smysly. Obraz, který jsem vytvořil, byl obraz švábů, červů, stonožek a dalších nechutných kroutících se zvířat po celé podlaze. To byl můj dárek na rozloučenou.

„Eek!!! Augugh!!!”

„B-Brouci! Jsou všude!!!“

„Ty-ty zkurvysynu...! Za tohle tě dostanu!“ V reakci na mé týrání vydali své úzkostné výkřiky. Ať tak či onak, díky jejich utrpení jsem se cítil mnohem lépe.

Otevřel jsem pod sebou [bránu] a unikl.