IwS 4 - Kapitola III: Problémy v srdci říše 5/7

Jen tak, přišlo další ráno. Stál jsem na střeše v rohu hlavního města říše.

Vytáhl jsem svůj smartphone, abych potvrdil čas. Bylo osm ráno. Pokusil jsem se otevřít portál přímo k hradu, ale nevyšlo to. Nepřekvapilo mě to. Věděli, že se dokážu teleportovat, takže bylo přirozené, že postavili bariéru, aby tomu mohli čelit.

Doprovázela mě Elze, Linze, Yae, Yumina, Kohaku, Kokuyou a Sango. Jeho Veličenstvo král Belfastu, stejně jako Jeho Výsost císař Regulusu tam byli také, doprovázeni generálem Leonem, zástupcem velitele Neilem, Lyonem a některými dalšími členy belfastského rytířského řádu. A i když jsem ji s sebou nechtěl vzít, Lu tu byla s Carol jako její osobní stráží. Řekl jsem všem kromě mé hlavní party, aby tu prozatím počkali. Nechal jsem jim také otevřenou [bránu] pro případ, že bychom potřebovali provést taktický ústup. Byla naprogramován tak, aby se uzavřela minutu poté, co jí někdo projde, aby se zabránilo nepřátelské armádě proniknout skrz ní. Ale nemyslel jsem si, že k tomu dojde.

„Nyní k vyhlášení války... Uhh... Přehrávání videa. Na obloze nad tímto městem.“

„Rozumím. Přehrávání zahájeno.“ Na obloze nad hlavním městem říše se promítala velká obrazovka. Bylo to asi dvě stě metrů v průměru. Rozhodně byla dost velká, aby ho bylo vidět na dálku, stejně jsem si nemyslel, že by bylo vhodné mít tak velkou obrazovku zblízka.

Vedle videa jsem přidal i hlasitou zvukovou stopu, protože jsem si musel být jistý, že všichni dole dávají pozor. Hudba, kterou jsem si vybral, byla Wagnerova „Jízda valkýr“. Snížil jsem hlasitost doprovodné hudby a vybledl jí ve zvuku z videa, které jsme nahráli ráno. Císař se objevil na videu.

„Lidé ze srdce říše. Jsem vládcem říše Regulus, Zephyrus Loah Regulus. Situace je taková. Stálá armáda zinscenovala násilný vojenský převrat. Přijměte prosím mou nejupřímnější omluvu za krveprolití způsobené jejich jménem. Mám v úmyslu potlačit tuto vzpouru jednou provždy, takže do té doby prosím zůstaňte v bezpečí. Buďte v klidu a odpočívejte. Zatímco mluvím, moji válečníci dělají kroky, aby dobyli město od povstalců. Zůstaňte ve svých domovech.“

„Proboha, tak takhle mluvím?“ Císař se obrátil ke své dceři a vypadal docela překvapeně. Nemělo mě překvapovat, že reagoval takhle. Jen málo lidí na tomto světě slyšelo své vlastní hlasy.

„Tohle je vzkaz pro armádu, která chystala převrat. Mám své chyby, to ochotně přiznám. A tak, nechám slyšet vaše hlasy, ale tohle není způsob, jak upoutat mou pozornost. Nabídnu vám jedinou šanci vzdát se. Když si teď svléknete uniformy, dostanete milost. Ale pro ty z vás, kteří budou ještě oděni ve svých vojenských uniformách, než napočítám do deseti... Ujišťuji vás, že váš úsudek bude muset být rychlý. Počítání začíná teď. Raz... dva...Přede mnou se promítala menší obrazovka, na které byli červeně vyznačeni uniformovaní vojáci na mapě. Město jich bylo plné, ale jeden po druhém jejich počet klesal. Zdálo se, že mnozí z nich císaře poslouchají a odhazují uniformy.

„Muži, kteří zůstali ve svých uniformách... máme na ně zaútočit?“

„Nemáme na vybranou. Ale byl bych raději, kdybyste zaútočili, abyste spíš zadrželi nebo zmrzačili, než abyste zabíjeli.“

„Dobrá.“ Obraz císaře, vysoko nad našimi hlavami, pokračoval v odpočítávání do deseti. Jak to udělal, červené tečky na mé mapě se začaly zmenšovat. Dvě třetiny hlavního města však byly stále červené.

„Devět... a deset. Vaše příležitost vzdát se nyní skončila. Budeme pokračovat v dobývání hlavního města silou.“ Obří obrazovka zmizela vedle obřího císaře. Začala troubit trubka. Tentokrát to byla Suppeho „Lehká předehra kavalérie“.“

Dobře, je čas začít.

„Zaměřit se na uniformované vojáky. Vyvolat [paralýzu].“

„Rozumím...... Cílový zámek potvrzen. Vyvolávám [Paralysis].“ Ozvaly se různé výkřiky, které se rozléhaly hlavním městem, ale všiml jsem si něčeho zvláštního. Červené tečky vůbec neklesly.

Co se to tu sakra děje? Oh, počkej... očividné. Ochromení nezmění to, kým jsou. Vojáci jsou vojáci, bez ohledu na to, jestli mohou nebo nemohou chodit.

„Zobrazit neschopné vojáky jako žluté špendlíky.“

„Rozumím.“ Asi polovina špendlíků se proměnila ve žluté. Vlastně míň, než jsem čekal. Došlo mi, že překvapivé množství vojáků má buď magické talismany, nebo abnormálně vysoký magický odpor. To nebylo slibné.

„Touya-dono, támhle!“ Yae ukázala na hrad. Obrovský Pán démonů nad ním běsnil. Obklopoval ho mohutný roj démonů, jak na obloze, tak na zemi. Bylo jich hodně, taky hodně různých typů. Napočítal jsem jich na obrazovce desítky a desítky.

„Heh, Myslím, že je na čase, abychom si zavolali vlastní kavalerii. Zaměřil jsem svou magii a na zemi se objevil magický kruh.

„Roztrhni se, temnoto. Hledám Strážce pekla: [Cerberus]! “ Z magického kruhu začala prosakovat temná mlha a vylezl z ní tříhlavý pes. Právě teď byl velký jako normální pes, ale jakmile přejde do bojového režimu, bude velký jako lev.

Stále jsem volal různá stvoření, se kterými jsem strávil většinu včerejšího odpoledne.

Zavolal jsem skupiny lizardmanů, bandu griffinů, skupinu obrněných želv, skupinu krevních ligrů, četu silových medvědů a pluk ještěřích rytířů. Podle jejich schopností dohromady byli mou vlastní monstrózní armádou.

Když o tom tak přemýšlím, je opravdu fér říkat Kohaku a ostatním Nebeská zvířata? Přivolali jsme jen děsivá monstra! Asi bych o tom neměl moc přemýšlet. Rozhodl jsem se, že se touto otázkou nebudu zabývat, místo toho jsem se rozhodl vydat další rozkaz.

„Zamknout cíle. Démoni. Vyvolat zářící oštěpy, [Shining Javelin].“

„Rozumím. Vyvolávám [Shining Javelin].“ Na obloze se objevilo několik magických kruhů a světlo dopadalo na mé nepřátele... Ale démoni byli bez úhony.

„Útoky odrazila neviditelná bariéra. Nebyl zaznamenán žádný efekt.“

No, to mě nepřekvapuje. Pán démonů nabízí magický odpor ke všemu na své straně. Jen to znamená, že na ně budeme muset udeřit fyzicky.

„Přivolaná zvířata, plňte rozkazy Kohaku, Kokuyou a Sango. Yae a Elze, přidejte se k nim. Yumino, Linze, vy stůjte v zadní linii s Cerberem a používejte dálkové útoky pomocí magie a zbraní. Namířím si to na Pána démonů a generála.“

Kokuyou, Sango a Kohaku náhle zmizeli v obláčku kouře. Zazněl praskavý zvuk a oni se znovu objevili v plné podobě. Už to bylo dlouho, co byli naposledy ve svých skutečných podobách, tak jsem jim řekl, že můžou jít do všeho naplno.

„Dobrá, já půjdu.“

„...Budu na tebe spoléhat.“ Ohlédl jsem se na císaře a informoval ho o svých plánech. Potom jsem skákal po střechách a mířil k předním liniím.

Elze, Yae, Sango, Kokuyou a pozemní jednotky zaútočili na městské ulice. Mezitím jsme se Kohaku, já a griffinové vydali po střechách ke skupině přilétajících létajících démonů.

„Teď to nepřehánějte a pamatujte... zamiřte na jejich křídla. Chlapi na zemi by měli být schopni je sejmout, jakmile spadnou.“ Vydal jsem rozkazy griffinům. Pozemní démoni už napadali ostatní v ulicích a druhá skupina létajících už přilétala. Potřeboval jsem co nejdřív vyřadit ty ve vzduchu.

„Ehm... Johne, počkej, jsi John nebo Paul? Oh, Georgi? Dobře, uh... Vy tři si vezměte levé křídlo. Ringo? Vezmeš to doprava! Griffinové vydali válečný pokřik, když zaútočili ze dvou různých stran. Griffinové mi připadali všichni stejní, takže to nebyla tak úplně moje chyba! Udělal jsem si v duchu poznámku, že jim mám koupit různobarevné límečky.

Jak jsem skákal ze střechy na střechu, sáhl jsem do [skladu] a vytáhl mithrilový velký meč. Byl čtyřicet centimetrů široký a asi dva metry dlouhý. Mithril byl standardně lehký a ještě lehčí se stal, když jsem snížil jeho váhu pomocí [gravitace]. To proměnilo tuto masivní čepel v jednoruční.

Použil jsem [Boost], abych vyskočil vysoko nad nepřátelského démona. Pak, když jsem se k němu vrhl, vyvolal jsem [Gravity], abych masivně zvýšil váhu své zbraně.

Byla tak těžká, že se démon okamžitě rozpůlil. Znovu jsem rychle změnila váhu a zredukovala ji na zvládnutelné množství.

Schopnost změnit váhu mé zbraně za letu byla výjimečně užitečná. Zprava na mě zaútočil démon, tak jsem ho rychle rozpůlil, ale tentokrát to byl spíš vodorovný řez než svislý.

Potřeboval jsem se ujistit, že je správné načasování, jinak bych si mohl vážně zranit ruce. Ale měl jsem pocit, že tomu začínám rozumět. Upřímně, mohl jsem být v pořádku i bez použití [gravitace], protože meč odváděl dobrou práci při krájení věcí.

Kohaku vyskočil ke mně a uřízl démonovi křídla sadou děsivých drápů.

„Kohaku! Zbytek nechám na vás!“

„Výborně! Hodně štěstí, můj pane!“

Spojil jsem [Boost] a [Accel], a rychle si to zamířil přímo na hrad. Usoudil jsem, že když porazím generála, všichni démoni zmizí a boj bude vyhraný.

Skákal jsem ze střechy na střechu a setrvačností jsem se hnal na hradní nádvoří. Když jsem přistál, okamžitě mě obklíčila skupina vojáků.

Rychle jsem vyskočil do vzduchu, vytáhl Brunhild a vypálil salvu paralyzujících kulek na muže v okolí.

No, pokud [paralýza] nebude fungovat, pak si myslím, že tyto kulky jsou také k ničemu. Prozatím se proti nim budu muset držet zpátky.

Vzbudil jsem pozornost Pána démonů. Otočil se ke mně a vypálil z očí jakýsi rudý paprsek.

Svatý hovno! Paprsek dopadl na oblast na zemi blízko mě. Doutnalo to. Má laserové oči?!

Z dálky na mě pálil vlny tepla, zatímco ze všech úhlů se na mě valili menší démoni.

Podařilo se mi je poměrně snadno rozštípnout pomocí svého mithrilového meče. Normální démoni rozhodně nebyli moc silní. Vlastně byli větší osina v zadku než cokoliv jiného.

Pán démonů konečně zastavil svou palbu horka. Guh... už bylo na čase.

Kolem těla se náhle začala hromadit elektřina. Zdálo se, že rohy Pána démonů působí jako nějaký hromosvod. Nakonec si vytvořil obrovský náboj a kolem jeho těla blikalo světlo v různých obrovských vířících masách.

Nemám ponětí, co to dělá, ale vůbec to nevypadá bezpečně... Musí to něco nabíjet, ne?!

„Gruuugaaaaaaah!!!“ Zaútočil a vypustil něco, co vypadalo jako několik hadovitých blesků. Vyhnul jsem se útokům, ale narazily na budovu za mnou a nadělaly naprostou spoušť v malém sousedství. Teď má laserovou palbu...?

To byly věci na další úrovni. Musel to být konečný útok Pána démonů. Kdyby to takhle vydrželo, mohlo by to srovnat se zemí celé město.

„Nngh.“ Pocítil jsem náhlý pocit. Moje magická energie byla vytahována z mého těla. Absorbuje to mou energii, aby to prostě vynahradilo náboj, který to vypustilo? Je generál poblíž a dělá tohle?

I kdyby byla moje magická síla absorbována, dokázal bych ji téměř okamžitě obnovit. Jinými slovy, Pán démonů by mohl odpálit tolik blesků, kolik by chtěl.

Byl by to nikdy nekončící útok. Mohl by využít mé vlastní magie a použít ji proti mně.

Použil jsem [Accel, Boost], abych vyběhl po straně hradní zdi jako ninja, a pak jsem se od ní odrazil.

Vyskočil jsem vysoko nad hlavu netvora a otočil k němu čepel. Potom jsem skočil dolů s velkým mithrilovým mečem přímo na jeho hlavu.

„Je čas jít spát! Srazil jsem čepel a Pán démonů upadl na zem. I kdyby anuloval magii, nic to neznamenalo. Pořád to byl meč, magický efekt nebo ne.

I když očividně utrpěl újmu, nezdálo se, že by byl vážně zraněn. No, alespoň jeden z jeho rohů byl rozříznutý. Přežít takovou ránu, musel být opravdu tvrdý. Očividně měl tlustou lebku.

Pán démonů se pokusil položit svou paží a dostat se zpátky nahoru, což bylo v době, kdy jsem vyložil svůj poslední útok.

„[Slip].” Ruka mu uklouzla, takže dopadl na zem a odhalil ramena a záda. Skočil jsem do akce a ostřím mu usekl křídla.

„GyAaAAaauuUuuuUuggGGghhh!!!” Jak Pán démonů křičel, dokončil jsem práci vypálením mnoha [Slip] kulek k jeho nohám.

Pán démonů začal navždy padat. Nemohl odletět, protože už neměl křídla. Nikdo mu nemohl přijít na pomoc.

Pokaždé, když příšera spadla, země zaduněla a zachvěla se. Musel bych se později omluvit každému, kdo bydlí v okolí.

Nechal jsem Pána démonů za sebou a vyskočil jsem na velký balkon. Nahoře byl generál Bazoar, bledý a zděšený.

„Připraven na svůj božský trest, generále?“

„Kd-Kdo jsi? To byl velký démon! Jeden člověk sám nemůže doufat, že...!“

„Nezáleží na tom, co říkáš, cvoku. Pořád jsem to udělal.“ Jak jsem mluvil, ukázal jsem na Pána démonů, který stále do nekonečna padal.

Ale chtělo to mnohem víc, než jsem čekal… Můj mithrilový meč je po tom posledním útoku celý z formy! Je vážně poškozený...

„Hmm... to samé mi ale neuděláš! Můj Blockbracer dělá fyzické údery bezvýznamnými a já mám stále schopnost anulovat kouzla! I kdyby se to nepodařilo, můj Drainbracer stejně vstřebává všechna přicházející kouzla!“

Tch... hádám, že teď ví, jak moje [Slip] funguje... Předpokládejme, že to znamená, že nebude tančit na stejnou melodii, když ho použiju znovu.

„Císař nezemřel, ale na tom nezáleží. Tohle už není jeho doména! Stanu se novým císařem. A pak, použiji sílu démonů, abych porazil Refreese, Belfast, Mismede, a všechny ostatní západní národy! Pod jedním praporem se znovu zrodí říše Regulus! Znovuzrozena jako Bazoarská říše!“ Generál se začal smát jako šílenec.

Jak přesně chce udržet svou armádu? Nemůže jen tak dál obětovat lidi, to není udržitelné! Ten muž trpí naprostými bludy, nic ho nezachrání.

Neviděl jsem jinou možnost, tak jsem se rozhodl, že to odstraním ze svého skladu. Moje tajná zbraň, krychle o rozměrech tři krát tři metry, teď seděla na balkoně.

Kromě základny byla celá vyrobena z průhledného skleněného materiálu. Bylo jasně vidět dovnitř.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Co je asi uvnitř tajné zbraně? 😁