IwS 4 - Kapitola III: Problémy v srdci říše 6/7

Uprostřed této průhledné krabice byl nechutně vyhlížející slim. Byl zbarvený a skoro vypadal toxicky. Navzdory zbarvení však ve skutečnosti vůbec nebyl jedovatý. Ve skutečnosti byl většinou neškodný. Většinou neškodný.

„Co-co je to za věc?“

„Tohle, příteli, je kalový slim. Jsou úžasnou malou součástí standardního ekosystému. Žijí ve vodě a uklízejí ji. Ale mají v sobě jednu hroznou věc. Asi hodinu po smrti začnou vyzařovat jeden z nejodpornějších pachů, jaké člověk zná. No, mělo by to zmizet po dvou hodinách, nebo se to tak říká... Ale tenhle? No, zemřela asi před hodinou.“ Jak jsem to vysvětlil, usmál jsem se na generála a vrhl na něj postranní pohled.

„To by ses neodvážil...“

„[Gate].”  Pod generálem se objevil magický kruh a on se do něj ponořil jako do tekutého písku. Necílilo přímo na něj, takže se anulování neaktivovalo. Bylo to kouzlo, které spojovalo dvě místa, koneckonců... A můj nádherný plán závisel na tom, kam jsem ho právě poslal.

Generál se okamžitě objevil uvnitř skleněné krabice. A pak začalo představení.

„GHAGUAAAAAUUUGH!” Z tlustého železného plátu, který jsem okouzlil, aby vypadal jako sklo, začal generál křičet. Pevně sevřel nos, ale už bylo pozdě. Obličej měl bledší než předtím a začal potit kulky.

„Ghaughu!! Co je to za smrad?! To je …N-Ne! prosím To bolí! To bolí!“ Muselo to tam smrdět tak hrozně, jak jsem si myslel. Generál začal fialovět.

Můj původní svět měl něco známého jako surstromming. Byl to druh fermentovaného sledě. Pach prý ve skutečnosti patřil k těm nejohavnějším. Ale zdálo se, že pach kalového slimu je ještě horší. Generál vypadal, že už je připraven omdlít. Když jsem se díval, jak se muž vzpírá, lehce jsem zvedl čelo. Pokusil se zaměřit svou magii na jedno z oken, ale zašátral po něm. Nebylo možné, aby jednou rukou usměrňoval obrovskou magickou energii, a pravou rukou měl pevně sevřený nos. Nakonec to vzdal a začal sedět v rohu krabice, houpat se sem a tam. Plakal.

Přemýšlel jsem, jestli se to snaží přečkat, ale věděl jsem, že to bude marné.

Jeho okolí se zcela skládalo z odporného zápachu. Tvář se mu zkřivila znechucením a bolestí pokaždé, když se nadechl. Jediné, co mohl vdechnout, byl páchnoucí, jedovatý zápach porážky.

„Auugh!!! Ať to přestane!!!“ Jeho stoický výraz se začal hroutit. Tvář měl kluzkou slzami, potem a hlenem. V horní části krabice byla malá [brána], aby dovnitř proudil čerstvý vzduch, protože jsem nechtěl, aby se udusil. Připojil jsem ji k neobydlenému místu vysoko v horách, takže by to nanejvýš rozrušilo některá zvířata.

Začal se zmítat v křečích. Už se nedokázal soustředit ani na vlastní dech. Padl na kolena a sesul se dopředu. Bělost jeho očí byla vidět, jak se mu zvrátily do hlavy. Byl úplně mimo.

Původně jsem uvažoval, že ho prostě pošlu někam doprostřed moře, ale.... Určitě by jen znovu povolá Pána démonů a nechá se odnést.

Pak jsem uvažoval, že bych ho pohřbil v téhle krabici na dně moře, ale nikdy jsem tam nebyl, takže by otevření [brány] nebylo nijak zvlášť snadné.

Dobře, hádám, že skončil, hned ho transportuji... Otevřel jsem [bránu] a pokřivil ho, ale okamžitě jsem toho litoval.

„Ghaughaguh!?“ Co je to sakra za smrad?! Smrdí to, jako by se hromada odpadků vysypala na hromadu použitých hygienických výrobků! SAKRA ZASTAV TO. Okamžitě jsem zavřel [bránu], ale zápach nepřestal. Jde to od generála? Hrubý.

Rychle jsem z něj strhl Bracery a vložil ho zpět do kontejneru. O kalovém slimu se říkalo, že dvě hodiny po smrti přestane vydávat zápach, ale já jsem si vážně říkal něco jiného o tom, co ten zápach zamořil. Zápach byl tak silný, že jsem se bál, že nikdy nezmizí.

V několika vteřinách armáda démonů zmizela. Pán démonů přestal klouzat a také zmizel v nicotě. Když zmizely Bracery, magická zásobovací linka byla přerušena.

S tím byli démoni poraženi. Zůstala jen pravidelná armáda.

Rozhodl jsem se otevřít [bránu] a přivést císaře a ostatní.

„Ve skutečnosti jsi to udělal ... neuvěřitelné …“ Císař promluvil užaslým tónem a celou dobu zíral na generála.

„To – rozhodně to páchne dost odporně.“ Lyon se při řeči držel za nos.

„Promiňte, je to smrtelný zápach kalového slimu.... Trocha toho smradu skončila tím, že jsme je dostal ven. Bože, to je síla.“ Ze dvou artefaktů, které generál kdysi nosil, se linul zápach.

Drainbracer a Blockbracer, co...? Jsou to užitečné nástroje, o tom není pochyb, ale... Smrdí. Hrozně smrdí. Dokonce i prsty mi lehce páchnou, a to jsem se jich sotva dotkl.

Vzhledem k tomu, jaký byl stav náramků, bál jsem se pomyslet na samotného generála.

Belfastští rytíři zamířili do podzemí, aby osvobodili Regulské rytíře. Když to udělali, postavili jsme se s císařem na balkon k dalšímu vysílání. Koneckonců jsme potřebovali informovat lidi o situaci.

Tentokrát bylo vysílání živé. Zvedl jsem svůj smartphone a začal natáčet císaře.

„Občané srdce říše, omlouvám se za to, co se dnes stalo. Vůdce převratu byl zadržen a naše hlavní město je opět v rukou spravedlivých. Děkuji za pochopení.“ Projekce se převrátila, aby ukázala generála. Byl v bezvědomí, oči měl vyvalené do běla, po tváři mu stékal hlen a z úst mu vytékaly sliny. Doufal jsem, že se ostatní příslušníci armády vzdají, až uvidí něco tak hrozného.

Může to být považováno za trochu kruté, ale... je to nutné.

„Slibuji vám, že teď budu pracovat tvrději. To se nám jako národu už nikdy nestane. Z hloubi srdce, prosím, přijměte mou upřímnou omluvu. Je mi to opravdu líto.“ Císař lehce sklonil hlavu.

Huh, omlouvá se... Upřímně jsem slyšel, že je dost arogantní, ale možná mu ta nemoc vštípila trochu pokory.

Po odvysílání se císař podíval na generála smutnýma očima.

„Děje se něco?“

„To nic není.... Jen mám pocit, že ten muž je ubohý typ. Jeho city k říši byly upřímné, to vím. Do armády vstoupil v mladém věku a chtěl něco změnit. Svým způsobem mi připomíná mě, když jsem byl mladší. Kdybych neonemocněl, možná jsem nakonec šlapal po podobné stezce. Je mi smutno, když na to pomyslím...“

„I tak jsou zločiny tohoto muže neodpustitelné.“ Povolal legii démonů a příšer. Každý z nich byl povolán za cenu několika lidských životů, což znamená, že ve svém šíleném tažení musel povraždit mnoho lidí. Ne všichni tito lidé byli odsouzeni do vězení nebo na popravu. A upřímně, nebylo by to v pořádku, ani kdyby byli.

„Rozumím tomu dobře. Zločin je zločin. Musí odčinit své hříchy. Způsobil našim lidem velký zármutek a já neprojevím žádnou shovívavost.“ Císař se tiše, smutně zasmál. Koneckonců, i on byl obětí toho všeho.

„Milorde!“ Skupina rytířů se vrhla na balkon a okamžitě poklekla.

To byli ti, co byli zavření v žaláři? Předstoupil starší černovlasý muž s jedním okem a poklekl na jedno koleno.

„Milorde, jak je to možné?! Zdá se, že jste opět v plném zdraví!“

„Je mi docela dobře, veliteli rytířů Gaspare! To vše díky úžasnému mladému Touyovi. Jeho mocí, jsem opět v plné síle. Také jeho mocí byl generál Bazoar poražen!“

„Cože?!“ Velitel rytířů na mě zíral s vytřeštěnýma očima a v šoku. Císař jen přikývl a usmál se. Nebyl jsem si tak jistý, že je to na mně, ale... Došlo mi, že je to pravděpodobně to kouzlo [Recovery], které jsem seslal.

Objevily se Elze a Yae a jely Kohakuovi na zádech. Koneckonců byl v plné formě. Sango a Kokuyou se vznášeli opodál, ale byli ve svých miniformách.

„Všechno je hotovo, alespoň prozatím. Většina vojáků se zhroutila!“ Elze seskočila z Kohaku a ohlásila se.

Dobře. Jsem rád, že o zbývající vojáky bylo postaráno. Ještě lepší je vidět, že tyhle dvě jsou v bezpečí a zdravé.

„Tak tedy, zadržte bezvědomé vojáky. Ušetřete však ty, kteří odevzdali zbraně během úvodní výzvy.“

„Ano, milorde!“ Císař vydal rozkaz veliteli rytířů Gasparovi, který okamžitě odešel.

Myslím, že nepokoje teď utichnou... Jsem rád, že se nakonec nic zásadního nestalo. Teď nemám nic jiného na práci, než to nechat na lidech z říše.

Oh, whoops... Musím si vybavit všechny ty tvory, které jsem povolal jako první, že ano...

Všichni vojáci říše Regulus, kteří se zhroutili, byli obklíčeni a umístěni do vazby. Okamžitě byli nečestně propuštěni ze stálé armády a poté vyslýcháni kvůli dalším možným zločinům.

Kromě specifické skupiny iniciátorů se zjistilo, že většina vojáků prostě jen plnila rozkazy a nepodílela se na žádné závažné trestné činnosti. Ti, kdo vzpouru záměrně podněcovali, by samozřejmě byli vystaveni nejzávažnějším rozsudkům, ale ti, kdo se jí účastnili, by museli být také potrestáni. Přesto jsem si byl jist, že budou vděční, když se dozvědí, že přinejmenším nebudou zabiti.

Císař nařídil, aby zbývající vojáci odešli do různých měst v zemi. Zdálo se, že udržování míru je pro nadcházející dny prioritou číslo jedna.

Zajaté hlavy států byly také osvobozeny ze zadržení. Generál Romero přivedl korunního prince zpět do paláce. Když mě chlapec uviděl, zarazilo ho to. Byl to opravdu ten kluk, kterého jsem zachránil během krize.

Přestrojil se za rytíře, aby unikl z hradu, ale kvůli této výstroji se ocitl pod útokem povstaleckých vojáků.

Abych byl upřímný, to, co jsem na něm viděl, na mě nijak zvlášť nezapůsobilo. Neměl moc velitelské přítomnosti... Ale zdálo se, že má jemné srdce, takže jsem si byl jistý, že dopadne dobře.

„Jsme ti dnes opravdu, tak skutečně zavázáni. Touyo, ty nejdůstojnější muži... nezachránil jsi jen můj život, ale i život mého jediného syna a dcery. Prosím, řekni si cenu. Jak bych tě mohl za tento výkon odměnit?“

„Prosím, nedělejte si s tím starosti, prostě to takhle dopadlo, upřímně... Byla to spíš náhoda než hrdinství nebo tak něco.“ Zdvořile jsem odmítl císařovu směšnou nabídku. Vlastně jsem od něj nechtěl vůbec nic. Když to však král Belfastu uslyšel, uchechtl se.

„Na takových věcech nezáleží mému chlapci Touyovi. Snažili jsme se mu v Belfastu zajistit ušlechtilé postavení, ale on to také odmítl. Nakonec se nám podařilo dohodnout se na velkém domě a paušální částce... Ale byl bych raději, kdyby se usadil na mé dceři! Hohoho!

„Ohoho... A co tohle, byl bych poctěn, kdybys přijal mou Lucii. Kdyby se obě princezny z Belfastu a Regulusu spojily se stejným mužem, vytvořilo by to silnější sjednocení mezi oběma národy, než jaké kdy existovalo!“

„Teď chvilku vydržte.“ Diskuse začala směřovat na divná místa, tak jsem jim chtěl říct, ať toho nechají. Místo toho však Yumina byla ta, která promluvila. Přemýšlel jsem, co asi řekne.

„Nejde o pouhé politické uspořádání, mluvila jsem s princeznou Lucií. Cítí se stejně jako já a ostatní ohledně Touyi, a proto by byla více než šťastná, kdyby se stala jeho snoubenkou. Máte pravdu, zlepšilo by to vztahy mezi našimi národy, ale důležité je, že to chce i ona.“ Byl jsem ohromen. Co to sakra Yumina říkala?

„Já ... myslím, že je to také v pořádku ...“ pronesla Elze.

„A-ano, stejně tak já,“ zazněla Linze.

„Nemám proti takovému ujednání žádné námitky, já ne,“ řekla Yae. Všechny ostatní dívky, které se se mnou zasnoubily, se vyslovily na podporu tohoto nového přírůstku.

Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, byla jednoduchá věta, „I ty Brute?“ Byl jsem zrazen na té nejhlubší možné úrovni! Chci říct, proč nevzaly v úvahu mé pocity v této věci?

„P-Počkejte, počkejte chvilku, nemám do toho co mluvit?!“ Zdálo se, že konverzace směřuje k jednosměrné cestě k „Touyovy názory jsou neplatné,“ tak jsem musel něco říct! V odpověď, Lyon jen pokrčil rameny a kysele se na mě usmál.

„Hmm... opravdu, sire Touyo... je to svým způsobem vaše chyba.“

„Cože? Jak by to mohla být moje chyba?!“

„Od první chvíle, co jsem vás potkal, sire Touyo, jsem si uvědomil, že vaše síla je abnormální. Kdyby jediná země byla svázána s takovým... nadčlověkem, byla by vnímána jako hrozba v mezinárodním měřítku. Zkuste se na to podívat z našeho pohledu. Pokud jste považován za nebezpečného, pak by byl Belfast považován za nebezpečný. Ale kdybyste byl zasnoubený i s princeznou z Regulusu? Pak bychom mohli říct, že vaše moc není jednoduše spojena na jednom místě a že nehodláte vyvolat nějakou strašnou válku.“

„Říše je říše a království je království. Žádné pochybné politické obchody. Je to prosté politické spojenectví využívající tělo sira Touy!“ Velitel rytířů Gaspar pokračoval od místa, kde Lyon skončil. Pochopil jsem, co tím mysleli, ale můj názor musel přece jen něco znamenat! Podíval jsem se na Lu, která se šíleně červenala a hrála si s vlasy. Každou chvíli se na mě také podívala. A sakra.

„Ahaha! Touyo, chlapče! Není žádný skutečný rozdíl mezi číslem čtyři a číslem pět, že? Čeho by ses měl bát, chlapče?!“

„No, i tak, já ne...“ Generál Leon si vykračoval a praštil mě po zádech svým obvyklým způsobem. Zdálo se, že je z toho všeho velmi rozrušený. Nenapadlo mě, jak se z té situace dostat. Ale známe se teprve dva dny, není to trochu náhlé?! Je to obrovský závazek...! Počkat. Taky jsem se zasnoubil s Yuminou ten samý den, co jsem ji potkal, že? Myslím, že to znamená.... Je to v pořádku...?

„A co ty, Lucio má lásko? Jsi proti sňatku se statečným mladým Touyou?“

„Ani nepatrně, otče. Jsem tak šťastná, že bych mohla puknout pýchou a omdlít! Nikdy v životě jsem se necítila tak vzrušeně! Chci být jen a jen jeho!“ Ruce měla sepjaté před hrudníkem, oči se jí prakticky třpytily... z nosu jí stoupala pára...!

Oh, sakra... Myslím, že se z toho vůbec nedostanu, co?

Nedokázal jsem pochopit, jak lidé na tomto světě pohlížejí na manželství. V mém světě to byla spíš posvátná instituce mezi dvěma lidmi, ale tady... to vypadalo mnohem lehkovážněji. Část mě se trochu bála, jak je tento svět odlišný od mého starého na sociální úrovni.

„Tak co říkáš? Přijmeš mou Lucii do náruče a vezmeš si ji za nevěstu?“

„Hrmph... no, můžeme aspoň počkat, až mi bude osmnáct, než dojde k nějakému obřadu, prosím?“

„To mi nevadí! Tak jsme se dohodli.“ Není to tak, že bychom museli čekat, až mi bude osmnáct nebo tak něco, ale potřeboval jsem se postavit na nějaký odpor, jinak bych vypadal jako úplná hračka.

Gah, Lu už utíká, aby se přidala k ostatním dívkám?! Staly se přáteli docela rychle, co... Co je to, klub „pojďme se oženit s Touyou?“

„Tak dobře. Rád bych ti vedle toho nabídl další odměnu, přirozeně. Teď, když je má říše a království Belfast na stejné úrovni, jsem si jistý, že budeme mít trvalé spojenectví.“ To, co císař řekl, bylo něco opravdu ohromujícího. S tím by byly sjednoceny téměř všechny hlavní západní mocnosti. Belfast, Mismede, Refreese, a nyní i Regulus, vše spojeno pokojně...

„Kromě toho oficiálně oznámíme tvé zasnoubení s Lucii i mou Yuminou v obou národech. Proto je rozumné, abychom ti udělili pravý, řádný titul. Mluvil jsem s císařem Regulusu a oba jsme se dohodli, že si oddělíme některá vlastní území a poskytneme ti kombinovanou část půdy.“

„Promiňte, co?“ Mám potíže se zpracováním toho, co bylo právě řečeno. Dát mi část území každé země? Bude to osina v zadku, jestli chtějí, abych vládl nějakému místu jako lord nebo tak něco...

„Je to méně darování půdy a více převod území. Jinými slovy, máme v úmyslu vytvořit malou zemi mezi hranicí Regulusu a Belfastu. Vládcem tohoto čerstvě zrozeného národa budeš ty, Touyo. Prosím, buď spravedlivý a laskavý ve své vládě.“

„Promiňte?!“ Založení země? Počkejte?! Suverénní?! Já, co?! Stop!

„No, říkáme, že je to země, ale zatím tam nejsou lidé, kterým by jsi vládl. Je to poměrně neobydlený kus země a pod tvojí vládou nebude vázán zákony ani Regulusu, ani Belfastu. Naše dvě země na podporu tvého rodícího se národa přirozeně podepíší mírovou smlouvu i s tebou. Ať se v té zemi stane cokoliv, přísaháme, že se do toho nebudeme plést. Země bude výhradně tvá, Touyo. S tím je otázka tvého společenského postavení zcela neplatná a můžeš si vzít obě princezny bez jakýchkoliv obav!“

Takže, něco jako Vatikán? Nebo by to bylo spíš jako suverénní vévodství nebo knížectví... Augh, Opravdu o tom nevím...

„Touyo, chlapče. Můžeš vytáhnout tu mapu?“

„Huh? No jistě. Zobrazit mapu.“

„Rozumím. Zobrazuje se mapa.“ Nebyl jsem si jistý, co král přesně chce, ale udělal jsem, co žádal, a nechal mapu promítnout do vzduchu.

Belfast byl nalevo a Regulus napravo. Král ukázal prstem na hraniční čáru mezi nimi.

„Mezi našimi velkými národy je pohoří Melicia. Rozprostírá se po dobré cestě dolů, ale dole je les a velká pláň. Přestože je země úrodná, existuje mnoho démonických zvířat, která tuto oblast zamořují. Z tohoto důvodu se žádná ze zemí na tomto území příliš neangažovala. Na jih od této oblasti je silnice, která se stane spojnicí obchodu mezi oběma národy. Tam najdeme tvou zemi!“

Cože?! Copak jste neřekli, že místo je zamořené lidožravými příšerami?

„Plánujete, že se usadíme na tak nebezpečném místě?“

„Teď nikdo neřekl, že tam musíš skutečně žít. Vzhledem k tomu, že je tato oblast zcela nezávislá a mimo naše možnosti. I kdyby se tam něco stalo, Regulus ani Belfast nic nezmůžou. I kdyby se tam ukryla skupina lupičů a použila ji jako svou operační základnu, je to zcela mimo naši jurisdikci. Touyo, chlapče. Byl bys velkovévoda, takže zodpovědnost za odklizení nepořádku padá na tebe.“ Císař i král se usmívali od ucha k uchu.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Smrduté peklo… Touya je nelítostný 😄
Klub „pojďme se oženit s Touyou“ 😂😂
Tak Touya se stává vládcem země … No co z toho vyleze ……😂😁