IwS 5 - Kapitola I: Zakládací večírek 2/3

Tak dobře... Pozvat je byla jedna věc, ale pracovat na zábavě byla věc druhá. Říkali, že chtějí relaxovat a hrát si, tak jsem tam začal. Rozhodl jsem se vytvořit něco v oblasti rozumu a jednoduchosti.

První věc, kterou jsem vytvořil, byl kulečníkový stůl. Tato hra byla dost jednoduchá na to užit si ji jak uvnitř, tak venku.

Další na řadě byla instalace bowlingové dráhy. Nastavil jsem základní [program] pro vrácení bowlingové koule a vyzvednutí kuželek zpět nahoru, takže to nebylo nijak složité automatizovat. Když jsem to udělal, napadlo mě, že by to mohlo být pro krále trochu moc intenzivní. Koneckonců, dostávali se do věku.

Dále jsem vytvořil automatizovaný balíček mahjongů. Trvalo by jim určitě dlouho, než by si správně zapamatovali pravidla, ale měl jsem pocit, že by si to užili, kdyby si na to zvykli.

A pak jsem vytvořil spoustu klasických domácích zábavních her jako pinball, letecký hokej a stolní tenis. Taky jsem vyrobil spoustu automatizovaných masážních židlí, aby uvolnily napětí.

Udělal jsem to sám, ale... Zasloužím si jít, ne? A-Ahh... je to tak dobré... Už jsem uklidněný. Asi jsem byl unavenější, než jsem si myslel...

„Touyo, Touyo!“

„Hm?“ Z mého euforického snu mě náhle zavolala Elze, která seděla u mahjongového stolu. Ukazovala na dlaždice před sebou.

„Tenhle je výhra, ne?“

„Ukaž mi to... Počkej, co?!“ Dai suuishi, Tsuiisou, Suuankou, a jediné čekání...

„Takže to je výhra kreslením? Tsumo, že?“

„Jo, to je tsumo. To je trojnásobek, žádný pěticentimetrový jakuman. A protože jsi prodejce, tak je to osmdesát tisíc bodů od všech.“

„CO?!“ Lapis, Cecilie a Linze, které hrály proti Elze, zoufale rozhodily rukama.

Jak děsivé... V duchu jsem si poznamenal, že si s Elze nikdy nemám hrát.

„Hej, šéfe ... Mezi flush a straight, což je lepší?“

„Uhh ... flush, jsem si docela jistý.“ Sylvie a Belle seděly u pokerového stolu a učily se pravidla.

Dívky z Měsíčního Čtenáře mi přišly pomoct s péčí o hosty, protože hrad byl málo obsazený. Sylvie, Belle a Shea přišly na pomoc. Sylvie byla vrchní servírka, Belle obsluhovala recepční pult a Shea byla v kuchyni skutečný čaroděj, takže jsme pokryli všechny základny.

Nechal jsem Sylvii a ostatní hrát hry se služebnými z našeho domova, protože jsem usoudil, že je to pro ně nejrychlejší způsob, jak pochopit pravidla.

„Siire, prosím, odstraňte Cescu z kulečníkového stolu. Nedovolí mi mít narážku.“

„Ticho! Vypočítávám úhel odrazu, úroveň výskytu a měřím, kolik síly bych měla vyvinout. Jak je vypracovávám, měl by to být ubohý úkol vyhrát!“ Cecile promluvila znepokojeným tónem, ale Cesca jí prostě věcně odpověděla.

Možná jsem ji poslal do špatné hry... Pokud bude dál strkat míčky do kapsy, aniž by se ztratila, pak se z toho stane zlom a vyběhne situace, a Cecile nikdy nedostane šanci...

Na chvíli jsem odešel z herny a šel do jídelny a kuchyně. Crea i Shea tvrdě pracovaly, zatímco Renne jim nabízela pomoc.

„Ach, dobrý, pane. Vaše načasování je perfektní jako vždy, zkuste to prosím.“ Crea mi podala čerstvě upečený a pikantní horký dezert, tak jsem se do něj zakousl. Ooh, to je dobré!

„Ah, jsem rád, že jsi přišla na to, jak udělat dobrou vafli. Chutná to opravdu dobře. Když na to dáš šlehačku, můžeš to udělat ještě chutnější.“

„Aha... Pokusíme se tedy udělat i to!“ Držel jsem vafle v puse, zamířil k lednici, naklonil se a něco vyndal. Dobře, dobře se to upevnilo.

„Co je to, šéfe?“ Shea naklonila hlavu a vyjádřila nad věcí zmatení.

„Je to pudink. Je to další položka, ke které můžete přidat smetanu a ovoce. Chutná opravdu dobře. Přesnější by ale bylo nazvat to „pudding a la mode“, kdyby to na sobě něco mělo. Vytáhl jsem talíř, obrátil pudink vzhůru nohama a nechal ho vyklouznout na povrch.

Žlutý karamel pomalu vytékal ven a trochu se mi sbíhaly sliny. Popadl jsem lžíci a vzal si naběračku chutné hmoty, kterou jsem vytvořil. Hm, trochu tlustý, ale pořád je to mňamka!

Shea vzala lžíci a vložil si do úst vlastní naběračku. Užasle otevřela oči a ústa jí pleskala jako rybě. Asi se jí to líbí.

„Hej, brácho, krájela jsem brambory, jak jsi chtěl, ale co mám teď dělat?“ Na sekací desce před Renne ležela hromada úhledně nakrájených bramborových tyčinek. Šel jsem k nim, trochu je umyl ve dřezu a pak jsem přidal trochu oleje na pánev. Poté jsem nastavil teplotu na střední a začal jsem jednu po druhé vhazovat bramborové tyčinky. Jakmile začaly plavat, vytáhl jsem je. Potom jsem zvýšil teplotu a hluboce je usmažil, až byly křupavě hnědé.

Nasypal jsem na ně trochu čerstvé soli a ozdobil je bokem domácího kečupu. Po tak dlouhé době bez hranolků jsem pocítil nepřiměřenou radost z něčeho tak světského.

„Ty jsou zatraceně úžasný, brácho! Můžu je mít všechny?!“

„...Všechny? No, můžeš si je vzít všechny, ale nedoporučoval bych ti si s nimi cpát obličej, budeš mít rozrušené bříško.“ Usmál jsem se na Renne a podal jí hranolky. Zhltla jich hrst dřív, než jsem stačil zareagovat. Crea a Shea nakoukly přes hlavy a najednou jich pár popadly a skákaly jako by to byla nějaká ambrózie. ...Ztloustnou. Bože.

S tím byla vnitřní zábava a jídlo na dobré cestě. Jediné, co jsem musel zkontrolovat, byl obranný systém.

Když jsem vyšel na cvičiště, všiml jsem si, že moji tři vojáci leží na zemi a těžce oddechují. Yae se jim tiše smála, ať už z jakéhokoli důvodu.

Přesto to nebyla ona, kdo je dohnal do tohoto stavu, byl to prošedivělý starý muž s knírem, stejně jako zjizvená šelma muže, který stál vedle něj.

Baba a Yamagata, dva proslulí velitelé z Takedou ovládaného území Eashenu. Byli to dva z Takedovy elitní čtyřky, proslulí svou bojovou zdatností.

„Hej, prcku. Děje se něco?“

„Ne, jen jsem se přišel podívat, jak se věci mají.“ Stařec Baba se jako obvykle rozhodl nazvat mě něčím otravným. Nejsem teď vládcem země?! Sakra...

„Hej, Touyo. Tihle tři ukazují velký potenciál. Potřebují trochu vyleštit, ale jsem si jistý, že mohou jasně zářit.“ Yamagata se na mě usmál, široký meč mu spočíval na ramenou. A tenhle chlápek mi jen tak mimochodem říká Touyo. Vidím, jak to je.

Požádal jsem ty dva, aby vycvičili mé tři rytíře. Krátce jsem uvažoval, že se zeptám Neila nebo Yaeina staršího bratra, ale ti dva vypadali zaneprázdněně, a tak jsem se rozhodl, že to neudělám. Naproti tomu tihle dva zřejmě neměli nic než volný čas.

Z toho, co jsem slyšel, byl Takedův syn nástupcem klanu a okamžitě odstrčil všechny blízké poradce, kteří měli vazby na jeho otce. Pak se pustil do podivné, sobecké kampaně, kde si dělal, co chtěl. I přes mou radu se dostali do sporu s Odou, ať už z jakéhokoli důvodu.

Přemýšlel jsem, jestli je to jeho mladý věk, co ho činí lehkomyslným, nebo jestli je to prostě neschopný člověk. Bylo možné, že pád Takedy byl prostě něco, co se stalo v mnoha světech...

„Ale stejně, takový spratek, jako jsi ty, vládne celé zemi? I když je malá, pořád je to něco zvláštního. No, myslím, že jsem viděl kouzlo, se kterým můžeš přijít, takže to není příliš překvapující, ale stejně...“

„Ano, docela žasnu a trochu závidím. Když srovnáme Touyu s naším mladým pánem... Hmph...“ Yamagata si trochu toužebně povzdechl a zamumlal, když se podíval na vyčerpanou trojici. Zdálo se, že mají hodně starostí.

„Tak jaká je situace teď? Je Oda agresivní nebo co?“

„Ne, v tomto případě problémy nepramení z Ody, ale z našeho pána samotného. Dává rozkazy z rozmaru, aniž by zvažoval důsledky, a když mu dojdou peníze, jednoduše zvýší daně. Abych byl upřímný, není mezi lidmi vůbec oblíbený. Než aby nás snadno zničil Oda, mohou to být oni, kdo se na nás vrhne a vyhladí nás. S tím, jak se věci vyvíjejí, jsme značně oslabeni. My elitní čtyřka jsme se mu snažili poradit, ale on bezhlavě ignoruje vše, co můžeme nabídnout.“ Připadalo mi to, jako by se věci změnily ze špatných na strašné. I kdyby zakladatelem národa byl taktický génius nebo dobrotivý člověk, nebylo by to poprvé, co by zemi pošetilý postoj příští generace dohnal ke krachu. Schingen nakonec nejspíš nebude moci odpočívat v pokoji.

„Jestli chcete, můžete klidně přejít do mé země. Právě začínáme, takže by se nám hodily ruce navíc.“

„Hmm... Přiznávám, prcku... to je docela dobrá nabídka, kterou jsi dal. Ale pořád máme spoustu závazků vůči lordu Takedovi, takže...“

„Pojď, Baba-dono, nejsi trochu upjatý? Byli jsme sem pozváni z laskavosti chlapcova srdce. Rád se k tomuhle místu připojím, ale nedostatek probíhající války je trochu smutný.“

To, co jsi právě řekl, byla nebezpečná věc! Bojové oříšky jako on představovaly skutečný problém, i když s Mismedskou Bestií by nejspíš vycházel.

„Ať už jsou naše pocity v této věci jakékoliv, nemůžeme ti dát odpověď. Potřebovali bychom se vrátit domů a probrat to s ostatními dvěma. I když bude Takeda zničen, mám pocit, že bychom se na to měli podívat svýma vlastníma očima.“

„Rozumím, tak se nebojte. Prozatím na to nebudu naléhat.“

„Toho si velice cením.“ Yamagata spustil meč a obrátil pozornost ke třem, kteří ještě leželi na zemi.

„Dobrá, vy malí roztoči! Stejně jako minule zaútočím na vás tři najednou!“

„Ano, pane!“ Všichni tři vytáhli zbraně s novým elánem, když ten výkřik vydali. Jejich bojovný duch byl dost působivý, ale napadlo mě, jestli to stačí na obranu proti jeho útoku. Bez ohledu na výsledek to bylo něco, co museli udělat sami.

Když jsem si prohlédl cvičiště, obrátil jsem se zpátky k hradu a velké dvojité dveře se mi otevřely, když jsem se blížil. Když jsem vešel do vstupní haly, znovu se zavřely. Nebyly to automatické dveře nebo tak něco. Osoba, která je otevřela, byla přímo přede mnou. Nebo spíš zavěšená přede mnou.

Byl to obrázek visící uprostřed odpočívadla na schodech přímo přede mnou.

《Hraaad je dnes doceláá živý, panee》Dívka v bílých šatech vyčnívala horní částí těla z rámečku obrázku a pronesla nenucenou poznámku. Byl to obrazový artefakt, který jsem získal během fiaska s duchy. Když si uvědomila, že já jsem ten, kdo ovládá Babylon, okopírovala Cescu a začala mi říkat pane.

Před chvílí jsem prodal obraz manželky mrtvého feudála a z výtěžku jsem do rámu umístil jiný obraz. Byl to pěkný obrázek, tak jsem se rozhodl, že jím ozdobím svůj hrad.

V důsledku toho se znovu narodila jako dívka v pokročilém věku, oblečená v krásných bílých šatech a s růžovou stuhou ve vlasech. Říkala si Ripple. Hrad, který předtím obývala, se zřejmě jmenoval hrad Ripple, takže to byl pravděpodobně důvod.

„Všichni se pilně připravují na hostování lídrů ostatních zemí. Ty taky pomůžeš, Ripple?“

《Ano! Budu dál hledat něco podezřelého. Moje oči jsou koneckonců všude na tomto místě. Ahaaa, mladá Renne právě rozbila talíiř!》Sám jsem tomu příliš dobře nerozuměl, ale Ripple se podařilo reprodukovat její postavu pomocí dílny a byla teď schopna se pohybovat po rámech, jak se jí zlíbilo. Očividně nemohla kopírovat svoji duši, takže stále existovala jen jedna Ripple. V této chvíli byla v podstatě sítí bezpečnostních kamer.

Do nových rámů jsem vložil obrázky krajin a scenérií a rozmístil je po celém hradě. Dával jsem si však pozor, abych žádné nedával do soukromých komnat. Myslím, že by se dala nazvat strašidelnou bezpečnostní kamerou.

S tímhle, myslel jsem, že je všechno v pořádku. Jediné, co zbývalo, bylo přivítat přicházející královské rodiny.

◇ ◇ ◇

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jelikož se blíží přelom roku a tím pádem výročí, v průběhu zítřka a Nového roku vyskočí více kapitol než normálně. Tak se těšte… 😁 🥳🥳