HRH 6 - Prolog: Naden Delal 1/2

Prolog: Naden Delal

       

Když se podíváte na mapu tohoto světa, je tu jediný kontinent ve tvaru diamantu, Landia a několik odlehlých ostrovů různých velikostí.

Uprostřed kontinentu, nazývané Landiin pupek, se nacházely třítisícimetrové hory, které tvoří pohoří Hvězdná Dračí Hora.

Tady žili draci a shromažďovali se kolem živého boha, Matky Drak, která byla předmětem uctívání. Dalo by se to dokonce nazvat národem.

Národy lidstva chápaly pohoří Hvězdná Dračí Hora jako národ draků. Nebyla tam jasně vymezená hranice, ale žádná země nechtěla narušit jejich území tak mocně, aby byli ochotni o něj bojovat s nesmírně mocnými draky. A tak se lidstvo a draci přirozeně drželi od sebe.

I když byly časy chaotické od doby, kdy se na kontinentu objevilo panství Pána démonů, pohoří Hvězdná Dračí Hora bylo přírodní pevností, izolovanou od jejích následků.

Na náhorní plošině uprostřed pohoří Hvězdná Dračí Hora se nacházel Dracul, ráj draků.

Snad díky nějakému aktu Matky Drak se náhorní plošina těšila věčnému jaru, přestože byla v nadmořské výšce přes pět tisíc metrů. Byla to úrodná a zelená země s hojnou zásobou čisté vody.

V Draculu žili draci jedinečným životním stylem.

Navzdory svým velkým tělům, mohutným křídlům a silným rohům a tesákům uměli draci mluvit lidskou řečí. Mohli by také nabývat krásných humanoidních forem. Uzavírali jezdecké smlouvy s rytíři svého spojence, Nothungského Království Dračích Rytířů, na jejichž základě se měli stát rytířovými oblíbenými oři a složit přísahu, že budou společně bojovat na bitevním poli. Zároveň se měli stát životními partnery a porodit děti rytířů.

Členové dračí rasy byli sexuálně nejednoznační a nedokázali mezi sebou zplodit děti. Jinými slovy, výměnou za boj po boku rytířů z Nothungu měli záruku, že budou mít prosperující potomky.

Každé dítě se narodí buď jako drak, dragonewt, nebo jako rytířova rasa.

Kdyby to byl drak, přišel by ve formě vajíčka a rodiče by ho vzali, aby ho chovala Matka Drak v pohoří Hvězdná Dračí Hora. Částečně to mělo zabránit tomu, aby byl původ draka považován za důležitý, ale také nebylo jasné, jak dlouho může trvat vylíhnutí dračího vejce. Protože to někdy může trvat stovky let, nemůže to zůstat u rodičů.

V každém případě byly tyto partnerské smlouvy uzavřeny mezi novými rytíři a draky na slavnostním ceremoniálu, který se konal na konci jara každého roku.

Ten čas ... skoro přišel.

 

Uprostřed třetího měsíce, roku 1 547., kontinentálního kalendáře

 

Byl to les na východní straně náhorní plošiny Dracul v pohoří Hvězdná Dračí Hora.

S věčným jarem byly lesy pohoří Hvězdná Dračí Hora vždy zdobeny čerstvým porostem. Listy byly sytě zelené, a když se na ně člověk podíval zevnitř lesa, zářivě se třpytily ve slunečním světle, které pronikalo korunami stromů. Avšak o kus níž, na úrovni země, bylo málo slunečního světla a bylo šero.

V těch ponurých lesích byla malá jeskyně.

Před jeskyní přistál bílý drak. Jeho bílé šupiny se ve světle leskly. Stříbrná hříva mu vlála ve větru. Na hlavě měl nádherný pár parohů připomínajících kozí. Stříbrná dračice složila svá velká křídla a natáhla krk, aby se podívala do jeskyně.

„Naden, jsi tam, že?“ zavolal bílý drak do jeskyně.

I když mluvila, nebylo to nahlas. Draci mohli konverzovat tak, že to chtěli, aniž by použili své hlasy. Na volání bílého draka nikdo nereagoval, ale zevnitř jeskyně uniklo trochu hluku. Její obyvatel pravděpodobně předstíral, že tam není.

Bílý drak zasténal. „Přestaň mě ignorovat! Vím, že tam jsi!“ zavolala podrážděně a pak se zhluboka nadechla. Když se jí do úst vrátil vzduch, který vdechla, z koutků rtů jí vyšlehly oranžové plameny. Kdyby teď otevřela ústa, vypustila by dračí dech, plamenometný útok, o němž je známo, že pustoší celé země. „Jestli moc nespolupracuješ, tak se spálíš, víš!”

„V-Vydrž, Pai! Spálíš ty knihy!“ Z jeskyně se ozval zpanikařený hlas mladé dívky.

Když uslyšela ten hlas, Pai polkla plameny a podrážděně si povzdechla. „Upřímně... Přestaň se tam schovávat a vylez.”

„Ale dívám se na Hudební Port ...”

„Hudební port? Wuzzat?”

„Je to hudební program z Říše Gran Chaos.”

„Říše Gran Chaos?!“ zvolal bílý drak.

Říše Gran Chaos byla silný národ s pevně zakořeněnou mocenskou základnou na západě kontinentu. I když byli v defenzívě už od doby, kdy se objevilo panství Pána démonů, stále byli fakticky nejmocnější ze všech národů lidstva.

Během doby, kdy se říše Gran Chaosu pokoušela nastolit nad kontinentem svou hegemonii, napadla pohoří Hvězdná Dračí Hora. Tohle byla říše na vrcholu, s vojskem čítajícím stovky tisíc, které čelilo asi tisícovce draků. Jak se dalo očekávat, vzhledem k tomu, že se říkalo, že jediný drak může zničit malý stát, síly říše byly přemoženy, takže neměly jinou možnost než ustoupit. Od té bitvy bylo těžké nazvat vztahy s říší srdečnými.

„Říše je k nám nepřátelská, uvědom si!“ vykřikla Pai. „Na co myslíš?!”

„Není to tak, že bychom teď byli ve válce, že ne?“ odsekla Naden. „Současná císařovna, Maria, je krásná a zdá se mírumilovná. Myslím, že bychom měli využít příležitosti a spřátelit se s nimi.”

„To říkáš ty, ale... nezlobila by se lady Tiamat, kdyby tě slyšela?“ protestovala Pai.

Tiamat byla vůdkyně pohoří Hvězdná Dračí Hora, ta, kterou lidstvo znalo a uctívalo jako Matku Drak. Byla jako matka všech draků, kteří žili v této oblasti, a když se objevilo její jméno, znělo to, že dívka v jeskyni trochu zpanikařila.

„Ahaha... To je trochu děsivé ... Děsíš mě, tak o tom pomlč, ano?”

„Oh, proboha...“ Pai si povzdechla. Celé její tělo vyzařovalo jasné světlo a ona se okamžitě proměnila v krásnou mladou dívku s bledou pletí a dlouhými, rozevlátými bílými vlasy, oblečenou v bílých jednodílných šatech. Vypadala nepochybně jako člověk, ale kozí rohy, které jí rašily zpod vlasů, a bílý ocas sahající z jejího zadku jasně ukazovaly, že je bílým drakem z dřívějška.

Pai vešla do jeskyně. Nebylo to tak vlhké, jak to vypadalo. Když nic jiného, vzduch byl čerstvý. To bylo u jeskyní v pohoří Hvězdná Dračí Hora normální.

Pai prošla jeskyní a došla k místu, kde se náhle otevřela.

Před jejíma očima se rozprostřela místnost, která byla až dosud naprosto nepodobná skalním stěnám jeskyně, velmi dívčí. Byla tam roztomilá komoda a postel. Poličky byly lemovány knihami národů lidstva (většinou romantickými romány). Pai oslovila osobu, která sledovala jednoduchý přijímač vysílacího hlasového klenotu uprostřed místnosti.

„Oh, Naden, už zase sleduješ ten jednoduchý přijímač...”

„Jo, a?“ odpověděla dívka jménem Naden. Měla černé vlasy a na sobě černé jednodílné šaty. „Můžu se dívat, na co chci.”

Po obou stranách hlavy jí z objemných černých vlasů rostly jelení parohy a ze zadní části jí rašil černý ocas. Na první pohled vypadala tak na patnáct let. Byla malá a vypadala nevyvinutá. Při pohledu z profilu však její mladá tvář měla nádech krásy, a kdyby se správně oblékla, vypadala by pravděpodobně velmi roztomile.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Občas se zde objeví nějaké indicie, které budou mít spojitost s otřesem vnímání tohoto světa, tak schválně jestli někdo bude tušit před tím než se to odhalí 😉