IwS 5 - Kapitola II: Moře Stromů a zasněžené hory 6/7

Rozprostírala se přede mnou standardní scéna, na kterou jsem si zvykl. Nádherná rozloha stromů, jasně modrá obloha nad hlavou a svůdná zelená tráva, kam až jsem dohlédl, a skrz ni tekl čistý proud vody. Zdá se, že jsem se úspěšně přesunul na nové místo.

Doufal jsem, že to bude buď hangár, nebo knihovna. Skladiště by bylo také docela vítané, protože bych konečně mohl potrestat toho, kdo je zodpovědný za všechny ty potíže, kterými jsem zatím prošel.

Šel jsem kolem vody a nakonec se skrze mýtinu mezi stromy objevila nějaká budova. Budova byla asi tři patra vysoká. Byla vybavena vitrážovými okny a působila královským dojmem, trochu jako kostel. Nebyla na ní ale žádná náboženská ikonografie nebo tak něco.

Budova vypadala, že je až na střechu postavena z červených cihel. Vedle ní vyčnívala vzhůru osmiboká budova. Vypadalo to trochu jako pagoda.

„Docela určitě je to kus Babylonu, ale...”

„Máš docela pravdu, víš. Velmi srdečně tě vítám. Vítej v laboratoři alchymie.“ Obrátil jsem se k náhlému pozdravu a zjistil, že stojím tváří v tvář zlatooké mladé dívce. Byla poměrně vysoká, měla bledě bílou pleť a krásné růžové vlasy, které jí splývaly do culíku. Přinejmenším fyzicky vypadala starší než Cesca.

Měla na sobě tmavý top s velkou růžovou stuhou kolem hrudi. Na spodní části těla měla černé punčocháče a docela standardní bílou sukni. Její oblečení se nijak nelišilo od těch, které nosili ti druhé dvě, když jsem je potkal. Jedna věc ji však oddělovala od ostatních dvou gynoidů. Velikost pahorků pod stuhou na jejím oblečení. Byla přinejmenším na Cecilině úrovni...

„Jsem terminální gynoid Babylonské alchymistické laboratoře, víš. Jmenuji se Bell Flora. Ale prosím, říkej mi Floro.“ Pokud se jmenovala Bell Flora, pak jsem si myslel, že by dávalo větší smysl jí říkat Bell, ale... bylo to její rozhodnutí. To mi připomnělo, Cescino celé jméno bylo ve skutečnosti Francesca. Možná bylo v jejich kultuře normální nazývat lidi tou druhou částí jejich jmen nebo tak nějak.

Ale přesto řekla, že jsme v laboratoři. To znamenalo, že to nebylo žádné zařízení, které jsme hledali.

„Přijel jsi sem, víš. To znamená, že máš stejné vlastnosti jako doktorka. Ale správcem Babylonské laboratoře alchymie se může stát jen osoba považovaná za vhodnou.”

„Tohle všechno už vím. Už mě uznali terminál gynoidi ze zahrady i dílny.”

„Zahrada a dílna? To znamená, že jsi potkal Cescu a Rosettu, že? Už je to skoro pět tisíc let... Jak nostalgické.“ Flora se šťastně usmála a položila si ruce na prsa. Jiggle, jiggle... Obě sebou škubaly...

Oči mi těkaly dolů a zíraly bez mého souhlasu. V tu chvíli jsem věděl, co se stalo. Použila na mě magii! To bylo ono. To muselo být ono. Seslala na mě zlé kouzlo!

„Aby tě ty dvě přijaly, musíš mít požadované vlastnosti, víš... Ale i tak musíš projít mým testem!” Její test? To mi najednou připomnělo, že Cesca a Rosetta měly testy i pro mě. Pomyšlení, které mi vehnalo studený pot do čela. Ale už bylo pozdě. Jak jsem byl ztracen v myšlenkách, mé tělo bylo zneužito. Flora mě chytila za ruku a přitiskla si mé prsty a dlaň ke svým houbovitým tělesům.

S-Soft... Po ruce se mi rozlil jemný pocit. Ta houbovitost, ta pružnost.... Nemohl jsem si pomoct. Florin náhlý čin mě vyděsil, a tak jsem instinktivně ohnul prsty. Neúmyslně jsem ji osahával. Bylo to nevyhnutelné, bylo to nevyhnutelné! Nebyla to moje chyba, ale i tak byl čin vykonán. Pevně jsem ji stiskl.

„A-Ahh, vidíš...? Florin krásný hlas mě vrátil do reality, takže jsem si rychle uvědomil, co se děje. Nějak mě znásilnila!

„Co-co-co to sakra?!“ Byl jsem ve velmi kompromitující pozici, tak jsem v návalu zařval, ale... Musel jsem být klidný, musel jsem být klidný.

„Ufufu... Prošel jsi testem! Kdyby ses proměnil v divokou bestii a pokrčil mi kolena tady a teď, byl bys určitě diskvalifikován, chápeš!”

Bestii?! Co to s tebou sakra je, dámo?! Právě jsi mě sexuálně obráceně obtěžovala? Asi jo? Nechápu to, ale tohle mi nesedí! Flora si náhle začala rozepínat stuhu a pak si začala rozepínat knoflíky na blůze. Vůbec jsem netušil, na co se dívám.

„A teď k druhé úrovni, víš.... Uvidíme, jestli se ještě dlouho udržíš zpátky...!”

Prsa se jí zvedala a třásla, jak jí vyskakovala z blůzy. Mé oči nedokázaly zpracovat to, co bylo před nimi. Úplně nahé, zcela necenzurované, zblízka a osobně. Mé oči instinktivně odlétly. Proč na sobě sakra neměla podprsenku?

„H-Hej! Už je tam vrať! Nebudu na tebe skákat, přestaň!”

„Víš to jistě? Můžeš je mačkat, masírovat, třít je jak chceš, vidíš...”

„Je mi docela dobře, děkuji! Už mám dost!“ Ani jsem nevěděl, co tím myslím. Moje pusa se prostě pohnula sama od sebe, takže jsem chrlil zmatené odpadky. Skoro jsem slyšel, jak se doktor směje mé nervózní panice... Kdybych měl stroj času, byl jsem si jistý, že bych ho použil, abych se vrátil a něco jí ukázal…

„...Dobrá, chtěl bys mi je strčit zpátky do blůzy?”

„Říkám, že jsem v pořádku, díky!“ Křičel jsem na ni, docela podrážděně. Zdálo se, že i tato dívka obsahuje kousek doktorčiny osobnosti. Opravdu mě to vytočilo.

„Formálně tě uznávám jako člověka vhodného pro tuto práci. Proto já číslo dvacet jedna, Bell Flora, se ti tímto vzdávám. Prosím, chovej se ke mně hezky, pane.“ Flora si upravila šaty a zářivě se na mě usmála.

Přesně jak jsem čekal, s tou dívkou byly jen samé potíže. Než jsem stačil zpracovat myšlenky, prudce mě popadla za obličej a přitáhla si mé rty ke svým. Ne, už zase!

„Augh! Stejně jako s Cescou a Rosettou, zakroužila jazykem kolem mých úst. Mmph, hej! Slez ze mě... Já... Pomoc! Poté, co strávila krátký čas porušením mých úst jejím jazykem, se Flora stáhla. Ale ne dřív, než okousla můj spodní ret.

„Hm, genetická registrace potvrzena. Vaše genetická informace vstoupila do mého systému, pane. Odteď je alchymistická laboratoř Babylonu vaše, víš.“ Slyšel jsem, jak se mnou Flora mluví, ale byl jsem příliš mimo a vyčerpaný, než abych plně pochopil, co říká. No tak, dámo... Kdybys byla kluk a já holka, určitě by se to nepovažovalo za správné, že ne?!

„Tohle je zařízení, které se specializuje na kombinaci materiálů pomocí magie, víš. I když se primárně specializujeme na léky a potraviny, jsme schopni dělat věci s jinými materiály, pokud je třeba.“ Poslouchal jsem, jak mi Flora vysvětluje funkce Babylonské alchymistické laboratoře. Funkčně to znělo trochu podobně jako moje okouzlující kouzlo. Z toho, co jsem pochopil, mohlo to udělat něco podobného tomu, co jsem udělal, když jsem okouzlil horké prameny Stříbrného Měsíce [zotavením], jen v mnohem větším měřítku.

„Tak jaké věci tady můžeš vyrábět?”

„Můžeme vytvořit užitečné předměty, víš. Například lektvary, které tě vyléčí ze zranění. Můžeme však také naplnit předměty určitých kvalit, jako je výroba rostlin, které nesou chorobě odolné plody. Rostliny, které by tuto vlastnost předaly tomu, kdo by ji snědl, chápeš.“ To bylo rozhodně zajímavé slyšet. Měl jsem pocit, že něco takového by se v zemědělských pohybech Brunhildu hodilo.

„Jsme také vybaveni nejmodernějším zdravotnickým zařízením, víte. Kdyby ti někdo vyrval ruku nebo ti roztrhal nohu na příšerné, svíjející se proužky červené pasty, prostě bychom ti vypěstovali novou!“ Zajímalo by mě, jestli je to něco víc ve smyslu biotechnologie nebo magie obnovující život. Hádám, že se zabývala vědou stejně jako kvašením natto, sójové omáčky, misa a jogurtu. Přesto, její zmínka o selektivním chovu mě přiměla myslet si, že to souvisí spíš s genetickou modifikací.

Zajímalo by mě, jestli bychom byli schopni použít toto místo ke klonování lidí, nebo vytvořit homunculi... Vzhledem k tomu, že Flora, dívka přede mnou, byla gynoid s většinou biologických částí... Bylo docela možné, že ona a ostatní tu vyrostly.

Rozhodl jsem se na to moc nemyslet.

„Mohla bys zkřížit jablko s pomerančem, abys udělala nové ovoce?”

„To je skutečně možné, víš. Umím vytvořit pomeranč s chutí jablka, stejně jako opačně! Dokážu dokonce vytvořit plodinu, která spojí chuť obojího do jednoho ovoce.“ To bylo neuvěřitelné, ale netušil jsem, jak to funguje. Zajímalo by mě, jestli můžeme zkřížit česneková semínka s rýžovými zrnky a produkovat schopnost pěstovat česnekovou rýži... Jeden fakt byl jasný, tenhle kousek Babylonu měl některé z nejbizarnějších potencionálů. Přesto se tomu dalo říkat spíš magická syntéza než alchymie. Nebylo na tom vůbec nic vědeckého.

„Upravila je magie, ale pořád jsou to rostliny, víš. To, jak porostou, bude záviset na ruce toho, kdo o ně pečuje. Chuť se bude pravděpodobně lišit v závislosti na tom, jak dobře je o ně postaráno.“ No, to mi dávalo docela smysl. Zaváděli bychom plodiny, které ještě nikdy nikdo na světě neviděl, ačkoli... Takže upřímně řečeno, nebylo známo, jestli vůbec dopadnou dobře. Jediný způsob, jak to zjistit, je zkusit je vypěstovat. V duchu jsem si poznamenal, že mám založit experimentální farmu právě pro tento účel.

Když jsem poslouchal Florino vysvětlení, konečně jsem vkročil do samotné laboratoře. Na jedné straně byla řada skleněných vitrín různých tvarů a velikostí, všechny seřazené v řadě. Na druhé byly různé skříňky na nářadí a skladovací jednotky. Uprostřed místnosti bylo něco, co vypadalo jako ovládací panel, a za ním byla tuna válcových pouzder ze skla. Vypadaly trochu jako kryogenní moduly ze starých sci-fi filmů. Zajímalo by mě, jestli to jsou kapsle, do kterých lidé vstupují, aby je ošetřili.

„Tohle je shromáždění mnoha úžasných chemikálií a lektvarů, které profesorka syntetizovala, víš. Většina z nich jsou ve skutečnosti léčivé.”

„Úžasné... Takže vlastně zkoumala věci pro zlepšení života...”

„Určitě ano, víš. Lektvary lásky, vysoce účinná afrodiziaka, erotické stimulanty, energetické tablety, látky zvyšující libido, senzitivní látky, léky zaručující plodnost... Byla úžasná, víš. Všechny tyto věci mají největší účinnost, a s nulovými vedlejšími účinky.”

„Nevadí, beru to všechno zpátky!“ Ta zatracená stará doktorka byla příliš nadržená pro své vlastní dobro. Jediný druh léků, který tady našlehala, byl pro velmi specifickou podskupinu lidí!

„Efekt tohoto má být mimo rozum, víš. Slyšela jsem, že je to tak silné, že budete mít pocit, jako byste zemřeli a odešli do nebe...! Sama jsem to nikdy nezkoušela, víš, ale... Kdybyste si chtěl se mnou dopřát, mistře...!”

„V zájmu posvátnosti života, vyloženě odmítám!“ To byl nějaký zvrácený vtip? Zajímalo mě, jestli je to vlastně bezpečné a bez vedlejších účinků, ačkoli... V laboratoři to bylo dost podezřelé. No, moc na tom nezáleželo. Neplánoval jsem nic z toho použít, tak jako tak... Aspoň bych z toho asi nic nepoužil, zatím.

„Copak doktor nevytvořila něco ... normálního?”

„Vůbec ne.“ Sakra, to bylo neomalené. Tohle zařízení mi bylo koneckonců k ničemu... Bylo to jako úplný projev rozmarných nesmyslů. Začal jsem si klást otázku, zda by nebylo dobré přivést sem mé nastávající nevěsty, nebo ne...

Opustil jsem laboratoř a hluboko v myšlenkách jsem se vynořil do větru. No, nezbývá mi než přivést ostatní ...

 

„Alchymistická laboratoř Babylonu...? Bude nám to vůbec k něčemu?“ zamumlala Leen frustrovaně. Zdálo se, že byla zklamaná, že to nebylo zařízení, po kterém šla.

Svolal jsem všechny do nového zařízení a pak nastavil kurz na Brunhild. Měl jsem v plánu propojit nový kousek s naší Babylonskou skládačkou.

„Uhm... udělala jsem něco špatně, víte?”

„Ne, nevšímej si toho.“ Flora se na mě podívala s ustaraným výrazem. Nebyl problém, že by Leen byla podrážděná, ale pokud se měla pokaždé takhle chovat, dokud nenajdeme knihovnu, rozhodl jsem se, že ji přestanu brát s sebou. Kromě toho všechny kromě Leen zíraly na Floru.

„Ah, ty jste ta, kdo má na starosti laboratoř...?”

„Ah, já jsem Flora, víte.”

„Ty-ty jsou velké...“ Yumina i Lu měly oči upřené na tučné melouny Flory.

„Co... co je s těmi věcmi?”

„Já – já přece nemůžu vyhrát.... Ne proti těm.... Vyřadí mě z parku...“ Dvojčata se z nějakého důvodu otřásla bídou... Naproti tomu Yae a Leen nevypadaly nijak zvlášť ustaraně. Yaeino poprsí bylo přibližně stejně velké jako Florino, zatímco Leen vypadala, že je hluboce zamyšlená.

Divil jsem se, proč se tak starají... No, nebylo těžké na to přijít. Koneckonců, muž má tendenci dívat se na větší věci častěji. Nakonec mi to bylo jedno. Velký nebo malý, hrudník stále držel srdce. Velké byly oku lahodící, ale nakonec mi na tom moc   nezáleželo.

„M-Máš je radši velké, Touyo?!“ Lu se na mě dívala vytřeštěnýma očima a zdálo se, že se chce rozplakat. Tak tomu vůbec nebylo! Florina velká klepadla nemají nic společného s mým vkusem. Jistě, moje oči tam možná občas zabloudily, ale mému srdci nedominovala její hruď.

„Neměla by ses trápit, neměla. Lu-dono a Yumina-dono jistě později rozkvetou, to ano. Když jsem byla ve tvém věku, moje poprsí bylo přibližně stejně velké.“ Yaeina slova vnesla do smutných očí Yuminy a Lu naději, ale Elze a Linze se prostě propadly do hlubšího zoufalství.

„...Možná bychom je mohly nechat vyrůst malou masáží?”

„Co to sakra?! Neříkej takový blbosti!“ Nakonec jsem na Leeninu ledabylou poznámku reagoval přehnaně. Ta dráždivá víla opravdu nikdy nevěděla, kdy má zmlknout. Když slyšely tu výměnu názorů, všechny kromě Flory odvrátily oči a zčervenaly. Sama Flora se jen široce usmála a pak otevřela ústa. Co děláš?

„Ehehe, můj drahý pán mi je už před chvílí masíroval, víš...“ Proč sis proboha myslela, že je dobré to říct právě teď?! Všechny, kromě Leen, na mě upřely pohledy v několika vteřinách. Flora otevřela ústa s nevinným úsměvem a pak... zasadila poslední ránu svým nepřátelům svými slovy.

„Také mi vlepil nádherný polibek na rty, víte.”

Co? Ty zatracený ďáble, co to sakra říkáš?! Máš z toho všeho zvrácenou radost?! To ty jsi mě políbila! Zdálo se mi, že vidím, jak se za nevinným úsměvem Flory na okamžik schovává zlomyslný úsměv doktorky Babylon.

„Touyo, myslím, že si musíme trochu popovídat...“ Yumina se ke mně otočila, usmívala se, ale v jejích očích nebyla žádná laskavost. Všechny ostatní dívky měly stejný děsivý výraz.

Počkej, ne! To je nedorozumění! Jsem tu nevinný! Byl jsem nucen se poklonit a poslouchat, jak na mě všechny křičí, a ještě nějaký čas mě poučovaly. Nebylo to fér... Ještě jednou mi to připomnělo, proč lovit kousky Babylonu byl hrozný nápad.

Paula mě jemně poklepala po rameni a uklidnila mé sklíčené já. Jen ona tam byla, aby utěšila mé zraněné srdce.

◇ ◇ ◇

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Doktorka Babylon ……………….ta mu dává. 😂😂😂