HRH 6 - Kapitola 2: Čas se začíná hýbat 1/2

Kapitola 2: Čas se začíná hýbat

    

„Ah... Scenérie je nádherná, prostě nádherná.“ Nemohl jsem si pomoct, ale obdivně jsem si povzdechl.

To se nacházelo na severozápadě Friedonie, u malé vesnice na hranici s pravoslavným papežským státem Lunaria.

Při pohledu dál na západ od středu vesnice tam stály namodralé štíty pohoří Hvězdná Dračí Hora s neuvěřitelným pocitem přítomnosti. I když byly ještě daleko, pořád vypadaly tak velké. Byla to řada hor o velikosti hory Mt. Fuji, abych pochopil, proč je ten výhled tak impozantní.

Byl Dracul, kde žili draci, uprostřed těch majestátních hor? Co to bylo za místo? Nedokázal jsem si to ani představit.

„Co se děje, velký bratře?“ volala Tomoe, zatímco jsem se nepřítomně díval na hory.

„Hmm? Přemýšlel jsem, ty hory jsou určitě velké.“

„Jo. Jsou opravdu velké.”

Vidět Tomoe a mě, jak se díváme na hory, Hal protestoval. „Ale no tak. Z hradu je vidět pohoří Hvězdná Dračí Hora.”

„Hale, ty to prostě nechápeš,“ pokárala Kaede nesentimentálního Hala trpkým úsměvem. „Jak z dálky, tak zblízka je to úchvatný pohled, ale jinak, víš.”

Aisha a Carla se vrátily, když nechaly koně vozu ve stáji hostince.

„Dobrá tedy, pane Kazumo,” řekla Aisha, „Máme čekat tady ve vesnici, dokud nás nepřijedou vyzvednout?”

„...Ehm, jo,“ řekl jsem. „Tak by to mělo fungovat.”

Whoops. Protože mě Aisha oslovila jako Kazumu, jako v povídce, kterou jsem pro ni připravil, chvíli mi trvalo, než jsem odpověděl.

Mimochodem, v tom zapadákově, jsem byl mladý dědic Stříbrného Jelena a cestoval jsem po mnoha zemích, abych našel potenciální obchodní zboží. Tomoe byla moje sestřička a já ji nechal schovat její vlčí uši a ocas pod ten plášť s kapucí.

Další čtyři, Aisha, Halbert, Kaede a Carla hráli roli dobrodruhů, které jsme najali, aby nás chránili na našich cestách. Na tuto cestu, jsem si vlastně o věcech povídal s cechem dobrodruhů a nechal jsem je tak zaregistrovat.

V alternativním plánu bych taky byl dobrodruh, ale vyčnívalo to tak špatně, že jsem měl schopnosti nižší než tihle čtyři, že jsem to musel vzdát. Byla pravda, že jsem byl slabý, ale oni byli až příliš silní. Koneckonců, měli jsme s sebou nejlepší bojovníky v království. Vraťme se k příběhu.

Dohodli jsme se, že tady počkáme na náš doprovod z pohoří Hvězdná Dračí Hora. Na to však nebyl stanovený čas. Bylo možné, že se na cestě sem zdržíme, takže jsme se mohli rozhodnout jen pro neurčitý čas, během jednoho nebo dvou dnů od našeho příjezdu.

Řekl jsem, „No, když počkáme -- “

◆

„ -- ...navážou kontakt s ... Uh... Počkat, cože?”

Reagoval jsem na Aishu, ale najednou byla pryč z mého pohledu. Popravdě, Tomoe, Hal, Kaede a Carla byli také pryč. A co víc, všechno včetně vesnice a jejích budov v mžiku zmizelo.

Další věc, kterou jsem věděl, že jsem stál sám uprostřed pole.

Co, proč jsem v poli?! Kam všichni šli?!

Bylo to pusté pole bez známek lidí a budov.

Dovolte... řeknu vám, co se stalo! Byl jsem ve vesnici, ale nějak jsem skončil v poli. Vy... Vy si myslíte, že nevím, o čem mluvím ...

Počkat, teď nebyl čas na žertování.

Nemohl jsem uvěřit situaci, ve které jsem se ocitl, neklidně jsem se rozhlížel a snažil se najít někoho jiného, když vtom celá oblast náhle potemněla. Zatáhlo se snad...? Ne, to nebylo ono! Na obloze bylo něco masivního a zakrývalo to slunce. Když jsem vzhlédl, abych se podíval, co to je, letěl obrovský drak, dvacet metrů dlouhý.

„Awhuhwhuh?!“ Nesrozumitelně jsem při tom neuvěřitelném pohledu blábolil.

◇ ◇ ◇

Bzzt.

Huh? Právě teď, jsem na chvíli cítila něco na tváři... pomyslela jsem si.

Ve stejnou dobu, v její jeskyni na planině Draculu, Naden tázavě naklonila hlavu na stranu.

Naden se dnes opět zavřela, aby se podívala na vysílání z říše Gran Chaos, ale ve tvářích cítila něco divného. Bylo to malé, jako by tam přistála malá štěnice. Když si však mnula rozmačkané tváře, nic tam nebylo.

„...No, to je fuk.“ Naden se vrátila ke sledování vysílacího programu.

Najednou k ní přispěchala Pai v lidské podobě. „Tohle je obrovské, Naden!”

Hned v příštím okamžiku, bum, Pai se udeřila do nohy o stůl. Zatímco se Pai přikrčila a v bolestech se chytila za nohu, stále horký čaj, který ležel na stole, pocákal Naden ocas.

„Hiyahhhhh!“ Byl tak horký, že Naden vydala výkřik, který by mohl přijít od kung-fu filmové hvězdy.

Zmítala sebou a málem převrhla jednoduchý přijímač, ale zoufale se zarazila jen tak, aby ho nerozbila. Zatím Pai, která se již zotavila z bolesti v noze, se podrážděně dívala na Naden.

Pai zasténala a řekla, „Co to děláš, Naden?“

„Co to dělám?! Všechno je to tvoje vina! Byl horký, jasný?!”

„Počkej, na tom teď nezáleží,“ řekla Pai. „Tohle je mnohem větší věc.”

„To pro mě byla velká věc! Když ten přijímač rozbiju, možná už další nenajdu...”

„Říkám ti, že se děje něco důležitějšího!”

„Můžeš mluvit, jak chceš. Jdu si lehnout.”

Naden si šla lehnout do postele, kterou získala z vnějšího světa, ale Pai, která měla ve tváři mrzutý výraz, ji zarazila.

„Nespíš! Poslouchej mě! Lady Tiamat tě povolala!”

„...Eep.“ Naden ztuhla, právě když se chystala do postele.

Tiamat, která byla také známá jako Matka Drak, vládkyně pohoří Hvězdná Dračí Hora, byla posvátná a nedotknutelná a její existence byla absolutní. Ani draci nemohli bezdůvodně pohlédnout na její ctěnou tvář. Teprve když je pozvala k nějaké funkci nebo k nějaké jiné záležitosti, byli schopni stát v její přítomnosti.

Navíc je volala asi jen tehdy, když jim chtěla udělit nějakou čest nebo tvrdý trest.

Pai se lítostivě podívala na Naden. „Co jsi udělala tentokrát, Naden?”

„Nemohla bys hned nepředpokládat, že mě potrestají?“ zachvěla se Naden.

„Dobrá, udělala jsi něco, za co by sis zasloužila být poctěna?”

„...Ne...”

Zatímco si Naden namáhala mozek a říkala si, Co jsem mohla dělat...? idol tančící a zpívající na jednoduchém přijímači ji zaujal. Existovali draci s tradičnějšími hodnotami, kteří se stavěli proti přinášení takových věcí z lidského světa.

„Myslíš, že je to tohle?“ Naden zírala na jednoduchý přijímač.

Pai si povzdechla. „Tiamat prý vidí všechno na celém světě. Rozhodně to ví.”

„Já – kdyby to byl problém, vynadala by mi dřív!“ protestovala Naden. „To se nikdy nestalo, jasný?”

„Nenechala to předtím prostě plavat? Nebo tě napadá jiný důvod?”

„Důvod... Možná, že už jsem překročil hranice víc než třicetkrát?”

„To jsi tolik chodila ven?! Počkat, mám jiný nápad. Naden, odmítla jsi se zúčastnit obřadu smlouvy, že?”

„Ale... Chci říct...“ Nadenina tvář se zachmuřila.

Obřad smlouvy, kdy mladí rytíři Nothungského Království Dračích Rytířů přišli uzavřít s draky manželské smlouvy, byl pro draky velkou příležitostí, která se objevila jednou za život. Nicméně pro podivného draka bez křídel, jako byla Naden, to bylo jen místo, kde by byla terčem posměchu.

Pai věděla, co si o tom Naden myslí, ale také věděla, že přeskakování by Naden jen více izolovalo, takže byla přísná. „Vynechala jsi taneční trénink na obřad smlouvy, že?”

Během obřadu spolu rytíř a drak tančili jako důkaz jejich nově vzniklé smlouvy. Pak, až drak dotančí v lidské podobě, na sebe vezme podobu draka a jejich smlouva bude formálně uzavřena, až spolu opustí pohoří Hvězdná Dračí Hora. Taneční lekce je na to měly připravit.

Naden nafoukla tváře a našpulila rty, otočila hlavu na stranu a odmítla navázat oční kontakt. „Nemá smysl cvičit na akci, které se nehodlám zúčastnit.”

Pai zasténala. „Nepohádala ses před chvílí taky s Ruby a ostatními?”

„Utahovaly si ze mě, že neumím létat!”

„Nemyslíš, že právě kombinace toho všeho tě teď volá? Podle mého názoru je působivé, že ti to všechno tak dlouho procházelo.”

„Urgh...“ Naden na to nijak nereagovala.

„Ale jestli ti ještě nikdy nic neřekla, nemyslím si, že tě za to najednou potrestají, víš?“ Pai si povzdechla. „Jestli děláš něco špatně, měla bys dostat nejdřív vynadáno.”

„J-Jo!“ Naden se ulevilo.

„Ale i kdyby to tentokrát bylo jen varování, změní to nějak tvé chování?“ Pai při řeči položila ruku na jednoduchý přijímač. „Kdyby ti řekla, aby ses zbavila všech těch věcí, které jsi pochytila v dolním světě ...”

„To je jako bys mi říkala, abych umřela!”

„To je to tak zlé?“ zeptala se Pai.

Naden stáhla podrážděnou ruku Pai z přijímače a schovala ho za její záda. „Nemůžu to vyhodit. Jednoduchý přijímač je má touha po vnějším světě.”

„A romantické romány?”

„Moje touha mít někoho, kdo si mě vybere.”

„Co jsi zač, panna s hlavou plnou snů?”

„Jsem panna... i když jsem taková.”

Pai zděšeně pokrčila rameny. „To je jedno, jen se na to připrav. I když se na tebe bude zlobit, nejlepší bude, když to uděláš rychle.”

Když ji Pai takhle napomenula, Naden neochotně vypnula přijímač.

◇ ◇ ◇