IwS 5 - Kapitola III: Boží oči jsou ostražité 4/8

„Oh, takže vy jste velkovévoda z Brunhildu, že? Promiň, chlapče, ale teď nemám čas na tvoje hry. Běž si hrát na královskou rodinu někam jinam.“ Využil jsem Babylónu, abych se dostal až do hlavního města Ramisshe, ale pak jsem se odvrátil od hlavních dveří chrámu Isla.

Dalo se to vlastně jen čekat. Koneckonců jsem neměl žádný skutečný důkaz na podporu svého tvrzení. Kdyby se z ničeho nic objevilo nějaké dítě a představilo se jako monarcha, asi bych se na něj taky divně díval.

„Podívej, mohl bys mi prostě dojít pro papeže nebo tak něco? Musím s ní mluvit o něčem důležitém.”

„Sežeňte papeže...?! Drzý spratek! Jak se opovažuješ mluvit o našem papeži jako o nějakém domácím mazlíčkovi!”

„Prosím? Nevěřím ve vaše náboženství a nejsem ani občanem vaší země. Nechápu, proč se kvůli něčemu takovému rozčiluješ.“ Chtěl jsem to vyřešit pokud možno mírovou cestou, ale rytíř přede mnou v záchvatu vzteku tasil meč. Whoa, ten chlap byl rychlý. Hbitě jsem se vyhnul rytířovu útoku, následoval jsem ho seknutím, abych mu vyrazil meč z rukou. Kovové řinčení meče, který dopadl na zem, upozornilo ostatní rytíře, kteří rychle zareagovali, když se houfně hrnuli z chrámu.

„Co se stalo?!”

„Máme tu vetřelce! Nějaký drzý spratek, který si říká velkovévoda z Brunhildu. Urazil papeže!”

„Co že udělal?!” Dva, čtyři, šest, osm... Celkem asi dvacet rytířů. Obklíčili mě dřív, než jsem stačil zareagovat. Určitě přivedli hodně lidí, jen aby zkrotili jedno dítě. Na skupinu, která tvrdí, že následuje boha světla a spravedlnosti, rozhodně nevypadali, že by se zdráhali používat zbabělou taktiku. I když, když o tom přemýšlím, tým hrdinů, kteří bojují společně, aby porazili jedno monstrum, byl vlastně docela běžný v superhrdinských seriálech. Rozhodl jsem se, že tyhle kluky zatím zařadím do téhle kategorie. „Zeptám se ještě jednou. Já, velkovévoda Brunhildu, se chci setkat s papežem Ramisshe a prodiskutovat důležitou záležitost. Byl by někdo tak laskav a doprovodil mě k ní?“

„Nehrajeme si s tou tvou malou hrou, chlapče!“ Zamával jsem zbraní a bez váhání vypálil paralyzující kulku na prvního rytíře, který na mě zaútočil. Když ostatní rytíři viděli, jak se na místě hroutí, na krátký okamžik zaváhali, ale rychle se vzpamatovali a zvedli válečný pokřik.

Mithril v mé pravé ruce, roh černého draka v mé levici, prostřílel jsem si cestu davem rytířů se svým věrným dvojčetem Brunhildu.

V mžiku jsem znehybnil celou jejich sílu. To máte za to, že mě neposloucháte.

„Tihle lidé jsou opravdu otravný dav.”

„Můžeš to říct ještě jednou.“ Instinktivně jsem se setkal s Kohakuovou analýzou s vlastní stížností. Přesto, co jsem měl odsud dělat? Moje možnosti byly pokračovat takhle a protlačit se dovnitř, nebo....

Rozhodl se, že tohle je lepší postup, hodil jsem [zotavení] na jednoho z rytířů, abych odstranil paralýzu.

„Je tady kněz, který se jmenuje Nesto, že? Chci, abys mi ho přivedl. Jestli odmítne, řekni mu, že všem prozradím tajemství o jeho hlavě. To ho donutí pochopit.“ S tím plešatým knězem jsem se už znal, tak jsem se rozhodl vyhledat nejdřív jeho. Přinejmenším mě vyslechne s větší pravděpodobností než tihle chlapy.

Rytíř uposlechl mých instrukcí a s panickým úprkem vyrazil do chrámu. Zanedlouho vyšla z chrámu skupina něčeho, co jsem mohl nazvat jako paladiny, celá oděná v čistě bílé zbroji, s knězem Nestem v čele. Oh, má novou paruku.

„Vaše Výsosti, velkovévoda z Brunhildu?! Co vás sem přivádí?! Ne, ještě předtím, vysvětlete to! Co to má znamenat?!”

„Řekl jsem strážnému, že mám s papežem důležitou záležitost. Odmítl mě vyslechnout a pak mě celá skupina bez varování napadla. Prostě jsem reagoval v sebeobraně.“ Tak jsem to vysvětlil a ukázal na netečné rytíře, kteří se povalovali na zemi.

„Rozumíte svému postavení tady? Sestřelil jste vojáky cizí země a pokoušíte se nezákonně vstoupit do našeho posvátného chrámu. Tohle je mezinárodní incident!”

„A pozvednout meč proti vládci cizí země není? Máte tam pěkné dvojité standardy.“ Skoro jsem viděl, jak jiskry létají, když jsem se setkal s Nestovýma očima. To je otrava. Ten chlap mě očividně nenáviděl. Ten pocit byl vzájemný. Cokoli, jen potřebuju, aby mě vzal k papeži.

„Co se to tu děje?“ Tentokrát to byl muž v křiklavém rouchu, kdo vyšel z chrámu. Vlasy měl úhledně sčesané dozadu a měl hloupý knírek. Jako by z oka vypadl jistému diktátorovi. Náš by ale byl o něco vyšší.

„Kardinál Zeon...?“ Nesto otočil hlavu a zamumlal. Kardinál? Pokud si dobře vzpomínám, není to pár opravdu důležitých lidí, kteří pracují přímo pod papežem?

„Otče Nesto, kdo je ten muž? Je velmi nepříjemné, když způsobuje rozruch na našem posvátném chrámovém území.“ Kardinál cvakl jazykem a otočil se k otci Nestovi. Páni, máme tu jednoho živého.

„On, on je.... err. Tento vážený muž je Jeho Výsost velkovévoda z Brunhildu. Říká, že si přeje setkat se s Její Svatostí papežem.”

„Ten kluk je...?!“ Kardinál na mě upřeně hleděl a prohlížel si mě, jako by hodnotil mou cenu. Díky tomu jsem si něco uvědomil. Když jsem se představoval jako vůdce, asi jsem na tu roli měl být oblečen. V duchu jsem si poznamenal, že až ho příště uvidím, požádám Zanaca, aby mi ušil nějaké královské šaty. Upřímně jsem cítil, že příliš mnoho lidí na světě posuzuje ostatní jen podle vzhledu.

„Vaše Veličenstvo velkovévoda z Brunhildu, že?”

„To jsem já.”

„Jaký obchod by mohl mít cizí vládce s Její Eminencí papežem? Kdybyste chtěl, mohl bych jí vaším jménem předat zprávu.”

„Děkuji, ale mnohem raději bych se s Její Svatostí setkal osobně. Mohl byste mě místo toho doprovodit k ní?“ Kardinál a já jsme se střetli s úskočnými úsměvy na tvářích a každý z nás se snažil vyslovit svůj tón. Měl jsem pocit, že tomu chlapovi rozhodně nemůžu věřit. Kdyby má prosba o zrušení popravy Phyllis zůstala v rukou tohoto muže, nemyslel jsem si, že o tom papež vůbec uslyší.

„...Přímo tudy.“ Kardinál mě pozval do chrámu. Odvedli mě do pokoje a požádali mě, abych tam počkal, s několika paladiny, kteří na mě dohlíželi. Poslušně jsem seděl na židli a držel se stranou, zatímco pohledy paladinů mi vyvrtávaly díru do zad. Byl jsem po krk v neznámém teritoriu.

Asi nebyli tak hloupí, aby mě napadli, když jsme byli uvnitř chrámu, ale dělat, co mi bylo řečeno, mi prozatím připadalo jako nejlepší řešení.

Po krátkém čekání se kardinál vrátil do pokoje.

„Její Eminence papež vás teď přijme. Prosím, tudy.“ Kardinál mě provedl několika dalšími chodbami. Chrám byl zbytečně obrovský. Po dlouhém schodišti jsme konečně došli k nóbl dveřím se zlatými okraji, za nimiž byla velká prostorná místnost.

U levé zdi stálo několik mužů v hábitech podobných kardinálovu a napravo stála v pozoru řada paladinů. Na vyvýšené plošině seděla starší žena v čistě bílém hábitu a velkém dlouhém klobouku s ostrým výrazem ve tváři. Tato dáma byla papežka, Elias Altra.

„Vítejte v mém chrámu, Velkovévodo z Brunhildu. Musím přiznat, že jsem vaší náhlou návštěvou poněkud překvapena, ale jako papež, jsem souhlasila, že se s vaší žádostí setkám na audienci.“

„Je mi potěšením se s vámi seznámit, Vaše Eminence. Prosím, odpusťte mi mou hrubost, že jsem sem tak neohlášeně vtrhl.“ Sklonil jsem hlavu, když jsem mluvil. Vlastně jsem ani v nejmenším nebyl na vině, ale napadlo mě, že bych se měl asi ještě omluvit za to, že jsem takhle zmlátil všechny jejich rytíře.

„...Je toho mnoho, co bych ráda řekla, ale pojďme rovnou k té vaší záležitosti. Co vás přivedlo až do mého chrámu?”

„Pokud jde o rozsudek smrti jedné knězky, Phyllis Rugit, žádám, aby poprava nebyla provedena.“ Celý sál byl plný mumlavého šepotu v okamžiku, kdy to jméno opustilo mé rty. Papež si toho všimla a vrhla po mně ostrý pohled.

„To je ale fraška. Myslet si, že by cizí vůdce zasahoval do rozsudku smrti odsouzeného zločince... Nemohu si pomoci, ale bojím se o stav vašeho království.”

„...Zločinec, říkáte? Tak mi řekněte, jaký zločin přesně spáchala?”

„Jejím hlavním proviněním je její obhajoba, že náš bůh, Lars, je vymyšlená postava. To je pro kněze neodpustitelný hřích. Navíc je podezřelá z toho, že je upír, který už napadl několik lidí. S bytostí temnoty s tak zlou duší je třeba zacházet přiměřeně.”

Co? Phyllis je upír? Co to má znamenat? Říkají, že to zatajila, aby se stala knězem a zapadla?

《Mistře, nenechte se zmást. Ta dívka byla bezpochyby obyčejná lidská bytost. Byl bych schopen poznat upíra jen podle zápachu.》 Kohaku mě podporoval telepatií. Věděl jsem, že se na Kohaku můžu spolehnout. Ale stejně to začínalo vypadat dost podezřele. Skoro jako by to celé byla jedna velká příhodná léčka.

„To je zvláštní. Neměli byste být schopni vidět skrz upírovo přestrojení, jako je tohle, spravedlivými silami svého boha?”

„...Lars nikdy nedovolí, aby zlo zůstalo nepotrestáno. Všichni, kdo mu vzdorují, se setkají s božským trestem.“ Podobně jako v tomto případě. To vůbec nebyl „božský trest“, to bylo jen příhodné umlčení odpadlíků. Začal jsem mít podezření, že ta stará dáma už ví, že Lars je velký starý podvodník.

„To tvrdíte vy, ale nebylo už obětí víc? Mám pocit, že váš bůh měl uzákonit svůj božský trest dřív, než vyvstalo tolik obětí, nemyslíte?”

„Každá taková oběť musela nést vlastní hříchy. Opravdu zbožný by se nikdy nestal obětí takového zla.“ Tohle bylo zbytečné. S tou svou zaostalou náboženskou logikou si dělala nepodložená tvrzení.

„...Pak tedy předpokládám, že nemáte v úmyslu zrušit Phyllisin rozsudek smrti?”

„Žádné zlo nemůže zůstat nepotrestáno. Nebojte se, protože při tom očistíme dívčinu duši. Právě tyto činy jsou pro dívku pouhou spásou.“ Zhluboka jsem si povzdechl. Celé to bylo tak hloupé. Nevěřící jsou zlí. Když jde všechno dobře, je to všechno díky božímu vedení. Když se věci nevyvíjejí dobře, je to proto, že nemáte dostatek víry. A když systém založený na této víře umožní legální vraždu nevinných lidí, jsem jen ohromen a zděšen.

„To je hloupost. Každý z vás je opravdu mimo spásu.”

„Cože...?!“ Má slova zmrazila místnost do naprostého ticha. Dokonce i papež na mě zírala s vytřeštěnýma očima. S těmi vtipálky jsem skončil. Protože se nezdálo, že by slova byla účinná, místo toho bych dělal věci po svém.

„Prohlásím to hlasitě, aby to všichni slyšeli. Lars, bůh světla, neexistuje. Je to falešná modla a Phyllis na to jen přišla. Můžete mít vlastní víru, ale přestaňte každého, kdo s ní nesouhlasí, označovat za zlo. Nemyslete si, že být věřící vás nějak automaticky dělá lepším než ostatní.”

„Ticho! Už nikdy nebudeš urážet našeho boha!“ Paladinové po mé pravici okamžitě přesunuli ruce na jílce svých mečů.

„To je mi moc líto. Je mi to tak líto, že bych se mu chtěl omluvit osobně. Přiveď přede mě svého boha Larse a já mu s radostí políbím nohy.“ Ne tak, jak by mohli, i kdyby chtěli.

„Odmítám samotnou představu o vašem bohu a o všem, za čím stojí. Odmítám jakékoli učení, které by mohlo umožnit, aby byla ve jménu falešné modly zavedena falešná spravedlnost, která by odsoudila nevinnou dívku k nespravedlivé smrti. Řeknu to znovu. Nemáte žádného boha.”

◇ ◇ ◇