IwS 6 - Kapitola I: Frame Gear 1/4

Kapitola I: Frame Gear

    

„Mmmh...?“ Ospale jsem otevřel oči, ale přivítal mě rozmazaný obraz dívčí tváře. Ranní slunce svítilo do místnosti a osvětlovalo její postavu. Dívka tvrdě spala a dýchala do jemného rytmu.

„...Yumina...?“ Když jsem uviděl tvář své snoubenky, zaplavil mě pocit klidu. Zavřel jsem oči.

Natáhla obě ruce a trochu se zkroutila, když mě vtáhla do měkkého objetí. Nevzpíral jsem se žádnému boji, místo toho jsem objetí opětoval. Usmál jsem se. Mmmh... Voní jako domov... Všechny moje potíže se rozplynou... Trochu jsem ji stiskl a ona vydala rozkošný zvuk. Ah, to je tak hezké ... Nevadilo by mi zůstat takhle navždy...... Počkat chvilku.

Co tady vlastně Yumina dělá?! Vím jistě, že jsem šel včera spát sám! Každou noc chodím spát sám! K-Každá má oddělené pokoje, takové věci s nimi nedělám! Já nejsem podivín, já nejsem chlípník! Po celém těle mi začal stékat studený pot a násilím mě vyháněl z poklidného spánku, do kterého jsem byl právě zabalen.

„Aaaaaagh!“ Vyskočil jsem z postele a prudce spadl na zem. I když jsem si pořádně praštil zátylkem do hlavy, kvůli svému panickému stavu jsem bolest opravdu necítil.

„Hmm... co? Ah... Touyo. D-Dobré ráno...“ Yumina si ospale protřela oči, když se posadila na posteli. To hedvábné pyžamo ti fakt sluší, Yumino... Ale na druhou stranu, vypadáš dobře v čemkoliv- KONCENTRACE, TOUYO! SOUSTŘEĎ SE!

„P-proč jsi tady, Yumino?!”

„...Copak není normální, aby manželé sdíleli lože? Touyo, poslední dobou jsi byl dost zaneprázdněn záležitostmi spojenými s vévodstvím, takže sis mě vůbec nevšímal. Tohle bylo to nejmenší, co jsem mohla udělat, abych získala část tvé společnosti, ne?“ Promluvila s úsměvem na tváři a větu podtrhla drobným zahihňáním.

T-Teprve nedávno jsme všichni najednou byli na rande, ne?! Z toho dostanu infarkt, jestli budeš pokračovat v těch šaškárnách... P-Plus, ještě jsme se ani nevzali!

Dvanáct jo – Počkej, ne... už je jí třináct. Třináctiletá dívka nemůže sdílet lože s chlapcem mého věku... Kdyby tohle byl můj starý svět, byl bych označen za společenského vyvrhele bez soudu bez ohledu na to, jestli jsem se tě dotkl nebo ne!

„No, kromě toho, pojedeme do Belfastu? Zařídili jsme to. Připravím se, uvidíme se brzy!“ Yumina seskočila z postele a přešla ke mně. Než jsem stačil zpracovat, co se stalo, naklonila se ke mně a políbila mě na tvář.

Uwaah! Využitím svého omámení, se Yumina vesele loudala z pokoje. Byla rychlá ...

...ale dovolte mi, abych si ujasnil jednu věc. Ani jsem na ni nevztáhl ruku!

V Belfastu jsme už nějakou dobu nebyli. Jedinou opravdovou změnou bylo, že rytíři na stráži na hradě klečeli, když nás tentokrát zdravili. Necítil jsem se s tím moc dobře, ale neřekl jsem to nahlas, protože bylo pravděpodobné, že už jsou pryč, a rozhodli se, že se tak se mnou musí chovat.

V té chvíli jsem byl už několik měsíců velkovévodou Brunhildu, ale pořád jsem nebyl zvyklý, jak se ke mně lidé v důsledku toho chovají.

Šli jsme dál do hradu a konečně se setkali s královnou Yuel. Seděla na pohovce a vypadala docela uvolněně. Boule na břiše byla obrovská! Musela být v osmém měsíci těhotenství.

„Ah, Yumino, Touyo... vítejte.”

„Jak se máš, matko? Necítíš se vůbec špatně, že ne?“ Yumina se opatrně přiblížila k matce, než se jemně dotkla jejího břicha. Za jeden nebo dva měsíce odtamtud mělo vyjít dítě... Bylo to dost divné na to pomyslet. Přesto to byl zázrak života.

„Kde je král?“ Rozhlédl jsem se kolem, ale neviděl jsem z něj ani kůži, ani vlasy. S dostatečným předstihem jsem mu řekl, že přijedeme na návštěvu, takže mi to připadalo trochu divné.

„Hmph... Pokud ho hledáte, najdete ho na baseballovém hřišti.”

„Huh?“

„Zbourali část hradební zdi v západní čtvrti, pak pozemek srovnali se zemí a vybudovali plné pole.“ Královna Yuel to vysvětlila se zmateným úsměvem na tváři. Tak udělali baseballové hřiště... Zatraceně, přál bych si, abych mohl lidi tak dobře motivovat. Měl jsem pocit, že ten projekt není ani tak ze zájmu o zábavu lidí, jako spíš proto, že král si chtěl jen hrát.

Chtěl jsem se na to podívat, tak jsem nechal Yuminu za sebou a šel tam přes [bránu]. Jistě, bylo tam nádherné baseballové hřiště zabírající nějakou zemi, o kterou předtím nikdo neměl velký zájem.

„Páni, to je jako doopravdy ...“ Jeho Veličenstvo a několik jeho kolegů se choulili kolem pahorku a klábosili. O čem to mluví?

„Oho, Touyo, chlapče! Jdeš přesně na čas, pojď sem!”

„Co se to tu děje?“ Král si mě hned všiml a uvedl mě. Zajímalo mě, co chce.

„Pokud se míč po odrazu dostane do pásma home runu, je to stále home run?”

„Cože?” Na co se přesně ptáte...? Proč tak najednou? Není to tak, že bych věděl.... Stejně jsem hrál baseball jen na základní škole. Vytáhl jsem svůj smartphone a hledal, co tím myslel.

„Ehm... podívejme se... Baseball vládne... odraz... home run... Ah, mám to. Je to dvojité základní pravidlo.”

„Co je to?”

„Víš, je to odpal na dvě mety.”

„Oh? Mám to, tak pokračujme!” Co? Ty jsi to právě pochopil? Ani já jsem tomu skoro nerozuměl! Bez ohledu na to hra pokračovala.

Seděl jsem na lavičce s Jeho Veličenstvem králem a díval se, jak tým hraje.

„Jsou zatraceně nadšení, co...”

„No, příští týden nás čeká přátelský zápas s impériem Refreese. Jsou pěkně napjatí a odhodlaní.”

Páni, už dělají takové věci. Nečekal jsem, že mezinárodní hry začnou tak brzy... No, tohle se mi už vymklo z rukou, jen doufám, že to zůstane veřejná zábava a ne nějaký divný způsob, jak určovat výsledky války nebo tak.

„Královna Yuel vypadá zdravě, to mě těší.”

„Ano. Dítě roste dobře a rychle! Jen doufám, že bude rodit bezpečně a zdravě. Původně jsem si myslel, že by bylo v pořádku, kdyby to dítě byla dívka, protože bych tě prostě vzal do své domácnosti jako snoubence Yuminy, ale... Myslím, že bych teď docela rád syna. Někoho, s kým se dá chytat, víš?“ Pro otce to byl rozhodně dobrý sbližovací zážitek, hrát si se svým synem. Byl jsem si docela jistý, že je to věc, kterou by si většina otců přála mít šanci udělat. Spolu s dalšími věcmi, jako pití chlastu se synem a oslavování.

...Když o tom tak přemýšlím, nikdy jsem neměl šanci se s ním napít, že? Jak hrozný syn jsem ... Omlouvám se, tati.

„Tým má trochu obavy, přiznávám… nemyslí si, že jejich obhajoba je na místě. Ten druhý tým má velkou sílu.”

„Potřebujete šikovného nadhazovače, abyste je vyvedli z míry. Házení křivkami by bylo vaším nejlepším řešením. “

„Křivky?“ Královy oči se zaleskly nevyzpytatelnými jiskrami. Mizerný. Proč jsem si pustil pusu na špacír?

Bylo příliš pozdě, škoda byla napáchána. Ptal se mě na křivky. Vzdal jsem se a vysvětlil jsem mu, že míč může být zakřiven bez magie.

Lidé tohoto světa už zavedli nevyslovené pravidlo, že nikdy nepoužijí magii v soutěži fyzické zdatnosti. Použili předměty na detekci magie, aby vycítili kouzla a magii během sportovních zápasů. Bylo to v podstatě opatření proti podvádění. Nikdo neuvažoval o tom, že by mohl hodit faleš, aniž by použil magii.

Vysvětlil jsem mu zatáčku, fastball, forkball a změnu. Jeho Veličenstvo král a nadhazovači se na mě dívali s velkou skepsí, takže jsem si nakonec na internetu vyhledal instruktážní video. Poté, co to viděli v akci, věřili, že to půjde.

Přirozeně mě požádali, abych je učil, ale pro takový manévr jsem naprosto postrádal úroveň dovedností. Jen jsem je naučil základy o tom, jak trochu zatočit s míčem, ale nic moc složitého. Potom jsem jim řekl bílou lež o tom, jak to zvládnou, když to budou cvičit pořád dokola.

...Ale i když jsem použil tak pitomou metodu výuky, stejně přišli na to, jak to udělat! To jim dalo nefér výhodu oproti Refreese, tak jsem si řekl, že budu muset jít a naučit to i hráče impéria. To je otrava.

Když jsme se s Yuminou vrátili z Belfastu, přivítal nás Kougyoku. Pták se snesl dolů a posadil se mi na rameno.

„Můj pane, jeden z mých zvědů mě informoval.”

„Ale? Našli něco?”

„Nejsem si jist, zda tomu tak je, či nikoli. Našli čtyřstrannou trojúhelníkovou strukturu. Je z podivného materiálu, černého jako smůla.” Čtyřstranná trojúhelníková struktura...? Myslí tím pyramidu? Ten černý materiál, který zmínil, mi určitě něco říká... Ten válec v království Elfrau byl stejný, že? To znamená, že by to mohla být dobrá zpráva!

„Kde je ta ruina?”

„Je to na osamělém ostrově daleko na jihozápad od nás. Je to západně od království Sandora.“ To bylo docela daleko, ale nebyla to vzdálenost, kterou bychom nemohli překonat. Napadlo mě, jestli bychom tam neměli jít s Babylonem, nebo mám místo toho použít kouzlo [let] ...

Svolal jsem obvyklou partu. Když došlo na diskusi o Babylonu, jen Leen a moje snoubenky byly zasvěceny do detailů. Neměl jsem v plánu dát o tom vědět nikomu mimo mé vévodství. Neměl jsem v úmyslu, aby si o mně lidé podezřívavě mumlali, než nám na dveře zaklepe fráze.

Vytáhl jsem mapovou aplikaci a potvrdil polohu. Leen se podívala na mapu a něco zamumlala, když kontrolovala polohu ostrova.

„Je to poměrně malý ostrov... Možná je dokonce menší než Brunhild.”

„Bydlí tam někdo?”

„Nemám ponětí. Přinejmenším s nikým v této oblasti nemáme žádné diplomatické styky. Nikdy předtím jsem o takovém ostrově neslyšela, abych byla upřímná. Kdyby to bylo na tak vzdáleném ostrově, rozhodně bych ho nebyla schopna najít jen náhodným průzkumem.“ Okamžitě mě naplnilo nově nalezené uznání pro mé malé ptačí přátele.

„Tak tohle bude čtvrtý Babylon! Když budu mít štěstí, bude to hangár nebo skladiště.”

„Hmm, no, byla bych raději, kdyby to byla knihovna, protože to mnohem více souvisí s mými zájmy.”

„Jsem vlastně docela zvědavá na věž, to jsem.”

„Já – já myslím, že to nakonec bude výzkumná laboratoř...”

„Psh, jestli si to všichni myslíte, tak se vsadím, že to bude hradba.“ Zjevně jsme se najednou vsadili. Osobně jsem si ale myslel, že bychom si měli potvrdit, jestli je to zřícenina Babylonu, než se příliš vzrušíme.

S tím jsme vyrazili. Zoufale jsem doufal, že to bude hangár nebo sklad...

◇ ◇ ◇