Největším ostrovem v západní oblasti byla Palnea. Byl to ostrov rozdělený na severní království a jižní království. Severní Palnea byla známá jako Palouf a Jižní Palnea jako Lihnea.
Obě země se opakovaně hádaly a neměly žádné formální mírové smlouvy, ale také se nikdy nezapojily do totální války. Pohádali se, pak ukončili nepřátelství a celý proces opakovali.
Národní síly každé země byly přibližně stejné. Pokud by obě strany vyhlásily válku té druhé, vítěz by měl Pyrrhovo vítězství. Škoda napáchaná na obou národech by byla příliš velká.
V posledních letech se však tato rovnováha začala posouvat. Paloufský král tragicky zemřel a jejich shovívavý premiér ho brzy poté následoval. A kvůli hrozným povětrnostním podmínkám se úrodě v Paloufu začalo dařit špatně a nabízela jen malý výnos. Lihnea také utrpěla určité ztráty ze stejného důvodu, ale hlavní část zasáhla severní národ. Kvůli strategicky výhodnému načasování se ministerský předseda Wardack z Lihney rozhodl, že učiní svůj krok ke sjednocení Palney jako jedné.
Wardack už před časem začal s tajnými přípravami, které měly Paloufu zasadit rozhodující ránu.
„Je zvykem vyhlašovat válku pomocí druhého prince?”
„Domnívám se, že intrikaří, já ano. Pokud mladý princ doručí dopis jako obvykle, ale jeho obsahem je válečné prohlášení... pak se příjemce rozzlobí a posla zabije, tak to udělá.”
„To rozhodně není nemožné.... Asi to není jejich hlavní cíl, ale dokážu si představit, že Wardack použije mou smrt jako nějakou tragédii, aby rozzuřil válečné úsilí...“ Princ Cloud se trpce zasmál. Očividně měl dobrý cit pro Wardackovu osobnost. Musel myslet na to, jak málo na něj pohlíželi lidé, kteří měli být jeho rodina.
„Musíme se začít připravovat. Cloude, zeptám se tě naposledy. Od této chvíle budeme proti Wardackovi a jeho spojencům. Nevadí ti to?”
„Jsem připraven. Budu s ním bojovat, pokud to bude nutné k záchraně mé matky.“ Zíral na mě a v očích mu jasně zářila jeho nezdolná vůle.
První fáze byla schůzka s bývalým premiérem, Koupem. Potřebovali bychom jeho pomoc. Byl to markýz, takže mohl ovlivnit další šlechtické rody a pomoci nám vytvořit frakci na podporu Clouda. A co bylodůležitější, mohl by mít informace o matce druhého prince.
Bez ohledu na to, co se stalo, budeme muset jednat rychle.
„Jsem rád, že máte takové odhodlání, princi Cloude. Máte pomoc západní aliance, takže teď vím, že se není čeho bát.“ Markýz Koupe poklekl před Cloudem na zem a sklonil hlavu. Bylo to poprvé, co se k němu chovali jako ke královské rodině. Zdálo se, že jsou na místě dost vzdáleném od hlavního města, takže názor idiotského prince za moc nestál. Koupeho sídlo bylo koneckonců daleko na venkově. A bylo to docela pěkné místo.
„Přirozeně s vámi budu spolupracovat... ale chci se vyhnout poškození země. Pokud je to možné, můžeme to udělat bez použití síly?”
„To jen znamená, že jediné překážky jsou Zabune a Wardack. Když zatkneme premiéra a necháme toho idiotského prince vydědit, budeme hotoví.“ Markýz Koupe vstal a obrátil se ke mně. Těžko se mi věřilo, že mu je ve skutečnosti přes šedesát. Jeho svaly byly šílené. Měl ustupující vlasy a to málo ze zbývajících pramenů bylo bílé, ale bylo těžké představit si tak dobře stavěného muže jako staršího.
„Porazit premiéra nebude moc těžký úkol... Ale to, že Zabune ztratí právo na nástupnictví, bude obtížné.”
„Nemůže být vyděděn za své dosavadní ohavné zločiny, že?“ Yae promluvila s jejími myšlenkami, ale markýz Koupe jen zavrtěl hlavou.
„Prostě nemáme dostatek důkazů. Premiér to všechno ututlal. Zúčastnění lidé by se také báli odvety. Nechtěli by proti němu svědčit. Bez králova přímého slova, Zabune nemůže být vyděděn...”
Ale král se asi nemůže postavit královně Dacii, co... Vlastně, proč ne? Přece jen ho vydírá?
„V nejhorším případě... bychom mohli vzít krále jako rukojmí a donutit ho, aby předal trůn princi Cloudovi, ale... to by se na nás neodráželo dobře.”
„...Jo, doufám, že se tomu vyhneme. Nechtěli bychom, aby byl princ považován za uzurpátora, který ukradl trůn.“ To by byla ta nejhorší možná situace. Ale stejně jsme museli postupovat rychle, protože válka s Paloufem byla tímto tempem nevyhnutelná. Hrmphe... možná Cesca na něco přišla, když navrhla toho blbce prostě zabít a skončit s tím....
„Prozatím bychom se měli zaměřit na záchranu Cloudovy matky.”
„Královna Erya je držena v domácím vězení v pevnosti Gallia. Je to místo s hlubokými vazbami na Wardacka. Jeden z mých podřízených tam úspěšně pronikl a potvrdil, že Erya žádnou takovou nemoc nemá. Ale je to hrozné místo. Pokud tam zůstane déle, může skutečně onemocnět.” Pokud byla situace taková, jak ji popsal Koupe, nemohl jsem si dovolit ztrácet čas. Rozhodli jsme se, že pevnost Gallia je naše první zastávka.
Dobrá, čas použít [odvolání] a získat markýzovu paměť... Fuj, hnus... Musím se držet za ruce se svalnatým staříkem a... Bože, čelo ne!
Poté, co byl spáchán špinavý čin, instinktivně jsem objal Elze. Trochu to pomáhá...
Praštila mě.
Pevnost Gallia byla poměrně velká, ale ne tak velká jako hrad Brunhild. Bylo to něco jako hrad uhnízděný v horách, ale zároveň to překlenulo celou délku horského průsmyku a zakrylo ho to.
Královna Erya, matka prince Clouda byla uvězněna v nejvyšší místnosti nejvyšší věže v pevnosti.
Díky vzpomínkám markýze Koupeho se nám podařilo obejít přísná bezpečnostní opatření a vklouznout přímo dovnitř. Princ Cloud promluvil, když se podíval na místo, které věznilo jeho matku.
„Obrana je tady dost silná.... Přesto bychom měli být schopni to všechno obejít vaší magií neviditelnosti… Jen doufám, že se dostaneme k mé matce a dostaneme ji brzy do bezpečí…”
„Cíl zaměřen na: Vojáci v pevnosti. Vyvolat [Paralyze].”
„Cíl úspěšně zaměřen. Vyvolávám [Paralyze].”
Z celé pevnosti jsem zaslechl několik zalapání po dechu a zachroptění a vojáci lemující vstupní bránu padli k zemi. To se mělo postarat alespoň o většinu. [Paralýza] nebude fungovat na lidi s velkou magickou obranou, nebo na ty, kteří náhodou nosí talismany, ale nebylo pravděpodobné, že by bylo mnoho odpovídajících kritérií.
„Jdeme...”
„...Hm.“ Zavolal jsem na ostatní a vyrazil vpřed. Princ Cloud na mě jen zíral s prázdným výrazem ve tváři. Yae mu náhle položila ruku na rameno a zadívala se mu do očí. Zavrtěla hlavou, jako by chtěla říct: „Nedělej si s tím starosti. Jestli se tím budeš trápit, budeš se trápit navždy“. Netušil jsem, co to má znamenat.
Když jsme vcházeli do pevnosti, prohlíželi jsme si zhroucené vojáky. Byla opravdu přísně střežená, ať už z jakéhokoliv důvodu. Víc než královský hrad, když o tom tak přemýšlím. Jakmile jsme vstoupili do hradu, všiml jsem si, že se tam stále pohybují nějací lidé. Většinou pomocníci, podřadný personál a tak dále. To dávalo smysl. Koneckonců jsem specifikoval vojáky. No dobře.
Když jsme prošli, všichni v panice vyběhli ven. Křičeli něco o propuknutí nemoci. Z jejich pohledu to tak nějak vypadalo, asi jo.
Nevšímal jsem si jich a vstoupil do věže. Vzal jsem od nehybného vojáka klíče od dveří a začal stoupat po příkrém točitém schodišti.
Asi v polovině schodiště jsme se setkali tváří v tvář s černovlasou služkou, asi dvacetiletou. Zdálo se, že ji kouzlo nijak nezasáhlo. Je bylo přirozené, protože mi vůbec nepřipadala jako voják.
„Jmenujte se, nebo hned zavolám stráže!”
„Jsem Cloud, druhý princ Lihney. Moje matka je tady a já jsem si pro ni přišel. Prosím, nechte nás projít.”
„Princ Cloud?!“ Služka s dlouhými černými vlasy náhle poklekla. Sklonila hlavu. Mohlo by to být...?
„Prosím, omluvte mé chování. Jmenuji se Angie. Jsem osobní pokojská královny Eryi. Na rozkaz markýze Koupeho, jsem ji tady chránila.”
„Aha, vy jste Angie? Koupe mi o vás všechno řekl. Děkuji, že jste nás informovala o mé matce. Jsem vaším velkým dlužníkem.”
„Mluvíte o mně příliš vznešeně...“ Já to věděl! Je to Koupeho služebná, ta, kterou poslali špehovat.
„Vaše matka není daleko odsud. Jen šplhat dál...“
„A co je tohle všechno?!“ Seshora se na nás vrhl osamělý voják. Přesně jak jsem očekával, byl tu alespoň jeden, který odolal mým účinkům.
Zrovna když jsem vytahoval Brunhild, abych ho znehybnil, Angie se přikrčila a vyrazila silný letmý kop do mužovy čelisti. Její ukázka rychlosti a síly byla daleko za mým očekáváním. Hou!
„Angie... ona je rozhodně rváč. Pohybuje se jako profík...“ Elze si pro sebe něco zamumlala. Služka rváč?! Dobře, myslím, že kdyby špehovala pro markýze, musela by v sobě mít víc než jen vzhled.
„Dobrá, jdeme.“ Angie sebrala ležícímu muži klíče a začala nás vést po schodech. Poslušně jsme ji následovali.
Po chvíli trmácení po schodech jsme došli k malým dvířkům umístěným ve zdi. Nahoru už nebylo kam. Byli jsme na špičce.
Angie je otevřela klíčem a princ Cloud se střemhlav vrhl do místnosti. Osamělá žena seděla na malé houpací židli v rohu a něco pletla. Vypadala na čtyřicet. Rozhodně připomínala Clouda. Viděl jsem v jejích očích něžného ducha.
„Matko!”
„C-Cloud...? Jsi to... opravdu ty?! Cloude!“ Rodič i dítě ronili slzy radosti, když se objímali. Něco jsem za sebou zaslechl a rychle se otočil. Yae otevřeně plakala. Musela být dojatá. Pochopil jsem její důvod... Yae byla určitě dívka s krásným srdcem.
Vytáhl jsem z kapsy kapesník a podal ho Yae. Jemně se s ním vysmrkala a pak si otřela oči. Pfft..,
„Cloude... tolik jsi vyrostl.... Jsem tak ráda, že jsem to přežila… Jsem tak ráda...!”
„Matko... opouštíme toto místo okamžitě. Vaše Výsosti, kdybyste...”
„Jdu na to.”
„Výsosti...?“ Otevřel jsem hned [bránu] a královna Erya se na mě zmateně podívala. Napadlo mě, že je vezmu rovnou zpátky do Brunhildu, ale rychle jsem usoudil, že sídlo markýze Koupeho bude zatím nejlepší.
Princ Cloud vzal svou zmatenou matku za ruku a vedl ji [bránou]. Angie byla stejně překvapená, tak jsme ji taky přemluvili.
S tím byla záchranná mise u konce. S tím, princ Cloud už nebyl spoutaný… A s tím bychom konečně mohli začít revoluci.
Heheh... Tak se na to podívejme... Jak se mám vypořádat s tím krysožroutem, který chtěl ze Sue udělat otrokyni...? Ohoho... Nebudu ho šetřit... Teď už mě nic nedrží zpátky... Vnitřně jsem se zahihňal.
„...Touya se zase tváří děsivě.“
„Určitě chystá něco zlovolného, to jo.”
Já-já nejsem zlovolný!
◇ ◇
◇
------------------------------------------------------------------------------------------------
Touya nemá gynoidům co říkat, sám má dost velký
zlozvyk. Už zase chystá něco zákeřného.😂
Tak první část hotová teď se ještě zbavit školné na hradě 🤣
OdpovědětVymazatSafra mělo to být škodné 🤣🤣
Vymazatďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazat