HRH 6 - Bonus: Tomoe, držící pevnost

Tomoe, držící pevnost

Stalo se to zhruba v době, kdy se Souma a ostatní ocitli v pohoří Hvězdná Dračí Hora a čelili bouři.

Tomoe, která zůstala ve městě hraničícím s lunárním pravoslavným papežským státem, protože bylo příliš nebezpečné vzít ji s sebou, se dívala směrem k pohoří Hvězdná Dračí Hora na severozápadě a modlila se, aby byli všichni v pořádku.

„Velký bratře. Velká sestro,“ modlila se. „Všichni... Prosím, vraťte se v pořádku.”

Inugami, který byl pověřen úkolem ji hlídat, byl znepokojen. „Sestřičko...”

Dnes, od chvíle, kdy byl nad pohořím Hvězdná Dračí Hora spatřen velký černý mrak, se Tomoe dívala z okna směrem k pohoří Hvězdná Dračí Hora a modlila se za bezpečnost všech. Modlitba byla jediná věc, kterou mohla udělat, takže to dělala celým svým srdcem.

Nemoci ten pohled dlouho snést, se ji Inugami snažil rozveselit.

„To je v pořádku. Jeho Veličenstvo a princezna mají madam Aishu, důstojníka Halberta a mladou slečnu Carlu, přední bojovník našeho království, s nimi. Pokud k tomu přidáš ještě madam Naden, draka, ať se stane cokoliv, jsem si jistý, že ti bojovníci budou schopni ty dva ochránit.”

Inugami to řekl, aby ji povzbudil, ale Tomoe sklopila oči.

„To chápu. Ano, ale... Bojím se. Myslím, že Aisha by položila svůj život za velkého bratra, ale to mi dělá starosti, že se zraní…”

Inugami zmlkl

Protože Souma odešel a udělal ze všech svých bodyguardů lidi, ke kterým měli blízko, Tomoe se musela obávat, co by se stalo, kdyby někdo z nich utrpěl život ohrožující zranění. Bylo snazší představit si to nejhorší, když se to týkalo někoho známého.

Bylo by snadné říct jí, že jsou věci v pořádku... ale i kdyby to bylo snadné říct, bez jakéhokoliv základu pro to, abych to řekl, nebylo by to dost na to, aby ji to uklidnilo. Bylo by lepší přesměrovat její pozornost.

Inugami položil ruku Tomoe na rameno. „Není dobré, aby se tvé zdraví tolik trápilo. Než si představovat nepříjemnou budoucnost, proč nemluvit o tom, co budeš dělat po tomhle? Můžeš mluvit se mnou.”

„Co budu dělat po tomhle...?“ zeptala se Tomoe a vzhlédla.

Tomoe projevila zájem, a tak Inugami pokračoval jasným tónem. „Ano. Jeho Veličenstvo řeklo, že jeho cesty do zahraničí budou pokračovat. Zcela jasně řekl, že tě vezme s sebou. Jaká je podle tebe další země, kterou navštívíte?”

„Myslíš někde jinde než v pohoří Hvězdná Dračí Hora, že?”

Tomoe se začala snažit předpovědět další zemi. Dobré znamení.

„Máme dobré vztahy s říší a jsou příliš daleko, že? Takže to bude jedna ze sousedních zemí...”

„No, jaké sousedy má Friedonské království?”

„Máme jich pět. Unie východních národů, republika Turgis, žoldnéřský stát Zem, Lunární pravoslavný papežský stát a Unie Devítihlavého Dračího Souostroví za mořem.”

Díky lekcím od Hakuyy, teď Tomoe dokázala ta jména vychrlit tak hladce, že bylo těžké myslet na ni jako na dítě.

„Která z nich vypadají jako místa, kam bys nešla?“ zeptal se Inugami.

„Myslím, že s potížemi spojenými s plavbou přes moře a se sporem o rybolovná práva to pravděpodobně nebude Unie Devítihlavého Dračího Souostroví. Taky je to v opačném směru města, ve kterém jsme ubytováni. Jinak se lunární ortodoxní papežský stát nedávno pokusil udělat z velkého bratra svého svatého krále, takže si nemyslím, že by tam chtěl jít.”

„Musím souhlasit,“ přikývl Inugami. „Unie východních národů je navíc souborem malých až středně velkých států a jednání s Jeho Veličenstvem o individuální návštěvě každého z nich by byla obtížná. Také mnoho žádostí o sňatek, které zaplavily hrad přichází z té země, takže by pravděpodobně váhal je navštívit.”

„V tom případě... bude to republika Turgis nebo žoldnéřský stát Zem?“ uhodla Tomoe.

Přestože se během války s Amidonií vyskytly problémy s věčně neutrálním Zemem, nebyly otevřeně nepřátelské. Pokud jde o republiku, nebylo zcela jasné, zda jsou nepřátelští, či nikoli.

Tomoe se zeptala, „Víš o Zemu a republice, pane Inugami?”

„Protože republika je uzavřená země, vím, že jejich pět hlavních ras ovládá zemi prostřednictvím rady, ale... to je tak všechno. Nicméně, pokud jde o Zem, slyšel jsem věci od žoldnéřů.”

Ačkoli byla ukončena poté, co byl Souma pověřen trůnem, Elfriedenské království předtím uzavřelo se Zemem žoldnéřskou smlouvu. Proto byli v království žoldnéři Zemu.

„Zdá se, že to je meritokracie... nebo spíš, zdá se, že by mohla být přímo tam.”

„M-Mohla by?“ Tomoe koktala.

„Ano. Zdá se, že i právo vládnout si lze nárokovat bojovou zdatností. Jednou za rok se země sejde, aby uspořádala velký turnaj v bojových uměních, a dělají vše proto, aby splnili jedno přání vítězi. Pokud si vítěz přeje být králem, dostane právo vyzvat současného krále, a pokud z toho vyjde vítězně, stane se sám králem. Proto je král Zemu vždy nejmocnějším válečníkem v zemi.”

„Hm, funguje to ve prospěch země? Mít někoho králem jen proto, že je silný...”

„Byrokracie, která se stará o vnitřní záležitosti, je nezávislá na králi, takže je to nejspíš v pořádku. Král přebírá odpovědnost za vojenské záležitosti, takže i když je královo nadání zcela bojové povahy, měl by být schopen řídit jako král. Zdá se, že to uklidňuje i občany. Protože si nárokují neutralitu, jejich země nebude útočit na jiné země, a pokud budou sami napadeni, budou mít nejsilnějšího možného krále, který je bude bránit. Je to jakési charisma, asi jo.”

„Páni... Je spousta způsobů, jak řídit zemi.“ Tomoe si ohromeně povzdechla a usmála se. „Na světě je tolik různých zemí. Mohlo by to být to, co můj učitel (Hakuya) myslel, když říkal, abych si rozšířila obzory?”

„Možná.”

„Chci se dozvědět víc o všech ostatních zemích. Tím, že se dozvím víc, myslím, že se můžu naučit milovat tuhle zemi, které velký bratr a ostatní vládnou, ještě víc.”

„Heh... Doprovodím tě, kam si budeš přát, malá sestřičko.”

S tím, Inugami poplácal Tomoe po hlavě a....

„Ah! Promiňte!”

Rychle odtáhl ruku. Když viděl Tomoe tak nadšenou, poplácal ji proti své vůli po hlavě, ale to se zjevně nehodilo, aby to dělal adoptivní sestře svého pána.

Tomoe měla ve tváři prázdný výraz, ale rychle zavrtěla hlavou, když uviděla, že se jí Inugami klaní. „Ale ne! Nedělej si s tím starosti! Mně to nevadilo!”

„Ale…“

„Um... Trochu mi to připomnělo tátu. Vyvolalo to krásné vzpomínky.”

Tomoein otec zemřel brzy poté, co se narodil její mladší bratr. Proto jí ho musel Inugami, který byl podobné rasy, připomínat.

Tomoe vzala Inugamiho za ruku. „Takže... Chci, abys mě dál učil, chválil mě a plácal po hlavě.”

„Sestřičko... chápu.”

Když o to Tomoe požádala očima vzhůru, Inugami ji nemohl zapřít.

Mimochodem, Inugami nebyl jediným přítomným členem Černých Koček a jeho společníci budou nad sklenkou ještě dlouho vytahovat nepopsatelný výraz, který měl na tváři.