HRH 6 - Epilog 2: Do další země

 Epilog 2: Do další země

       

Když jsme uzavřeli smlouvy s Naden a Ruby v pohoří Hvězdná Dračí Hora, vrátili jsme se do království.

Jak jsem řekl Tomoe, hrad byl stále zavalen nabídkami k sňatku, a tak jsem plánoval pokračovat v cestě do zahraničí. I když jsme měli nějaké věci jako Malý Susumu Mark V a Malého Musashiba, které byly objemné a nevhodné pro náš výlet, tak jsme se vrátili, abychom je vysadili.

Když Naden, černý ryuu a Ruby, červený drak, přistáli na hradě Parnam, hradní stráže začaly panikařit. I kdyby už o Naden věděli, sotva by mohli předpokládat, že se k nám připojí i Ruby…

Když o tom tak přemýšlím, úplně jsem to zapomněl nahlásit.

Bez ohledu na to, sesedl jsem z Naden a zamířil ke gondole, kterou nesla Ruby. Naden nesla gondolu cestou tam, ale měla se stát mou královnou. Kdyby ji nesla a Halova žena by dorazila s prázdnýma rukama, na Ruby by se to špatně odrazilo, a tak jsme se rozhodli, že ji ponese Ruby.

„Ruby,“ řekla Naden. „Nesla jsi to bez jakéhokoliv třesení, doufám?”

„Odstrč se, Naden. Nesla jsem to dobře.“

Naden a Ruby se začaly hašteřit ve chvíli, kdy se změnily zpět do lidské podoby.

Teď mezi nimi měl být hierarchický vztah, jako mezi manželkami krále a jednoho z jeho služebníků, ale zdálo se, že ani jedné z nich na tom nezáleží a že se dobře baví tím, že na sebe střílejí. Takový vztah pro ně musel být jednodušší.

Pak se otevřely dveře do gondoly a vyšla Liscia. „Urgh...”

„Liscio?!“ zvolal jsem.

Ve chvíli, kdy se dostala na zem, Liscia klopýtla, tak jsem spěchal, abych ji chytil. S Liscií v náručí, podíval jsem se na ni a zjistil, že je bledá a zakrývá si ústa.

„J-Jsi v pořádku?! Co se děje?!”

„Promiň.... Jsem trochu nejistá na nohou... Je to nemoc z pohybu?”

Nemoc z pohybu z gondoly... Bylo to tak? Vidět Lisciu takhle, Naden z toho obvinila Ruby.

„Říkala jsi, že jsi ho nenechala třást!“ zaječela Naden.

„Já – já myslím, že ne, jasný?!”

„Uklidněte se, prosím,“ vystoupila Aisha. „Myslím, že se to moc neotřáslo.”

Liscia se chabě zasmála a dodala, „Nemyslím, že je to chyba Ruby,” aby ji kryla. „Myslím, že únava z dlouhé cesty na mě konečně dolehla. Asi se mi nepodařilo správně řídit své zdraví.”

„Opravdu jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.

„Jo... Ale jdu si napřed odpočinout do svého pokoje. Carlo, šla bys se mnou?”

„D-Dobře. Můžeš se o mě opřít.”

„Mám jít taky s tebou?“ zeptal jsem se.

„Musíš Hakuyovi podat zprávu o tom, co se stalo, že ano? Soumo? Musíš zařídit bydlení i pro Naden a Ruby. Budu v pořádku, tak běž dělat svou práci.”

Urkh... Když to řekla takhle, nemohl jsem jí nic říct.

Nakonec jsem se mohl jen dívat, jak Liscia odchází do svého pokoje a opírá se Carle o rameno, aby ji podepřela. Kdybych se choval ustaraně, asi by se naštvala, tak jsem se rozhodl soustředit se na to, co je třeba udělat.

 

„Teď, když jsme se všichni shromáždili...”

Než jsem se vrátil do úřadu pro vládní záležitosti, probral jsem s Hakuyou události, které se udály, postaral se o různé procedury, které musely být pro Naden a Ruby vyřešeny, a rozeslal příkaz výzkumnému ústavu ohledně vyšetřování přežitků vědy, datum se změnilo. Teď, když byla práce vyřízena, povolal jsem ještě jednou členy svého cestovního doprovodu.

V místnosti bylo šest těch, kteří se vrátili s námi, Aisha, Naden, Carla, Hal, Kaede a Ruby, plus tři další, Hakuya, Juna a Roroa, kteří drželi pevnost. Liscia se stále necítila dobře, a tak ve svém pokoji odpočívala.

„Je to pořád dobrý nápad, abych byl pryč z hradu?“ zeptal jsem se pohledem Hakuyy.

Potvrzeně přikývl. „Ano... Počet nabídek k sňatku, které na hrad přicházejí, stále neklesl.”

To sedí. Situace v pohoří Hvězdná Dračí Hora uběhla tak rychle, že to nakonec trvalo méně dní, než jsem čekal. Ne, po tom všem, co se stalo, měl bych být šťastný, že se to vyřešilo tak rychle.

„...No, když už jsme u toho, myslím, že pojedu na diplomatickou misi do jiné země. Lisciino zdraví mi dělá starosti, ale sama mi řekla, abych šel.”

Vlastně jsem přemýšlel, že bych zůstal na hradě, dokud se Liscia úplně nezotaví, ale řekla, „Nechci, aby ti mé chatrné zdraví zabránilo využít této důležité příležitosti k návštěvě jiných zemí.” Důrazně zdůraznila, že „Kontakt s jinými kulturami tě pomůže povzbudit. Takže chci, abys jel a poznal svět.”

Kdyby to chtěla říct takhle, neměl jsem jinou možnost než jít.

„Tomoe čeká v té vesnici, tak chci zítra vyrazit,“ řekl jsem. „A teď k našemu dalšímu cíli... Myslím, že bych rád jel do republiky Turgis.”

Republika Turgis byla země mrazivého chladu v nejjižnějších částech kontinentu. Byla to nepřístupná země, pokrytá sněhem a ledem během zimy, a oblohu tam narušovaly teplé vzdušné proudy, takže wyvernové nemohli létat. Měli národní politiku rozpínavosti na sever a nedávno vykazovali známky toho, že se během války s Amidonským knížectvím pohnuli na sever, že?

Podíval jsem se na každého ze svých společníků a řekl, „Moc nerozumím krokům, které ta země dělá. Je to země, které obecně moc nerozumím, takže bych se rád sám podíval, jaké to tam je. Ať už s nimi budeme mít v budoucnu nepřátelské nebo srdečné vztahy, myslím, že vědět víc o té zemi mi umožní dělat vhodnější rozhodnutí.”

Bitva s Amidonským knížectvím se odehrála proto, že již upevnili svou vůli postavit se nám na odpor, takže pro mě nebyl prostor, abych vyšetřil jejich domácí situaci. Dalo by se také říci, že právě proto na mě Roroa nakonec skočila. Aby se to příště nestalo, chtěl jsem to předem důkladně prošetřit.

„R-Republika Turgis?“ zeptala se Naden.

„...To není zrovna místo, kam bych chtěla jít,“ dodala Ruby.

Obě měly ve tvářích nepříjemné výrazy.

Věděl jsem, že wyvernové nesnášejí chladná místa, ale vypadalo to, že to platí i pro ryuu a draky.

Byla polovina května a království se už oteplilo. V republice se však teplota zřejmě vyšplhala jen na deset stupňů celsia. To klima bude pro Naden a Ruby kruté.

„Koneckonců je to chladná země. Myslím, že ani jako osobní strážce nebudu moc k užitku,“ řekla Carla, která jako dragonewt měla také potíže vypořádat se se zimou.

Kdyby měla na sobě tlusté šaty, mohla by přijít, ale zřejmě chtěla říct, že pokud by ji to zpomalilo, pak by bylo zbytečné brát ji jako bodyguardku.

Nemožnost přivést tyto tři by znamenala obrovský zářez do naší celkové palebné síly, ale nemohly za to, že jejich rasy by je činily nevhodnými pro daný úkol. Kdyby se nutily dělat věci, které se od nich nedají rozumně očekávat, a v důsledku toho by si zničily zdraví, trápilo by mě to. Tentokrát bych to s nimi musel vzdát.

„Naden, Ruby, Carlo, prosím zůstaňte v království,“ řekl jsem. „Tentokrát si Liscia také odpočine a zotaví se. Aisho, Hale a Kaede, rád bych, abyste vy tři pokračovali jako moji bodyguardi. Přivedeme i Tomoe a Inugamiho.”

„Nech to na mně.“ Aisha se udeřila pěstí do hrudi.

„„A-ano, pane.““ Hal a Kaede zasalutovali.

„Také... Roroo.”

„Hm? Já?“ Roroa měla ve tváři prázdný výraz.

„Rád bych, abys šla taky. Chci, aby ses podívala na zboží, které bychom mohli prodat republice. Vlastníš firmu, takže jsem si jistý, že jsi obeznámena s obchodním zbožím.”

Roroa se zářivě usmála. „Oh! Nevadí ti, že jdu s tebou? Yippee! Mweheheh, nech to na mně, zlato. Najdu ti nějaké pěkné obchodní zboží.“ Ovinula se mi kolem paže.

Zatímco jsem ji poplácával po hlavě, obrátil jsem se na Junu. „Jestli přivedu Roroo, tak si nejsem moc jistý množstvím palebné síly, kterou máme po ruce. Takže, Juno...”

„Ano?”

„Juno, byl bych rád, kdybys šla taky. Můžeš to zapracovat do svého rozvrhu?”

Jako Prima Lorelei, byla Juna tváří vysílání hlasového klenotu. Byla hostitelkou vzdělávacího programu a potřebovala se také objevit v pěveckém programu. Proto v jejím rozvrhu nebyla volná místa a otázka zněla, Je možné, aby sis upravila rozvrh?

Juna se na mě široce usmála. „Hee hee. To je v pořádku. Nebo spíš udělám, aby to bylo v pořádku,“ řekla s konečnou platností, položila si ruku na hruď a uklonila se. „Jestli mám ve vzdělávacím programu krytí od Komari a Sieny, neměl by to být žádný problém. Mladší loreleis dospívají a myslím, že by měly být chvíli beze mě.”

„Udělají to? To pomáhá.”

„Ne, stejně jako Roroa, chci cestovat s vámi, pane.“ Juna na mě škádlivě mrkla. Jo, byla velmi okouzlující.

Prozatím byli vybráni členové skupiny.

„Hakuyo, mohl bys zkusit podat žádost o rozhovor s republikou Turgis?“ zeptal jsem se. „V podstatě mám v úmyslu jít inkognito, ale možná budu muset požádat o setkání na místě. Zařiď to pro mě, ano?”

„Rozumím.“ Hakuya se uklonil a přijal úkol.

Dobře, to bylo všechno víceméně připravené.

„Tak tedy, všichni,“ řekl jsem. „Můžeme se vydat na cestu?”

A tak jsme odjeli do zamrzlé země na jihu, republiky Turgis.

 ---------------------------------------------------------------------------------------------

Jak u Cimrmana. Řeknou mu, jdi na sever, a jde na jih 😁