Po chvíli, se Babylon vznášel nad oblohou Ramisshovy teokracie. Byli jsme na dobré cestě k Moři Stromů a k Behemothovi.
„Rosetto, nainstalovala jsi komunikační zařízení, jak jsem žádal?”
„To si piš, že jo, mistře! S tímto zařízením budete moci přenášet zprávy mezi jednotlivými Frame Geary, stejně jako přímo do samotného Babylonu, opravdu. Je tam něco jako soukromý kanál a taky reproduktor!”
Hruďový poklop Frame Gearu se zavřel a já zjistil, že jsem naladěn na tři kanály. Všechny tři byly venku napojeny na Monicin přijímač.
„Slyšíš mě, Monico?”
„Jasně a jasně, můj pane. Dokonce perfektně!“ Monica mávla rukama po kameře a já slyšel i její hlas. To bylo dobré, nebyly žádné problémy s audio kanály.
Dobře, myslím, že později uvidíme, jak se bude dařit venku. Byla to ale sólo mise, takže to není tak, že bychom mohli testovat komunikaci mezi jednotlivými Frame Geary.
„Mistře. Neustále se blížíme k našemu cíli. To zvíře je v mém hledáčku. Vynořilo se ze stromů a řádí uprostřed lesů na okraji Ryle. Jakmile nás vyvedu přímo nad něj, připravte se k seskoku.”
„Mám to.“ V kokpitu zazněl Cescin hlas. Zkontroloval jsem všechny měřiče, měřidla a monitory, než jsem převedl magii přes operační zařízení. Motor se nastartoval.
S dunivým zvukem se Rytíř Baron konečně probudil.
Monica, zamyšlená na monitoru, mě zavedla k výtahu. Doprovodil jsem tam Rytíře Barona jen s malými obtížemi. Výtah pomalu klesal do nejnižšího patra hangáru.
Kdyby to bylo anime, mohl jsem říct klišé jako „zvednout!” nebo „spustit!” a vystřelil katapult-jako zařízení, ale ... Nestřílel jsem do prázdnoty vesmíru a rytíř Baron nebyl vybaven k letu.
Dost nedůstojným způsobem jsem prostě vyskočil z hangáru z otvoru na nejnižší úrovni. Letěli jsme v malé výšce podle měřítek letadla, ale ve skutečnosti jsme byli dost vysoko ve vzduchu. Ve vší upřímnosti, těsně před skokem jsem trochu dostal strach, ale to nikomu neříkejte.
Rychlost mého sestupu začala rychle klesat. Když jsem se trochu rozhlédl, všiml jsem si, že je to kvůli tryskám na nohách a zadní části Frame Gearu. Zajímalo mě, jestli to funguje podobně jako [levitace].
Pokračoval jsem v sestupu na zem, můj pád zpomalily trysky. Jakmile jsem přistál, nebylo toho moc, co se nárazu týče. Očividně mě chtěli navinout zpátky do Babylonu s drátem, až bude po všem. Nebyl jsem si jistý, jestli je to nejefektivnější způsob, jak jít... Říkal jsem si, že mi nebude vadit použít [bránu] k návratu.
Z mé pozice na hřišti jsem viděl dvouocasého štíra. Zuřil přímo mým směrem. Bylo to velké. Větší, než jsem si myslel.
Měřítko... pokud byl Frame Gear člověk, pak to stvoření bylo určitě velké jako dvoupatrový autobus.
V příkrém kontrastu s nízkým plochým tělem měl dvě vyboulené a obrovské kleště. Věděl jsem, že mě odstřelí, když mě jedna z těch věcí trefí. Frame Gear nebo ne. ...Bylo by to ještě horší, kdyby se jedné podařilo mě chytit.
„...Tohle asi rozhodne ten, kdo udeří první.“ Pevně jsem sevřel palcát v pravé ruce a zaujal těžký postoj se štítem v levé. Černý rytíř Frame Gear, Rytíř Baron udatně zaútočil na Scorpinase.
Náhle se Behemoth pohnul, jako by si všiml mého postupu. Ukázal dva ocasy mým směrem. Způsobem připomínajícím vodní pistoli vytryskly z ocasů dva proudy purpurové tekutiny.
Naštěstí jsem takový pohyb očekával a obratně jsem zvedl štít, abych to vykryl.
„Pokud jste připraveni, není co ... C-co?!“ Z mého štítu vycházel doutnající, odporný kouř. P-počkej vteřinku... taje?! To není jen jed ... to je kyselina! Dalších pár výstřelů mi úplně zničí štít!
Naštěstí pro mě ten útok toho tvora trochu zpomalil. Běžel jsem po jeho boku a mířil na jeden z jeho ocasů a vší silou srazil můj palcát.
S praskavým zvukem se krunýř trochu roztříštil, ale to bylo všechno. Co, to je tak tvrdý?! Štíři jsou víc příbuzní pavoukům než rakům, že?! Proč je jeho krunýř tak tvrdý?! Je evoluční biologie na tomto světě jiná nebo co?! Když mě Behemotův pevný krunýř překvapil, zaútočil kleštěmi na Rytíře Barona.
„A jéje!” Jak se stvoření vrhlo, otočil jsem mu palcát na hlavu. Jeho pancíř opět pohltil většinu nárazu, ale stále se lehce potácel. Než jsem mohl provést následný útok, vystříkl znovu kyselinu z ocasu.
„Sakra...“ Znovu jsem zvedl štít, abych to zablokoval, ale byl silně oslabený. Tvor využil slepého místa, následoval úder z kleští a já se reflexivně pohnul, abych ho zakryl i štítem.
„...Sakra!“ Štír zachytil štít do kleští. Vycítil jsem nebezpečí, pustil jsem ho a uskočil.
Napůl roztavený štít se snadno rozdrtil pod hrozivým klepetem. Ta věc měla být vážný problém. „Hádám, že do toho budu muset jít naplno... Monico, spusť bitevní kladivo!”
„Ano, pane! Totálně upustit bitevní kladivo a tak!“ Z oblohy spadlo masivní černé válečné kladivo. Způsobilo těžký náraz, když dopadlo na zem, a já odhodil palcát, zatímco jsem se obratně vyhýbal Behemotovým úderům. Popadl jsem těžký nástroj oběma rukama.
„Magické doladění. První patice, uvolnění!“ Otočil jsem vypínačem vedle ovládacího joysticku a pomalu vyladil svou magii do rukou Rytíře Barona. Vytékala z těch rukou přímo do bitevního kladiva.
„[Gravity].“ Bojové kladivo mělo většinou sníženou váhu, takže jsem ho mohl obratně přenést přes rameno. Uviděl jsem svou šanci a rozběhl se k Behemothovi. Jak jsem k němu padal, převrátil jsem svou magii, čímž jsem několikrát zesílil výchozí váhu bitevního kladiva.
Se zaduněním a odporným křupnutím země zaduněla. Scorpinas už nebyl. Jeho tělo se křečovitě svíjelo, jak mu z krunýře zuřivě vyrážely vnitřní orgány. Bylo zatraceně ohavné se na to dívat.
„...Vynikající. Dokázal jste to, pane.“ Monica pronesla tichá, užaslá slova. Nakonec to bylo mnohem těžší, než jsem čekal. Přesto to nebyl vůbec špatný výsledek proti nepříteli, kterého mělo odstranit mnohem více lidí. Můj štít byl také úplně rozbitý. Rosetta na mě určitě chtěla křičet. Ať už to dopadne jakkoliv, vyhrál jsem. Na ničem jiném nezáleželo.
...Mohl jsem to trochu
přehnat, ale... bude vůbec někdo chtít kupovat tyhle hnusný věci? Poníženě jsem si povzdechl, když jsem se podíval na
poničené, znetvořené pozůstatky toho, co bývalo Scorpinasem.
„Cože... Já... Prostě nemůžu uvěřit, že už jste ho porazil.“ Použil jsem [bránu], abych přivedl Relishu k Scorpinasově mrtvole. Hlavně proto, že měla potíže s vědomím, že je mrtvý.
Zdálo se, že neexistují žádná pevná pravidla, jakou věc bych měl gildě v případě zničení Behemotha přinést, protože samotná myšlenka, že by to byla sólová práce, byla něco nemyslitelného. Původně to ale byl štír, tak jsem si myslel, že kleště budou stačit.
Vzhledem k tomu, že mým svědkem byl cechmistr, nebylo pravděpodobné, že by došlo k nějakým potížím. Relisha zavolala pomocí Tracebooku několik členů cechu z Tem a ti začali hodnotit a nakupovat suroviny, které tu zůstaly po zdechlině. Naštěstí se starali i o sklízecí část. Upřímně, bylo to zatraceně nechutné, nechtěl jsem sahat na ty lepkavé věci.
„No.... Stalo se.”
„Hm?“ Relisha mi vrátila cechovní kartu. Bylo to čisté zlato. Vypadalo to pěkně, ale možná trochu zbytečně křiklavě.
„Dosáhl jste nejvyššího možného postavení. Zlaté pozice. Jediní lidé na světě, kteří mají tento titul jste vy, velkovévoda a bývalý král Rytířského království Lestia.”
„Lestia? Existuje Rytířské
království?”
„Vskutku, je to vojenské království rytířů. Na východ od Ryle.” Hoho, to zní zajímavě ... Ten druhý zlatý musí být extrémně silný. Musí to být král válečník nebo tak něco. Ale právě řekla, že je bývalý král, takže je možná v důchodu.
Bylo mi připomenuto, že na mé cechovní kartě jsou také vázány tři tituly. Drakobijce, Ničitele golemů, a Zabijáka démonů ... Ale tentokrát se nic nepřidalo.
No, není to tak, že by to byla výprava, od které by se dalo rozumně očekávat, že bude sólová, takže pro ni nemají titul. Plus, Relisha by se mě určitě neptala, kdyby nevěděla o Frame Gearu. Dobře, myslím, že něco jako Lovec Behemotha by stejně neznělo tak skvěle.
„Mimochodem... váš válečník. Jak děsivý artefakt to je. S takovou mocí by se napadení cizího národa ukázalo jako trochu znepokojující.“ Relisha zamumlala, když se podívala na rytíře barona. Jak jsem očekával, lidé na tomto světě to nebudou brát na lehkou váhu.
„Jmenuje se to Frame Gear. Je to výtvor geniálního (zvrhlého) doktora ze starověké civilizace. Byl vytvořen, aby zachránil svět.”
„Zachránit svět ...?”
„Ty jsi cechmistr, takže bys o nich měla vědět... o těch podivných křišťálových stvořeních, která se v poslední době objevují po celém světě, jakoby odnikud.”
„Kh...!“ Relishin výraz potemněl. Jak jsem si myslel, věděla o nich. Cech dobrodruhů byl organizací, která překlenula celý svět, takže kdyby to někdo věděl, byla by to ona. Navíc, když ji Tracebook informoval o všech událostech, není možné, aby se to nedozvěděla.
„...Máte pravdu, ano. Máme o nich zprávy v podstatě ze všech poboček. Meče je nemohou krájet, magie nic nedělá... regenerují se, s těly z čistého křišťálu. S lehkostí ničí bandy žoldnéřů a vesnic a s každým dalším zjevem sílí.”
„Ta stvoření jsou fráze, Relisho. Jsou to bytosti, které se už jednou objevily a zničily starověký svět.”
„Cože?!“ Relishino celé tělo ztuhlo a její oči si mě prohlížely s chladným překvapením. Chtěl jsem předejít všeobecné panice odhalením fráze světu, ale Relisha a její cech by byl mocným přínosem. Kdybych s ní spolupracoval, bylo by jednodušší to koordinovat, tak jsem se rozhodl, že ji do toho zasvětím.
S klidným tónem, jsem pomalu sděloval pečlivě vybrané kousky informací cechovnímu mistrovi.
„Hranice světa... vetřelci z jiného světa... Jistě, kdybych nevěděla o těch křišťálových stvořeních, brala bych to jako špatný vtip, ale...“ Relisha polkla a zamumlala si pro sebe, když slyšela má slova. Přirozeně jsem se opomněl zmínit o Babylonu a panovnickém jádru, takové záležitosti byly pro zajištění její pomoci zbytečné.
Přesto se zdálo, že mi věří. Spíše pro ni bylo lepší, že mi věřila, protože fráze způsobovala cechu značné potíže.
„Nevím, jestli fráze zahájí rozsáhlou invazi, ani nevím, kdy k ní dojde. Ale vím, že pokud se to stane, budeme vyhlazeni. Z toho důvodu, v současné době oživuji Frame Geary.” ...Také roboti jsou cool, a já jsem chtěl na jednom jet.
Nemyslel jsem si, že je možné vyřadit střední nebo pokročilou frázi bez Frame Gearu. Navíc, v případě těch pokročilých, nebyl jsem si ani jistý, jestli se jim celé družstvo Frame Gearů dokáže postavit a zvítězit. Proto jsem musel začít připravovat věci rychleji. Koneckonců jsme nevěděli, kolik času na přípravu nám zbývá.
Po chvíli strávené zíráním na mého černého rytíře, se ke mně Relisha otočila a promluvila.
„Dobrá. Tuto informaci oznámím ústřednímu velitelství cechu. Získám o těch tvorech co nejvíc informací a nahlásím vám je, Vaše Výsosti.”
„Mockrát děkuju. Ale prosím, nechte si informace o blížící se invazi pro sebe. Koneckonců to ještě není jisté.”
„Ano, samozřejmě. Není důvod začínat zbytečnou paniku ve velkém měřítku. Všechny tyto informace zůstanou se mnou.” Teď, když jsem zajistil spolupráci cechu, byl bych schopen vědět o incidentech tak, jak se staly. Ne že bych chtěl slyšet, že se incidenty skutečně dějí, byl bych radši, kdyby fráze zůstala doma.
Vzhledem k obrovskému množství zpracovaného materiálu se se mnou cech dohodl, že mi později vyplatí hotovost.
Relisha se rozhodla zůstat v cechovní síni, aby se postarala o papírovou tlačnou stranu věcí, a tak jsem Rytíře Barona vrátil do hangáru pomocí [brány].
Potom, jsem použil [let] k tomu, abych zamířil na vykopávky a vykopal jeden magický kámen po druhém. Byly tam tři magické kameny. Jeden modrý, jeden zelený a jeden žlutý. S těmi magickými kameny, bych byl schopen vytvořit více etherové kapaliny, a vytvořit více Frame Gearů.
Všechny tři jsem umístil do [skladu], a otevřel jsem [bránu] zpět do Babylonu.
◇ ◇ ◇
ďakujem, jedna rýchla akcia a hor sa na "kamienky.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazatDěkuji:)
OdpovědětVymazat