HRH 7 - Prolog: Setkání

Prolog: Setkání

       

—V polovině 5. měsíce, roku 1 547., kontinentálního kalendáře—

Tomoe, která zůstala ve městě u hranic s lunárním pravoslavným papežským státem, přišla na polední trh se svým osobním strážcem, Inugamim. Posel kui už doručil zprávu, že Souma a ostatní jsou v bezpečí a vezmou Tomoe s sebou na další zastávku, do republiky Turgis, takže tu má počkat, až se s ní setkají. Zdálo se však, že by byla škoda jen tak sedět a čekat, a tak se s Inugamim rozhodli, že se rozhlédnou po rušném trhu.

Díky blízkosti hranic se zde shromáždilo mnoho obchodníků, kteří cestovali mezi oběma zeměmi, a zboží z obou zemí bylo na prodej.

„Hej, holčičko,“ Řekl jeden z nich. „Proč neřekneš tátovi, aby ti koupil tuhle sponku do vlasů?“

„Mám tady nějaké opravdu dobré sušené jídlo, víš?“ křičel další. „Podívej se, ano?“

Zatímco Tomoe a Inugami procházeli tržištěm, kupci ve svých stáncích na ně volali kupeckým slangem. Zdálo se, že si je pletou s rodičem a dítětem. Jejich tváře byly tvarovány velmi odlišně, ale mezi rasami bestií bylo běžné, že muži a ženy měli velmi odlišný vzhled, takže to mohl být důvod, proč vypadali jako otec a dcera.

Tomoe vzhlédla a zahihňala se. „Pane Inugami, myslí si, že jsi můj táta.“

„Ano, madam,“ řekl. „Je ode mě neslušné, že to říkám, sestřičko, ale je pro nás výhodné, když náš vztah nechápou tak špatně. Pokud je muž viděn, jak jde s dívkou, která je dost mladá na to, aby byla jeho dcerou, ale není, lidé si začnou myslet věci, které nechceme.“

Jinými slovy, pokud byla alternativa zaměněna za únosce, bylo mnohem lepší být považován za otce a dceru.

Tomoe k němu vzhlédla. „Hm... Nebylo by tedy lepší, kdybys se mnou mluvil méně uctivě a spíš jako otec?“

„Ne... To nemůžu...“

„Nemůžeš?“

„N – není to tak, že bych... nemohl. Asi máš pravdu, Tomoe.“ Po ustoupení, Inugami upustil od formálního tónu.

Tomoe se zahihňala. „Tak dobře, tati.“

„Co je to, moje dcero?“

„Chci vědět, jaké obchody tu dnes provozují obchodníci, kteří pocházejí z jiných zemí.“

„Hm... V tom případě je to pravděpodobně jeden z nich.“ Inugami ukázal na stánek, který spravoval tlusťoch. Zdálo se, že prodává sušené ovoce, které dlouho vydrží.

Tomoe naklonila hlavu na stranu. „Jak to poznáš?“

„Vidíš ten doplněk s lunárním ortodoxním symbolem, který nosí na hrudi?“

Teď, když jí to Inugami ukázal, viděla, že tlusťoch má na sobě doplněk se symbolem, který vypadá jako kombinace úplňku a srpku měsíce na levém ňadru.

Tomoe to nemohla vědět, ale Mary, osoba, která byla poslána jako vyslankyně z lunárního pravoslavného papežského státu, nosila náhrdelník se stejným symbolem.

„Zbožní věřící lunárního pravoslaví je nosí stále u sebe,“ vysvětlil Inugami. „Vidíš, že barva na něm je taky pěkná, že? To je také známka někoho, kdo významně přispěl k hlavní církvi.“

„Aha, chápu to. Proto jsi věděl, že je z pravoslavného papežského státu, co?“

„Přesně tak. Chceš se tam jít podívat?“

„Ano!“ zvolala.

Oba přešli ke stánku. Před vchodem bylo sušené ovoce a ořechy a vzadu bylo několik sudů, kde muž uchovával ovoce konzervované v medu.

„Nazdárek, holčičko, mám nějaké báječné plody konzervované medem,“ zazubil se prodavač. „Proč si nějaké nekoupíš?“

Jako odpověď, Tomoe se zeptala, „Vy jste ze zahraničí, že, pane? Máte nějaké zajímavé příběhy o své zemi?“

„Cože?“ Prodavač byl tou náhlou otázkou zmaten.

„Hej, je neslušné se ho takhle najednou ptát!“ vynadal ji Inugami.

Když ztuhla, když na ni někdo křičel, zvedl ji za zadní část kápě. Tomoe byla bezmocná jako kotě zavěšené ve vzduchu.

Inugami nasadil falešný úsměv a prodavači se opakovaně uklonil. „Promiňte, pane. Máme nějaké obchody v republice Turgis, ale pro mou dceru je to poprvé a je celá rozrušená. Pokaždé, když něco vidí, je to „Co je to?Co je to?“ Ona prostě nebude zticha ...“

„Aha... Hahaha, je dobré vidět dítě tak plné zvědavosti.“

„Opravdu si to myslíš? Oh, dáme si pár těch konzervovaných plodů.“

„Děkuji! Přijďte zas!“

S Tomoe stále ve vzduchu, Inugami zaplatil za zboží, pak dostal úhledně nakrájený meloun konzervovaný v medu a s úsměvem opustil stánek.

Jakmile byli na místě, které obchodník neviděl, Inugami položil Tomoe na zem, zkřížil ruce na prsou a podíval se jí zpříma do očí. „Žádám tě, abys mi odpustila, že jsem na tebe křičel. Ale sestřičko ...“

„A-ano...?“

„Proč ses na něco takového ptala?“

Inugami zachovával co nejklidnější tón, aby ji nezastrašil.

Tomoe se na něj podívala obrácenýma očima, pak se váhavě přiznala, „Myslela jsem, že když chci pomoct velkému bratrovi a ostatním, potřebovala bych se učit o jiných zemích. Proto...um...jsem se ho chtěla zeptat...“

Hlas Tomoe se postupně ztišoval, jak mluvila.

Inugami si povzdechl. „Jsou špioni, kteří se přestrojují za obchodníky. Jestli on byl jedním z nich, můžeš být označena pro zvláštní pozornost, protože jsi chtěla tu informaci. Je to velmi nebezpečné.“

„Omlouvám se...“ Tomoe vypadala upřímně zkroušeně a vlčí uši měla svěšené.

Vidět ji naprosto odraženou, Inugami položil ruku Tomoe na rameno. „Takže jestli chceš vědět něco o jiných zemích, řekni mi to. Naučím tě všechno, co budu moct. Přirozeně, nemůžu ti říct nic tajného.“

Pak Inugami podal misku s ovocem konzervovaným v medu Tomoe. Jednu přijala, ukousla si a usmála se.

„To je tak sladké, tati.“

„Nemůžu si pomoct, ale musím být milý. Hlavně k mé dceři.“

Po této výměně názorů, kde mohli, ale nemuseli být na stejné straně, se oba usmáli. Každému, kdo by se podíval, by připadali jako blízký otec a dcera.

Bylo to další den, kdy se s nimi Souma a ostatní setkali.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Šťastné a veselé vánoční svátky🎄🎄🎁

Dnes bylo od každého něco jako dárek a jak bývá zvykem na výročí na Silvest a Nový rok toho bude zase víc