Mezipříběh I: Mystické oči catoblepase
„Už jste někdy slyšel o netvorovi známém jako catoblepas?”
Elfí cechovní mistr Relisha prolomila ledy tím, že vytáhla nějaké monstrum.
Myslel jsem, že si mě vzala stranou, abychom si promluvili o cechovní větvi, ale nezdálo se, že by tomu tak bylo.
„Ne, neslyšel. Co je to za monstrum?“ Relisha otevřela knihu ve svých rukou a ukázala mi jistou stránku. Vypadalo to jako monstrózní encyklopedie, kterou jsem před časem viděl v čítárně cechu.
„Mají obličej prasete a tělo býka, ale krk mají hodně dlouhý. Způsob, jakým jejich těžké hlavy visí nízko u země, je považován za jejich typickou značku.“ Na stránce Relisha palcem zachytila obrázek příšery, který přesně odpovídal jejímu popisu.
„Plivou z úst jedovatý plyn tak jedovatý, že zabíjejí rostliny jen tím, že na ně dýchají. Ale ze všeho nejstrašnější jsou jejich mystické oči. Každý, kdo naváže oční kontakt s catoblepasem, skončí na místě ochrnutý a zanedlouho se celé jeho tělo změní v kámen.”
„Cože?! Kámen?”
„Ano. Díky svým očím jsou klasifikováni jako monstrum s červenou hodností na stejné úrovni jako nižší drak, ale ne výš díky své celkové mírumilovné osobnosti. K hlavnímu bodu. Docela velký a netypicky agresivní catoblepas si udělal hnízdo v pohoří Melicia. Má se za to, že v boji proti němu již zemřely tři skupiny sestávající z celkem asi třinácti lidí.”
Třináct lidí, mrtvých...? A pohoří Melicia leží severně od Brunhildu, vklíněné mezi království Belfast a říši Regulus…
„Přirozeně jsem jako cechmistr nemohla tento problém jen tak ignorovat, a tak jsem si v Regulusu najala dva stříbrné dobrodruhy, aby se o něj postarali. Bohužel se zdá, že i oni byli proměněni v kámen.”
„Ani dobrodruzi se stříbrnými žebříčky je nezvládli?”
„Opravdu. Slyšela jsem, že tento catoblepas není normální, ale že se vyvinul a začal masivně růst. Mohu si jen představovat, jakou spoušť to způsobí, když to necháme být. Proto bych vás ráda požádala, abyste propůjčil své služby jako zlatý dobrodruh, můj pane. Nemluvě o vaší nesmírné síle, vaše nulové kouzlo [zotavení] by mělo být klíčem k porážce této šelmy. Nejen, že můžete anulovat jakoukoliv zkamenělinu, kterou jste na sebe uvrhli, ale také můžete zachránit dobrodruhy, kteří už zkameněli.” Chápu to. Catoblepasovo zkamenění není nic, čeho bych se měl bát díky mé magii. Catoblepas bez démonických očí by měl být hračka k sejmutí. Přece jen mě nedokáže proměnit v kámen pouhým pohledem.
„Za normálních okolností bych takovou výpravu dobrodruha nikdy nepřivedla k vašemu královskému postavení, můj pane, ale slyšela jsem, že vy sám hledáte něco, co by se dalo dokončit, a tak jsem si vzala za úkol vás o to požádat.” Jo, řekl jsem, že hledám úkoly, které bych mohl podniknout. Všechno je to o penězích. Potřebuju peníze a spoustu peněz. Částečně na výrobu Frame Gearů, částečně na podporu mých královských rytířů.
„Mimochodem, co bys dělala, kdybych tuhle výpravu odmítl?”
„Za normálních okolností bych tuto výpravu nabídla dalším dobrodruhům vaší hodnosti, ale jediný další zlatý dobrodruh na světě je bývalý král Království rytířů Lestie. Přirozeně jsem tuto výpravu nikdy nemohli přinést sedmdesátiletému králi ve výslužbě, takže konečným výsledkem by bylo, že náš cech tuto výpravu zcela odmítne. Věřím, že královští rytíři Belfastu a Regulusu by pak spolupracovali na porážce šelmy, ale nejsem si jistá.“ S tím si nemusíte dělat starosti. Beru to. Nemůžeme to tam nechat a nechat umřít další lidi. Taky bych nechtěl Belfast a Regulus nutit, aby se o to postarali.
„Kolik je odměna?”
„Tolik budou platit sousední města a vesnice. A tolik zaplatí sousední země jako projev uznání. A tolik vyděláte prodejem částí catoblepase našemu cechu.“
Oh člověče. To je hodně peněz.
Zazubil jsem se, když jsem viděl, jak Relisha vypočítává, kolik peněz bych si na téhle výpravě celkem vydělal.
Přesně takové velké peníze jsem potřeboval.
„Rozumím. Přijmu úkol a půjdu sundat catoblepase.”
„Catoblepas, co? To je dost vzácné monstrum.“ Leen začala mluvit s Linze, zatímco ta si prohlížela stránku catoblepase v encyklopedii příšer, kterou jsem si vypůjčil od Relishy.
„To proto, že příroda nepotřebuje, aby se množily silné druhy. Nemluvě o tom, že pro catoblepase musí být těžké vytvořit pouta.”
„Cože? Jaké potíže by mohli najít, Leen-dono?“
„Jen si představte, kolik problémů by jim dělalo, aby se navzájem neproměnili v kámen!“ Leen odpověděla na Yaeinu otázku se smíchem.
Co? Katoblepasi se mohou navzájem proměnit v kámen? Není to trochu moc?
„Znamená to, že by se oba po vzájemném očním kontaktu proměnili v kámen? ...Mám pocit, že je na tom něco smutného.“ Lu promluvila bolestným tónem. Měla pravdu. To by také znamenalo, že se nemohou přímo dívat na své děti.
„Zdá se, že novorozeným catoblepasům trvá několik měsíců, než se u nich vyvinou plně funkční mystické oči. Rodiče odjedou dřív, než se to stane. Kdyby zůstali, dokud jejich děti nedospějí dostatečně daleko, mohli by skončit proměnění v kámen. Takže děti se mohou dívat na své rodiče jen pár měsíců v celém svém životě, co? A ani pak se jeden druhému nepodívají do očí. To dává smysl, že skončí osamělí.
Yae vypadala, že se málem rozbrečí. Nemohl jsem se jí divit, nejspíš si představovala, jak se cítí catoblepasové.
„Každopádně. Dokážeš svým kouzlem vrátit zkamenělé dobrodruhy do normálu? Myslím tím, že jsou v kameni už měsíce. Nebudou už vyhladovělí?”
„To je dobrá otázka, Elze, ale slyšel jsem, že když člověk zkamení, jeho kosti a orgány se změní v kámen. Proto bych měl být schopen úplně vyléčit každého, jehož kamenná socha se nerozbila.“ I když zkamenělina člověka proměnila v kámen, samotný kámen byl natolik slabý, že vítr a příroda sami stačili, aby po několika letech rozbili sochy zkamenělých dobrodruhů. Kdybych použil svou magii na opotřebovanou sochu, krev by pravděpodobně šla všude... Rozhodl jsem se na to nemyslet.
„Tak dobře, jsem pryč. Měl bych být zpátky, než zapadne slunce.”
„Cože? Ale jedeme s tebou.”
„Cože? Proč?“ Yuminina otázka mě vyvedla z míry. Nebylo třeba, aby přišly někam, kde je to tak nebezpečné. Taky bych se o to mohl snadno postarat.
„Budeš schopen nás ochránit před zkameněním, Touyo, a všechny chceme vidět, jak vypadá catoblepas.”
„Nemluvě o tom, že už je to nějaká doba, co jsem bojovala s nějakými příšerami. Od té doby, co jsem přijela do Brunhildu, jsem nemusela moc bojovat.”
„Také si přeji vládnout svou Toukou v bitvě. Už je to dlouho, opravdu. Bylo by nerozumné, abych bojovala s královskými rytíři ve vážné bitvě na život a na smrt.” Lu, Elze a Yae se zdály být opravdu nedočkavé jít se mnou.
Co? Nejen, že chtějí jít se mnou, ale chtějí taky bojovat? Tahle výprava je ale pro zlaté dobrodruhy. Je pravda, že s mým kouzlem se nemusí bát, že zkamení. A zdá se, že catoblepas sám o sobě není příliš silný... Yumina a Linze vypadají, že se taky chtějí přidat… To jsou skoro všechny. Proč všechny tak moc chtějí jít? Naštěstí Leen řekla, že nechce přijít.
Ehh, tohle nebude piknik nebo tak něco, ale... Jasně, proč ne? Poletíme tam Babylonem. Přirozeně nechtěly létat vzduchem pomocí magie, takže Babylon byl naše jediná možnost. Babylon byl dost velký se zahradou, dílnou, alchymistickou laboratoří, hangárem, věží a hradbou, to vše spojeno dohromady.
Cesca se postarala o kontrolu Babylonu jako celku. Byla víceméně kapitánem lodi. Pro pokračování metafory lodi, Rosetta a Monica byly mechaničky, Flora byla doktorka a Liora navigátorka a střelkyně. Nejsem si jistý, jestli Noel můžu říkat inženýrka, když uvážím, jak si pořád zdřímla.
„Mistře. Dosáhli jsme vzdušného prostoru nad naším cílem.“ Všude pod námi byly vysoké hory. Dorazili jsme do pohoří Melicia, které se nacházelo severně od Brunhildu. Hory pokrývala silná vrstva sněhu a husté zelené lesy.
„Kde je catoblepas?”
„Je někde v pláních na východ od hory pod námi.“ Monolit před Cescou ukazoval videozáznam něčeho, co vypadalo jako catoblepas, nahraný z jedné z nebeských kamer Babylonu.
Tak to bylo v Regulusu. Relishina zpráva měla pravdu, musel se tam uhnízdit.
Neměl bych se do toho hned vrhnout a bojovat s tím. Všude kolem jsou zkamenělí dobrodruzi. Když si nedám pozor, mohli by se rozbít.... A pokud se to stane, není jim pomoci. Bylo by to stejné, jako je zabít.
Potřebovali jsme někde vystoupit a tiše se k němu přiblížit.
Všichni ostatní se mnou souhlasili, takže Yumina,
Elze, Linze, Yae, Lu a já jsme se dostali z Bablyonu pomocí jeho palubních
teleportů.
ďakujem.
OdpovědětVymazat