HRH 7 - Kapitola 3: Skvělý muž, stále ve vývoji 1/3

Kapitola 3: Skvělý muž, stále ve vývoji

 

Pokračovat v této debatě venku nemělo moc smysl, a tak jsme se přemístili do dílny.

Kromě těch, kteří byli v dílně už předtím, přišla tentokrát dovnitř i Aisha, jako osobní stráž.

Když jsem ho viděl máchat tím kyjem, ten kluk Kuu byl dost zkušený. To byl důvod, proč v rámci příprav na nepravděpodobnou událost, že by se věci zvrtly, jsem chtěl mít Aishu po našem boku.

Během pití kávy, kterou Taru poskytla, jsem vysvětlil Kuuovi svou žádost na tuto dílnu.

„...A, no, to je podstata věci,“ konečně jsem skončil.

Ve Friedonském království probíhaly lékařské reformy, v budoucnu bude nedostatek zdravotnického vybavení a my chceme přimět řemeslníky v této zemi, aby pro nás toto vybavení hromadně vyráběli a dováželi. Potřebovali bychom také zajistit povolení od vlády, aby zdravotnické vybavení nebylo při vývozu špatně chápáno jako zbraně.

Protože Kuu byl synem jejich hlavy státu a nebylo jasné, jestli obě země mohou vytvořit srdečné vazby, váhal jsem, jestli ukázat příliš mnoho ze své ruky. Ale už jsem to všechno probral s Taru, tak jsem se rozhodl, že ho nemůžeme obelstít.

Mimochodem, když jsem se snažil zvolit formální tón v diskuzi...

„Odstraňme všechny ty dusné formality!“ prohlásil vesele. „Jo, jsem synem naší hlavy státu, ale nevíme, jestli mě Nejvyšší rada nechá zdědit pozici. Když jsou na mě lidi zdvořilí, tak mě svědí zadek.“

Tak jsem se rozhodl s ním mluvit nenuceně. Byl strašně otevřený, vzhledem ke své pozici, ale, kdo jsem byl, abych mluvil?

Když slyšel, co jsem chtěl říct, Kuu chvíli přemýšlel a pak si povzdechl. „Whew... Lékařské reformy, co... To je úžasný. To dělá náš soused? Zvenčí tady moc zpráv nemáme. Náš přístup k novinkám je tak špatný, že musíme získávat informace o tom, co se děje na konci a začátku roku od obchodníků, kteří přicházejí v létě. Stejně jako jsme slyšeli, že Elfriedenské království pohltilo Amidonské knížectví, aby se po roztání sněhu stalo Friedonským královstvím.“

Měl pravdu, to by mohlo být trochu pomalé.

K anexi Amidonie docházelo loni od konce podzimu do začátku zimy. Jestli říkal, že se sem ta informace dostala až na jaře letošního roku, pak jo, bylo to dost špatné. Ukázalo to, jak intenzivní je sníh v této oblasti. Možná to bylo, jako by večerní vydání a ranní vydání novin dorazilo ve stejnou dobu.

„Podle toho, co jsem slyšel, je král, který byl instalován vedle, dost mladý, že?“ dodal Kuu.

„Letos mu bude dvacet,“ řekl jsem.

Ale podle kalendáře tohoto světa, Už mi bylo dvacet, ne? No…dobře

Když slyšel, že (prozatímnímu) králi je dvacet, Kuu se drsně hlasitě zasmál. „Dvacet, jo! Letos mi bude šestnáct, takže není o moc starší než já!“

„Není čtyřletá mezera mezi lidmi a bestiemi dost velká?“

Když jsem nastupoval do prvního ročníku střední školy, ten chlap by ještě chodil na základní školu, že?

„Ne.“ Kuu se smíchem zavrtěl hlavou. „Je to chyba zaokrouhlení, nic víc. Pokud jsou to jen čtyři roky, je to stále v mém útočném pásmu.“

„O čem to mluvíš?!“

„Ženy, samozřejmě,“ řekl. „Jsem pro s kýmkoliv od dvanácti do třiceti.“

„To je mi jedno! Nevztáhneš ruku na Tomoe, jasný?“

„To je zatracená ša – Au! hej! Taru, nebij mě tou věcí.“

Taru praštila Kuua do hlavy tácem, na kterém přinesla kávu. Vydávalo to dost hlasitý bong zvuk. Tato dívka se nedržela zpátky, když dávala rány synovi jejich hlavy státu.

Taru se držela tácu a odfrkla si. „Hloupý pane, tvá vulgárnost zahanbuje naši zemi. Měl bys na tom zapracovat.“

„J-Jo, má pravdu,“ řekla dívka se zaječíma ušima, Leporina. „Ne-není tvůj otec na tebe kvůli tomu vždycky naštvaný? Pro začátek se pořád chováš, jako bys byl volný k ženám, ale ve skutečnosti ti nevadí jen tak někdo, že? Předstírat, že něco cítíte k jiným ženám, jen abyste dostali tu, o kterou máte zájem, k pozornosti, je – Au, au! Netahej mě za uši!“

„To proto, že si pořád pouštíš pusu na špacír!“ vykřikl Kuu.

Ahhh, myslím, že ta výměna mi řekla něco málo o tom, kdo je Kuu jako člověk.

Tak to bylo... Jestli mu letos mělo být šestnáct, znamenalo to, že mu teď je patnáct. Podle mého starého světa by byl ve třetím a posledním ročníku střední školy. Když jsem si vzpomněl, jaký jsem v tom věku byl, měl jsem pocit, že chápu, jak se chová.

Roztočil bych svá kola dychtivostí a sebevědomím, a když jsem přišel k rozumu, často jsem si pletl prostředky s cílem, a prostředky, které jsem často volil, by ani neodpovídaly cíli, který jsem sledoval.

„Co se děje, miláčku? Proč ten zamračený obličej?“ zeptala se Roroa, když jsem se oddával sentimentu.

„Ne, já jen, díval jsem se, jak se Kuu chová, a viděl jsem v něm kus sebe...“

„Hm? Opravdu?“

„Hee hee. Babička mi říkala, že muži jsou takoví,“ řekla Juna s úsměvem plným šarmu a já jí nemohl nic vyvrátit.

Pak, aby zakryl svou neohrabanost, Kuu si hlasitě odkašlal a vrátil se k tématu.

„Tak jaký je ten mladý král? Slyšel jsem, že anektoval Amidonii nedlouho poté, co se dostal k moci, takže je to tak velký válečník?“

„Ne, tak to není,“ řekl jsem. „Neabsorboval Amidonii, protože by chtěl, tok událostí z toho prostě udělal nutnost... aspoň tak jsem to slyšel.“

Hmm... Bylo těžké se vysvětlit, když jsem předstíral, že nejsem já.

„Ale i když sám král není voják, sestavil talentovanou skupinu podřízených,“ dodal jsem. „Jejich podpora mu umožňuje udržet zemi nějak v chodu, dalo by se říct.“

„Schopní podřízení, co... To je něco, co je třeba závidět. Jediný, komu teď můžu rozkazovat, je Leporina. Chci si pospíšit a sehnat pro sebe nějaké domácí vazaly.“

„Já – já nejsem tvoje podřízená, jsem tvoje pomocnice, víš?! Nerozkazuj mi tady!“ Leporina protestovala, ale Kuu ji ani neposlouchal.

„No?“ Kuu se mi podíval přímo do očí a snažil se mě zhodnotit. „Ty jsi jeden z těch schopných podřízených, kteří podporují krále, že?“

„Jsem jenom kupec, víš...?“

„Oookyakyo, lhaní není dobré. Ty lékařské reformy jsou sponzorované králem, že? Vybavení pro ně není nic, co by jediný obchodník, natož mladý syn, který ještě ani nezdědil podnik, zvládl vyjednávat. Hraješ si na kupce, ale ve skutečnosti jednáš podle vůle toho krále. Mýlím se?“

„...“

Uhodil hřebíček na hlavičku, takže jsem nemohl přijít s dobrou odpovědí. Vypadalo to, jako by si alespoň nemyslel, že jsem sám král, ale jednat z vůle krále se rovnalo jednat z vlastní vůle, takže se nemýlil.

Taru ho nazvala „hloupým pánem“, ale mohl by být překvapivě ostrý. Kdybych ho podcenil, mohl bych se zranit.

„A co když ano?“ zeptal jsem se. „Odvolal bys tu dohodu?“

„To bych neřekl,“ řekl. „Ze strany naší země by masová výroba toho zdravotnického vybavení nebo čehokoliv jiného byla novým průmyslem. Jen... je tu jedna věc, která mi vadí.“

„Co by to mělo být?“

Naklonil se s lokty opřenými o stůl a s tvářemi opřenými o ruce odpověděl. „Myslím, že lékařské reformy sousedního krále znějí úžasně. Ti... doktoři, že? Nespoléhají na světelnou magii, a dokonce léčí nemoci, které se magií těžko hojí.“

Přikývl jsem.

„V podstatě, chci mít ty doktory, taky. Vývoz zařízení je v pořádku, ale pokud se vyrábí v masovém množství, nemůžu se smířit s tím, že to nebudeme moci použít sami. V každé zemi je velké množství nemocných a zraněných. Pokud existují nástroje, které by je mohly ošetřit, byla by škoda nemít po ruce lidi, kteří je umí používat, že? Proto, pokud od nás chcete lékařské vybavení, dáte nám na oplátku doktory.“

Kuu promluvil silným tónem. Cítil jsem v jeho očích intenzitu, na kterou měl plné právo být hrdý jako syn jejich hlavy státu. I když mu letos bylo teprve šestnáct, mohl si vybrat boje potřebné k unesení své země a lidu.

Tohle byl... muž, který může v budoucnu dokázat velké věci. Napůl ohromený, napůl opatrný, přijal jsem Kuuův pohled, on se náhle zazubil a uvolnil napětí z ramen.

„A, no, to by asi řekl můj otec.“

„Tvůj otec... huh.“

I když to byla jasně jeho slova, Kuu teď vynesl svého otce, aby tento rozdíl smazal. Byl to mazanec, to jo.

„To jsem si pořádně rozmyslel,“ řekl jsem nakonec. „Pokud to vybavení vyvezete k nám, poskytnu doktory... to řekl náš král.“

„No, to je hezké. Ale zimy v téhle zemi jsou kruté, víš? Může to vzít někdo zvenčí?“

„V tom případě můžeme z lidí v této zemi udělat doktory.“

„Naši lidé?“ Kuu se zeptal a já přikývl.

„Abych byl konkrétnější, království poskytne studium medicíny. Pokud jde o vzdělávání lékařů, jsme přesvědčeni, že jsme daleko před ostatními zeměmi. Takže pokud si někdo v této zemi přeje stát se lékařem, může přijít studovat do království. Pokud se ti lidé vrátí domů po získání znalostí medicíny, budete mít lékaře, kteří zde mohou zůstat.“

Kuu se plácl do kolena, jako by to dostal. „Chápu... To zní, jako by to fungovalo. Takhle budeme obchodovat s doktory a zdravotnickým vybavením, co?“

„V zásadě je to tak akorát,“ řekl jsem. „Co si o tom myslíš?“

Kuu se jednou rukou udeřil do hrudi. „To zní dobře! Promluvím se svým otcem. Chci říct, trvám na tom, aby ses s ním sešel a probrali to teď,“ dodal se šťastným úsměvem.

Neměl jsem z toho špatný pocit. Pokud můžeme očekávat podporu Kuua, syna jejich hlavy státu, bude to velká pomoc.

Oh, počkat.

„Pokud jde o to, je tu člověk, kterého chci, aby řídil jednání s vaší hlavou státu.“

„Chceš to někomu přenechat? Neuděláš to sám?“

„Jo. Myslím, že jednání bych neměl vést já, Kazuma, ale Jeho Veličenstvu, Král Souma.“

„Oookyah?! Setkání hlav států, co!“

„Jo. To by bylo rychlejší, ne?“

„No jo, ale... mohl bys sem přivést krále Soumu?“

„Myslím, že to bude v pohodě, víš? Ten král rád dělá práci na nohách.“ Roroa se na mě při těch slovech zašklebila.

Dobře, koneckonců, byl jsem tady...

„Oookyakyakyakya!“ Kuu se srdečně zasmál. „Dobře! Promluvím se svým otcem. Bude záležet na něm, co se stane, ale vy si promluvte se svým králem Soumou!“

„Mám to.“

„Teď to začíná být zajímavé! To bude velká věc!“ Zdálo se, že Kuua to hluboce pobavilo. „Hej, Leporino! Běž k tomu staříkovi a dej mu vědět, co se děje!“

„T-Teď?!“ protestovala. „Už je večer, tak mě nech vyrazit zítra!“

„Ty hňupko!“ křičel. „Musíte dělat okamžitá rozhodnutí a jednat rychle, když přijde na obchodní příležitosti!“

„D-Dej mi pokoj, prosím.“

Kuu byl nabuzený a Leporina jím byla otrhaná. Sledovat tohoto bouřlivého pána a sluhu, Taru, která až dosud poslouchala a nic neříkala, nechala vyklouznout pár slov.

„Věděla jsem to... Hloupý pán je opravdu hloupý.“

Tón jejího hlasu byl chladný, ale koutky rtů vypadaly, jako by se trochu zvedly.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Bouřlivé trio. Chudinka Leporina, takhle ji trápit. 😄

2 komentáře: