IwS 7 - Kapitola I: Kalamita 2/13

„Dobrá, tak jdu...“

„Jasná věc.“ Byl jsem na cvičišti s Linze, která na mě namířila mithrilovou tyč. Na špičce měla různé magické kameny. Ze tří kamenů, červeného, modrého a žlutého, jasně zářil ten červený.

„Vystup, ohni! Krupobití červených kamenů: Žhavý oheň [Ignis Fire]!“ Z tyče vyletěla planoucí koule o velikosti baseballového míčku. Seslala základní ohnivé kouzlo.

Sledoval jsem, jak se blíží, zaměřil svou magii a seslal své nové nulové kouzlo.

„[Absorb].“ Ohnivá koule se rozptýlila jako jemná mlha. Nezasáhlo mě to, takže jsem byl zcela nezraněn.

Přiletěl na mě další výstřel. Nicméně, stejně jako ten před tím, se rozptýlil do nicoty. Hm... hádám, že je to na časovači, tak... Toto kouzlo pohltí spoustu magie, ale vynahrazuje to tím, že absorbuje veškerou útočnou magii kolem mě.

„Linze, zvedni to o stupeň výš.“

„Velmi dobře.“ Linze si znovu připravila tyč.

„Vystup, ohni! Očistný sloup: Pekelný oheň [Inferno Fire]!“

„[Absorb].“ Z mnoha úhlů na mě vyšlehly tři proudy plamenů. Ale jakmile se dostaly asi dva metry ode mě, také zmizely.

Hm...? No, moje magie byla obnovena, ale... je to jen přibližně stejné množství, jaké mi dala ohnivá koule. Hádám, že musí vrátit pevnou částku, což znamená, že kouzlo, které vypustím, je irelevantní... Kouzlo bude zrušeno, přeměněno zpět na surovou magii a část z toho je absorbována. Docela úhledné.

Efekt byl podobný jako u Drainbraceru použitého během převratu, takže jsem si byl jistý, že s ním dokážu očarovat i předměty.

Zeptal jsem se Linze, jestli bych nemohl vidět výrobu brnění pohlcujícího magii, ale Linze řekla, že by to nemělo smysl. Zřejmě pokud někdo absorboval kouzla z jiných škol, než pro které měl atributy, pak by mohl dostat něco, čemu se říká kouzelná nemoc.

Takže pokud by člověk neměl nadání pro ohnivou magii a absorboval ohnivé kouzlo, byl by negativně ovlivněn. Pro někoho, jako jsem já, by to nebyl problém, ale průměrný člověk nebyl tak dobře naladěný. Zdá se však, že Drainbracer tento problém neměl.

Linze a Yumina byly obě naladěny pouze na tři magické školy, ale Leen by pravděpodobně dokázala absorbovat veškerou magii kromě temnoty. Byla koneckonců naladěná na všechny ostatní školy.

Mohla také použít [přenos] k předávání magie ostatním.

„Předpokládám, že to moc nepomůže, když tě zaskočí, protože to musíš vyvolat ručně.“

„Jaký je na něm rozsah?“

„Uh, myslím, že je to kolem dvou až deseti metrů.“ Oh, to vyvolává zajímavou otázku... Byl by nepřítel v tomto dosahu pro začátek vůbec schopen seslat kouzlo?“ Nechal jsem Linze stát vedle mě a spustil [absorb]. Seslala kouzlo a aktivovalo se asi na půl sekundy, než bylo zrušeno.

Huh, takže myslím, že bych to mohl preventivně nechat na sobě. Když Linze opustila efektivní dosah, mohla ho ještě jednou normálně použít.

Kouzlo bylo takové, které úplně zrušilo magii. [Ticho] pouze zastavilo kouzla ve zpívání, protože zastavilo samotný zvuk a mohl jsem použít [tabu] k zapečetění určitých slov předem, kdybych věděl, jaká kouzla můj nepřítel používá. Bylo to užitečné, kdybych znal svého nepřítele, ale ve skutečném boji by to nebylo moc užitečné.

Pak znovu, znalost mého nepřítele by v některých případech určitě pomohla. Pokud bych například udělal slovo [boost] jako tabu a musel bych bojovat s Elze, bylo by to určitě v můj prospěch.

Bez ohledu na to, žádné z těchto kouzel by mi nepomohlo proti frázi.

Experiment byl dokončen. Poděkoval jsem Linze za její pomoc a vydal se k domovu, když jsem najednou obdržel telepatickou zprávu od Kohaku.

《Můj pane, na hradě máme návštěvníka...》

《Návštěvníka?》

《Ehm, ano... Říká si vaše starší sestra...》

《Promiň?!》

Jaká starší sestra? Nemám žádné sestry... dokonce nemám žádné bratry! Mám bratrance od sestry mé matky a starší bratr mého otce prošel tou svatbou a rozvodem, ale nikdo z těchto lidí by také nebyl na tomto světě.

《Jak ten člověk vypadá?》

《Ah, no... Je růžovovlasá a vypadá, že je asi o půl desetiletí starší než ty, a ona – P-P-Co děláš?! Agh!》

《Hmhm? Co je to, Kohaku? Ehehe, to je telepatické spojení, že? Pak si promluvím s Touyou, rozumíš? Heeey, slyšíš mě, drahoušku?》Na Kohakuově vlnové délce se přimíchal pobavený hlas mladé ženy. Ten hlas byl podivně povědomý.

Počkej... ne. Ach ne... Co tady sakra děláš?! Otevřel jsem [bránu] a okamžitě jsem se vrhl do hradu a odtáhl Linze s sebou.

„Jsem Touyova véélká sestra! Můžete mi říkat Karen, rozumíte?“

„Karen, bylo to tak?“ Promluvila a všechny pozdravila, jako by to nebylo nic vážného. Co to sakra říkáš? Ty nejsi ani člověk!

Přistoupil jsem k ní a tiše zašeptal.

„...Bože lásky, co přesně děláš v mém hradu?“

„Nejsem bůh lásky, rozumíš? Já jsem Karen! Bude v pořádku, když mi budeš říkat velká sestřičko... Vlastně mi tak určitě říkej, rozumíš?!“

To vůbec není odpověď na mou otázku!

„Jsem tak ráda, že tě po tak dlouhé době vidím! Hehehe, hurá!“

„Gaugh!“ Najednou mě přitáhla do pevného objetí. Hej, všichni se dívají! Podíval jsem se na Yuminu a ostatní, ale zdálo se, že se jich to dotklo. Z jejich pohledu to nakonec bylo dlouho očekávané shledání bratra a jeho milované sestry. Yae dokonce ronila pár slz. Tohle bylo špatné...

„Tak tedy... ctihodná švagrová, dovolte nám odejít. Zajistíme, abyste se dnes večer dobře najedla, takže se na to těšte.“

„Oh můj! Těším se, rozumíš?“ Asi chtěly dát „dvou sourozencům“ čas na usmíření. Nakonec to byl jen bůh lásky a já.

„Tak o co jde? Proč jsi sestoupila do říše smrtelníků?“

„Huh... neměla jsem přijít?“

„Ne! Tak to nemyslím, jen by mě zajímalo, proč se vydáváš za mou sestru!“

„Oh, to byl jen můj nápad, rozumíš...?“ Bohyně lásky ležela na pohovce s malým smíchem. V tuto chvíli jsem byl psychicky vyčerpaný, tak jsem si také sedl. To je špatné... Tahle dívka není ten typ člověka, se kterým vycházím dobře...

„Takže, o co jde? Proč jsi tady?“

„Hoho... Přišla jsem někoho chytit, rozumíš?“

„Huh? Myslíš jako někoho zajmout?“

„To je správně! Jsem menší bůh, ale jsem tu, abych zajala boha ještě níže na žebříčku! Přesněji řečeno servilního boha! Ten nezbedný chlapík utekl a přišel sem dolů, rozumíš? Tak jsem přišla dolů, abych ho dostala zpátky, rozumíš?“ Služebný bůh? Nevěděl jsem, že můžete dostat méně než méně.

Z toho, co jsem pochopil, měli bohové přísnou hierarchii, takže služební bohové museli být umístěni pod bohy se specifickými koncepty. Tenhle musel z jakéhokoli důvodu utéct a přijít na tento svět.

„Říkala jsi, že utekl? Spáchal tam nahoře nějaký zločin nebo co?“

„Ani náhodou! Nebylo nic jako zločin, rozumíš? Nechápu, proč sem ten malý drahý přišel. Jak bylo řečeno, přijít do nižšího světa bez svolení boha světa je ve skutečnosti samo o sobě zločinem, ale mělo by to být v pořádku, pokud dotyčný bůh neovlivňuje svět svými božskými silami. Proto mám obavy, rozumíš?“

...Myslím, že už dost zasahuješ v širším slova smyslu... To ty jsi mě donutila nakouknout na Yuminu a ostatní, když se převlékaly!

„Bohové jako já mohou přicházet a odcházet bez problémů. Pokud chceš, abych to řekla jednoduše, jsem řidič s naprosto platnou licencí, chápeš? Ale služební bohové nemají licenci, ani nemají dočasný řidičák, takže jsou jako dítě na místě řidiče! Je to docela nebezpečná situace, chápeš?“

Asi to chápu, ale zároveň tomu úplně nerozumím. Nakonec je špatné nemít licenci, řekl bych.

„Tak jdi ven a už toho chlapa chyť. Nechci mít žádné potíže.“

„Takový je plán, bože! Ale nebyla jsem schopna cítit nic z jeho božské podstaty od té doby, co jsem se sem dostala... Pravděpodobně se přeměnili v něco, co už tu existuje.“

„Cože? Přeměnil?“

„Jo! Může to být člověk, zvíře, nebo možná i něco jako předmět nebo rostlina! Je to technika, jak splynout s okolím. Dokud je aktivní, přirozené božství, které vyzařuje, je netečné, chápeš?“

Huh, divné. To je ale rozhodně znepokojující...

Byla by to špatná zpráva pro všechny, kdyby bůh začal používat své síly. Bůh byl stále bohem, bez ohledu na úroveň. Doufal jsem, že bude rychle dopaden a postaven před soud. Nicméně skutečnost, že jsme nevěděli, proč přišel na tento svět, spolu s faktem, že se skrýval, byla rozhodně znepokojující.

„Tak co uděláš, aby ho našla?“

„V okamžiku, kdy ten služebný bůh použije jediný kousek božské moci, poznám, kde je! Pak tu proměnu můžeme zvrátit naší vlastní božskou silou poté, co zjistíme, kde je, chápeš?“

„Uh, naší?“

Hej hej, ty sis sem dolů nepřivedl jiného boha, že ne? Pamatuji si boha mečů, boha zemědělství a boha hudby, o kterém se mluvilo... Proklínám toho neopatrného staříka!

„Co tím myslíš? Mluvím o tobě, rozumíš? Máš magickou moc a božskou moc, hlupáčku. Jak myslíš, že jsem tě vůbec našla? Cítím z tebe zbožnost, stejně jako vidím tu čistotu!“

„Vážně?!“ Počkej chvilku ... Je to jedna z tělesných změn, kterou budu podstupovat? Ani jsem o tom nevěděl!

„No, nebudu moct nic dělat, dokud něco nepodnikne, chápeš? Takže... s tíííím... díky, že jsi mě sem pozval, bráško.“

„Počkej, ty tu chceš zůstat?!“ Vážně? No, myslím ... O toho boha si budu dělat starosti, dokud se neodhalí, takže mít ji tady by nemuselo být to nejhorší... Ale já moc nevěřím, že se tahle holka ze všech lidí bude poflakovat kolem!

„Není žádný problém s tím, že starší sestra přijede bydlet k mladšímu bratrovi, chápeš?“

„Hm, starší sestra, co? Zajímalo by mě, kolik ti vlastně je...“ Snažil jsem se ji škádlit, ale ona jen nafoukla tváře a mrkla na mě dýkami. Zeptat se na její věk mi přišlo nerozumné, tak jsem se rozhodl, že na ní nebudu tlačit, aby mě neuvrhla do živého pekla.

„Tak či onak, říkej mi prostě moudrá sis. To je nejlepší způsob, chápeš?“

„...Tak ti v žádném případě neřeknu.“

„Jestli to neuděláš, mohla bych náhodou říct Yumině a ostatním všechno o tom, jak jsi mě přišel požádat o pomoc s tvými problémy s láskou... rozumíš?“

„Ah, prosím, přijmi mou omluvu, moudrá s-sis...“ Proklínám to všechno ... Je to tou legendární silou boha při hře? Nazývat ji... to bylo příliš trapné, tak jsem ji přiměl ke kompromisu, že jí místo toho bude říkat sestra. Bohyně lásky... nebo dobře, Karen, vypadala trochu zklamaně, ale přijala mé podmínky.

Trochu mě ale zajímalo, co se tomu starci honilo hlavou, když ji na tuhle práci přidělil. Netušil jsem, jestli je pro to ta správná osoba.

Jídlo toho večera nebylo nic menšího než extravagantní. Creu očividně všechny zasvětily do toho, aby z toho byla velkolepá hostina.

Ale pak... během večeře se stalo něco zlého a nepříjemného. Začaly ji žádat o radu s láskou. Koneckonců, byla to profesionálka... Ne, kromě toho, opravdu... ale nebylo to o nic méně nepříjemné snášet během jídla.

Yumina a ostatní se jí začaly jedna po druhém ptát na věci.

„Touya je typ člověka, který je od přírody laskavý, chápete? Z ženské perspektivy to ale může být trochu kruté... Mohly by to vidět tak, že by je balil, nebo projevoval zájem, když ve skutečnosti je to jen jemná duše... Bylo by špatné, kdyby špatně pochopily jeho záměry, chápete?“

„A-Ale neznamená to, že nás taky nemá nijak zvlášť v lásce? Chová se k nám všem tak laskavě, ale je to pořád stejné...“ zamumlala Linze.

„Ne, ne, to není ten případ... Považuje vás všechny za vzácné, chápete? Ale je na vás, děvčatech, abyste se rozhodly, jak se to bude vyvíjet. On není ten typ, který by udělal krok na vlastní pěst, takže vy jste ty, které musí jemně tlačit.“

„Takže musíme být prostě agresivnější?“ zeptala se Elze.

„S mírou... Bude jen víc nervózní, když zaútočíte příliš silně, chápete? Touya je ten typ kluka, který se velmi snadno zastydí.“

„T-tak jak daleko je tedy dost...?“

„První věc je fyzický kontakt... Objímání, líbání a držení se za ruce je dobré, chápete? Pomalu ořezávat svou plachost častým děláním podobných věcí je klíčové. Nakonec se z toho stane druhá přirozenost, chápete? Páni, vy všechny musíte prožívat těžké časy, co? Jaké jste nezkušené dívky... Je to tak roztomilé.“

„C-co třeba, ehm... svádění...?“ vyptávala se Yumina.

„Pozor na to, jak daleko se dostanete, tam... Příliš mnoho nemravných věcí by mohlo skončit tím, že by se psychicky unavil... Začněte nošením kratších sukní, abyste ho poškádlili... Ale to se dělá jen před Touyou! Když se vám někdo podívá na kalhotky, bude to určitě nesnášet!“

„Chápu... To je nanejvýš zajímavé ...“ Yae něco zamumlala. Prosím, skoncuj s tím, prosím tě! Co je to sakra za nestydatou konverzaci?! Tohle už není romantická rada! Rozhlédl jsem se kolem stolu a všiml si, že Renne také pozorně poslouchá. Mezitím se na mě muži u stolu jen dívali vážnýma očima. Zdálo se, že chápou, jak jsem to měl těžké.

Začínám se tu cítit trapně, no tak! Dostaňte mě odsud! A tak se z jednoho z nejhorších lidí stala moje starší sestra.

◇ ◇ ◇