HRH 7 - Kapitola 4: Poznat člověka 3/3

 Když nastalo odpoledne, začali se kocovinoví členové skupiny cítit mnohem lépe, a tak jsme se rozhodli vrátit do města Noblebeppu. Už byl večer, když jízda skalním vozem skončila.

Kuu říkal, že dnes večer uspořádáme další večírek, ale protože většina z nás včera v noci alkohol ze svého systému úplně nevymazala, zdvořile jsme odmítli a rozhodli se nechat naše žaludky a játra přes noc odpočívat.

Třes vozu Rorou ještě zhoršil, Hal a Kaede měli kocovinu, a tak šli do svých pokojů, jakmile jsme dorazili do hostince, a šli spát bez večeře.

Aisha vzala Tomoe na noční procházku po městě. Zřejmě se šly podívat na suvenýry.

Opuštění, s Junou jsme nemluvili o ničem, co by mělo skutečný význam, a uvolnili jsme se.

Nakonec, když jsem přemýšlel, že jediné, co zbývá, je vykoupat se v horkých pramenech a jít spát, najednou Juna řekla, „Ah, právě jsem si vzpomněla na něco, co musím udělat. Promiň,“ a odešla z místnosti.

Měla v tuhle hodinu nějakou práci?

Šla se podívat třeba po Aishe a Tomoe?

Když jsem tam zůstal úplně sám, neměl jsem co dělat, tak jsem se rozhodl, že se vykoupu. V tomhle hostinci byla jen jedna velká otevřená lázeň napájená volně tekoucí vodou, která byla rozdělená na pánskou a dámskou stranu.

Opláchl jsem se horkou vodou a hned se šel namočit do vany.

Normálně, chtěl bych se nejdřív umýt, ale noci tu byly chladné, a tohle byla koupel pod širým nebem, jestli bych se tam rychle nedostal, zamrazilo by mě a staly by se zlé věci.

Když jsem se ponořil do horké vody ze studeného venkovního vzduchu, měl jsem pocit, že mi tělo příjemně taje.

Byli jsme teď jedinými hosty hostince a Hal byl asi jediný další člověk, který mohl vstoupit na pánskou stranu, takže jsem se mohl uvolnit, aniž bych musel být ohleduplný k někomu jinému.

Whew, takové teplo.

Voda mi prosakovala do těla a smývala únavu, kterou jsem si během pohybu nahromadil.

Opírajíc se o okraj vany, broukal jsem si písničku z Noboribetsu, když jsem uslyšel, jak za mnou někdo kráčí.

To nebyl směr dámské lázně. Probudil se v tom případě Hal a přišel do vany?

Myslel jsem na to, když jsem se otočil, ale...

Whuh?!

Byla tam Juna, nahá.

V pravé ruce držela tác a v levé držela ručník, který ji sotva zakrýval. Její lehce zarudlá kůže a celkově po všech stránkách ženská postava se mi vpálila do mysli.

Stále jsem byl ohromen tou náhlou událostí, když Juna odložila tác a začala se polévat horkou vodou.

„Promiň, než se k tobě přidám,“ řekla, když vlezla do vany. Pak si sedla tak blízko ke mně, že se naše ramena dotýkala. Její měkké, bílé maso bylo hned vedle mě.

Jakmile se namočila až po ramena, vydechla. „Whew!“

Ten sexy povzdech mě konečně přivedl zpátky k rozumu. „U-Um... Juno? Tohle jsou pánské lázně, uvědomuješ si?“

„Požádala jsem hostinského, aby nám je na hodinu zamluvil. Takže je to v pořádku.“

Teď, když se o tom zmínila, Roroa říkala, že takový systém existuje.

„Ne, ale stejně je to trapné...“

„Hee hee! Kde je škoda? Přece jen jsme pár.“ S tím se o mě Juna opřela. „Takže, prosím, klidně mi teď říkej jménem pro mazlíčky, miláčku. Jsme úplně sami, takže nechci, abys byl tak formální.“

„U tebe je ale zdvořilost prostě přirozená,“ namítl jsem. Stále, snažil jsem se uvolnit, jak chtěla. Hmm, jo, tohle bylo trapné. „Vlastně se musím aktivně snažit mluvit méně formálně.“

„Myslím, že pokud jde o naše postoje, je přirozené, že mluvíš neformálně,“ řekla mi. „Vím, že jsi říkal, že jsi napjatý kolem starších žen, ale mé babičce říkáš Excel, že?“

„To proto, že mám silnější pocit, že Excel je můj vazal. Musím si ujasnit, kdo je tu pánem, nebo mě ta ženská roztrhá na cucky. Ale s tebou, jen mám chuť být extra zdvořilý. Přirozeně to není pokus odloučit tě od ostatních mých snoubenek nebo tak něco. Jsi jako moje spolehlivá starší žena.“

„Hee hee! Opravdu?“ Juna mě pozorovala s klidným úsměvem, jak jsem se snažil všechno vysvětlit.

Juna vytáhla podnos, který přinesla. Na tácu byly dvě malé sklenice a na nich světle žlutá lahvička.

Podala mi jednu sklenici a zvedla láhev, abych ji viděl. „Nejdřív něco k pití.“

„Je to alkohol?“

„Ne. Vzhledem k včerejší noci, místo toho jsem se rozhodla pro džus. Tato šťáva se vyrábí téměř stejným procesem jako višňové víno, které má Leporina ráda. Zdá se, že jediný rozdíl je v tom, zda do vyrobeného sirupu přidáte vodu nebo alkohol.“

S tímto vysvětlením, mi Juna nalila sklenici.

I když to byl džus, připadalo mi to jako alkohol, nalil jsem na oplátku Junin nápoj, což byla slušnost.

Nakonec, když jsem si zvykl na Juninu bílou pleť... no, nebyl jsem samozřejmě unavený, když jsem to viděl, jen jsem se dokázal udržet trochu lépe pod kontrolou... měli jsme přípitek.

Pak jsme se společně namáčeli ve vaně a společně popíjeli džus místo vína.

Během té doby jsem si nemohl pomoci, ale pohlédl jsem na ty vlny, které byly větší než Lisciiny. Její vlhká kůže měla lesklý lesk.

Juna si toho samozřejmě všimla. „Hee hee! Můžeš jít a podívat se.“

„Prosím... ušetři mě,“ zamumlal jsem.

V džusu neměl být žádný alkohol, ale cítil jsem se omámený. Co nevidět se mi z toho vedra zatočí hlava. V mé hlavě se odehrával epický boj mezi chtíčem a rozumem.

„Přemýšlíš o něčem?“ zeptala se náhle Juna.

Byl jsem napjatý, myslel jsem si, že si uvědomila, jak chlípné myšlenky mám právě teď v hlavě, ale Juna měla v očích vážný výraz.

„Už od toho vaření na pláži máš něco na srdci. I dnes... se zdálo, že tvá mysl je někde jinde.“

„Všimla sis toho, co?“

Byla to pravda, něco jsem měl na mysli už od vaření. Ne, možná by bylo vhodnější říct, že jsem z toho byl zmatený.

Juna mi opřela hlavu o rameno a promluvila ke mně sklopenýma očima. „Nemusí být k ničemu, když mi řekneš, co to je. Ale i tak, pokud to někomu řekneš, ulehčí to tvé starosti, prosím, miláčku, neber to břímě sám. Máš partnery, včetně mě, se kterými se můžeš podělit o cokoliv.“

„Juno…“

Mezi všemi mými snoubenkami, Juna byla ta, která vždycky udělala krok zpátky, aby se podívala na celkový obraz. Dalo se říct, že byla nejlepší ze všech, když došlo na pečlivé ustarání. Proto snadno prohlédla starosti, o kterých jsem si myslel, že je skrývám.

Pak Juna nasadila tón jako mrzuté děvče. „Myslela jsem, že mi to řekneš sám, až budeme sami, víš? Navzdory tomu jsi neřekl nic. Proto jsem zařídila, abychom byli takhle spolu. Na místě, kde se nic neskrývá, myslela jsem, že bys mi mohl také odhalit své srdce.“

„Všechno jsi to udělala s ohledem na tohle, co?“ komentoval jsem to. „Opravdu se ti nemůžu rovnat...“

„Hee hee.“

Vypadala roztomile, když trucovala, tak jsem ji pohladil po tváři a ona se na mě šťastně usmála. Prohlédla všechno, ale když jsem viděl, jak se Juna usmála, setřela to všechnu mou frustraci.

Proto jsem prozradil, co se mě týkalo.

„Juno... co si myslíš o Kuuovi?“

„Pan Kuu? Zdá se mi trochu bouřlivý, ale shledávám ho přívětivým mladým mužem.“

„Jo,“ přikývl jsem. „Má taky tajemnou schopnost přitahovat lidi. Jednou z něj bude dobrý vládce, jsem si jistý. Kdyby byl rozpínavý, byl by nepřítelem, kterého bychom si nemohli dovolit podceňovat, ale Kuu je spokojen s vnitřním vývojem. Je to typ vládce, kterého bych chtěl vidět u sousedů.“

„Ale nic z toho nezní špatně.“ Juna naklonila hlavu na stranu.

Byla to pravda, nebylo to špatné.

„Jestli se stane mým zapřísáhlým přítelem, není nikdo spolehlivější,“ řekl jsem. „Když máme problém s ilegálním rybolovem, s Unií Devítihlavého Dračího Souostroví na východ od nás, s Unií Východních Národů, která bojuje s panstvím Pána démonů na sever od nás, a s nepředvídatelným žoldnéřským státem Zem a teokratickým lunárním pravoslavným papežským státem na západ od nás, bylo by to mnohem snazší, kdybychom měli přátelské vztahy s republikou Turgis alespoň na jihozápadě. Dalo by nám to pozemní spojení s naším tajným spojencem, říší Gran Chaos.“

Mlčky naslouchala.

„Nicméně spojenectví jsme ještě neuzavřeli. Dozvěděl jsem se o Kuuovi příliš mnoho, než se to stalo.“

Zíral jsem do skla, které jsem držel v ruce.

„Když jsme popíjeli s Kuuem, Taru, Leporinou a ostatními lidé v této zemi a chovali se jako idioti, byla to zábava. Byla to zábava, ale tehdy mě taky něco napadlo. Kdyby na to přišlo, mohl bych si z těch lidí udělat nepřátele?“

„Nepřátelé...?“ Junin výraz se zachmuřil.

Proč by na to měla přijít řeč? ptal se její obličej.

„Myslím, že Kuu je sympatický chlapík,“ řekl jsem. „Ale kromě toho, že jsem sám sebou, jsem představitel národa. Musím přemýšlet o svých preferencích jako člověk a o svých preferencích jako vládce země odděleně.“

„Protože jsme ještě nevytvořili srdečné vztahy s republikou Turgis?“

„Jo. Kdyby se republika Turgis stala v budoucnu nepřátelskou, mohl bych bojovat proti zemi, kde Kuu a jeho lidé žijí...? To jsem si myslel.“

To byla ta neurčitá obava, kterou jsem cítil.

„Když jsem se rozhodl zahájit nepřátelské akce s Amidonií, nepřátelské plány už byly v pohybu a byla to situace, kdy je třeba zabít nebo být zabit. Proto jsem se rozhodl jít do války. Ale kdybych věděl, že tam existují lidé jako Roroa, Colbert a Margarita před začátkem války, byl bych schopen udělat takové rozhodnutí? I když by to mohlo znamenat ztrátu Roroy a ostatních?“

Mlčela.

„Tentokrát je to stejné,“ řekl jsem. „Jestli se republika postaví proti mně, budou to mí vazalové a mí lidé, kdo bude trpět, když se budu rozhodovat příliš pomalu. Když to vím, můžu se ještě rozhodnout, že to udělám? Možná jsem příliš přilnul ke Kuuovi a jeho přátelům. Cítil jsem obavy, když jsem si to myslel.“

Teď, když jsem odhalil své pocity, Juna mi položila ruku na tvář.

„Juno?“

„Jsem si jistá, že se rozhodneš, miláčku.“ Její hlas byl nekonečně klidný a něžný.

Pak mě Juna objala kolem krku a přitiskla k sobě. Překvapen tou náhlostí, spadla mi sklenice do vany. Levou ruku jsem měl omotanou měkkým pocitem.

„Whoa, Juno?!“

„Jsem si jistá, že s tím rozhodnutím budeš bojovat. Možná toho budeš později litovat,“ zašeptala mi Juna jemně do ucha. „Nicméně i přes to váhání a lítost jsi ten typ člověka, který dělá, co musí. Celou tu dobu jsem tě sledovala. Znám tvé silné a slabé stránky. Bez ohledu na to, jak tvé srdce křičí, že nechceš bojovat, jsi ten typ člověka, který může bojovat, když je to nutné.“

Mlčel jsem.

„Jestli ti ta volba roztrhá srdce na kusy, tak nám to řekni. Poneseme tvé váhání, lítost a hříchy společně jako rodina. Hee hee! Máš pět budoucích manželek, takže to rozdělíme na šest stejných částí?“ Juna řekla poslední část škádlivě.

Cítil jsem, že mám trochu lehčí srdce.

„Díky, Juno.“

„Hee hee! Také myslet teď na boj s republikou Turgis je jako strachovat se, že by se balvan mohl skutálet ze vzdálené hory. Když to uděláš, můžeš zakopnout o kameny u svých nohou, víš?“

„Ahahaha, pravda.“

Zatímco bych se díval do dálky, zakopl bych o to, co mi leželo u nohou, co? Měla úplnou pravdu.

Než uvažovat o tom, co dělat, kdyby se ke mně stali nepřátelskými, bylo pro teď lepší přemýšlet o tom, jak tomu zabránit. Pokud jsem s nimi nechtěl bojovat, platilo to ještě víc. Jo. Měl jsem teď směr.

„Aby bylo možné uzavřít formální spojenectví, potřebuji ukázat zisk z navazování přátelských vztahů s námi a výhrůžku, že budou váhat s námi jít do střetu,“ řekl jsem. „Musím na Kuuova starce zapůsobit, že naše země by mohla být cenným spojencem, ale děsivým nepřítelem.“

„Zisk a hrozba, že?“ řekla. „Ale jak to chceš udělat? Nemůžeš přece plánovat, že na tu schůzku přivedeš naši armádu, ne?“

„Neboj se. Mám řadu nápadů.“

Na rozdíl od dřívějška, moje mysl teď pracovala správně.

Bylo dobře, že místo strachu, že se stanou nepřátelskými, jsem se teď mohl rozhodnout, že udělám všechno pro to, aby se tak nestali. Bylo to díky Juně.

„Díky, Juno,“ řekl jsem. „Díky tobě, myslím, že cesta ... Huh?“

Náhle se mi zamlžil zrak. Svět se točil. Sakra, to bylo zlý.

„M-Miláčku?“

Vypadalo to, jako by se mi z toho vedra zatočila hlava. Teď, když jsem o tom přemýšlel, byl jsem ve vaně už před Juniným příchodem.

Poslední, co jsem v rotujícím světě viděl, byla Junina bílá kůže, a pak jsem ztratil vědomí.

 

Když jsem se probral, ležel jsem na posteli v pokoji, kde jsem bydlel.

Erm... Omdlel jsem v horkých pramenech, že?

Nebyl jsem... teď nahý.

Odnesla mě Juna zpátky a oblékla?

Cítil jsem na tváři mírný vánek. Když jsem se podíval vedle sebe, Juna seděla na kraji postele a ovívala mě.

„Juno?“ zeptal jsem se.

„Oh, probral ses?“ řekla Juna s výrazem úlevy. „Omdlel jsi v horkém prameni, tak mi personál hostince pomohl odnést tě zpátky do pokoje. Venkovní vzduch byl příliš studený na to, abych tě vytáhla z pramene a ošetřila tě tam, koneckonců.“

„Promiň. To ode mě bylo trapné.“

„Nedělej si s tím starosti. Dalo mi to možnost podívat se na tvé tělo.“ Juna si položila ruku na tvář a zlomyslně se usmála.

Urkh... I kdyby to bylo v horkém prameni, opravdu jsem se styděl, když jsem si pomyslela že mě tolik viděla, když jsem byl v bezvědomí.

Jako by prohlédla mé nejniternější pocity, Juna se zahihňala. „Mimochodem, už jsme zase u toho, jak jsi na mě zdvořilý?“

„Ahh... Jo, tohle je prostě přirozenější.“

„Chápu,“ řekla. „Tak se se mnou uvolni, až budeme sami dva.“

„Je to trapné, když to říkáš takhle, ale... pojďme na to.“

Mluvit jinak, když jsme byli spolu sami. Myslel jsem, že by to mohlo být v pořádku.

„Mimochodem, už jsou Aisha a ostatní zpátky?“ zeptal jsem se.

„Ne, ještě ne. Byl jsi mimo jen asi deset minut.“

„Já jsem...?“

„Ano. Abychom mohli dělat takové věci.“

Juna se naklonila, odhrnula si své krásné modré vlasy a přitiskla své rty na mé. Pak stáhla tvář a zahihňala se.

„Necháme si fakt, že jsme se spolu koupali, pro sebe na chvíli jako tajemství?“

„Huh?“

„Jestli to uslyší Aisha a Roroa, jsem si jistá, že budou žárlit a budou se k tobě chtít taky přidat. Chci, aby sis mohl odpočinout, miláčku.“

Pochopil jsem, co tím myslí. Takže, alespoň prozatím, nechť je to naše tajemství.

---------------------------------------------------------------------------------------------

………………..Myslím, že netřeba víc komentovat…😁😂
…. Je vidět že se nezapře, čí je Juna vnučka …. 😂


4 komentáře:

  1. ďakujem, tak "modrá krv" sa prebudila - Babka môže byť hrdá.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlady :) chvíli jsem neměl čas, ale jsem rád že toho alespoň bylo víc na čtení 😅

    OdpovědětVymazat