IwS 7 - Kapitola I: Kalamita 8/13

„Ende?!“

„Jo... Hodně hluku, který jsem slyšel z jader fráze, bylo v této oblasti potlačeno... Hledal jsem příčinu a... Zdá se, že jsem ji našel, hm?“ S obrovským úsměvem na tváři mi Ende šel cestou. Byl oblečený ve svém obvyklém oblečení, doplněném o jeho bílou šálu. Podíval se na Zářícího Hraběte za mnou velmi zvědavýma očima.

„Tak to je něco zvláštního... Jsou to tvoje návrhy, Touyo? Nevadilo by ti, kdybych v jednom jel?“

„Ah, no... já jsem je ve skutečnosti neudělal nebo tak něco, ale... Hej, počkej, co je důležitější než to... všude jsou fráze! Víš co se stalo?!“

„Ano, vím... Ty taky. Hranice je protržená.“

Rozměrová hranice. Neviditelná látka, která oddělovala tento svět od ostatních. Stalo se nemyslitelné. Fráze to roztrhala a prolila se skrz.

„Počkej, ty říkáš, že ta hranice je pryč?!“

„Mm... Ne tak docela. Tento konkrétní incident je náhodná událost. Fráze v této zemi jednoduše propadla oblastí, kde byla látka obzvláště tenká. Hranice není celá rozervaná, je jen napjatá.“

Oh, wow... To znamená, že když se dokážeme postarat o ty tady, můžu být v klidu o něco déle... Ani nevím, jestli se dokážu postarat o ně všechny, ale... Není to jako bych měl opravdu na výběr, že?

„Existuje způsob, jak je všechny rychle zabít? Nebo všechno najednou?“

„Hm... Neřekl bych, že je možné zabít všechny najednou. Jak již bylo řečeno, rozhodně bychom mohli upoutat jejich pozornost...“

„Jak?!“

„Mohli bychom je sem přitáhnout panovníkovým hlasem.“

Panovníkův hlas...? Co s tím má společného panovnická fráze?

„Jádra fráze produkují šum. Každé z nich funguje na jedinečné a odlišné vlnové délce a suverénní jádro není výjimkou z tohoto pravidla. Suverénní jádro v současné době existuje uvnitř živého tvora v tomto světě, takže jeho hluk je zakrytý tlukotem srdce jeho hostitele. Takže... co kdybychom vydávali hluk suverénního jádra právě tady?“

„Všechny fráze v této oblasti by přišly sem...“

„Bingo.“ V praxi to vypadalo jako rozumný plán, ale byl jsem ohromen, že Ende takovou metodu má.

Nalákat je sem falešným zvukem je jedna věc, ale... opravdu dokážeme převzít více než deset tisíc těchto věcí bez vážných obětí?

No, když o tom tak přemýšlím, všechny budou v různých vesnicích a městech... Místa, kde jsou lidé. Nebudeme muset bojovat se všemi najednou, protože sem přijdou v rozložené formaci. Ale pokud je nedokážeme porazit dostatečně rychle, čísla se budou jen hromadit...

„Vážně je sem přivedeš?“

„Můžu. Mám předmět, který má v sobě zapečetěnou vlnovou délku vládce. Uvnitř vlnové délky je šum, který je k nerozeznání od skutečné věci.“ Ende náhle vytáhl dlouhé tenké sklíčko. Držel ho mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Vypadalo to jako sklíčko používané na mikroskopu nebo pro uchovávání vědeckých vzorků.

„Toto je jedno z mých osobních úložných zařízení. Mohu v nich uchovávat různé věci. Pomocí nich mohu uchovat věci od velkých živých exemplářů až po zvuky. Když to otevřu, ozve se panovníkův hluk, takže ho uslyší blízká fráze a zamíří k nám.“

Páni, to je zatraceně působivé... No, je mazaný, to mu dám, ale... Co je s tím chlapem? Vůbec nechápu jeho úhel pohledu. Nemůže být nazýván spojencem fráze, ale přesto...

Natáhl jsem ruku ke sklíčku, které mi podal, ale chvíli předtím, než jsem se ho dotkl, stáhl ruku.

Počkej co? Nesdílíš?

„Ale...myslím, že nechci.“ Ende se široce usmál, když mluvil.

Na co si to sakra hraješ...

„Proč?“

„Chci to.“ Ukázal na Frame Gear.

Co... Ghh... Co to sakra? V takové chvíli začínáš koukat na Frame Gear? Co jsi, dítě?!

„...Slibuješ, že to nepoužiješ k ničemu divnému?“

„Naprosto slibuji! Měj ve mě trochu víry.“ Nebylo by možné, aby proti nám použil Frame Gear, protože existovaly nouzové protokoly a vše, co tomu mělo zabránit. Vůbec jsem nerozuměl jeho motivům, ale zdálo se, že má osobní pomstu proti frázi. Opravdu jsem si nemyslel, že je plně na naší straně, ale také jsem ho stěží mohl považovat za nepřítele. I tak jsem si nebyl jistý, jestli by bylo chytré nebo ne, předat mu Frame Gear. Ale kdybych mu ho nedal, nedal by mi ani sklíčko panovníka. Byl jsem ve svízelné situaci, o které jsem si nikdy nemyslel, že se ocitnu. Ale věděl jsem, že potřebuji, abych v této situaci vyšel na vrchol, takže jsem neměl žádné možnosti. Rozhodl jsem se, že k tomu přidám jednu výhradu, alespoň malé vítězství.

„Pokud je to ukradeno, darováno nebo prodáno cizímu národu, neocenil bych to...“

„Neprodám to, nepředám, ani nenechám ukrást, slibuji! Prosím, prosím, dejte mi to. Použiju to správně. Žádám tě, Touyooo... Podívej, zabiju tady taky všechny fráze, ano? Co ty na to?“

Co je s tím chlapem? Chová se, jako by jen naskočil a měl plnou kontrolu. A pak znovu, když vím o přehnaných nesmyslech toho chlapa, hádám, že by mohl... Podle měřítek tohoto světa je tak abnormální... Vlastně mi připadá trochu otravný... Sakra, jak to, že je lepší než já?!

Párkrát jsem se s ním setkal a nemyslím si, že by byl špatný člověk... To je ovšem jen moje intuice... Kdyby tu byla Yumina!

Jeho nabídka, že mi pomůže bojovat s frází, byla lákavá... Koneckonců jsem věděl, že mi to ušetří spoustu času a úsilí.

Vyvolal jsem [bránu] a z hangáru přivolal rudého dračího rytíře, Dragouna.

„Tady je to Frame Gear se zaměřením na mobilitu. Říkám tomu Dragoun.“

„Páni! Je to červené! To je jako super cool.“ Frame Gear, který jsem si vybral, bylo obzvláště těžké ovládat. Rozhodl jsem se to prostě na Endeho strčit, protože nikdo kromě mě to stejně nezvládl.

Ende mi líně hodil sklíčko a vyšplhal se na dračího rytíře. Poklop se otevřel a on vlezl dovnitř.

Okamžitě to nastartoval a rám začal chodit. Po chvíli ho nechal běžet a pohyboval rukama s překvapivou obratností. Potom nasadil kola a pohyboval se tak elegantně, jak jen mohl v režimu vysoké mobility.

Co-co sakra... Proč je s tím lepší než já?

„Oh, to je docela jednoduché manévrování. Líbí se mi to.“

„...Ha, jo... D-Dobré pro tebe.“ Neochotně jsem odpověděl Endemu nejtvrdším úsměvem, jaký jsem dokázal. Ten parchant neměl co dělat, aby byl silnější než já.

„Ale, uh, nemá to žádné zbraně?“

„Oh... Pravda, zapomněl jsem nějaké připravit.“ Dračí rytíř neměl moc síly, takže si s těžkými zbraněmi opravdu neporadil. Měl jsem v úmyslu vyrobit pro něj lehkou zbraň z fragmentů fráze, ale nikdy jsem se nedostal ke skutečnému činu.

Naštěstí pro mě byla poblíž opravdová hora mrtvých frází.

Použil jsem [modelování] k vytvoření dvou krátkých mečů z některých padlých frází. Potom jsem vyrobil dvě pochvy a nasadil je na Dragounova záda.

„Dobře! Půjdu zabít spoustu frází, jak bylo dohodnuto.“

„Hej počkej! Než někam půjdeš, řekni mi, jak tuto věc používat!“ Spěšně jsem zamával sklíčkem na Endeho.

„Oh, pravda. Stačí to rozbít a zvuk by se měl ozývat. Nemůžeš zkopírovat hluk pomocí technologie nebo magie, takže se nesnaž získat žádné nápady.“

Opravdu...? No, je tu můj plán nahrát to na můj smartphone.

Když jsem naříkal nad svým zmařeným plánem, Ende vzal další dvě sklíčka a hodil je po mně.

„Tady jsou tyto dvě identická. Pokud je použiješ všechny současně na různých místech, můžeš rozptýlit frázi ve svůj prospěch.“ Ende vyšplhal zpět do Dragouna a rozjel se. Ten chlap byl účinný zabiják frází, takže jsem si byl jistý, že udělá dobře. Byl bych ale radši, kdyby je všechny zabil...

Jeho Frame Gear byl červený, takže vyzařoval docela silnou atmosféru. Heh... Bylo by legrační, kdyby se příště vrátil s maskou...

Dost... Nemám čas přemýšlet o hloupých myšlenkách! Koneckonců, mám toho hodně na práci.

Vrátil jsem se na hrad Brunhild a vše vysvětlil tamním lidem. Situace v Yulongu, frázi, hranice dimenzí a proč jsem měl Frame Gear pro začátek... Ke všemu jsem se přiznal.

„...Rozsah naší konverzace se právě... podstatně zvětšil...“ Když jsem promluvil, starý muž Yamagata ztěžka vydechl. Baba, který stál vedle něj, si založil ruce s jemným zamračením na tváři.

„Pochopím, když mi nevěříte, ale...“

„Ne, nemám důvod o vás pochybovat. Tvorové z jiného světa... Pokud nic neuděláme, pak tragédie starověkého království postihne i nás.“ Kousaka mi ochotně uvěřil, ale to bylo pravděpodobně proto, že viděl všechen ten kouř v Yulongu.

„Odložíme-li to prozatím stranou, musíme celou situaci vyřešit v plném rozsahu. Prioritou by byla současná invaze do Yulongu. Vaše Výsosti... Chcete zachránit jejich občany?“

„Když to půjde, tak ano. Jsme jediní, kdo se proti frázi může postavit.“

„Neměl byste.“ Kousaka můj nápad okamžitě sestřelil. V podstatě pronesl slova, která by lid Yulongu odsoudila k smrti. Neměli žádnou metodu, jak frázi oponovat. Kdyby vytáhli všechny své vojenské síly, možná by si vedli dobře, ale nebylo možné, aby takovou hordu přežili konvenčními prostředky.

„Budu ochotně bojovat, pokud bude moje země napadena. Nevidím však potřebu riskovat životy a zdraví pro zemi, která je k nám nejen nepřátelská, ale také aktivně nepřátelská.“

„Ale... pokud to takhle půjde dál, oběti se nezastaví jen v Yulongu. Toto není situace, kdy si můžeme dělat starosti s postojem určitého národa. Lidé umírají, i když mluvíme. Říkáš, že bychom jim neměli pomáhat?“

„Vaše Výsosti... Jste úžasný muž se stejně úžasným srdcem. Ale nemůžete jen...“

„Kousako, poslouchej.“ Baba, který byl až do této chvíle zticha, nakonec promluvil.

„Víme víc o tom, jaký je náš vůdce, že? Nepomohl nám, přestože byl Takeda tehdy jeho nepřítel?“

„Já... Ale... situace je teď jiná. Na svých bedrech má celou zemi.“

„A tam se mýlíš. Nezatěžuje ho to. Vyšplhal jsem se mu na ramena, jak se mi zlíbilo. Když mě setřese, tak upadnu. Když se mi to nebude líbit, tak můžu slézt. Nepřišli jsme se sem podívat, odkud bude foukat vítr?“

„...To jsme udělali.“ Kousaka tiše vydechl, když mluvil. Pravděpodobně byl jen nervózní, takže jsem věděl, že mu jeho pragmatický proslov nebudu vyčítat.

„Vzhledem k postupu, který si přejete, i když nesouhlasím, bychom měli brzy podniknout kroky. Ale pokud máme zasáhnout, měl byste nejprve informovat Západní alianci. Musíme jim formálně oznámit náš záměr.“ V tom měl alespoň pravdu. Neměl jsem ponětí, jaké budou důsledky této invaze na globální scéně. Bylo důležité si celou věc vyžehlit, než se pustím do pohybu, i když jsem si nemohl dovolit ztrácet čas.

Byl jsem přece ve spěchu. Když jsem hrál politiku, byli lidé systematicky vražděni jeden po druhém. Normálně bych poslal dopisy ostatním panovníkům, ale rozhodl jsem se apelovat přímo na ně v jejich domovech. Potřeboval jsem si pospíšit a oni se potřebovali okamžitě dozvědět pravdu.


3 komentáře:

  1. Dekuji :)

    Nez se tam dostanou tak ende versinu zlikviduje sam 🤣🤣

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem, "akčný" víkend ako sa patrí - nie potoky, ale rieky krvi a hory mŕtvol.

    OdpovědětVymazat