HRH 7 - Kapitola 6: Trumf při vyjednávání 2/2

Mezitím, přibližně touto dobou, hlava republiky Gouran a jeho syn Kuu byli v obývacím pokoji své vily v Noblebeppu a hovořili o Soumovi a jeho společnících u skleničky.

„Když jsi pracoval s tím králem, jaký jsi na něj měl pohled?“ zeptal se Gouran a zaklonil pohár fermentovaného mléka.

„Je zvláštní,“ uchechtl se Kuu. „Vypadá slabě, ale je na něm něco, na co prostě nemůžeš přijít, dá se to tak říct?“

Gouran při synových slovech naklonil hlavu na stranu. „Takže... kdo to nakonec je?“

„Jak jsem řekl, já ti nevím. Pravděpodobně je to král, který vládne perem, ne mečem. Kazuma... ne, Souma vypadá slabě a opravdu není silný, ale má kolem sebe slušnou sbírku podřízených. Zvlášť ten temný elf. Je ve své vlastní třídě. A i kdyby Souma vypadal, že je úplně otevřený, pokud uděláte chybu a pokusíte se na něj vztáhnout ruku, jeho podřízení nechají ležet hromady těl.“

„Hm...“ Gouran se zamyslel. „Takže je to král, kterého milují a chrání jeho vazalové?“

„Oook... Mám pocit, že je to víc než to. Je chytrý, takže nebude lehkomyslný, ale není to tak, že by byl úplně bez odvahy. Nezáleží na tom, jak moc svým podřízeným důvěřoval, slaboch by se nerozhodl mě doprovázet při tak nebezpečném úkolu, jako je podrobit si ty ogry tak snadno, že? Pokud dokáže položit na misku vah svůj vlastní život, je to důkaz, že se mu to podařilo díky jeho vlastním pokusům.“

„Říká se, že nakonec porazil vojáka, jako byl Gaius VIII.,“ přikývl Gouran.

Soumův nástup na trůn vyvolal válku mezi Elfriedenským královstvím a knížectvím Amidonia. Podle příběhů, které slyšeli, byla válka pro království drtivým vítězstvím, ale Gaius VIII. ukázal svou hrdost válečníka až do konce.

I když byla válka rozhodnuta a jeho vojska se rozpadla a rozprchla, korunní princ Julius uprchl, zatímco sám Gaius odešel se svými osobními vazaly a vrhl se do velkého vojska, blížíc se k tomu, aby zakroutil Soumovi krkem.

I v porážce si Gaius zachoval hrdost válečníka.

Ti, kteří prohráli válku, byli zpočátku vždy hanobeni. Vítězové šířili tyto příběhy, aby demonstrovali spravedlnost svých vlastních činů.

Nicméně v Gaiusově případě, protože se jeho dcera Roroa měla provdat za Soumu a byl učiněn pokus o sjednocení obou zemí, Souma o něm nikdy nemluvil špatně a neměl nezaslouženou pověst.

Ponecháme stranou názory lidí na jeho výkon jako suverénního prince, Gaiusovu pověst válečníka bránila dcera, která s ním nevycházela, a její snoubenec, který s ním bojoval jako s nepřítelem. O tom, zda to byl úhledný výmysl historie nebo ironie, bylo na rozhodnutí každého jednotlivce.

Tohle si Gouran myslel.

Možná konfrontací s Gaiusem, Souma získal odvahu, která neodpovídala jeho slabému tělu.

Pokud ano ... Gaius po sobě zanechal neuvěřitelné memento.

Ať už si to Gouran přál sám nebo ne, vlákna osudu se kolem něj dál ovinula. Zatímco cítil plynutí času, podíval se na Kuua, který před ním popíjel fermentované mléko.

Přinese zapletení se Soumou nějaké změny v mém idiotském synovi? To se může ukázat jako velký význam pro republiku ...

Gouran do sebe dolil zbytek zkvašeného mléka a rozhodl se.



Noc se protáhla a byl den setkání.

Rezervovali jsme si velký sál hostince, kde jsme bydleli, a Gouran a já jsme seděli naproti sobě. Bylo to místo, které jsme předtím používali na párty, takže tam nebyly stoly ani židle. Seděli jsme se zkříženýma nohama na zářivě barevných polštářích položených na koberci.

Po obou stranách byly Juna a Roroa, které už nepotřebovaly skrývat svou pozice, a Kuu seděl vedle Gourana.

Za námi byla Aisha a zbytek členů naší skupiny, s výjimkou Tomoe, a za sirem Gouranem a Kuuem byla skupina vojáků této země vedená Leporinou.

Každá z těchto skupin stála v pozoru a střežila své vůdce.

Lehce jsem se uklonil a pohlédl siru Gouranovi přímo do tváře. „Nejdřív mi dovolte, abych vám poděkoval za uspořádání této schůzky.“

„Nemyslete na to,“ řekl. „Nestává se často, aby měl člověk možnost mluvit s králem sousední země. Velmi rád bych využil této vzácné příležitosti a otevřeně hovořil o věcech, které budou přínosem pro obě naše země.“

Sir Gouran mi opětoval mou lehkou úklonu a podíval se mi zpříma do očí.

Oba jsme byli vůdci našich zemí, takže ani jeden z nás se nemohl hluboce sklonit způsobem, který naznačoval, že jeden je vyšší nebo nižší než druhý.

Gouran se otočil a podíval se stranou. „Přesto... To mě překvapuje. Když si pomyslím, že byste něco takového přinesl sem...“

Díval se na klenot pro vysílání hlasového klenotu. Mohutný krystal, kterým jsem včera také komunikoval s Hakuyou, zabíral roh místnosti.

Sir Gouran svraštil čelo. „To je vysílací hlasový klenot, že? Vysílá se to někde?“

„Ne, to je jen pro komunikační účely,“ řekl jsem. „Nebudu to vysílat lidem.“

„...Chápu.“

„Máte v této zemi také klenoty?“ zeptal jsem se.

„Jenom jeden. Rád bych jich měl víc, ale jsou vyrobeny z jader žalářů. Bohužel jsme v této zemi vyčistili jen jeden žalář.“

„...Chápu.“

To, že tam bylo jen jedno žalářní jádro, se mu rozhodně nehodilo.

Země měla poměrně velké množství půdy, takže by chtěl mít jedno pro vysílání a alespoň jedno pro komunikaci.

Kdybychom jich měli nazbyt, byl bych ochoten je prodat nebo s nimi obchodovat, ale z pěti klenotů, které jsme v současné době měli, se jeden používal pro vysílání z hradu, jeden pro komunikaci s říší a tři pro vysílání programů. Bohužel, neměl jsem jak pomoct.

No, s těmi zdvořilostmi stranou, ponořil jsem se do této záležitosti. „Tak tedy, sire Gourane, mám pro vás návrh...“

„Lékařská aliance... Věřím.“ Než jsem to mohl říct, sir Gouran zkřížil ruce na prsou a zasténal. „Léčby, které se nespoléhají na světelnou magii… Je to opravdu fascinující. Doktoři, že? Pro tuto zemi, kde je těžké se v zimě jen tak projít, by mělo velký význam mít možnost trvale umístit jednu osobu, která by mohla provádět léčbu v každé vesnici. Kromě toho říkáte, že dokážou léčit nemoci, které světelná magie neumí. Moc rád bych to měl.”

Na sira Gourana to udělalo dojem. Připadalo mi, že jsme nezačali špatně.

Ale pak se výraz sira Gourana zpřísnil.

„Nicméně jsou věci, kterým tady nerozumím. Proč jste nám to přinesl? Nedovolilo by samotné studium tohoto tématu, aby se vaše země stala mocnější?“

Podezřívavé oči. Snažil se zjistit, jestli nemám nějaké postranní úmysly.

Když se mě na chvíli zeptal, přemýšlel jsem o tom, jak by mohla odpovědět císařovna říše Gran Chaos. Mohla by říct, „Medicína nezná hranic“.

Ta osoba, která nebyla samozvanou světicí, ale byla prohlášena za svatou jinými, byla z těch, kteří přemýšleli o tom, co je nejlepší pro celý svět, a tak jí tato slova vyhovovala.

Pro mě, na druhou stranu, byl tento druh idealismu špatným místem. Vždycky jsem myslel především na prospěch své vlastní země. Nemyslel jsem si, že je to špatné, ale kdyby někdo jako já řekl, „Medicína nezná hranic,“ ta slova by mohla znít prázdně.

Tak jsem se podíval siru Gouranovi do očí, když jsem odpovídal, „To je... pro praktičnost.“

„Praktičnost?“

„Ano. Je to pravda, nejlepší by bylo to studovat jen s mou zemí. To by však vyžadovalo příliš mnoho času a finančních prostředků. Medicína není téma, které by jedna země mohla sama plně studovat. Kdybych to všechno zkusil s jednou zemí, neměl bych dost času, personálu ani financí.“

To, co jsem potřeboval ukázat, byl realistický přínos rozdělení výzkumu. Kdybych mohl dokázat, že by to prospělo jak království, tak republice, mohl bych věci rozhýbat.

„To je důvod, proč jsem to navrhl Kuuovi, chci, aby republika vyráběla lékařské vybavení a vyvážela ho k nám. Vyšleme lékaře, kteří to vybavení mohou použít. Pokud se to podaří realizovat, měla by medicína v obou našich zemích značně pokročit.“

„To je pravda. Zní to, jako by na tom obě země vydělaly.“ Gouran mohutně přikývl.

Bude to... fungovat?

„Dobrá tedy...“

„Nicméně.“ Vypadalo to, že se věci dávají dohromady, ale pak na mě sir Gouran upřel přísný pohled. „Dá se to skutečně nazvat rovnocennou výměnou?“

„...Co tím myslíte?“

„Když slyším váš návrh lékařské aliance, dost jsem o tom přemýšlel sám za sebe. Může to vypadat pokročile, ale abych to urychlil, myslím, že je to opravdu jen vývoj ve způsobu, jakým se lékaři a lékařky chovají ke svým pacientům.“

„...Máte pravdu,“ přiznal jsem.

Nemýlil se. Podařilo se nám vyříznout hodně z procesu kvůli existenci tříoké rasy, která viděla mikroorganismy, ale lékaři byli jen dalším vývojem medicíny muže nebo ženy, kteří vařili léčivé infuze.

„V tom případě je to něco, co můžeme pochopit i my,“ řekl sir Gouran.

„Království v podstatě trénuje neuvěřitelné mediky nebo medičky, a očekává se, že naše země vytvoří „neuvěřitelné nástroje“, které používají, že? Pokud bychom se zabývali jen tím, jistě se to dá nazvat fér, ale je tu ještě jeden prvek, léčivé infuze, které muž nebo žena používají.“

„Lékařské infuze... Myslíte drogy?“

„Každý držíme jednu kartu, lékaře a lékařské vybavení. Karta drog se však vznáší ve vzduchu. Kartu s drogami si nemůžeme vzít sami. Pokud království přijme tuto kartu, rovnováha sil se do značné míry změní ve váš prospěch.“

Drogy, co.

Byla pravda, že v království se u tříoké rasy vyvinulo tříočí (antibiotikum). Třiočí bylo získáno z poddruhu gelinu, který mohl dokonce žít v jedovatých bažinách.

Tato země byla velmi chladná a tekutý gelin by zmrzl na kost, takže by tu nežili. Nebylo by možné, aby si ho vyvinuli sami.

 

Přirozeně by byli závislí na dovozu. Kdyby království mělo kontrolu nad těmito dovozy, bylo by snadné, aby do království proudily další finanční prostředky.

...Abych byl upřímný, nepřemýšlel jsem o tom, dokud mě na to nikdo neupozornil.

Očividně jsem uvažoval o prvku drog, ale nečekal jsem, že to bude republice podezřelé.

Přesto, když jsem o tom teď přemýšlel, bylo přirozené, že bude. Přistupovali k těmto rozhovorům s velkým odhodláním. Zoufale budou přemýšlet o tom, co by mohlo být pro jejich zemi nevýhodné, a pokusí se to vymazat.

Protože tak usilovně přemýšlel o jejich vlastní zemi, sir Gouran na tento prvek drog narazil.

Musí to být dobrý vládce ... No, v tomto případě jsou jeho obavy neopodstatněné.

V duchu jsem pokrčil rameny. Nebylo to tak, že bych se záměrně vyhýbal tématu drog, abych na tom vydělal. Otočil jsem obě dlaně k siru Gouranovi.

„Není třeba se obávat. Ta karta už není v rukou království, víte.“

„Hm? Co tím myslíte?“

„Juno. Vytáhni tu věc.“

„Ano, sire.“ Juna vytáhla věc ve tvaru desky, která se jí vešla do náruče, a položila ji před drahokam, aby ji všichni viděli.

Byl to jednoduchý přijímač vysílacího hlasového klenotu. A na tom jednoduchém přijímači byla promítnuta jediná krásná žena.

Když viděli tu ženu, sir Gouran a Kuu vytřeštili oči.

„T-tati!“ vykřikl Kuu.

„Jo...“

„Hee hee, omlouvám se, že jsem vás překvapila.“

Žena na obrazovce se usmála a pak se lehce uklonila siru Gouranovi a ostatním.

„Je mi potěšením se s vámi setkat, hlavo republiky Turgis, sire Gourane Taisei. Jsem císařovna Marie Euforie z říše Gran Chaos.“

 

2 komentáře: