HRH 7 - Po návratu do země oblouk – 4: Nejdelší den Bohem Chráněného Lesa 1/4

Po návratu do země oblouk – 4: Nejdelší den Bohem Chráněného Lesa

 

— V polovině 8. měsíce, roku 1 547., kontinentálního kalendáře —

V tento jasný den, jsem letěl oblohou na Nadeniných zádech, když byla ve formě ryuu.

Tato výška mě zpočátku děsila, ale po několikanásobném vyslání na zprávy o počasí, už jsem si na to úplně zvykl. Teď jsem dokonce mohl spát v nadmořské výšce 1000 metrů.

I když Naden se naštve, když spím...

„Děje se něco, sire?“ zeptala se Aisha.

„To nic není,“ řekl jsem jí.

To jen, že dnes za mnou seděla Aisha s rukama pevně ovázanýma kolem mého pasu. To proto, že jsme mířili do Aishiny domoviny, do Bohem Chráněného Lesa.

„Přesto, proč tak náhle jdeme do Bohem Chráněného Lesa?“ zeptala se Aisha.

„Protože jsme se zasnoubili, ale ještě jsem nešel pozdravit sira Wodana. Komunikovali jsme dopisy, ale chtěl jsem si najít čas, abych ho navštívil.“

„To kvůli tomu zasnoubení?!“

„Jo. Už jsem mluvil s Lisciinými rodiči a Juninou opatrovnicí je Excel, takže jsem s ní mluvil. Pro Naden, Tiamat je jako její matka, takže i tam je o formality postaráno. Pro Rorou... Hodlám brzy navštívit jejich hrob.“

Poblíž Van, bývalého hlavního města knížectví, byl hrob Amidonské královské rodiny. Leželi tam Roroini rodiče v klidu. Nedokázal jsem si představit, že by Gaius našemu manželství požehnal, ale musel jsem věřit, že Roroina matka, podle sira Gourana veselá žena, by ho zpacifikovala.

„Takže v tom případě jsme na návštěvě v Aishině rodinném domě, co?“ zeptala se Naden.

„Urgh... Kdyby šlo o tohle, mohl jsi mi to říct. Nejsem mentálně připravená...“ Aisha mi přitiskla čelo na záda.

Nechat zmatenou Aishu chvíli samotnou, mluvil jsem se svou druhou snoubenkou, která nás laskavě svezla.

„Promiň, Naden. Nutím tě zase svézt Aishu.“

Poplácal jsem ji po zádech.

Otočila svou ryuu hlavu, aby se podívala naším směrem a odpověděla, „Moc mi nevadí, jestli je to Aisha,“ pomocí své telepatie. „Už na mně jela. Kromě toho „Partner mého partnera je jako můj partner“.“

„Jo, něco takového už jsi říkala.“

Aisha, která se, jak se zdálo, vzpamatovala z rozpaků, naklonila hlavu na stranu. „Hm... Pokud jsme s Naden partneři, kdo z nás je manžel?“

Co je to za hloupost, kterou Aisha najednou chrlila? ...to jsem si myslel, ale Naden se nad tou otázkou zamyslela s překvapivou dávkou vážnosti.

„Hmm, nebyla bys to ty, Aisho? Přece jen jsi silná.“

„Ve své ryuu formě jsi také silná.“

„Ale ve srovnání s Junou jsi spíš manželský typ, co říkáš?“

„Srovnávat mě s Junou není fér! Je to víc žena než kdokoli jiný.“

„V téhle podobě mám větší prsa než ona... Počkej, když to říkám, tak je mi smutno. Ale když se nad tím tak zamyslíš, není Liscia nejpodobnější manželovi?“

„Lady Liscia je odvážná,“ souhlasila Aisha. „Svým způsobem je lepší materiál na manžela než Jeho Veličenstvo.“

„Říkáš si, co chceš...“ Když jsem je slyšel mluvit, poklesla mi ramena. Byla to pravda, nebyl jsem zdaleka tak odvážný jako Liscia. „Přesto byste nakonec obě raději byly manželky, ne?“

„„No, samozřejmě.““

„Pokud jde o mě, potřebuju, abyste obě byly moje nevěsty.“

„Pane!“ vykřikla Aisha.

„Soumo!“

Obě se ostýchavě usmály.

Taky jsem se styděl to říct.

„Je to trapné, když můj nadřízený flirtuje hned vedle mě, uvědomuješ si to?“ stěžoval si Hal.

Letěl vedle nás na zádech Ruby, která byla v podobě červeného draka. Podíval se na nás obličejem, jako by byl nucen pít vařený cukr.

Jeho kůň se také díval zlatýma očima na Naden.

„Ty taky, Naden,“ Ruby ji pokárala a pak trucovitě odvrátila zrak. „Jestli jsi drak z pohoří Hvězdná Dračí Hora, drž se pohromadě, když na tobě jede tvůj rytíř. Taková důstojnost se od rytířova partnera očekává.“

„Souma není rytíř, je to král, takže tak.“

„Nehádej se! To ho dělá výš než rytíře!“

„Oh, bože, sklapni!“

Obě se začaly hádat vysoko na obloze.

To znamená, že to dělaly jako přátelé.

Jako moje snoubenka, Nadenino postavení bylo mnohem vyšší než Rubyino, ale skutečnost, že mohly bojovat za rovných podmínek, dokazovala, že Naden a Ruby to mezi sebe nepustily. Koneckonců byly jediné, koho tu ten druhý znal ze své domoviny.

Pak Naden řekla, „Nyahh!“ a vycenila zuby. „Můžeš se o mě přestat bát a vycházet se svým vlastním rytířem, ne?! Ten mág s liščíma ušima tu dnes není, takže si můžete dělat, co chcete.“

„C-co to říkáš?! Já bych ne...“

„Páni, co to je? Tvoje tvář je celá rudá, Ruby?“ škádlila Naden.

„Ta barva je přirozená!“

Potom, Naden a Ruby pořád křičely a bavily se. Kam se poděla důstojnost očekávaná od rytířova partnera...? Kdyby spolu vycházely a hádaly se, mohl bych to nechat být.

„Ale nebylo třeba, abych přišel, že ne?“ zeptal se Hal. „Jestli jsou s tebou mladá slečna Aisha a mladá slečna Naden, není to dost na to, aby tě to ochránilo?“

Byla to pravda, když jsem měl největšího bojovníka v království, Aishu a Naden, která by ve své ryuu formě pravděpodobně mohla vzít naráz přes deset wyvernských jezdců, se mnou, nemělo smysl přivést Hala, aby mě chránil.

Ale byl tu dobrý důvod, proč ho vzít s sebou.

„Když jsem poslal siru Wodanovi dopis, ve kterém stálo, „Brzy přijdu na návštěvu,“ byl jsem požádán, abych tě vzal s sebou,“ vysvětlil jsem mu. „Zdá se, že tě chce vidět sir Sur.“

„Sirem Surem myslíš ... Ten temný elf, co nás přišel předtím posílit, co?“ Hal zatleskal rukama.

V době, kdy se Zakázaná armáda a armáda upřeně dívaly na sebe dole u Randelu, přispěchala jim na pomoc jednotka lučištníků temných elfů jako poděkování za úlevu, které se jim dostalo po katastrofě sesuvu. Ten, kdo ty posily vedl, byl sir Sur. Naše jednotky byly v té době napjaté, takže jsem byl stále vděčný, když jsem si na tu pomoc vzpomněl.

„Ale proč se se mnou chce setkat?“ zeptal se Hal. „On už své dluhy splatil, že?“

„No, zdá se, že ten, kdo se s tebou chce opravdu setkat, je Surova dcera. Zřejmě byla jedním z lidí, které jsi zachránil, když jsi se mnou hledal přeživší.“

„...Jo, nepamatuju si ji. Nakonec, tenkrát jsme zachránili spoustu lidí.“

„I když jsi na ni zapomněl, ona nezapomněla na tebe. Koneckonců, jsi muž, který jí zachránil život.“

„Jenom proto, že to byl úkol...“ Hal se poškrábal na hlavě.

Nebyl dobrý v přijímání přehnané chvály. Občas mohl šílet, ale ta jeho přímočará povaha byla Halovi velmi podobná a zanechala na mě dobrý dojem.

„Ať ti alespoň poděkuje,“ řekl jsem. „Tak tedy.... Pojďme, Naden, Ruby, nebojujte věčně. Pospěšme si do Bohem Chráněného Lesa. Sir Wodan na nás čeká.“

„Oh! Jo, rozumím.“

„R-Rozumím.“

A protože obě dračí dívky přišly k rozumu a přidaly do kroku, zamířili jsme do Bohem Chráněného Lesa.