DM 10 - Kapitola 271: Extra: Každodenní život průzkumníků [stříbrný meč mravenčích křídel]

Kapitola 271: Extra: Každodenní život průzkumníků [stříbrný meč mravenčích křídel]

„Sup~, je tu šéf?“

„Sumino! Jsi stále naživu.“

Majitelka obchodu se zbraněmi s pláčem oslavuje můj bezpečný návrat. Abych byla upřímná, nemyslela jsem si, že si bude pamatovat někoho chudého, jako jsem já. I když je znám 10 let, nejsem ani v nejmenším dobrý zákazník. Za těch 10 let jsem si koupila jen šest zbraní. Třeba když jsem si koupila své první kopí, neměla jsem dost peněz, tak jsem to musela vynahradit tím, že jsem půl měsíce pracovala jako stráž kovárny. Nevěděla jsem, jak se o zbraně starat, tak jsem sem pravidelně chodila, asi si mě kvůli tomu pamatovali.

„Ah, když už přemýšlím, kdo to je, je to ta chňapající malá želví holčička.“

„S mým věkem už nemůžu být nazývána malou holčičkou. Už jsem ve věku, o kterém se říká, že jsem žena, která propásla šanci se vdát.“

Opravila jsem šéfa, který vyšel zezadu a řekl nějakou neslušnou přezdívku. Uvědomila jsem si, že už je mi 27, takže vím, že jsem propásla svou šanci. Zajímalo by mě, jestli by ze mě Kuro-sama udělal svou milenku.

„Co se dneska stalo? Nejsi tu jen proto, abys ohlásila něco tak hrozného, jako je tvůj bezpečný návrat, že?“

Šéf je hrubý jako vždycky, ale má pravdu.

„Hehehe, šéf ví všechno, viď.“

„Ne všechno, nevím všechno.“

Netvař se stydlivě, ty padesátiletý muži.

„Pokud jde o to, chci, abys mě naučil, jak se o tento meč starat.“

Vytáhnu meč u pasu a ukážu ho šéfovi. Tohle je kouzelný meč, který jsem dostala od Kuro-sama, [stříbrný meč mravenčích křídel]. Je to průhledný stříbrný meč, který se může stát děsivě ostrým, když ho naplním magickou silou. I ve srovnání s mečem z černého železa, který jsem tehdy dostala od šéfa, je mnohonásobně ostřejší. Chci říct, že může dokonce snadno rozříznout skořápku toho příliš tvrdého mravence.

„Oj, Sumino. Kde jsi vzala ten meč?“

Šéf zírá na stříbrný meč s tváří tak vážnou, až je to děsivé.

„Co se děje?“

„Prostě mi na to odpověz.“

Zajímalo by mě, proč je jeho hlas napjatější, než když pracuje. Ne že bych se to snažila skrývat, takže jsem upřímně odpověděla. „Mám ho od Kuro-sama.“

„Ten chlap vyrobil ten meč?“

„Nevím, kdo ho udělal.“

„To je pravda.“

„Copak šéf už nějaký neudělal?“

„Meč, který jsem vyrobil, byl stříbrný meč mravenčích křídel, ale nebyl to stříbrný meč mravenčích křídel.“

Šéf řekl něco pochybného jako otázka a odpověď.

Ještě se nestal senilním, že?

„Ta barva nebyla tak krásná jako tahle stříbrná, že?“

„Přesně tak. Stříbrný meč mravenčích křídel je drahý, ale způsob, jak ho vyrobit, je dobře známý. Jen v tomto labyrintovém městě je 10 obchodů, které to zvládnou. Je to něco, co je na kouzelný meč poměrně rozšířené.“

„Jsou to však všechno šedé meče. Nic se nevyrovná tomuto krásnému stříbru.“

„Fuh~n?“

„Regulace teploty je pro výrobu stříbrného meče mravenčích křídel nejdůležitější. Pokud teplota během namáčení meče do tekutého léku klesne byť jen o několik stupňů, dokud nepřilne, zčerná a bude k ničemu. Říká se, že před dávnými časy měl stříbrný meč vyrobený mudrcem-sama, který učil způsob, jak tento magický meč vyrobit, průhlednou stříbrnou barvu. Možná je to něco, co po sobě zanechal mudrc?“

Povídání starších lidí je opravdu dlouhé.

„Není? Chci říct, že ten meč byl úplně nový, když jsem ho dostala, víš? Natož odření, nebyl na něm ani škrábanec.“

Teď je tu ale drobný škrábanec. Od labyrintového mravence, je těžko viditelný.

„Je to tak... Sumino, nevadilo by ti prodat tento meč? Zaplatím ti 100 zlatých. Dokonce ti dovolím použít velký meč kudlanky, který jsem vyrobil.“

Páni? 100 zlatých mincí? Navíc, nebyl ten velký meč šéfovým mistrovským dílem, o kterém se chlubil, že ho neprodá, ať je to sebevíc?

„Promiň, šéfe. Ten meč jsem dostala od svého váženého dobrodince. Neustoupím, i kdyby to měl šéf žádat.“

Nebudu se moci postavit Kuro-sama, pokud tento meč prodám.

„Kuh, nedá se nic dělat, jestli je to ten příběh. Rozhodně však do tohoto obchodu přijď, když potřebuješ tento meč opravit. Opatrně ho opravím vlastníma rukama. Samozřejmě, že je to zdarma.“

Ah, úžasné.

„Díky, šéfe. Ale po boji v labyrintu si ho budu muset udržovat, takže bys mě naučil minimální péči?“

„To si piš. Budu tě striktně učit až do rána. Nemysli si, že dnes v noci můžeš spát.“

Vzala jsem si stříbrný meč mravenčích křídel od šéfa, který ho držel jako poklad, a šla jsem dozadu do obchodu. Až do rána, dokud šéf neschválil můj způsob údržby meče.

Stanu se průzkumníkem, který nebude dělat ostudu tomuto stříbrnému meči, který jsem dostala od Kuro-sama.

Nemám v plánu mířit na tak pošetilý cíl, jako je mithril, ale alespoň na rudý železný štítek, dost na to, aby Kuro-sama nelitoval, že mi dal stříbrný meč - chci se stát takovým průzkumníkem.

Přísahám to svému drahému meči, třpytícímu se od ranního slunce.

Jako odpověď na mou myšlenku se stříbrný meč na okamžik jasně zatřpytí.