INN - Kapitola 122: Letošní festival

Kapitola 122: Letošní festival

Šampiónkou mahjongu byla vždy vysoká elfka Rize, ale teď, když je těhotná, se soutěže nezúčastnila a Frau se postavila na vrchol.

Na jedné straně, když se snažíte prolomit její nedobytnou zeď, její bystrost a ohromující předvídavost způsobují, že se do tohoto bodu dostává s minimálními ztrátami.

Ten, kdo se snaží tuto pevnost zničit, není nikdo jiný než jeden ze čtyř nebeských králů království krále démonů, Glatts, který sem přišel navštívit Ronanu.

Bojují bitvu na vysoké úrovni, což je nutí používat nepravidelnou taktiku.

Bojují a vypadá to, že jediná chyba může jednoho z nich potopit.

Proti nim stojí další dvě osoby.

Já a ďábel Bulga.

„Mám pocit, že když se pokusím sondovat, ztratím všechno...“

„Správně. Proti nim se nedá nic dělat....co takhle mě nechat projít.“

„Omlouvám se. Ron-desu.“

„Já budu taky ronovat, ale ne jen ron, je to dvojitý ron.“

Bulga se propadla na dno a mně se podařilo obsadit třetí místo.

A tím to končí.

Skvělé.

Můj rekord v tom, že jsem byl vždy na dně, se zastavil.

„Fufufu. Jedná se o docela zajímavou hru. Rád bych si koupil sadu, pokud to bude možné.“

„Nevadí mi to, ale s kým budeš hrát? Naučit se její pravidla je trochu obtížné.“

„Ah... máš pravdu.“

„Glatts-sama, král démonů, princezna-sama a můj otec si s tebou mohou hrát.“

„Opravdu?“

„Ano, naučila jsem je, jak hrát, když sem přišli.“

Teď, když to řekla, si pamatuji, jak hráli s Dorsem a ostatními po turnaji v bojových uměních.

„Pak není problém. Jednu sadu, prosím.“

„Postarám se o to. Chceš si zahrát s Ronanou?“

„Mluvit s Ronanou už stačí. Kromě toho stále pracuje. Nechci ji rušit.“

Ronana v současné době cestuje směrem k vesnici dvě s kuros jako svými strážci.

Je to jako cvičení pro případ, že by potřebovala cestovat do vesnice Dvě sama.

Bylo to naplánováno už dávno, ale Beezel a Glatts to načasovali špatně. Přijeli sem den před jejím odjezdem.

„Jen si představ, že Ronaně věnuješ tolik času, kolik potřebuje.“

„Nebojte se, slyšel jsem ze sousedství, že to bylo naplánováno dlouhou dobu. Nechovám žádnou zášť.“

„To je dobré. Ah, vypadá to, že Beezel přijede.“

„Mám zpoždění.“

„Slyšel jsem, že na severu došlo k podezřelému pohybu těsně předtím, než jsem sem přišel. Musím připravit nějaká protiopatření. A také, Fraurem, dostatečně zocelila své spolužačky. Jakmile se vrátí, mohou okamžitě pracovat na hradě.“

„Školení na pracovišti... Ne, opravdu už budou přijaty? Jestli se budou chtít vrátit, pošlu je zpátky.“

„Už jsem se některých z nich ptal, ale odmítly.“

„Oi oi, opravdu přede mnou vezmeš nějaké vesničany?“

„Hahaha. Omlouvám se. Tak co, Glattsi, vrátíme se?“

„Dobře. Náčelníku vesnice, můžu teď mít sadu dlaždic?“

„Ano. Hned to dostanu.“

Měl jsem jednu mahjongovou sadu navíc.

Dříve to vyhledávaly desítky lidí, kteří sem přišli, a tak jsem si pro takové příležitosti připravil nějakou sadu.

„Tento skládací stůl je něco. Beezel, požádám tě, abys byl mým protivníkem, až se vrátíme.“

„Nevadí mi to, ale prosím stanov si rozvrh. Zvlášť pokud chceš požádat krále démonů, aby se přidal.“

„To nechám na tobě.“

„Prosím, nenechávej všechno na mně.“

Je to živý host.

Festivalová sezóna je tady.

Ze soutěže bojových umění se stal regulérní festival, takže musíme vymyslet něco jiného.

Po několika schůzkách nebylo nic uzavřeno, a tak bylo rozhodnuto, že o festivalu se bude rozhodovat losováním.

Obávám se do té míry, že chci zkontrolovat každý obsah, než jej vložím do losovacího pole, ale třídění bude obtížné.

Z tohoto důvodu jsem se rozhodl uspořádat obrovské množství festivalu, které mě napadly.

Měla by to být zábava.

Nesmí to však být nebezpečné!

„Tak mi prosím udělte čest.“

Jedna ze státních úřednic mi přinesla losovací bednu a já jsem si kousek vyndal.

„Letošní festival je…“

......

Klouzavý?

............ Co to je?

Nezní to jako normální běžecká soutěž.

„Klouzání je soutěž, při které účastníci běží na svahu ze všech sil. Je to slavný festival v regionu Bulgan. Deset lidí poběží společně a kdo přijde první, vyhrává.“

„Běh po svahu.... ze všech sil ....“

„Samozřejmě, že je to z kopce.“

„Ah, je to tak? Ale.... Není to nebezpečné?“

„Každý se může bránit magií, takže tomu tak není.“

„Je to tak?“

„Ano, ale kde se můžeme v téhle vesnici klouzat.....není tady žádný svah.“

„Máš pravdu. Mimochodem, jak velký by měl být?“

„Sklon je v různých oblastech této oblasti odlišný, ale jejich výška je asi 20 metrů.“

„20 metrů? Nic takového v okolí nemáme a je těžké nahromadit zeminu, abychom to vyrobili.“

„Opravdu těžké.“

„Dobře, zahoď to.“

„Cože?“

„Můžeme to udělat, ale když vezmeme v úvahu práci, je to dost nerozumné.“

„Rozumím. Pak vrátím tento papír s tím, že ho zasunu, a vrátím ho zpátky do krabice, když ho znovu vytáhnete, udělejme z toho současný festival.“

„Hahaha. Samozřejmě.“

Jak pošetilé ode mne.

„Jdeme na to!“

Festival se letos posouvá.

„Chceš postavit malou horu?“

„Pokud uděláme horu a zároveň vykopeme díru, můžeme dosáhnout potřebné výšky a mzdové náklady budou jen poloviční...“

„Novou díru můžete později proměnit v jezírko, ale jak plánuješ využít horu poté?“

„Co takhle obehnat vesnici hliněnou zdí?“

„Mluvíme o hoře, kde může běžet 10 lidí najednou. Co takhle snížit počet účastníků na tři?“

„Kdybych jen věděl, jak jsou rychlí, mohl bych pro ně udělat ten správný sklon....“

„Jak jsou rychlí....“

„Ale tohle je klouzavá soutěž, že?“

„Ano, takže určitě bude rozdíl v rychlosti.“

„Tak co kdybychom udělali něco takového...“

„Uděláš z toho prototyp?“

„Nemyslíš, že to bude zajímavé?“

Dokázal jsem vymyslet plán.

Plně chápu, že k tomu musím plně využít AFT.

Budu tvrdě pracovat.

Dva minotauří emigranti z vesnice Dvě.

Ronana a Mirua.

Obě jsou samice minotaurů.

Žijí ve vesnici Velkého Stromu od té doby, co byly vybrány před zimou.

Občas se vrátí do vesnice Dvě, ale dlouho tam nezůstanou.

Obvykle se vracejí po jedné noci.

Dva kentauři z vesnice Tři.

Oba jsou samozřejmě kentauři.

Na rozdíl od emigrantů z vesnice dva však každou chvíli mění členy.

Každé tři dny se vyměňují s jiným.

Trvá to dodnes.

Ale proč?

Zeptal jsem se ošetřovatelky kentaurů, Rasshashi.

„Pozice stěhovatele je velmi atraktivní. Výsledkem je záplava žadatelů.“

„Atraktivní?“

„Ano.“

„Proč? Je to tím jídlem?“

„Ne, pracují blízko náčelníka vesnice.“

„Ehto...“

„Jsou to původně lidé, kteří slouží feudálovi, rádi pracují vedle toho, kdo drží moc.“

„Ten, kdo drží moc... já?“

„Kdo jiný než náčelník vesnice?“

„Ah...“

„Navíc chtějí, abyste na nich jezdil, když jedete z vesnice...“

To mi připomíná, že když jsem se pokusil vyjít z vesnice, kentauři byli neklidní.

„Maa, rozumím.“

„Skvělé. Ah, je tu něco, o čem bych se s tebou chtěl poradit.“

„Co to je?“

„Glueworld je náčelnicí vesnice Tři, takže se nemůže stát migrantkou.“

„Ehto....co s tím?“

Šel jsem do vesnice tři a procházel se při jízdě na Glueworld.

„Jste spokojen?“

„Omlouvám se, že vás obtěžuji.“

V současné době jsou v této obci čtyři, kteří zastávali funkci správce.

Ramurias, ošetřovatelka šelem.

Nuff, ošetřovatel minotaurů.

Rasshashi, správkyně kentaurů.

Mamu, ošetřovatelka nyunyu-daphnes.

I když jsou to správci, žijí ve vesnici Velkého Stromu.

Nemusí vždy řídit nebo dohlížet.

Pečovatel se o ně postará, kdykoli budou potřebovat pomoc.

Stručně řečeno, nemají co dělat, když mají volno, a jsou extrémně zaneprázdněni, když mají něco na práci.

Zdá se, že Ramurias je ta, kdo je stále zaneprázdněna.

Musí se postarat o zvířecí chlapce, protože jsou ještě příliš mladí, když přišli do této vesnice.

Pracuje jako zdravotní sestra a učitelka v mateřské a základní škole.

Rasshashi je také zaneprázdněna jako hlavní poradce pro emigranty.

Ale Mamu, která má na starosti nyunyu-daphnes...

„Vypadám nespolehlivě?“

V jistém smyslu není téměř nic, co by nyunyu-daphnes potřebovaly.

Proto se s ní tolik neradily.

Ne, vůbec se s ní neradily.

Možná bych si s nimi měl promluvit.

„Chci, aby se na mě spoléhalo!“

Již jsme se setkali s problémy souvisejícími s časem a prací, ale toto je poprvé, co se setkáváme s problémem neúčasti.

Příště požádám nyunyu-daphnes, aby se s ní o něčem poradily