Ještěří muži na vzdáleném břehu se dali do pohybu.
Vypadá to, že to Hal a ostatní zvládli, poznamenal jsem.
Ještěří muži křižovali cestu mělčinou pod vodními oblouky.
Když jsem sledoval, jak se ještěří muži šplouchají mělkou vodou, připomnělo mi to přírodní program, který jsem kdysi dávno viděl a představoval gnusy překračující řeku. (pakoně)
Pokud by to byl dokument o přírodě, útočili by krokodýli...
I když to byli chlapíci, kteří přecházeli řeku ve smečce, kteří vypadali jako krokodýli, v tomto případě.
„Je vůbec potřeba nechat je dosáhnout na protější břeh?“ zeptala se Naden, která sledovala stejnou scénu. „Asi polovina smečky je v řece, nebylo by tedy snadné nechat vévodkyni Walter zrušit svou magii a smýt je?“
„No, kdyby to byli obrnění vojáci, to by byla správná odpověď, ale jsou nazí. Když je smyje, možná je nezabije, ne? Pokud je spláchneme po proudu, bude to bolet je zabíjet, takže je musíme nechat přejít a pak je obklíčit a vyhladit.“
„Z mé strany...byla bych ráda, kdyby si pospíšili a dokončili přechod,“ řekla Excel s námahou a na čele se jí objevily krůpěje potu.
Myslím, že pokud šlo o kontrolu takového množství vody, ani obvykle rezervovaná Excel nedokázala zachovat chladnou tvář. Skřípala zuby a ruce se jí třásly.
„Promiň,“ řekl jsem. „Potřebuji, abys tam ještě chvíli vydržela.“
„Vím.“ Excel se nuceně usmívala, když pilně pokračovala v ovládání magie.
Nakonec Hal a jeho skupina, kteří dokončili svou práci řídit tady ještěří muži, se k nám připojili a celá smečka ještěrů dokončila přechod přes Dabicon.
„Augh, to bylo vyčerpávající!“ Excel zvedla obě ruce do vzduchu, jako by se protahovala.
Splassssssh!
V příštím okamžiku se voda klenutá nad mělčinou zhroutila a spadla jako pevná masa vody.
Velké množství vody, které spadlo na zem, vytvořilo obrovský šplouch, a když se snesl ten šplouch, nad řekou krátce pršelo.
Koryto, které jsme za tu krátkou dobu mohli vidět, zmizelo, vytvořily se vlny a lodě ostatních vodních mágů, kteří podpírali Excel, se pohupovaly.
Sledovali jsme to všechno, když jsme byli promočení deštěm.
„...Asi jsem si měl vzít vybavení do deště,“ řekl jsem.
„Mým oblečením jsou moje šupiny, takže moje oblečení je nepromokavé,“ řekla Naden.
Ať už to bylo jakkoli, mělčina se vrátila do původního stavu a ústup ještěřích mužů byl přerušen.
Zatímco jsem cítil úlevu, že všechno šlo dobře, Excel klesla na jednu stranu.
„Excel?!“ brečel jsem.
Když jsem jí dal ruce kolem pasu a držel ji, Excel se slabě zasmála.
„Ha...ha... jsem v pořádku. Jen jsem použila příliš mnoho síly.“
Byla příliš vyčerpaná, než aby se vůbec pořádně usmála, a ramena se jí zvedala s každým nádechem. Déšť způsobil, že její oblečení přilnulo k tělu, takže vypadala strašně smyslně.
„Vedla jsi si dobře,“ řekl jsem. „Zbytek nech na nás.“
„Udělám to. Heheh, to je určitě výhoda, když mě Jeho Veličenstvo takhle drží. Juna by dostala záchvat, kdyby nás teď viděla.“
„To je opravdu pěkná osobnost, kterou tam máš.“ Ramena mi poklesla, jak se zdálo, že se Excel baví.
„Murgh... Možná bych ji měla přehodit místo Juny,“ řekla Naden a znělo to naštvaně.
Kdyby teď, když jsme byli oba mokří, vypálila nějaké elektrické šoky, dostala by i mě, takže jsem doufal, že ne.
Naše role v tomhle skončila. Pozemní jednotka by to odsud zvládla.
Nebo jsem si to alespoň myslel, dokud...
„Huh?“ Náhle Nadeniny vousy cukaly jako biče.
„Co je to?“ zeptal jsem se.
„Mmm... jo. Je něco na západě... Hm?“
Naden nemusela sama vědět, co to je, protože její slova byla nejasná.
Nadeniny bystré smysly však zjevně něco zachytily a já jsem se obával, že se stane něco mimo mé předpovědi.
◇ ◇ ◇
---------------------------------------------------------------------------------
Co asi je na západě?
Žádné komentáře:
Okomentovat