Stalo se to, když jsem byl na návštěvě u babičky z otcovy strany. Značně znuděný a bez čehokoli jiného jsem se rozhodl jít na procházku po městě. Jezdil jsem sem a tam, aniž bych myslel na nějakou destinaci, prohlížel jsem všechny obchody z druhé ruky a hledal cokoli, co by mě mohlo zaujmout. Když jsem si koupil několik knih, které jsem mohl použít k zabití času, právě když jsem začal zvažovat, kam jinam jít, dostal jsem trochu hlad. To mě trochu litovalo, že jsem se šel před obědem projít.
Podíval jsem se do mapové aplikace svého chytrého telefonu, abych našel místo k jídlu, a našel sushi restauraci na běžícím pásu, ale bylo to ode mě hodně daleko. Přesto se mi nechtělo vracet, tak jsem šel směrem k němu. Cestou jsem však viděl obchod s ramenem. Upřímně řečeno, nevypadalo to příliš atraktivně, ani se to nezdálo ani trochu populární. Ale v tu konkrétní chvíli jsem měl opravdu chuť sníst ramen. To se stává, víš?
Každopádně jsem nenuceně vešel dovnitř a viděl jsem, jak by jeho vnější vzhled čekal. Uvnitř bylo téměř úplně pusto. Jedinými zákazníky tam byli jen starý muž u přepážky a dvojice otce a syna u stolu za ním, celkem tedy tři. Posadil jsem se o dvě místa dál od starého muže u pultu a objednal si miso ramen, což byla velmi neškodná volba. Za sebou jsem slyšel zvuk páru otce a syna srkajícího na ramenech. Vnitřek podniku byl ponurý a tmavý, což umocňovalo můj dojem, že není populární. Viděl jsem toho obchodníka, asi šedesátníka, jak připravoval ramen, který jsem si objednal. Možná to byl jen celkový stav obchodu, který utvářel mé předsudky, ale i když to bylo divné, nemyslel jsem si, že by v tom byl dobrý.
Pokazil se? Pomyslel jsem si, když konečně přinesl trochu horkokyselé nudlové polévky starému muži po mém boku a můj miso ramen mně. Zakopal jsem a usrkl trochu té polévky v ramenu a chlape, bylo to slané! Pak jsem usrkl nějaké nudle a zjistil, že jsou na tvrdé straně. Připadalo mi to jako nějaké zvláštní al dente, spíše než ramen, a upřímně řečeno, nebylo to moc dobré. Obchodník to určitě zpackal. Přesto to nebylo úplně nepoživatelné, takže jsem omezil své názory na to a pokračoval v usrkávání. Chuť byla na druhém místě. Mým jediným skutečným cílem bylo naplnit si žaludek. To bylo, když jsem slyšel, jak se dvojice otec-syn trochu vyměnila.
„Co je špatně...? Ne, jez dál. Neměl bys nechávat žádné jídlo.“ řekl otec.
Zřejmě svému synovi vyčítal, že nejí svůj ramen. V reakci na to chlapec neřekl nic jiného než své nejupřímnější myšlenky.
„Ale tati, je to tak špatné, že to nemůžu jíst.“
V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem pochopil, co to znamená stát na místě. Tato slova zněla hlasitě a jasně celým tichým obchodem. Já i starý muž jsme přestali jíst a otočili jsme se, abychom viděli, že otec vypadá dokonale zpanikařeně. Vážně, chudák byl úplně mimo.
„A-Ach, takže jsi plný! Tak já budu mít zbytek!“ Přinutil se říct.
Vzal synův pohár do ruky a začal srkat ramen. Skoro jsem ve zvuku slyšel jeho zoufalství. Jakmile bylo hotovo, otec jim rychle zaplatil jídlo, vzal syna a vyběhl z obchodu. Podíval jsem se přes pult a uviděl obchodníka, jak dělá tu nejsrdcovější grimasu. Nedá se to vydržet,
Rychle jsem snědl nudle, nechal za sebou nesnesitelně slanou polévku a vyšel z obchodu.
Ve slovech toho chlapce
nebyl ani náznak zloby. Právě odpověděl otci tak upřímně, jak jen mohl. Tehdy
jsem pochopil, že pouhá slova mají moc zabíjet. Když jsem o rok později
procházel stejnou silnicí, obchod s ramenem byl zavřený a nemohl jsem si
pomoci, ale myslel jsem, že příčinou byl incident s chlapcem.
ďakujem, oddychové odbočenie.
OdpovědětVymazat