HRH 9 - Kapitola 1: Setkání na obloze 2/2

 Muž na bílém tygrovi, aniž by měl čas pocítit úlevu, vyrazil kupředu, jeho zbraň namířila k nám a hlasitě zakřičel. „Ptám se tě! Za jakým účelem přicházíš do této země?!“

Byl to silný hlas a mladistvější, než jsem čekal. Podle jeho pohledu jsem očekával bitvou zoceleného válečníka, ale zpod přilby vykukovala tvář mladého muže kolem dvaceti let.

„Jmenuji se Fuuga Haan! Král Malmkhitanu!“ prohlásil.

Dokonce i před ryuu, drakem a asi stovkou wyvernských jezdců se mě na to muž, který se jmenoval Fuuga, zeptal bez špetky strachu. Mohl jsem říct, že byl opravdu odvážný a měl neuvěřitelnou drzost. Nebylo divu, že Aisha byla opatrná.

„My z Malmkhitanu jsme přijeli do Wedanu, abychom odpověděli na volání vévody Chimy o pomoc,“ zařval Fuuga. „Když vidím, jak jsi přivedl wyverny, draka a dalšího koně, kterého neznám, nemůžeš být součástí Unie Východních Národů. Znovu se vás ptám! V jaké věci jste přišli na toto bojiště?!“

Otočil jsem se ke komunikační trubici a zeptal se, „Kaede. Řekni mi o Malmkhitanu.“

„Je to středně velká země v Unii Východních Národů. Slyšela jsem, že je to nomádský stát ze stepi.“

„Pak je ten muž králem národa, že?“

„Říká si král, takže asi musí být...“

V tom případě jsme měli on a já rovnocenné postavení.

Zvýšil jsem hlas, aby mě Fuuga slyšel. „Sire Fuugo! Jsme z království Friedonia na jihu! Na žádost říše Gran Chaos jsme přišli na pomoc vévodství Chima, o kterém jsme slyšeli, že trpí účinky démonické vlny!“

„Posily? ...Aw, jsou přátelé.“ Fuuga z nějakého důvodu zklamaně svěsil ramena.

Přehodil si srpkovou čepel a blížil se volným tempem. Když se přiblížil tak blízko, že jsme si navzájem rozeznali tváře, viděl jsem, že je hezký, s ostrýma očima.

„Aw, oni jsou přátelé?“ zopakoval jsem. „Proč tím zníš zklamaně?“

Fuuga se ironicky zasmál. „V poslední době jsem neměl nic jiného než malé potěry, s kterými bych mohl bojovat, a je to nuda. Tady jsem doufal, myslel jsem, že jsem konečně našel nepřítele, se kterým stojí bojovat... ale ty jsi spojenec, takže na to nemůžeme jít, že?“

I když to řekl, Fuuga hleděl na Aishu a Hala. Zírali na Fuugu a z tváří jim kapala ostražitost.

Mezitím Naden, černý ryuu a Ruby, červená dračice, zíraly dolů na bílého tygra skákajícího do nebe, na kterém jezdil Fuuga. Všichni tiše řvali a vyceňovali tesáky, aby se zastrašili.

Bylo to jako souboj starých nepřátel. Vždy tu byla představa draků a tygrů, kteří spolu nevycházejí.

Nic jsem neřekl.

Vzduch byl těžký. Muž se pojmenoval, ale napětí nepolevilo.

Pak se na mě podíval Fuuga, jediný, koho tato atmosféra neovlivnila. „Takže, předpokládám správně, že ty na té černé věci máš na starosti tuhle sílu?“

„Omlouvám se za pozdní představení,“ řekl jsem. „Jsem prozatímní král království Friedonia, Souma Kazuya.“

Fuuga zamrkal. „Ty jsi král? Musím vás tedy všechny formálně oslovit?“

„Pokud jsi král, jsme si rovni,“ řekl jsem. „Proč to neuděláš, jak chceš?“

„Ha ha! To je úleva. Nejsem tak dobrý ve formálních věcech. Můžeš také normálně mluvit. Není třeba mě oslovovat titulem.“

„...Dobře, Fuugo.“

Způsob, jakým se nestaral o naše pozice, a mohli jsme mluvit upřímně, byl podobný Kuuovi. V Kuuově případě však byla tato hrubost vynahrazena jeho osobním kouzlem, zatímco u tohoto muže, i když žádný šarm neměl, měl sílu, aby se zdálo přirozené, že by se měl takto chovat. Měl to, co bych mohl nazvat přirozené charisma, které mu umožňovalo přesvědčit o tom nejen sebe, ale i ty, s nimiž mluvil.

Uvědomil jsem si, že Fuuga upřeně zírá do mé tváře.

„...Mám něco na obličeji?“ zeptal jsem se nepříjemně.

„Hm? Oh ne. Jen jsem si myslel, že vypadáš mírně, ale je toho na tobě víc. Nevím, ale jako bych tě jako člověka úplně nepochopil.“

Úplný obrázek o mně? Opravdu jsem to nepochopil, ale nemyslel jsem si, že jsem až tak působivý. Přinejmenším bych sám nechtěl stát před tím velkým mužem.

Fuuga se pohladil po bradě a zamyšleně zkřížil ruce. „Nikdy v životě jsem si nemyslel, že je někdo děsivý, ale z nějakého důvodu mi moje intuice říká, že bych si s tebou neměl zahrávat. Mám pocit, že mě stáhneš do bahna, když to udělám neopatrně.“

„Přeceňuješ mě,“ řekl jsem. „Možná je divné, že to říkám sám, ale jsem slabý.“

„Pořád jsi králem velké země na jihu, že?“

„Jen se dostávám, protože moji společníci mě podporují.“

„Ti tvoji společníci se shromáždili kolem toho chlapa, který si říká slabý, že? Mám pocit, že vycházíš z jiného rámce než já.“

Fuuga a já jsme si takhle povídali.

Měl to být bezvýznamný rozhovor, ale celou dobu mě mrazilo v zádech. Bylo to, jako bychom každý měřili údernou vzdálenost toho druhého.

Fuuga se snažil přijít na to, jestli stojím za to, aby se měl na pozoru. Mezitím jsem dělala, co jsem mohl, abych ho nedával do pozoru. Cítil jsem někdy předtím takový tlak v diplomacii s jinou zemí?

„Sou... Sire,“ zavolal Hal a zabil tu náladu. „Ruby a Naden jsou stále v pořádku, ale wyverny jsou blízko svému limitu.“

Zdálo se, že wyverny se vyčerpávají. Koneckonců celou tu dobu mávaly křídly, aby udržely pozici. Mluvili jsme příliš dlouho.

„Fuugo,“ řekl jsem. „50 000 vojáků z království Friedonia vás přichází podpořit. Chci věci probrat s vévodou Chimou, mohl bych tě tedy požádat, abyste nás k němu doprovodil?“

Vesele se zasmál. „Tak určitě! Pokud získáme takovou podporu, můžeme monstra okamžitě odstranit. Durga a já povedeme cestu, tak mě následujte.“

Bylo snad jméno bílého tygra Durga?

Fuuga a Durga se otočili, pak odletěli oblohou a vedli nás. Následovali jsme je.

Možná z opatrnosti k Fuugovi se Aisha nevrátila do gondoly a zůstala na zádech Naden a já ji držel kolem pasu.

Zašeptal jsem Aishe, „Jak silný je ten chlap?“

„S největší pravděpodobností silnější než já. Když si pomyslím, že v Unii Východních Národů je muž jako on...“

Skoro jsem pochyboval o svých uších. Tohle byla Aisha, která ohromila Hala, Kaede a Carlu, když mě vzali do pohoří Hvězdná Dračí Hora. Tohle byla Aisha a říkala, že někdo je silnější než ona. Bylo pro mě překvapením, že někdo takový existuje.

Zatímco jsem oněměl, Aisha si náhle povzdechla. „Kdybych teď měla s tím mužem bojovat, měli bychom problémy. Kdyby to byl jen on, sir Halbert a já bychom se možná dokázali udržet pohromadě, ale způsob, jakým spolupracoval s tím tygrem, by věci zkomplikoval. Sir Halbert má madam Ruby, ale bez smlouvy mezi námi bychom se Naden a já nemohly tak dobře koordinovat…“

„Ten tygr taky. Mám z toho opravdu špatný pocit...“ dodala Naden telepaticky.

Slyšel jsem je obě otevřeně varovat, plácl jsem se po tvářích a znovu se soustředil.

Pak jsem si jeho jméno vryl do paměti.

Fuuga Haan.

Zdálo se, že je to muž, který vyžaduje opatrnost.