やくと
Kapitola 93: Turnaj v bojových uměních, společná sekce
Během
festivalu bojových umění bude vesnice zcela uzavřena.
Přesto stále
existují věci, které je třeba udělat.
Kuros a
pavouci se snaží hlídat celou vesnici.
Pokud je
vesnice napadena monstrem uprostřed festivalu, zkazí to zábavu.
Dám jim
jejich oblíbené jídlo, abych jim později poděkoval.
Je také
potřeba vařit. Někdo musí vařit pro účastníky a hosty.
I já se musím o Alfréda a Tiselle postarat osobně.
Kapitola 92: Příprava festivalu
Výstavba
nové vesnice probíhá hladce.
Jediná věc,
která se nedaří, je výkonný výbor festivalu.
„Prozatím je
nejlepší napodobit festivaly, o kterých každý ví.“
„Pokud
smícháme nějaké podivné věci, nemyslím si, že to někoho potěší.“
Výkonný
výbor festivalu po dlouhé diskusi konečně dospěl k závěru.
Napsali jsme názvy všech festivalů, které známe, a dali je do krabice. Rozhodne loterie.
Kapitola 8: Mladá dívka
„Dneska tě vedla tahle Elma-san, takže mi dopřát tolik může být považováno za laciné, že?“
Zklamaná elfka se šťastně usmála, když strčila brčko do láhve vyrobené z neznámého materiálu.
„Jo. Je to krádež.“
Ale hned když jsem vyšel z obchodu a rozhlédl se kolem, nakonec jsem uviděl něco neočekávaného.
„…… Haah. Gah. Uf.“
„Zůstaň v klidu, ty zatracená děvko!“
Kapitola 5: Shledání se starým nepřítelem
—Minuty před tím, než se Souma a Julius opět setkali—
„Nedovolte, abyste zakolísali!“ Lauren, kapitánka vojáků království Lastania, křičela z vrcholu severní strany hradních zdí. „Nesmíme dopustit, aby nás minula ani jedna další příšera!“
Pomocí svého štítu udeřila do ještěřího muže, když se řítil přes hradby, a povzbuzovala své kamarády, kteří byli blízko rozbití.
Když Lauren slyšela, že několik ještěřích mužů proniklo a zaútočilo na hrad, chtěla jim jít na pomoc, ale protože Julius a Jirukoma už byli na cestě, spojila se s obránci na severní stěně a převzala tam velení.
Kapitola 91: Den jisté oni, od rána do poledne do noci
Náčelník vesnice chodí po domě a ti, které cestou
potkává, ho zdraví a podávají mu svou zprávu.
I když až do
snídaně nemusím nic dělat, neodpočinula jsem si.
Nemohu
polevit ve své ostražitosti.
Také se
rozhlížím po domě, jak si ho prohlíží náčelník vesnice.
Musím o tom později podat zprávu Ann-sama.
„Proč to musím dělat?“
„Nikdo jiný na to opravdu není.“ To byla pravda. I když vyloučím Yae a Hilde, nebylo to tak, že bych mohl nechat Linze nebo Yuminu, aby se proti ní postavily.
Byla to jen jedna z těch věcí. Abych řekl pravdu, sám jsem byl trochu zvědavý. Sevřel jsem mithrilovou čepel v dlaních a čelil Moroze.
„Ujisti se, že jdeš naplno, ano?“
„Tak já začnu! Haaah!“ Vběhl jsem dovnitř a máchl mečem, protože jsem chtěl něco otestovat. Moje starší sestra ránu s lehkostí odrazila a otočila se kolem mě, pak mi švihla vlastním mečem po zádech. Sklonil jsem se a podařilo se mi vyhnout se čepeli, jen tak tak.
Kapitola 90: Den jisté oni, časné ráno
Každé ráno se
probouzím před východem slunce.
Už je to můj
zvyk.
Bez ohledu
na to, v kolik spím, probudím se ve stejnou dobu, je to normální?
Nekřičí na
mě kvůli tomu, že vstávám pozdě, takže si myslím, že je to dobrá věc.
Po umytí obličeje a správném oblečení zkontroluji dnešní rozvrh služby.
