やくと
Kapitola 16: Padající hvězda
„Mimi, jaký je současný stav bojiště?“
Zavolal jsem na Mimi, když drony dokončily sběr veškeré kořisti z vraků lodí.
„Cože? Um, err... Vypadá to, že naše spojenecké síly mají prozatím výhodu.“
„Můžeš určit místa, kde se našim spojencům nedaří tak dobře?“
„U- ehm... Je mi líto. Nemůžu.“
Jo, to jsem si myslel. Při hledání těchto konkrétních problémových míst se také většinou spoléhám na svou intuici, takže její odpověď není až tak překvapivá...
„Severní a jižní síly, začněte útok!“ přikázal.
Aby se vypořádal s ještěřími muži shromážděnými na západě, poslal Julius 1 000 vojáků ze severní a jižní brány, kteří pak kroužili kolem na severozápad a jihozápad od smečky.
„Půjdeme pěšky a obejdeme za nepřítele!“ volal Jirukoma.
„Zaútočíme z jižní strany! Muži, ať se neopozdí!“ vykřikla Lauren.
Ten, kdo vedl severní síly, byl Jirukoma a velitelem jižních sil byla Lauren.
Částečně proto, že ještěří muži byli rozptýleni jídlem, nechali tyto dvě síly, aby se k nim snadno přiblížily.
Kapitola 118: Co můžete vychovat?
Vesnice Dvě,
vesnice minotaurů.
První věc,
kterou jsem tam udělal, bylo, že jsem postavil sochy Kura, Yuki a Zabuton,
které jsem vytvořil pro svatyni.
Sochu Zabuton nesli pavouci žijící na
velkém stromě ve vesnici Dvě.
Instalují ji tak, aby určitě nespadla.
A samozřejmě se modlím k bohu i na
tomto místě.
Kapitola 117: Úvod do postavy, poznámka a mapa
◆ Úvod postavy a poznámka (vhodné pořadí úvodu)
【vesnice Velkého Stromu – člověk】
Machio
Hiraku
Náčelník vesnice
Velkého Stromu
【AFT】【Zdravé tělo】【Místo s
ne tolika lidmi】- Jeho žádost, která byla splněna
bohem. Tvrdě pracuje na farmaření.
Jaro přišlo!
Z tohoto
důvodu budeme velmi zaneprázdněni!
Pozdrav
Zabuton, která se probudila ze zimního spánku, je začátkem příjemného jara.
Nejprve
zkontrolujte jídlo.
Frau a
úřednice jsou ty, které to udělají a také spočítají, kolik zbývá.
„Vesnice Velkého
Stromu, žádný problém!“
„Vesnice Dvě, i když je zde zaujatost spotřeby, není zde žádný problém, pokud jde o kvantitu.“
Gwah! Grrr!
Ještěří muži, kteří ve včerejší bitvě ztratili mnoho svých druhů, nyní číhali v temném lese. Všichni vzhlíželi k nebi.
Přes jejich zrak se táhla červená čára.
Už nějakou dobu po obloze létalo několik červených světel.
Co je to za věci? divili se, když se dívali.
Věci padaly na zem na kusy. Když se přiblížili, byla to ohořelá monstra.
Ještěří muži otočili čenichy k prskajícím pozůstatkům příšer.
„Páni... je zima! Kdy se tak ochladilo?!“ Byli jsme pryč jen tři dny, ale Brunhild byl chladnější než kdy jindy. Bylo těžké dokonce ráno vstát.
Moře Stromů bylo přímo na našem jihu, ale v zimě tam nebyla zima. Nemohl jsem říct, jestli mi byla zima, protože jsem byl zvyklý na tamní klima, nebo jestli se právě ochladilo.
Klima tohoto světa nefungovalo podle konvenční logiky. Roční období neexistovala všude a tam, kde existovala, byla často extrémní. Jaká roční období se udála, ve kterých místech také nemělo nic společného s geografickým umístěním. Mezi východním a západním podnebím však byly malé rozdíly. To mi připomnělo, že jsem netušil, jestli je svět vůbec kulový... Mohl být plochý. Sakra, mohl tu být dokonce obří slon nebo had, který držel tento svět.