Technicky vzato za mnou přišel, aby se mi omluvil za Halovu hrubost ve městě, ale i kdyby ne za to, určitě by se před námi objevil. Glaive byl Georgem pověřen jistým tajným posláním.
Jakmile se přestal omlouvat za Halovu nevhodnost, začal slovy, „Tak tedy, sire. uvědomuji si, že je to neuvěřitelně neslušné, ale přišel jsem vám něco říct.”
Když jsem se ho zeptal, co to je, řekl, „No... je to něco, co by raději mnoho lidí nemělo slyšet...“ a požádal mě, abych vyklidil místnost.
Nechal jsem Liscii, Aishu, Hakuyu, Hala a Kaede zůstat a všechny ostatní propustil. Jakmile jsem to udělal, Glaive konečně začal mluvit o Georgově plánu.
„Vévoda Carmine má v úmyslu shromáždit všechny zkorumpované šlechtice na jednom místě, rozpoutat s nimi povstání a pak ho nechat Vaše Veličenstvo potlačit.”
To proto, aby chytli všechny zkorumpované šlechtice jedním vrzem, protože by byli nebezpeční, kdyby je nechali číhat. Georg zaujal vůči mně jasné stanovisko a přitáhl si tyto destabilizující prvky k sobě jako můry k plameni.
Pak nechal Glaiva a jeho lidi, těm, kterým v armádě věřil nejvíc, odtrhnout kvůli „nedůvěře v to, že poskytl útočiště zkorumpovaným šlechticům.“ Vstoupili by do Zakázané armády, aby tam zůstali lidé, kteří by mohli po válce reorganizovat armádu. Potom ode mě odmítne ultimátum, a jakmile se destabilizující elementy shromáždí, přenese věci na bojiště. Měl v plánu nechat zajmout šlechtice spolu s ním.
Armáda byla mocný nepřítel se 40 000 vojáky, ale pokud by Zakázaná armáda, letectvo a námořnictvo spolupracovali, mohli je snadno položit.
Dokonce i v této nedávné bitvě s armádou stačilo zničit jejich protivzdušné opakující se vrhače střel s překvapivým útokem letectva, aby připravili půdu pro kapitulaci. Pak, ve stejnou dobu, kdy se vzdal, Georgovi vazalové měli zadržet šlechtice a jejich osobní vojska, včetně žoldnéřů ze Zemu.
Takový byl Georgův plán.
Když jsem slyšel plán od Glaiva, přistihl jsem se, že křičím vzteky, aniž bych to měla v úmyslu. „Co to sakra?! Kdo ho o to kdy požádal?!”
„Váš hněv je pochopitelný, ale... tohle byl vlastní nápad vévody Carmina.“ I když Glaive sklonil hlavu, zdálo se, že nemá v úmyslu ustoupit.
„Proč by to dělal?! Zkorumpovaní šlechtici už byli propuštěni. Už jsme zabavili i jejich majetek. Nech ty šváby jít!“ křičel jsem.
„Když se zeptáte vévody Carmina, má pocit, že je to naivní.“ Glaive hněvivě zvýšil hlas, ale pak se ovládl. Jako sluha se nemohl dostat do křiklavého souboje se svým králem.
Když jsem to viděl, taky jsem si ochladil hlavu. „...Co je na tom naivního?”
„Pane, když obilí hnije, hniloba se šíří do blízkého obilí. Problém šlechty je v jejich širokých vazbách. Aby si zachovali svůj vliv, opakovaně provdávají své dcery a vytvářejí si nové příbuzné. S největší pravděpodobností, když je postavíte před soud za něco menšího, jako je korupce, zasáhnou jiné rody, aby tomu zabránily. Navíc, i když přijdou o vlastní domy, je možné, že všichni budou hledat ochranu pod jiným domem, kde mají příbuzné. Jako takové je nutné je srazit až k tomu, že budou zrádci státu.”
Zmlkl jsem.
Pochopil jsem, co chtěl Glaive říct.
Abychom mohli soudit ty zkorumpované šlechtice se všemi jejich pouty, musel bych je donutit spáchat zločin, který by způsobil, že by jejich rodiny byly pohnány k zodpovědnosti. Pak by se obávali, že by se do toho mohli zaplést i oni, a tak s nimi ostatní šlechtici sami od sebe přeruší styky.
Znělo to, jako by to dávalo smysl. Znělo to tak, ale....
„...Opravdu musíme zajít tak daleko?”
„Ano,“ řekl. „Je tu ještě jeden důvod.”
„Cože, je toho ještě víc...?”
„Říkáte, že jste zabavil jejich majetek, pane, ale vzal jste jen to, co bylo viditelné,“ řekl. „Tyto pochybné typy mají peníze a vliv v místech, kde si jich lidé nevšimnou. Ve skutečnosti šlechtici, kteří už přišli do Carminského vévodství, používají tyto temné peníze k najímání žoldnéřů ze Zemu. Věřím, že je to důkaz, že jste jim ještě všechno nevzal.”
Když na to poukázal, přitiskl jsem si dlaň na čelo.
Ovšem, zíral jsem do účetních knih a namlouval si, že vím, kam se poděly finanční prostředky. Vypadlo mi z hlavy, že je možné nashromáždit bohatství způsobem, který se v knihách neobjeví.
Když jsem se podíval na Hakuyu, měl podobný výraz ve tváři.
Já, jež jsem do této doby neměl se šlechtici nic společného, a Hakuya, který byl ještě nedávno samotářem, jsme si plně neuvědomovali, jak intrikánští šlechtici dokáží být.
V takových chvílích, mi připomněli, že mi stále chybí dost schopných lidí.
„Má Georg v úmyslu donutit šlechtice, aby ty temné peníze využili?“ zeptal jsem se. „I kdyby ano, peníze prostě dostane Zem za to, že pošle žoldáky...”
Tehdy jsem si uvědomil, jak zatřást Zemem a získat zpět prostředky, které proudily do jejich pokladny.
„Peníze z výkupného!”
„Ano,“ řekl Glaive. „Současně s tím, jak zajmeme zkorumpované šlechtice, zajmeme i všechny žoldnéře Zemu, které si najmou.”
Podobně jako v Japonsku v období Sengoku existoval systém pro vojáky, kteří byli zajati, aby byli propuštěni výměnou za výkupné. Výkupné se zvyšovalo v závislosti na postavení člověka, a pokud by výkupné nikdo nezaplatil, byl by zajatec prodán jako otrok. Ve většině případů by osoby s nízkým postavením byly propuštěny ve velkých skupinách, když by jejich země zaplatila paušální částku, ale osoby s větším postavením by měly výkupné placené členy jejich domu. Bylo mnoho případů, kdy dům s omezenou platební schopností v důsledku toho padl do záhuby.
„Georg zamýšlí, aby šlechtici použili své temné peníze k najmutí žoldnéřů ze Zemu a pak získat peníze zpět ze Zemu tím, že je donutíme zaplatit výkupné za jejich zajaté žoldáky?“ zeptal jsem se.
„To je pravda.”
Žoldáci, které Zem pošle, nebude nikdo s vysokým postavením, ale částka, kterou budou muset zaplatit jako paušální částku, bude značná.
Upřímně... byl to dobře promyšlený plán. O to víc mě to rozčilovalo.
„Proč musím plýtvat člověkem, který dokáže věci promyslet takhle dobře?“ Trpce jsem protestoval. „Už tak mám málo lidí, takže jestli je tak odhodlaný pomoct, měl by mi pomoct normálně!”
„Pochopte, prosím, pane,“ Glaive se mi podíval zpříma do očí. „Vévoda Carmine vám svěřil budoucnost.”
Polkl jsem. „...Jak ve mě mohl tak silně věřit? Nikdy předtím jsme se nepotkali.“
„To já nevím. Až se sám setkáte s vévodou Carminem, navrhuji, abyste se ho zeptal.”
Zmlkl jsem.
◇ ◇ ◇
V té době žádná odpověď nepřišla, ale později, když bylo ultimátum vydáno, snažil jsem se jemně zeptat George, co ho k tomu vedlo.
„Co tě k tomu dohnalo?”
Na mou otázku, Georg odpověděl, „Moje pýcha válečníka.”
Pokračoval, „Když je mi víc než padesát let, mé tělo odtud bude jen slábnout, ale teď jsem dostal tu největší příležitost. O osudu Elfriedenu rozhodnu svým vlastním talentem. Jednou za život je přáním každého válečníka dosáhnout něčeho, co si budou pamatovat pozdější generace.”
Podle toho, jak si je vyložíte, ta slova zněla jako něco, co by mohl říct uchvatitel, který se pustil do životní sázky. Faktem však bylo, že prohlašoval, že je připraven položit život za tuto zemi.
Rozhodnout o osudu Elfriedenu jeho vlastním talentem a dosáhnout něčeho, co si budou pamatovat pozdější generace… Proto musel zničit zkorumpované šlechtice, i kdyby se kvůli tomu měl obětovat.
Nevěděl jsem, jestli jsou ta slova pravdivá. Nicméně, poznal jsem, že jeho odhodlání je neotřesitelné. Lisciina neochvějnost mohla pocházet od tohoto muže, jejího učitele.
Vraťme se k tématu.
Informace, které nám přinesl Glaive, byly zastrčené v srdcích všech přítomných. Bylo tam šest přítomných, já, Liscia, Hakuya, Aisha, Kaede a Hal. Kdyby se to náhodou dostalo na veřejnost, celý plán by se mohl zhatit.
Proto jsme tento plán nemohli sdělit Excel, která už s námi spolupracovala, a dokonce ani Ludwinovi, vrchnímu veliteli Zakázané armády. Kvůli tomu, Excel George stále podezřívala a došlo k další chybě.
Castorova vzpoura.
Protože plán postupoval v naprostém utajení, Castor o mně pochyboval, a tak jeho letectvo skončilo na straně George. Pro nás a pro George byla tato událost zcela mimo naše předpovědi. Nezáleželo na tom, jak prostý Castor může být, nenapadlo mě, že by stál na straně George, když Georg jednal tak nehorázně podezřele.
Ani jednou mě nenapadlo, že by mohl vzít jen sto svých osobních vojáků a dát svůj úděl Georgovi, připravenému mučit se za jejich přátelství.
Díky tomu byla bitva u města Červeného draka naprosto ad-libbed etude, která se v Georgově scénáři nevyskytovala. I když to bylo fajn, protože jsme vyhráli, byla to situace, která mohla celý scénář proměnit v improvizační divadlo.
Možná, že Excel mohla
předvídat, že se Castor bude takhle chovat. Protože jsme však Georgův plán před
Excel tajili, nebylo možné se s ní poradit. Když se podívám na výsledky, to, že
jsem nevyužil lidi, které jsem měl k dispozici, způsobilo, že se situace stala
zmatečnou, takže jsem asi měl o čem přemýšlet.
No, byla to bitva s mnoha zvraty, ale nějak si myslím, že se nám podařilo přehrát Georgův scénář až do konce. Konečně mohla na jeviště spadnout opona pro Georgův scénář.
Tady to mělo začít. Konečně jsme se mohli dostat k hlavní události.
Hakuya a já budeme scénáristy této nové etapy, která právě začíná. Kvůli Georgovi jsme se sem dostali dlouhou cestou, ale nakonec se nám podařilo zvednout závěsy na našem pódiu.
„A teď ať začne podrobení.”
To jsem také deklaroval.
Podrobení je slovo používané k popisu potlačení vzpoury ve vlastní zemi, ale obecněji se může vztahovat i k potlačení nepřátelské cizí mocnosti.
Zde chci, abyste si zapamatovali jednu věc. Amidonia vtrhla z jihozápadu kvůli jejich korespondenci s Georgem a bylo to načasováno, aby se shodovalo s jeho povstáním.
Nicméně, sám Georg se soustředil jen na domácí záležitosti.
To samozřejmě znamenalo,
že s Amidonií nebyl vůbec spojen. Tak tedy, kdo, zajímalo by mě, jestli to bylo
to, co přijalo Georgovo jméno a poslalo ty dopisy Gaiovi VIII.?
- A teď nechť začne pravé
podrobení.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Georg tahá za nitky ze
zákulisí na domácí scéně a někdo jiný za nitky v Amidonii…? Nebo je za vším
jediná osoba?
Děkuji za překlady.
OdpovědětVymazatděkuji :)
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazat